výprask

Bylo mi sedmnáct pryč, když naši odjeli pracovně do zahraničí. Měla jsem na vybranou jít na internát – to by znamenalo začít chodit do jiné střední školy, nebo zůstat ve škole původní, ale hrozně daleko dojíždět. Anebo jsem mohla zůstat doma, starat se sama o sebe – konec konců už jsem prakticky dospělá – a dohlížet na mě měla naše dlouholetá sousedka Chelsea. Měla se postarat o to, že z bytu „neudělám kůlničku na dříví“.
Chelseu jsem znala odmalička, bydleli jsme ve stejném domě odjakživa. Byla hrozně fajn, vždycky jsem s ní měla hezký vztah. Sice hodně pracovala, ale kdykoli mě potkala, měla pro mě vlídné slovo – a uměla na mě i přísně houknout, když jsem dělala něco podle ní nesprávného. Tíhla jsem k ní přirozeným způsobem jako ke svému vzoru a hluboce jsem ji respektovala. Takže to, že na mě měla dohlížet zrovna ona, byla pro mě vítaná nabídka. To jsem ovšem neměla tušení, do čeho jdu.
Asi dva dny poté, co naši odjeli, musela Chelsea na nečekanou týdenní služební cestu. „Zvládneš to tady sama?“ ptala se mě, a já ji sebevědomě ujišťovala, že ano, nejsem přece malé dítě. Chelsea poměrně s klidem odjela a mně začalo pré. Nakoupila jsem si pizzy a colu a celé dny po škole vysedávala u dévédéčka. Měla jsem se jako v ráji.
Týden utekl jako voda. Zrovna jsem se dívala na svůj oblíbený film, když cvakl zámek ve dveřích a vešla Chelsea. „Ahoj, už jsem zpátky!“ volala na mě ode dveří. „Jedu z letiště rovnou nejdřív k tobě! Jen se opláchnu – je hrozné horko – a jsem u tebe!“
Vtom jsem z koupelny uslyšela udivené: „Co má tohle znamenat?“ a ve dveřích obýváku se objevila Chelsea, na kterou jsem se moc těšila. Neměla ale ve tváři svůj obvyklý úsměv. A když se rozhlédla po obýváku, zatvářila se ještě rozzlobeněji. Podívala jsem na mě tak přísně, jako ještě nikdy: „Valentýno, ty si ze mě děláš hodně špatnou legraci!“
Rozhlédla jsem se kolem sebe a spatřila jsem poměrně velký binec. Až mě to pobavilo – tohle že jsem zvládla vytvořit za pouhý týden? To jsem vážně dobrá!
„Tak takhle si představuješ pořádek?“ zeptala se ledovým hlasem a ukázala kolem sebe. „Hlavně že máš čas sledovat dévédéčka,“ podotkla uštěpačně při pohledu na stříbrné disky rozházené kolem televize. „A to snad nemůžeš myslet vážně, tak špinavou koupelnu?!? Podlaha je plná spadaných vlasů, ty jsou i ve vaně a v umyvadle. Vanu a umyvadlo jsi přitom zjevně nemyla, jak je rok dlouhej.“ Zadívala se na mě a dodala: „Nemyslíš vážně, že se tomu ještě usmíváš?“
Viděla jsem, že je Chelsea hodně rozzlobená, ale nezdálo se mi to tak strašné. „Já to časem uklidím, vždyť tu bydlím sama, nikomu to tu nevadí,“ pronesla jsem, ale tím jsem jen přilila olej do ohně. Chelsea mezitím nakoukla do kuchyně a zahromovala: „A kuchyň je snad ještě horší! Zvedni se z toho gauče a pojď se na to podívat!“
Nechtěla jsem ji ještě víc naštvat, a tak jsem se neochotně zvedla a šla jsem za ní. „Co mi k tomu řekneš?“ zeptala se Chelsea a ukázala na neumyté nádobí, zbytky jídla a zaneřáděnou linku.
„Co bych k tomu měla říct,“ pronesla jsem, začínajíc tušit nebezpečí. „Časem to uklidím,“ zopakovala jsem svoji formulku, ale už ne tak jistě jako před chvílí.
„Jo tak časem to uklidíš?“ zopakovala Chelsea jízlivě. „A to časem, to bude jako kdy? Až se tu do toho pustí červi?“
