Milenec a manžel

Mstíš se sama sobě. Potažmo dětem, jestli jsi se na nějaké zmohla. Až to praskne namlátí ti manžel hubu a pomažeš k milencovi, že nepostačíš schody počítat a děti budou plakat. Hlavně nezapomeň mazat SMSky, ať nemusíte zvětšovat dveře (kvůli parohům).

Tak to u nás byl manžel nějak znuděný. Fakt mu to stačilo jednou týdně. Nuda, co. Docela dost mi to chybělo. Teď jsem spokojená a kromě toho, že mám sexu dostatek, tak mě ještě baví, když manžel někdy chce a já mu řeknu, že nemám náladu. Tak trochu se mu mstím za to, když jsem chtěla já a on ležel jak žok a neměl zájem.

Tak toho bych se u mě nebála, protože manžel by mohl třikrát denně a to já teda fakt nemusím. Krom toho, když se to prokládá ještě mileneckým sexem, tak toho mám opravdu dost. A pokud by to mělo fungovat tak, že když budu odmítat, on bude chtít ještě víc, tak by jsme nedělali nic jiného. Problém je právě v tom, že když to mám doma tak často, tak mě to prostě už nebaví.

Adélko, uvědom si, jak dlouho zamilovanost trvá. Rok, dva, nejvýše tři roky. Pak se všechno obrátí do obvyklého stereotypu. Muž přestane být pozorný, začnete se občas nudit, něco tě na něm bude štvát a tak dále. Jediné co ti zbude je balík problémů navíc. Víc zúčastněných lidí, víc problémů, minulý manžel, nová rodina bývalého manžela, tvoje nová rodina, problémy vyplývající pro děti z rozpadlé rodiny. Prostě strašné. Tak bych ti radila, abys to vydržela se současným manželem a s milencem si užívala. Za rok, dva to budeš posuzovat úplně jinak. Já si s milencem užívám příjemné chvíle a pak se ráda vracím domů k manželovi. Snaž se najít si na každém tom vztahu něco příjemného. Myslím si, že když manžel bude tušit, že tě nemá jistou, tak bude k tobě o hodně pozornější a v spoustě věcí se bude chovat jinak. Mě docela překvapilo, jak se manželovo chování ke mě změnilo, když jsem ho přestala nutit k sexu. Jemu stačilo milovat se se mnou jednou týdně. Občas mě to štvalo, chtěla jsem se milovat častěji. Ale on ze mě asi vnímal tu chuť na sex a představ si, že to u něj vyvolávalo jakoby odpor. Prostě se chtěl milovat stále méně. Teď se vyřádím s milencem a doma už tak silnou potřebu nemám. Dokonce mě to s manželem ani moc nebaví. U manžela to ale vyvolalo překvapivý zájem o sex se mnou. Prostě takový to divný pravido - když máš zájem, nemá zájem on a když zájem nemáš tak o to víc to chce on. Já manžela teď občas odmítám a jeho to děsně provokuje. On snad po mě zase začíná toužit. Jo s tím odmítáním to zase nesmíš přehánět. Hlídám si, abych šla s manželem dvakrát, třikrát měsíčně. Přece jen, ani Evra není stoprocentní. Když otěhotníš, tak by neměl mít pochybnosti.

Jasný, že to není nic nesnesitelného. To si uvědomuju a proto jsme spolu také 14 let, ale takhle jsem to brala než jsem poznala přítele. Pak jsem si uvědomila a on mi svým způsobem otevřel oči, že ani tohle málo problémů co máme si nemusím nechat líbit. A tak teď už v podstatě záleží jen na manželovi, jak se k tomu postaví. Dala jsem mu jasně najevo, že už mě některé jeho výstřelky nebaví, co mi vadí a tak uvidíme. Je pravda, že se teď snaží, ale jak dlouho mu to vydrží, to vážně nevím.

