Nepříjemné zážitky z Psychiatrické léčebny

Když srovnám "neléčeného psychiatrického pacienta" Jozefinu a úspěšně "léčeného pacienta" Yossku, mám obrázek o české psychiatrii!

Ty zkurvená Yossko, táhni do prdele.

hihi blbko

Tý Jozefíny si nevšímejte...to je neléčený psych pacient, nechce se léčit a zaplácává tady fora nesmyslnými články...je to blázen....

Možná jsem to sem už jednou dávala, v tom případě se omlouvám.

MEZI PLOTY ANEB KÁLETI DO VLASTNÍHO HNÍZDA SE NEMÁ (časopis ESPRIT)

Ještě jako medička jsem chtěla dělat psychiatrii, proto jsem

dyt ty neznáš ani ten Mácháč jak se ukázalo na antipsychotikách ...hihi...nikdo z vás mi nebyl schopen odpovědět na triviální otázky ..o umění, cestování, knihách ..o ničem.....hihi

Přesně,jak tady někdo psal....inteligentní lidi,se s blbou Yosskou nebudou zahazovat,ta má přehled akorát o tom,jak se kde nažrat...Yoss,pověz nám,co umíš?Co ovládáš?Sportuješ?No,asi ne,podle tvé vypapkané postavy...hele,vytíženej člověk,kterej hodně pracuje,což ty neznáš,nemá čas na to,aby vymetal kde jaké hospody v naší republice...ten si ušetří na krásnou dovolenou v zahraničí,kde tys nikdy nebyla a nebudeš,nechá se obskakovat,užívá si volna,poznává krásy nové země,kultury...není na tom nic špatného...já,jako malý,cestoval po ČR taky,ale ted osobně,mě baví poznávat víc cizí země,cizí kultury,nejen tu naši,ještě mám před sebou dlouhé roky života a poznám toho ještě spousty...patrně,nikdo jako ty,nemá čas věčně sedet u PC,hledat rozumy a za pár šupů si zajet na Macháč-mimochodem,taky jsem tam byl...nikdo tady není větší špína,než jsi ty,Yoss,protože každý má úctu jeden k druhému,čemuž ty ses nenaučila,k čemu ti je,že víš,kde je kde jaká ožírárna,když jako typ člověka jsi naprosto nesnesitelná,ubohá a nudná a ještě tolik drzá,že se do lidí navážíš...rozumný člověk se s tebou vůbec nebude zabývat,to už bys mohla vědět a proto i já tady končím,protože s tebou se bavit rozhodně nechci,nestojíš mi ani za těch pár slov,které ted tady píšu....

...a co se vrazilo do hlavy tobě?

Pozor tohle píše bláznivá Jozefa, která nemá chlapa a děti ve svých 44 letech.......nedostatek sexu se jí vrazil do hlavy a svádí to na psychiatry.....hihi:):(

ČLÁNEK Z ČASOPISU ESPRIT 11 -12 /2008
(Vydává Česká asociace pro psychické zdraví)

CO VIDĚL OMBUDSMAN V PSYCHIATRICKÝCH LÉČEBNÁCH (v roce 2008)

V rámci své povinnosti chránit osoby omezené na svobodě před špatným zacházením zjišťoval veřejný ochránce práv Otakar Motejl v první polovině roku 2008 situaci v osmi náhodně vybraných psychiatrických léčebnách. Po ukončení kontrolních návštěv vypracoval podrobnou studii. Protože se jedná o významnou událost v oblasti české psychiatrické péče, považujeme za důležité seznámit čtenáře alespoň stručně s nejdůležitějšími body ombudsmanovy zprávy.
Ombudsman zjistil, že psychiatrie je dlouhodobě nedostatečně financovanou oblastí. Nedostatek peněz na rekonstrukce a adaptace stávajících oddělení a na zaplacení většího počtu personálu se odráží do oblasti práv pacientů.
Zvlášť citelně jsou postiženi pacienti trpící demencí a těžce mentálně postižení.
Bezbariérové přístupy nebo výtahy téměř neexistují, oddělení jsou velká, členitá a málo přehledná.
To vše vyžaduje restriktivnější přístup k pacientům, kteří bývají omezováni ve volném pohybu, místo aby pro ně bylo vytvořeno co nejbezpečnější prostředí.
Za alarmující důsledek špatného finančního stavu léčeben považuje ochránce i skutečnost, že síťová lůžka a lůžka v izolačních místnostech bývají zahrnuta do lůžkového fondu léčebny a běžně slouží k ubytování pacientů.
V okamžiku, kdy je např. lůžko třeba použít k omezení, musí být stávající pacient přemístěn jinam.