Učinila jsem chabý pokus o obhajobu: „Když mně se to nikdy nechce mýt…mně to takhle nevadí…“
Ale bylo jasné, že je zle. „Tak holčičce to takhle nevadí! Holčičce se nechce!“ opakovala Chelsea posměšně. „Je načase, aby ti to začalo vadit,“ dodala ledově.
Cítila jsem rostoucí vzdor – na jedné straně jsem si uvědomovala, že mám vážně dost hrozný nepořádek, ale na druhé straně jsem si říkala, že se mnou přece nemůže mluvit jako s malým dítětem…?
„Vidím, že nemáš slov,“ prohlásila Chelsea, když jsem mlčela.
„Mně se to tak líbí!“ namítla jsem vzdorně.
Ale Chelsea to zjevně viděla jinak. Zadívala se na mě ledově a pronesla: „Víš, co jsi? Línej rozmazlenej fracek. Vždycky jsem věděla, že jsi rozmazlená, ale ne jak hrozně moc. Ale já ti tohle procházet nenechám. Teď tě mám na starosti já, a svědomitě se toho ujmu. Však já už z tebe vychovám pořádnou holku.“
Nechápala jsem, co tím chce říct, ale cosi mi napovídalo, že to nebude nic dobrého. Chelsea odešla do kuchyně a za chvíli byla zpět – nevšimla jsem si, že nese v rukou vařečku – popadla mě totiž za ruku a smýkla se mnou ke gauči.
„Ne, Chelsea, co to děláš, to nemůžeš,“ zanaříkala jsem a snažila jsem se jí vyškubnout, ale ona měla větší sílu. Držela mě pevně za ruku a přehla si mě přes koleno. „To přece nesmíš, nejsem malé dítě,“ vyhrkla jsem zoufale.
„Chováš se jako malá, a jako malá budeš potrestaná,“ pronesla Chelsea nekompromisně. „Já tě na rozdíl od ostatních rozmazlovat nebudu. Pokud se nenaučíš chovat, budeš bita. To je pro takové holky jako jsi ty nejlepší medicína.“ A než jsem se nadála, začala mě pádnou rukou vyplácet přes zadek. Vařečku měla zatím jen položenou vedle sebe.
„To nesmíš! Nemáš na to právo!“ naříkala jsem.
„Ale mám. Mám tě teď na starosti, a kromě toho jsi jako moje vlastní, znám tě odmalička, a protože mi na tobě záleží, nenechám tě zpustnout. Já vím že je ve tvém věku velmi ponižující dostat na zadek jako malý děcko, ale to jediné na tebe zjevně platí…“
Měla jsem poměrně tenké kraťasy a Chelsea měla velmi pádnou ruku a vyplácela mě dost citelně – ale větší roli hrálo ponížení, čemu jsem vystavená, když jsem začala naříkat, ať mě nechá. Ale Chelsea jako by neslyšela, vyplácela mě stále dál.
Po chvíli mi nadzvedla spodní lem kraťas a pronesla: „No, začíná to účinkovat. Ale je načase sáhnout po něčem efektivnějším.“ A začala mi kraťasy stahovat.
„Ne, Chelsea, prosím, nedělej to,“ zanaříkala jsem, stále zoufalejší ponížením, ale Chelsea byla neoblomná. „Přestaň kňourat, Valentýnko,“ napomenula mě, „jen mě tím víc rozzlobíš a o to víc tě to bude bolet.“
A začala mě vyplácet pevnou rukou dál, už jen přes spodní kalhotky. Teď už jsem naříkala i bolestí, bila mě nemilosrdně a já jsem byla natolik v šoku, že už jsem se omezovala jen na sykání a sténání.
Ale to ještě zdaleka nebylo všechno. Po chvíli jsem ucítila, že mi Chelsea stahuje i spodní kalhotky. Zoufale jsem vykřikla: „Tohle opravdu nesmíš!“ Ale viděla jsem, že je to marné, Chelsea byla neoblomná. Stáhla mi spodní kalhotky až ke kolenům. „Ale ano. Výprask na holou je přesně to, co potřebuješ. Zaručuju ti, že si na tenhle zadeček dneska nesedneš.“
Instinktivně jsem si zakryla obnažený zadeček rukou, ale Chelsea mi ji zadržela a přísně řekla: „Opovaž se to ještě zopakovat! Pak to bude mnohem horší!“