Ono to není nikde ideální. Podstatné je, jestli není něco, co je nesnesitelné. I vztah v manželství se časem mění. Možná, že si tě manžel bude více všímat, když občas nejsi doma. Třeba se o tebe začne trochu bát a něco se změní. Když tě doma něco štve, vzpomeň si na milence a ono je to hned lehčí. To ovšem funguje jen pokud ti manžel nedělá něco, co se nedá snášet, nebo pokud manžel nedělá něco co ti moc vadí, nebo se ti hnusí. Třeba kdyby tě mlátil, nebo chodil domů pravidelně ožralý, tak se asi vyplatí to ukončit. Ale pokud je všechno v nějakých mezích, tak se to dá vydržet a myslím si, že se vyplatí to vydržet. Když mě štve manžel, myslím na zážitky s milencem. Když mě naštve milenec, jsem ráda, že se mám kam vrátit domů. Docela mi vyhovuje žít mezi dvěma světy, je to zajímavější.

Víš Ivo, kdybych měla s manželem tak ideální vztah jako máš ty se svým, tak by mě něco takového ani nenapadlo. Jenže u nás ty problémy jsou a tak je asi přirozené, že se občas nechám unést a představuju si, že by jsme mohli být s přítelem někdy spolu. Dokud jsem ho neměla, tak jsem sice věděla, že problémy máme, ale nepřipuštěla jsem si je tak moc. Vždycky jsem si říkala, že to není až tak hrozné a že bych také na tom, mohla být daleko hůř. Ale když pak poznáš někoho s kým ti je fajn a kdo by tě chtěl, tak ten červíček začne hlodat.V jednom mám ale jasno. Určitě to neudělám teď, když máme doma jednu 4-letou princeznu a k tomu jednoho "nesnesitelného" puberťáka. Ty by to odnesli nejvíc. A ať jsem zamilovaná jak chci, tak oni byli, jsou a budou vždycky na prvním místě.

Adélko, řekla bych ti - žít a nechat žít. Pokud se tím člověk dokáže řídit, tak si ušetří spoustu problémů. Hlavně se nerozváděj, láska časem přejde a možná bys té změny litovala. Uvažovala jsem také o tom, že to co je na mileneckém vztahu také krásné, je to hledání chvilek kdy můžeme být spolu. Kdybychom mohli být spolu pořád, jak dlouho by to vzdrželo hezké? Láska je zčásti trápení a když miluješ, tak se taky trápíš. Když zmizí překážky, často zmizí i zamilovanost. Člověk už je od přírody takové blbé stvoření. Hezky se to radí, na papíře, nebo z klávesnice. Ale každá věc kterou děláš ti může být k prospěchu, nebo tě může ničit. Někde jsem četla takový zajímavý citát,nevím kdo to řekl, ale to je jedno - každý má klíč od brány do nebe, stejným klíčem se otevírá i brána do pekla. Takže dělej cokoli tak, aby tě to nezničilo.

Ivo, jak já ti rozumím. Je dobře, že to dovedeš tak oddělovat:-)))

Já zastávám názor, že žena i muž mají stejná práva a o práci se dělí. Nějakým záhadným řízením osudu jsme se jako češi přidali k západní kultuře, i když nám to asi je trochu cizí, a tak bychom měli uznávat právo každého jednotlivce na svobodu, bez ohledu na pohlaví. Kdyby se tady někdy uplatňovala místo bčanského zákoníku šaríja, tak já půjdu jako jedna z prvních na popravu, akorát že půjdu dobrovolně a ke svým hříchům se ráda přiznám, protože v takovém světě by se stejně nedalo žít.Divný je, že když má žena milence, tak většinou jí každý podezírá z toho, že se chce rozvést, nebo druhý extrém, že je obyčejná kurva. Já mám milence a užívám si s ním ve svém soukromí takovou malou lásku, kterou neberu vážně. Je mi s ním příjemě a není to jen o sexu. Když má žena někoho s kým si příjmě popovídá, je sympatický a je jí s ním dobře, tak občas spolu skončí v posteli, kde si oba mnohem více užijí milé dotyky a mazlení a mají k sobě blízko. Já tyto prožitky jen neberu tak vážně, abych se rozvedla a vzala si milence za manžela. Tím by se to celé pokazilo a za chvíli bych měla jiného milence a hromadu problémů s bývalým a současným manželem. Prostě si uvědomuji své povinnosti v manželství, mám ráda svou rodinu včetně manžela, ale potřebuji něco, co v manželství není ani nemůže být. Manželství je jiný vztah a nemá cenu ho vracet do stavu mileneckého, protože to nejde. Já ale potřebuju vnímat vnímat ten pocit, že jsem někým získávaná, že má o mě někdo vášnívý zájem. S manželem jsme spíše přátelé, pomáháme si, dělíme se o problémy, práci a starosti, ale nejsem jeho otrokyně. Ani on není můj majetek.

