Milenec a manžel

Tobě Adélo držím palce, ať to zvládneš. Hlavně se nerozvádět. Nedej na sliby tvého milence, zůstaň s manželem a milenci řekni, že si může vybrat, buď s ním budeš trávit příjemné chvilky a nebo nic. Řekni ať nepočítá s tím, že bys kvůli němu měnila svůj život. Tvůj manžel je totiž docela poklad, když už má možná podezření na tvou nevěru a nedělá scény a snaží se věci řešit a domlouvat se s tebou. Kde bys druhého takového hledala? Manželství je větší hodnota než milenecký vztah. Když pošleš k vodě milence, najdeš si za čas jiného. Když se rozvedeš, následky tě budou pronásledovat celý život. Pro mě je manželství tou jistotou o kterou bych nechtěla přijít a milenec je pro mě jen rozptýlení a hezký zážitek. To co píšu je samozřejmě ideál, tak to přesně není, taky se v tom někdy těžce plácám. Ale je třeba vědět co chceš, i kdybys to měla pak udělat jinak. K ideálu se jen přibližujem a nikdy ho nedosáhnem.

Já bych také neodešl od svého manžela. Vyhovuje mi to tak. Mít stabilní manželský vztah, mít jistotu doma, to žena potřebuje. Ale ono takové "ustájení" není vše. Kromě toho, manželé jsou po jisté době opravdu víc kamarádi než milenci. Kdyby to mělo být zařízené podle mého, bylo by manželství rovnoprávným vztahem mezi mužem a ženou s tím, že každý má své soukromí do kterého si navzájem nelezou a mají společné zájmy a povinnosti o které se dělí. Jednou mi jeden známý říkal, že by chtěl mít kamarádku, se kterou si rozumí a občas se s ní pomiluje. Mám pocit, že tohle by byl ideální vztah pro manželství. Být pro manžela kamarádkou, která mu občas dá a mimo to si prožít občasnou krátkodobou lásku s někým jiným. Takové sexuálně laděné kamarádství by bylo pro život mnohem stabilnější, než počáteční zamilovanost a pak údiv nad procitnutím. Manžel by měl asi problémy to takhle brát.Já jsem zatím ráda, že ctí mije soukromí a tak je šance na prozrazení mých záletů docela malá. Nejsem blbá, netahám si milence domů. Ani bych se nedivila, kdyby mě manžel našel s milencem doma v posteli, že by s toho byl velký problém a asi rozvod. Taky bych byla asi nepříčetná najít manžela v posteli s milenkou. Ale když o tom nevím tak to neřeším. Neprohlížím manželovi věci, neptám se kde byl, nesnažím se hledat důkaz že lže. On mi to taky nedělá. A na tom je založená celá naše pohoda. Já bych řekla, že místo důvěřuj ale prověřuj by se měli lidi v manželství řídit heslem můžeš nedůvěřovat ale neřeš to a hlavně neprověřuj.

Líto by mi bylo jen těch dětí. Ale na druhou stranu, jsem možná sobec, ale myslím si, že svůj osobní život opravdu nepodřídím jen dětem. V určitých věcech samozřejmě ano. Vždy budou na prvním místě, ale i oni jednoho dne odejdou a já pak budu buď sama nebo s někým, koho v té době už nebudu milovat vůbec. Svým způsobem manžela miluju, ale rozhodně to není jako na začátku. Vím, že tak je to všude a bylo by to i s dalším případným partnerem. Jenže jsem se vdávala hodně mladá a musím říct, že mít tenkrát tenhle rozum a zkušenosti jaké mám dnes, tak bych si manžela nevzala. Uznávám, že jsme spolu prožili také spoustu hezkého a měli se opravdu rádi, ale pravda je taková, že takhle jsem si svůj život nepředstavovala. A právě proto, že vím, že by to i s novým partnerem po několika letech nebylo takové jaké to je teď, tak proto se nechci vrhnout do nového vztahu.Jak jsem již ale psala v předchozích příspěvcích, manžel se teď opravdu snaží. Pokud mu to vydrží, tak si myslím, že by náš vztah mohl mít naději. Jenže to nechci posuzovat po tak krátké době.