Než pokračovala ve výprasku, prohmatala mi zrudlý zadeček, aby se přesvědčila, jak moc už je zbitý, a tím dotykem mi trochu ulevila od bolesti, ale zároveň ve mně budila hrozný stud.
A začala mě vyplácet přes holé a již notně zrudlé půlky. Nevěřila bych, jak to může pouhou rukou štípat. „Dostaneš nasekáno opravdu důkladně, aby sis to zapamatovala, to ti slibuju. Když nebudeš držet, vezmu na tebe rákosku a zbytek výprasku dostaneš s ní, a nepřej si zažít, jak to s ní na holý zadek štípe!“ říkala u toho
Poníženěji jsem se v životě necítila. Bylo mi skoro osmnáct a ležela jsem tady přehnutá přes koleno a dostávala nasekáno na holou jako malý děcko, od Chelsey, kterou jsem měla hrozně ráda a nikdy bych od ní nic takového nečekala. Ovšem pravda byla, že od nikoho jiného bych si tohle nenechala líbit. Ona jediná byla dostatečně silná a měla u mě náležitý respekt, aby tohle dokázala…
To nejhorší však teprve přišlo. Chelsea mi znovu prohmatala zbitý zadeček a pronesla: „Myslím, že už máš zadeček připravený pro vařečku.“
„Ne! Prosím, Chelsea, to ne!“ vykřikla jsem zoufale, ale nebylo mi to nic platné.
„Přestaň se se mnou dohadovat, holčičko. Zasloužíš pořádně nasekat vařečkou. Na holou je to pro rozmazlené holčičky jako jsi ty velmi účinné. Opovaž se uhýbat nebo mi tam dávat ruce! A vyšpul pořádně ten zadek!“ nařídila mi. A následovalo zatím nejhorší ponížení mého života.
Přidržela si mě levou rukou a začala mě v pravidelném rytmu švihat vařečkou přes holé půlky. Nemohla jsem pořád uvěřit, že jsem degradovaná na rozmazlenou malou holku, která zlobila, a teď leží přehnutá se sundanýma kalhotkama a dostává nasekáno na holý zadek za svoji lenost.
Netušila jsem, jak to vařečkou štípe. Zpočátku se mi dařilo se ovládat, i když jsem při každé ráně slabě zasténala a pofňukávala. Ponížení bylo dokonáno. Chelsea byla neoblomná. Bez milosti vyplácela střídavě moje holé půlky. „Však já už tě odnaučím lenosti a nepořádku. Skutečně nejvyšší čas, aby někdo vzal tvou výchovu pevně do ruky…“
Po chvíli už mě zadeček hodně štípal a já jsem začala trochu uhýbat. „No tak, no tak, holčičko,“ pronesla Chelsea téměř konejšivě, protože si uvědomovala, jak hrozný zážitek to pro mě je. „Já vím, že to bolí, to musí, jinak by to nebyl žádný trest. Jen pěkně drž, víš dobře, že si ten výprask zasloužíš. A nestahuj ten zadeček, buď hodná holčička.“
Ze všech sil jsem se ovládla a snášela dál vyplácení, ale po nějaké době jsem začala naříkat: „Prosím, už dost, tou vařečkou to hrozně štípe, já už víc nevydržím! Ještě mě nikdy nikdo takhle netrestal...“
Chelsea mi zase prohmatala zarudlý zadeček a prohlásila: „Ale vydržíš. Já vím, že to štípe, to je účel. Však už byl nejvyšší čas aby s tím trestáním někdo začal,“ a pak zase nemilosrdně pokračovala ve výprasku. Štípalo to jako čert, měla jsem co dělat, abych to vydržela.
Tentokrát mě Chelsea švihala vařečkou rychleji a silněji než předtím a já jsem po chvíli zase začala naříkat: „Prosím, to už opravdu stačí, už dost…“
„O tom, kdy jsi potrestaná dostatečně, rozhodnu já,“ prohlásila Chelsea nesmlouvavě a zase mě začala vyplácet. Už to tak štípalo že mi ruka začala vyletovat k zadečku a tak tak že jsem si ho nezakryla.
Chelsea mě však d