Olin:No možná by jsi se divil, ale i ty 4 hodiny jdou celé promilovat. Jasný, že do toho hotelu jdeme proto, aby jsme se pomilovali, ale kdyby nám šlo jen o to, tak si to můžeme rozdat narychlo někde v autě např. A to, že spolu jedeme na výlet, jdeme do kina, ta to je pravda. Nevím co ti na tom připadá tak divné. A nevím proč by manžel nemohl občas pohlídat děti. On si taky zajde do hospody, na fotbal atd. a jsem to zase já, kdo se stará o děti. A nebo zastáváš zastaralý názor, že ženská má sedět doma, vařit, uklízet, starat se o děti a čekat až se manžel vrátí domu a samozřejmě se nepídit po tom kde byl, s kým a co dělal. On může a ona ne?

No jasne, 4 hodiny v hotelu a nejde samozrejme o peleseni - kdo by to taky 4 hodiny vydrzel. Ale tezko se Vam da verit, ze travite dny a tydny na vyletech, vystavach, v divadlech a kinech.... to urcite. Nebo Vam dela manezel debila a stara se o deti, zatimco, vy se nekde sukate s jinym? Tak zijete s pekne hloupyma parohacema.

Ještě vzkaz pro Muže, nemáme volný vztah. Já jen nechci vědět co manžel dělá když je sám mimo domov. Nezajímá mě to. Nechci se tím zabývat. A chci, aby stejný přístup měl i on ke mě. Prostě odděluji co je soukromí a co je náš společný prostor. Když to převedeme na předmanželský vztah. Seznámíte se s mužem a on spal před týdnem s jinou, nebo s nějakou ženou ještě spí v okamžicích kdy už chodíte spolu. Nesmí vám to vadit, není to vaše věc, je to jeho soukromí. Kdyby člověk řešil tyto věci, tak by se za chvíli zbláznil. Prostě to necháte plavat a neřešíte to. Tak jsem si řekla, že to tak budu dělat i v manželství. Užít si společné chvíle a soukromí nechat druhému. Pak ale se nesmím ptát co dělá v soukromí a lézt do věcí, které mi nepatří. Takový přístup se mi totiž vrátil v tom, že jsme pro sebe s manželem zajímavější. Co člověka může přitahovat na někom, kdo nemá ani kousek soukromého, neznámého.

Já s milencem taky chodím do kina, jedeme někdy na výlet, povídáme si, je to super. Ale beru to jako zábavu. Baví mě to s ním, není to jen o sexu. Ale vím, že to je chvilková záležitost a že se zase pak vrátím domů. Vnímám to tak hlavně z toho důvodu, že jsem si uvědomila, že i s milencem by za čas náš vztah přešel do obvyklého manželského vztahu. A ten teď mám, tak proč ho měnit. Sice se říká, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ale myslím si, že do hodně podobných řek leze člověk pořád a pořád má pocit, že se to musí lišit víc, má pocit že to teď bude jiné. Ale ne, za svou situaci si může každý sám a nakonec si to okolní prostředí sám utváří a většinou opakovaně vytvoří skoro to samé.