CHYBÍ NÁVAZNÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY

Přestože to nebylo cílem návštěv, ochránce zjistil, že poměrně mnoho pacientů zůstává v psychiatrických léčebnách jen proto, že neexistuje síť návazných sociálních služeb. Jedná se
o pacienty, kterým by stačila ambulantní péče, ale díky dlouhodobé nemoci ztratili sociální zázemí a schopnost zapojit se samostatně do společnosti.
Tato situace značně zatěžuje léčebny, které navíc musí čelit tlaku zdravotních pojišťoven snažících se platby na tyto

Krávo nebeska, už jsi tady krávo , nebeska chci tě ojet krávo nebeska, mě neutečeš pozoruji tě všede, krávo nebeska.

Bláznivá z celé dr jsi ty.

Pozor tohle píše bláznivá Jozefa, která nemá chlapa a děti ve svých 44 letech.......nedostatek sexu se jí vrazil do hlavy a svádí to na psychiatry.....hihi:):(

A pak mne poslali do ústavu
Rozhovor s Elvírou Mantheyovou o úloze psychiatrie a eutanazie
Zbyněk Svadba

Elvira Mantheyová se narodila v Magdeburku v Německu roku 1931. Jako dítě byla internována v psychiatrickém ústavu Brandenburg-Havel, kde byl naplňován program nacistické eutanazie, pro který připravili půdu němečtí psychiatři. Je poslední z těch, kdo pobyt ve vražedném zařízení přežili. Nedávno přijela do Prahy, aby uvedla na český knižní trh publikaci nakladatelství Votobia Muži za Hitlerem. Její autoři Volker Kubillus a dr. Thomas Röder odhalují pravdu o úloze německé předválečné psychiatrie, kterádodala myšlence rasové hygieny zdání vědy dlouho před tím, než Hitler přišel k moci, a vydláždila tak cestu legalizovaným masovým vraždám. Nacisté pak mohli označit za duševně nemocné a během 2. světové války usmrtit statisíce lidí. Kniha vzbudila značný ohlas v Německu, USA, Anglii, Kanadě a řadě dalších zemí.

Jak jste se vlastně ocitla v sedmi letech v psychiatrickém ústavu?
V září 1938 mě psychiatři diagnostikovali jako slaboduchou a poslali do ústavu Uchtspringe. Stalo se tak pouze na základě toho, že byl můj otec označen za líného pracovníka - poté jsme s mojí sestrou spadly pod tehdejší Zákon o prevenci dědičně zatíženého potomstva.

Co jste v ústavu zažila?
Viděla jsem mnoho dětí, které ústavní sestry usmrtily injekcí. Abych si v tom prostředí udržela trochu zdravého rozumu, začala jsem pracovat a každý den jsem umývala podlahy. Tak jsem si všimla, že v některých pokojích je jeden den plno křičících a plačících dětí a druhý den prázdno a ohlušující ticho. Často se stalo, že mé přátele odvedli a už se nikdy nevrátili. Tehdy jsem nechápala proč. Jednoho dne přišla řada na mou sestru Lisu. Dala jsem jí na památku svou sponku do vlasů a objala ji na rozloučenou. Nikdy jsem ji už nespatřila.

Lisa byla zavražděna v plynových komorách psychiatrického ústavuBrandenburg-Havel26. srpna 1940. Také já jsem se do toho ústavu dostala. V září 1940 tam jel z Uchtspringe autobus plný dětí, vysadili nás, nahnali do studené opuštěné místnosti a já viděla, jak jedno dítě po druhém mizí. Mně nakonec řekli, že se mám vrátit do cely.

Co vás zachránilo?
Na seznamu těch, kteří měli být zabiti, byl vedle mého jména otazník. Můžu se jen domýšlet, že důvodem toho zázraku byla moje ochota a schopnost pracovat.