Bylo mi tenkrát 15 let. Adélo, stál by Ti ten vztah za rozbití rodiny? Ty svého muže už nemiluješ, že takhle riskuješ? Nebylo by Ti líto tvých dětí? Jak můžeš vědět, že Ti za pár let Tvůj nynější přítel neprovede to samé, pokud byste začali žít spolu?Uvažuješ i někdy o tomhle?

Možná, že vlezou, ale zase je to jeho rozhodnutí jestli to chce nebo ne.Vím, že to není nic čím by se měl člověk chlubit nebo být na to hrdý. Ani já nejsem. Jen mě prostě štvou názory a debaty, kdo za to může, čí je to vina. Prostě v té posteli byli oba a tak tu případnou vinu nesou taky oba. Já tě chápu, že za to otce nenávidíš, ale nevím kolik let ti tenkrát bylo a tak nevím jestli jsi byla schopná posoudit danou situaci u Vás doma. My jsme doma měli spoustu problémů a krizí, ale vždy jsme se snažili toho všeho děti stranit. A myslím, že se nám to plně daří. Proto si myslím, že kdyby se to u nás teď provalilo, tak to děti nebudou schopny posoudit a pochopit. Oni by tak jako ty viděli, že jeden z nás udělal něco špatně a našel si někoho jiného. Ale už by nevěděli co tomu všemu předcházelo.

Adélo, nemyslím si, že on v tom byl nevinně, taky ho za to nenávidím. Ale chlapi už jsou takoví, že hledaj jinde, jen jim to ty druhé ženské moc usnadňují, to mě štve. Neříkám, že Ty, ale některé jim do té postele přímo "vlezou", tak takové já myslím.

Hanka:Že toho mužský napovídají spoustu to je mi jasné, ale tohle vím. Měla jsem tu čest mluvit s jeho ženou a i jsem četla SMS-ku, ve které se o tom zmiňovala. To je ale vedlejší.Z tvého příspěvku je jasné, že ty jsi ta, která by to dávala za vinu taky té dotyčné. Jak můžeš napsat, že ta dotyčná vám rozbila rodinu. Kdyby si přece tvůj otec s dotyčnou nechtěl nic začínat, tak si nezačal. On to přece musel taky chtít. Nemůžeš být tak naivní, aby jsi si myslela, že on v tom byl nevinně.

Ivo zkus to s vepřem, to tě bude vzrušovat, až se ti promíchá jeho semeno s milencovým a manželovým!

Adélo, jak víš, že jeho manželka dává veškerou vinu jen Tobě? Chlapi toho napovídají. Nejsem ještě vdaná, tu nevěru jsem zažila u svých rodičů, jedna taky taková nám rozbila spokojenou rodinu. A to ale byla k...., omlouvám se za to označení, třeba takové nejste, ale tahle byla.Už sem psát nebudu, nedělá mi to dobře vzpomínat na mého otce a na dotyčnou osobu, přeju hodně štěstí.

Hanka:Promiň, ale přijde mi, že kdyby jsi zjistila u svého manžela nevěru, tak budeš hlásat, že ho svedla ta dotyčná, že on to vlastně vůbec nechtěl. Tohle samé si totiž myslí i přítelova manželka. Ona dává veškerou vinu mě a vůbec ji nenapadlo, že by to mohlo být obráceně. Což není, protože je to prostě oboustranné. Chtěli jsme to oba. Ne že by jsme to plánovali, vyhledávali. Zkrátka se to prostě stalo.A nechápu, jak můžeš napsat takovou hloupost, proč jsme si braly své muže. Braly jsme si je proto, že jsme je milovali, ale občas se prostě stává to, co se přihodilo i mě. I já jsem se vdávala s tím, že je to navždy a rozhodně jsem nikdy neplánovala nevěru. Neříkám, že jsem na sebe hrdá, ale klidně řeknu, že toho nelituju. Prožila jsem super rok a byla šťastná.