hledam neposlusnou a drzou skolacku, kolem 18 let, ktera by potrebovala narezat na holou. Ja 28 let vysoky 192cm a mam 85kg. Praha a stredni cechy. Napis mi na email a muzeme to [email protected]

Máte ask.fm dyžtak dejte odkaz

Pavel se možná diví, že jsme se v těch 80.letech nechávali dobrovolně seřezat, ale ono se tomu nějak nešlo bránit.
Třeba naše učitelka češtinářka při třídních schůzkách vyloženě rodičům doporučovala přísné tělesné tresty.
Které byly okamžitě realizovány a nikdo s nad tím nepozastavoval.

Vyšupat se snad někde říká tomu velikonočnímu výprasku. Naši trestání vařečkou nazývali sekec.

Vždycky jsem, pochopitelně,...Tak ja mam deväť a dostávam stále na holý zadok ale to preto lebo som učiteľke vynadala a aj mamke a som veĺmi neposlušma. Nechce sa mi učiť a dneska som dostala lebo som utiekla z domu a jak ma mamka chytila tak mi na ulici nalozila 25 na zadok a ked som prisla domov tak som po mamke od nervou hodila zosit a vtedy ma schmatla vyzliekla mi teplaky aj gatky a zobrala varechu a mi dala 50 s varechou na holy

Vždycky jsem, pochopitelně, šla nerada a pomaloučku, ale nepřijít vůbec mě snad nikdy ani nenapadlo.
V šesti jsem jenom mňoukala a prosila, aby to šupání nebylo moc silné. V šestnácti už jsem byla trochu drzejší a několikrát jsem mamce i řekla, ať mě tedy vyšupe jak chce, když jí to není trapné, velkou holkou holku šupat po zadku, tak já že to klidně vydržím.
Ale hrozně to štípalo v každém věku.

Ty jsi normálně na zavolání přiběhla a nechala se dobrovolně seřezat? To ti bylo 6 nebo 16 let?

U nás doma se slova jako výprask, bití a trestání nikdy nepoužívala, to bylo tabu, dostávali jsme v uvozovkách jenom našupáno.
Mamka vždcky volala: Jani, pojď dolu, čeká na tebe kamarádka, dostaneš našupáno. A říkala to tak zvesela a radostně, kdyby to někdo slyšel, tak si mohl myslet, že mě zve na zmrzlinu. Jenomže v tu chvíli už měla připravenou velkou vařečku a mě čekalo hnusných bolestivých pětadvacet šupanců na holou.

tak to jsem asi nějaká...Mě je 14 a výprask dostávám pořád na holou, naši rozhodně úchylný nejsou, jen hodně přísný. Když něco provedu a mám dostat, tak si ve svém pokoji musím stáhnout kalhoty i kalhotky, stáhnout pod kolena a lehnout si na postel na břicho, pak příjde mamka s páskem a dostanu poctivých 25 na holý zadek, zadek se mi pěkně třese už po pátý ráně, jak to bolí a řvu jak tur. Vyvádět a kroutit se nesmím, jinak by to bylo ještě horší.

tak to jsem asi nějaká zaostalá a to je mi třicet. výprask na holou v jedenádti, třinácti..... dost úchylný, ne?

Moje mamka mě bijje po prdeli i po kundičce. Někdy mám orgasmus.

Já taky souhlasim, je...Mě je 13,5 a výprask bych si zrovna nevybírala, mě naši ale vybrat nedají, vždycky dostanu namočeným prutem poctivých 25 na holou a to je děsný. Jdu se před tím vždycky vyčůrat, abych se u toho nepočůrala, ale občas to stejně pustím, jak to bolí, musím si sundat všechno od pasu dolu, jsem s nahatým zadkem jen v triku, lehnu si na postel, ruce musím mít před sebou, držím se polštáře, do kterého pak řvu a táta mě švihá, pomalu a hodně silně, takže musím ječet do polštáře, jinak by to slyšel celý dům, i tak je to dost hlasité, tak po páté ráně se stejně svíjím a kroutím, takže je přivolaná mamina, která si sedne a drží mě přes záda, takže kroutím jen zadkem a kopu, nevím, jak se to někomu může i líbit, jak jsem to někde četla, když to tak šíleně bolí, jsem zpocená, uřvaná unudlaná a občas i připočůraná, radši bych ty zákazy, než se takhle ztrapňovat řevem a počůráním.