Ivo, já také nejsem nějak zvlášť žárlivá. Teda bývala doma, kdy jsem byla nepříčetná, když šel manžel někam sám nebo když se v noci dlouho nevracel atd. Teda nepříčetná v tom smyslu, že jsem nemohla spát a pořád myslela na to kde je, s kým je, co dělá. Občas jsem to nevydržela a volala mu kde je, kdy přijde. Manželovi se to samozřejmě nelíbilo, takže byli i hádky. Po čase mi však došlo, že si stejně nepomůžu a akorát to ubližuje našemu vztahu. Takže teď jsem se dopracovala k tomu, že se ho třeba jen zeptám kam jde, s kým jde, kdy počítá, že se vrátí, ale tím to končí. Uvědomila jsem si, že když mi bude chtít zahýbat, tak to stejně udělá a to ve chvíli, kdy by mě ani ve snu nenapadlo, že může být někde jinde než kde má být. Ale tento můj postoj samozřejmě neznamemá, že si řeknu ať si užije. To rozhodně ne. A to, že mužský do toho netahají city, tak v tom s tebou taky moc nesouhlasím. Ano ve většině případů to tak asi nejspíš bude, ale je spousta takových co i v mileneckém vztahu hledají cit a zamilují se. Beru to například podle sebe. Já si taky říkala, když budu mít milence, tak se rozhodně nezamiluju. A teď jsem zamilovaná až po uši a moc dobře si uvědomuju, že je to hodně velký průšvih. To samé platí o příteli. V našem současném vztahu už to totiž není jen o sexu. To samozřejmě také, je to super, ale je to prostě pouhá součást našeho vztahu. Víš, když spolu někde trávíme v hotelu pár ukradených hodin, tak z těch dejme tomu 4 hodin promilujeme třeba obrazně pouhou hodinu. Zbytek času si povídáme, koukáme na televizi, blbneme atd. Prostě pohoda, ale určitě ne jen sexuální vybláznění.

Tak Ivo, tomu už rozumím ale ne vždy chápu. Rozhodli jste se pro tzv.volné manželství. Každý ať si urve co může. Jenom pro zbabělost se bojíš dovědět něco konkrétního. Co znamená:... a doufám, že to zvládne udržet v mezích příjemných zážitků a nepřeroste to v něco víc. Toho se ale u chlapa snad můžu bát mnohem méně... Tak tomu nerozumím. Souložit s ní může, ty o tom vědět nesmíš, rád ji mít nesmí ani trochu, jenom vyprázdnit varlata a hotovo? Nesmí ani snít o někom. Nebylo by jistější nechávat mu kapesné na bordel, tedy bordelné? Ty si stejnou částku necháš také a zahrne se to do "rodinných výdajů pro spokojené manželství". Jinak, ne všichni muži ty bordely navštěvují. Já jsem v něm nikdy nebyl a doufám, že ani nikdy nebudu. Cenu má jenom osobně ulovené.

Taky jsem dříve žárlila. Ale pak jsem pochopila, že si tím člověk jen kazí náladu a marní čas a naopak u toho druhého to spíše vyvolá odpor. Tak jsem se nějak dostala do situace, že nežárlím. Když manžel jede někam sám, tak nepřemýšlím o možnosti jeho nevěry. Prostě to nechávám plavat. Asi by mě štvalo, kdybych se dozvěděla něco konkrétního, tak po tom nepátrám a nechci nic vědět. Říkám si, ať si užije něco příjemného, když bude mít příležitost. Je to příjemné. A doufám, že to zvládne udržet v mezích příjemných zážitků a nepřeroste to v něco víc. Toho se ale u chlapa snad můžu bát mnohem méně, než sama u sebe. Jsem ženská a ty to berou víc citově. Zatím to ale zvládám a jen si užívám.

Iva:Tak musím říct, že jseš tedy vážně tolerantní. To mě by tohle vadilo. Už jen ta představa, že má nebo by mohl mít manžel milenku mě docela děsí. Já vím, že zrovna já nemám nejmenší právo někoho kritizovat a nebo žárlit. Ale je to tak.

To je fakt, život je krátký a v důchodu nebudeme vzpomínat na to jak jsme byli vzorný a dělali to co od nás druzí očekávali. Budeme spíš vzpomínat na hezké zážitky. Když tak vzpomínám na moje zážitky s milencem, je to děsně příjemné. Nejsem žárlivá, přála bych takové zážitky i manželovi. Pokud si prožije něco hezkého s kamarádkou a já o tom nebudu vědět a nenechá si jí lézt do života, tak proč ne. Samozřejmě, všechno se může nějak zvrtnout a můžou z toho být problémy. Ale život je takový, kdo není ochoten riskovatz trochu problémů tak si nic neužije.

Myslím, že právo na nevěru mají ve vztahu oba. A je to v pořádku. Pokud nemůžu cosi manželce dát, má právo si to vzít jinde a naopak, pokud od ní cosi nedostávám a ona to dávat nechce/nemůže, zařídím se podle toho. Život je příliš krátký než aby člověk pořád na něco čekal. Carpe diem.