Jak jste žila po válce?
Neměla jsem žádné vzdělání,našla jsem si práci v továrně, vdala jsem se a tak. Ale na místa, kde byla zavražděna moje sestra a moje důstojnost tak nelidsky ponížena, jsem dlouho nebyla schopna se vrátit. Teprve v roce 1990 jsem přijela do Brandenburg-Havelu, abych navštívila památník lidí, kteří byli v ústavu za války usmrceni. Na pomníku byl obraz znázorňující postiženého člověka. S tím jsem nesouhlasila. To je prostě lež: lidé, kteří byli zlikvidováni v tamních plynových komorách, nebyli většinou postižení. Poprvé jsem také viděla své lékařské záznamy a objevila lež o mojí údajné genetické nezpůsobilosti. Také jsem se v tehdejších poznámkách dočetla o tom, že moje takzvaná duševní nemoc by se přenesla na moji dceru a vnoučata. Tyto lži podnítily můj boj za to, aby mi byly lživé záznamy odevzdány a moje důstojnost a důstojnost všech obětí z Brandenburg-Havelu obnovena.

Ten boj trval desetiletí a setkal se s neočekávanou opozicí.
Psala jsem petice a stížnosti státu, spolkové vládě a Německé psychiatrické společnosti. Dopadaly na hluché byrokratické uši. V roce 1992 byla má žádost o záznamy oficiálně zamítnuta. Nedala jsem se. O dva a půl roku později jsem dostala prozatímní zprávu, v níž mě žádali, abych byla trpělivější, protože zákonné řešení je prý neobyčejně komplikované. Po půl roce jsem dostala odpověď, která mi záznamy odepřela, neboť jejich poskytnutí v Německu žádný zákon neupravuje. Jenže já jsem se zase nedala. V roce 1996 o mně dokonce napsali hru, která se hrála v Magdeburku, dávala jsem rozhovory, v roce 1996 jsem úspěšně vystoupila proti plánům na uctění dr. Hanse Heinzeho, nacistického psychiatra, který inicioval program dětské eutanazie. V roce 1998, po více než šedesáti letech od zavedení Zákona o prevenci dědičně zatíženého potomstva, německá vláda schválila zákon, který oficiálně zrušil všechny rozsudky Soudu dědičného zdraví, které nařídily sterilizace a přesuny dědičně nemocných do psychiatrických a jiných ústavů.

To byl velký úspěch pro všechny oběti tohoto psychiatrií podníceného soudu. Zákon se ale bohužel nevztahoval na mne a moji sestru: nás neposlal do ústavu soud, nýbrž nezávislý psychiatr. A tak lživá psychiatrická diagnóza v mých záznamech existuje dodnes.

Proč jste tak ostře kritizovala Německou psychiatrickou, psychoterapeutickou a neurologickou společnost?
V srpnu 1999 jsem té společnosti napsala otevřený dopis o tom, že lživá diagnóza duševní nemoci z mých záznamů nebyla přes všechny mé žádosti úřadům a psychiatrům vymazána. Požádala jsem o schůzku a žádala písemnou garanci, že lživé diagnózy, s nimiž jsem musela čtyřicet let žít, budou z nacistických záznamů mých i mé sestry vymazány. Také jsem požadovala veřejnou omluvu za celý horor, který jsem musela prožít, pro moji sestru, která byla zavražděna, a pro všechny ostatní dětské oběti eutanazie. Požádala jsem o písemné prohlášení, že mi budou vráceny moje originální záznamy z nacistické doby, stejně jako záznamy mé sestry. Dostala jsem dopis s návrhem, abych poslala víc informací o svém případu prezidentovi Psychiatrické společnosti a domluvila si schůzku s radou této společnosti. Informace jsem poslala v listopadu 1999 a dodnes jsem nedostala odpověď.

Německá psychiatrická společnost jen předstírá, že něco dělá pro oběti psychiatrického holocaustu, a skutečnou roli tehdejší německé psychiatrie tutlá. Budu pokračovat v boji, dokud psychiatři nepřevezmou plnou zodpovědnost za zločiny svých předchůdců. Kniha Muži za Hitlerem je důležitá také proto, že vysvětluje, jak se mohlo stát, že mnoho nacistických psychiatrů, kteří prosazovali genocidu, mohlo v Německu zůstat dokonce i ve vysokých pozicích a že někteří jejich žáci významná místa stále zastávají.