Môj osobný názor je, že...Já taky souhlasim, je lepší dostat na zadek, než nějaké zákazy, je mi 11 let a občas taky dostanu, žiju jen s mamkou a ta má na mě takový tenký tvrdý pásek po dědovi a to je pěkný vopruz. Dostanu taky vybrat - 20 na zadek nebo týden domácího vězení a zákaz počítače, tak si taky radši donesu pásek, musím přijít bez kalhot jen v košili k mamce do obýváku, sednu si k ní na gauč a vyslechnu si kázání, vyčte mi zlobení, to mě dost mrzí, vždycky si to zasloužím a mamka je bezva. Pak si dá na klín malý polštář já si lehnu na břicho mamce přes kolena, nohy a hrudník mám na gauči, takže vlastně ležím, drží mě přes záda, pak mi řekne, že bych se měl chovat jako chlap, když jsem si to vybral a pak to jede, jeden šleh za druhým, snažím se držet, ale stejně pak kroutím zadkem, mám ho stažený a křičím při každém šlehu, fakt to hodně bolí a štípe. Pak ještě mamku doprosím, že už to víckrát neudělám, obleču se, uklidím pásek a je to zas dobrý, jen zadek tak dva dny cítím a špatně se mi sedí.

Jirko, když už si něco vymyslím, tak aby to bylo aspoň pravděpodobný...

Nevím, jestli potřebují,...Je mi 17 a dostávám tvrdý nářez ještě dneska, vždycky kabelem a na holý zadek. Klepe se mi zadek, jen si vzpomenu. Na základce jsem dostával pravidelně každý týden v sobotu - i když jsem nic moc neprovedl - preventivně. Máme velkou koupelnu, v sobotu ráno jsem musel v 7.00 vstát, jít do koupelny, sundat úplně kalhoty od pyžama a čekat s holým zadkem na tátu, pak vlézt do vany i s takovou vyšší stoličkou, ohnout se přes ní, ruce mi připevnil k nohám stoličky a pak už to jelo, strašná bolest a štípání, vždycky jsem se pomočil a pokadil - proto ta vana, prosit nemělo smysl, tak jsem jen hrozně ječel, před několika dny jsem dostal tak, že jsem i zvracel, kadil, čůral, největší výprask je každý.

@žába Nevím co tím...Nevím, jestli potřebují, ale já dostávám pravidelně za známky nebo poznámky, Od 3 výš je výprask 10 na holou, za poznámku 30 na holou, většinou v pátek, kdy musím ukazovat žákajdu za celý týden, když mám špatnou známku i poznámku dohromady, tak je jednotná suma 50 na holou, vždycky vařečkou, kterou si nesu rovnou i s žákajdou k taťkovi do pracovny, taťka si to prostuduje, podepíše, pak si musím sundat kalhoty i se slipama, sednu si tátovi na klín, dostanu kázání a vyřkne sumu, kolik to bude, prosit nemá smysl, ale stejně už brečím, strašně se bojím, pak mě vezme, otočí a ohne přes kolena a začne sázet jednu za druhou, nesmím si na zadek dávat ruce a křičet, že už to stačí i když si to myslím po první ráně, jinak by to bylo tvrdší, tak jen řvu, jak tur a kroutim zadkem.

Nenávidim ty kundy co dávaj...@žába Nevím co tím mylíš, děti prostě někdy potřebují na zadek a to ti říkám já a je mi 13 !!!

Ahoj rada davam na holy zadok...ahoj petro, rád bych od tebe dostal na holou. ozvi se na mail:[email protected]

Aj ja by som potrebovala...ahoj a uz si niekedy dostala vyprask cez zoznamku?ja by som ti ho rad dal aj ja potrebujem mozeme sa potom vymenit medzisebou:)chcela by si?ozvi sa na email [email protected] ak chces