NATO, proč jsem kráva? Že se mi obě dvě dámy hnusí? Souhlasím s Maxem.Tome, nejsem ta, které manžel zahýbá, ale neschvaluju nevěru. Proč si obě dvě ( Iva i Adéla) braly své muže? Mohly zůstat svobodné a mít chlapů, kolik chtějí. Ony ale ubližují svým mužům i dětem. Poznala jsem to, proto o tom píšu a tohle téma mě zajímá. Odsuzuju všechny podobné ženské, nadávejte mi jak chcete, nevadí mi to.

NATO: V tom co píšeš,máš pravdu jen do určité míry. V zemích, kde je bigamie,tak ti lidé jdou do toho vztahu už s tím, že prostě vedle nich bude fungovat další manželka nebo další manžel. Ovšem u nás to tak není. Já předpokládám, že ve vztahu budeme pouze dva. Pokud máš partnerku, která je pro volný vztah a tvá nevěra by jí neubližovala, tak je vše v pořádku. Pokud však tvému partnerovi ubližuje a víš, že ho by to zklamalo a ranilo,tak to v pořádku to není.Je samozřejmě těžké dělat nějaké obecné soudy, ani není nevěra jako nevěra.ALe měřítkem je podle mě to, komu tím a jak ublížíš.Adélo: Přeju ti ať se to dobere k dobrému konci.Hlavně ať se to moc nenatahuje, protože pak se hůř z takovéto situace vymotává a člověka to vyčerpává. Můj otec, protože to hrál na obě strany 10 let, tak pak řikal, že tím, že jsme na jeho nevěru přišli, se mu hodně ulevilo.Mamčina kamarádka odešla od manžela za svým milencem a teď když se po svatbě a letech soužití vybarvil v mrzouta,který jde radši se pobavit s kamarády než s ní(to nazačátku samozřejmě tak nebylo), tak teď si po těch letech říká, že se s tím prvním manželem neměla tak špatně.Děti ten rozvod tenkrát ustály celkem v pohodě, akorát bývalý manžel začal hodně pít,tak je v invalidním důchodu.Znám i páry, kde druhý vztah funguje celkem dobře,taky si samozřejmě prošli krizemi. Člověk ať se rozhodne jakkoliv, nikdy nemá jistotu, jak to dopadne.Tak ti přeju hodně štěstí.

NATO: Ahoj,není to tak dlouho co jsem si na tebe vzpomněla, jak to s tebou vypadá.Tak když tak napiš.Víš je toho poslední dobou trochu moc. U nich doma nic moc. Manželka už byla podat žádost o rozvod, u nás doma manžel asi taky už něco tuší. Přistihl mě při takové drobné lži a přečetl si zprávu v telefonu. Určitého nic neví, ale když si dal jedna plus jedna dohromady, tak je mu to asi jasné. Nejdříve bylo samozřejmě zle, ale musím říct, že mě svým dalším postojem velice překvapil. Ty víš, jaké problémy jsme mezi sebou doma měli a nevím jestli mu to všechno došlo, protože úplně otočil a sám za mnou přišel, omlouval se a prosil, abych mu dala ještě šanci. Je zatím pravda, že se snaží. Jenže já jsem za ty roky už tak negativní, že si to zatím nechci připustit, že to opravdu dodrží. A to, že na mě přítel tlačí, je taky pravda. Prostě neustále poslouchám, že chce všechno nebo nic. Jenže já teď od rodiny odejít nechci. A on to ví. To jsem mu řekla už na začátku našeho vztahu. Do toho všeho jsme se pořádně teď neviděli, protože je pořád na cestách a všechno řešíme po telefonu. No a zákonitě to oboustranné napětí muselo jednoho dne vyjít na povrch.A problém je na světě.

Perfektní výrony pseudofilosofie na téma pokrytectví. Takže se nakonec shodnete na tom, že pokrytečtí jsou vlastně manželé našich dam, kteří si myslí, že jim má být partnerka věrná. Dost dobrý.