Můžete dát příklad?
Prof. dr. Werner Heyde, jeden z lidí odpovědných za vraždění postižených a nemocných lidí během 2. světové války, začal novou kariéru v roce 1950 pod falešným jménem dr. Sawade v Šlesvicku-Holštýnsku (severní Německo). Poskytoval soudní expertizy. Tento skandál byl odhalen až v roce 1959. Dr. Heinrich Gross, psychiatr z Rakouska, byl od roku 1938 členem NSDAP a pracoval v psychiatrické nemocnici Am Spiegelgrund ve Vídni. Dělal si fotografie svých malých obětí a schovával si mozky usmrcených dětí ve sklenicích. Po válce se stal nejžádanějším soudním znalcem v Rakousku a pracoval až do poloviny 90. let. Bývalý nacistický psychiatr Werner Villinger, který byl expertem programu eutanazie, známého jako T4, se stal po válce prezidentem Německé společnosti pro dětskou a dorostovou psychiatrii. Dodnes je ctěn na Hamburské univerzitě. Nebo dětský psycholog Hermann Stutte, člen SA a ředitel Dětské a dorostové psychiatrie v Marburgu, kde byly nevinné děti označkovány jako podřadné a sterilizovány, je stále čestným doktorem univerzit v Göttingenu a Marburgu. Emil Kraepelin, otec rasové hygieny, která zplodila program eutanazie, má své sochy v Institutu Maxe Plancka pro psychiatrii a na psychiatrické Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově. V Mnichově a Erlangenu se po něm dokonce jmenují ulice.

Co pro vás osobně znamená vydání knihy Muži za Hitlerem?
Vydání je pro mne jedním z důkazů, že už nejsem sama se svými obavami z možností zneužití psychiatrie a se svým tlakem na psychiatry, aby už konečně naplno přiznali pravdu. Je tu úsilí členů Občanských komisí za lidská práva, Společnosti pro lidi se zkušenostmi s psychiatrií a Izraelské asociace proti psychiatrickému napadení. Občanské komise za lidská práva - mezinárodní, německá a česká - pomáhají i mně v mém úsilí o rehabilitaci.

Autor je ředitel Občanské komise za lidská práva v České republice, která byla založena r.1994 a zabývá se vyšetřováním a dokumentováním zneužití psychiatrie. K jejím posledním aktivitám patří příprava významného právního dokumentu, jenž může zajistit, aby lidé proti své vůli nebyli umísťováni na psychiatrii.

www.PetitionOnline.com/ForKids/

Odkaz na velmi důležitou petici sepsanou Občanskou komisí za lidská práva (CCHR), kterou může on-line podepsat kdokoli, koho znepokojuje rostoucí počet dětí stigmatizovaných psychiatrickým označením, kterým se říká, že musí brát léky, aby mohly

Věděli jste například, že psychiatři páchají více podvodů než ostatní pracovníci ve zdravotnictví? Že 40 % psychiatrů ve Spojených státech je během své kariéry žalováno? A že mají nejvyšší úroveň sebevražd mezi ostatními lékařskými praktiky a nejvyšší výskyt zneužívání léků? Že 10 - 25 % všech psychiatrů (a psychologů a psychoterapeutů) se otevřeně přiznává k po- hlavnímu zneužívání pacientů? A věděli jste, že dvě třetiny všech psychiatrů jsou podle jedné z jejich vlastních studií

Antipsychiatrie je široké hnutí převážně anglosaského původu, které se v 60. letech 20. století rozešlo s kritérii a metodami klasické psychiatrie. Původní hlavní směr antipsychiatrie vznikl v rámci psychiatrie (vedli jej sami psychiatři). Odmítal existenci psychických poruch jako specifických nemocí a vykládal je jako reakci na sociální prostředí, přičemž klasická psychiatrie je podle něj oporou patologické a patogenní společnosti.[1] Klasické psychiatrické výklady tak brání kritice stavu společnosti, psychiatrické metody jsou společensky schvalovaným násilím a nástrojem moci pod rouškou medicíny a vědy.[2]

Umírněnější a racionálnější směry vycházející z antipsychiatrie nebo k ní alternativní kritizují především používání neprověřených předsudků a postupů a

Hele Antipsychiatrie, oce?uji. To je docela dobrý nápad to sem přetisknout.
Já toho většinu před časem četla ... a jsem přesvědčena o tom, že to nepřehání. Musím přiznat, že abych vůbec dokázala trochu klidně spát, tak na tyhle věci taky běžně nemyslím.
Ale uznávám, je to trochu obrana.
Jinak jsem samozřejmě také pro -tyhle věci ventilovat jak to jde.

Omyl je jen jeden a to že ses vůbec vyskytla yosvině

Ale to už jsme slyšeli. A opět nechápu co tu děláš - ty nemáš žádné špatné zážitky z Pl tak pokračuj svým směrem ... tohle už jsi tu řekla 5 x.