NATO má pravdu, je tady zakořeněné křesťanské pokrytectví - prý nezesmilníš apod. Jenže právě církev je ta, kdo káže vodu a pije víno.. nejlépe pedo a homo dohromady. K hance asi tolik - žít a nechat žít.. Tedy pokud ona není právě ta, které manžel s tebou zahýbá, ta jediná by jakési právo na podobné výlevy měla. K té krizi s milencem - každý den není svátek, ono se to srovná. Je blbý zamilovat se, když je člověk v manželství, ale nejsi první ano poslední, le to lidské. Jen to ale komplikuje celou už tak složitou situaci. Být tebou, tak to neřeším, protože i bez toho to bude bolet, ať to dopadne jakkoli. Držím palce, ať to netrvá moc dlouho.

Hanka: a ty jsi kráva.Adéla: Ahoj občas to tu čtu, ale nějak nebyl čas reagovat. To že stojím za tebou asi víš, už jsme si o tom psali jinde. Nechápu lidi co tu poučují a odsuzují, protože je to "morální". Kdyby jsme byli vychováváni v kultuře kde souloží každej s každym, tak nám to nikdy nepřijde divný, ale protože si pár lidí kdysi řeklo, že zrovna takhle to je správně, tak podle toho mají všichni žít...? Nejsme ve středověku, proberte se a žádnej papež nám nediktuje co je správně a co ne, takže je to každýho věc, jak se rozhodne. Copak se ti Adélo přihodilo za krizi s tvým milencem, někdo se něčeho domákl, nebo začal tlačit na rozvod?

Iva a Adéla: promiňte, ale k.... jste.

Jája:Asi máš pravdu, já opravdu nevím co chci. Nebo ani ne co chci, ale co je správné. Neumím se prostě rozhodnout. Vím, že tohle není správnéAle v tuhle chvíli je to asi jedno. Jak už jsem psala v předchozím příspěvku, náš vztah utrpěl dost velkou krizi a asi nebude cesty zpět.A k tomu, že tady hledám nějaké pochopení pro své chování, není tak úplně přesně napsané. Spíš prostě potřebuju s někým o tom mluvit, dostat to ze sebe.

Myslím si, že Iva je geneticky předurčena k tomu, že je coura. Asi tomu tak bylo i u její matky.

Adéla: nemyslím si o tobě rozhodně jen to negativní,jsi člověk,který samozřejmě miluje, má rád své děti a stará se o ně.také samozřejmě vím, že člověk nevěru neplánuje a spadne do toho neví ani jak.Nikdy neříkám, že se to nemůže stát mně, ale je to opravdu o životních hodnotách. Jak píše Iva,tak její postoj naprosto nesdílím, protože preferuje pouze osobní vyžití a neohlíží se na druhé.Dlouhodobý milenecký vztah je těžko udržitelný.A vždycky budu myslet na to,co svým vztahem způsobím okolí.Přišlo mi, že tu hledáš jakousi oporu pro ten současný stav,že je to tak nejlepší. Samozřejmě ti to schválí jen ti,kteří jsou ve stejné situaci.Mně to tak správné nepřichází, protože spoustu lidí klameš.Určitě by bylo ideální svého muže milovat a nemít potřebu být s někým jiným. Prostě v tvém případě, kdyby se to provalilo,jakože se provalí,tak tím ublížíš spoustě lidí.Takže člověk se musí rozhodovat mezi štěstí svým a štěstí těch druhých - blízkých.Iva:Hodnotit samozřejmě mohu ze svého pohledu. Každý jsme jiný.Tobě by nevěra tvého muže asi nevadila, mně ano.Nehodnotím to jako správné chování.Prostě bereš svůj vztah hodně prakticky. Já bych takovýto volný vztah mít nidky nemohla.Psala jsem zde o své matce,jak moc jí nevěra mého otce ublížila. Pokud něco takového děláš,tak by si měla vždy mít ohled na druhé, kterých se tvá nevěra týká, jak o ni by tuto sitauci byli schopni akceptovat. Pokud by nevěra tvému muži nevadila a ty si neměla nějakého ženáče, který má povinnosti vůči svým dětem, tak prosím.Ale pokud by ti manžel něveru těžko odpouštěl,tak je tvoje chování opravdu odsouzeníhodné.