tělocvik naboso

Ahoj, a ještě to někdy zopakuješ, běhat bos při tělocviku venku? Umazal sis nožky hodně, když jsi běhal venku bosky?

Zdravím Ladisi, objektivně co učitel může a co ne opravdu nevím, to je otázka spíše na nějakého právníka - tím já opravdu nejsem :-) Ale mohu Vám popsat, jak to je v praxi podle vyprávění mých tří synů, kteří dnes chodí do školy. - Ano, každá škola to má jinak. A nejen každá škola, dokonce i každý učitel tělocviku. Nejmladší syn dnes chodí do 6. třídy, prostřední do 8. a nejstarší je už v druháku na střední, ale předtím chodil na stejnou základku jako bratři. Začnu na 1. stupni. Tam všichni tři měli na tělocvik každý svého třídního učitele, ale tělocviky vypadali u všech velmi podobně: Pokud to alespoň trochu šlo, tak obvykle chodili cvičit ven a hráli vybíjenou apod., v zimě nebo při dešti chodili do malé tělocvičny (velkou a střední má zabranou 2. stupeň) a cvičili s gymnastickými míči atd. Co se týče obouvání, tak ven se obvykle chodilo ve venkovních botech ve kterých přišli do školy. Do tělocvičny měli mít cvičky nebo sálovky. Kdo boty na přezutí neměl, tak cvičil vždy v ponožkách. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by s tím někdo měl problém, naopak bylo velmi časté, že děti cvičili v ponožkách i dobrovolně, ať už náhodně nebo že třeba ani boty na cvičení vůbec ve škole neměli. V malé tělocvičně je na podlaze koberec, takže ono to k cvičení v ponožkách asi celkem vybízelo. V ponožkách často chodili i naše děti - nejstarší první, myslím, dva roky nosil běžně cvičky, ve třetí a čtvrté třídě měl sálovky, ale nosil je jenom někdy a po prázdninách v 5. třídě mu byli už malé, ale řekl, že nové nechce, a že bude cvičit v ponožkách. Prostřední v ponožkách nikdy o tělocviku nechodil - nosil nejprve cvičky, později také sálovky. A nejmladšímu jsme v 1. třídě sice cvičky koupili, ale měl je na nohách jen párkrát, protože většinou byl na tělocviku v ponožkách. Na konci 1. třídy je přinesl domů – byly mu, myslím, už i malé, ale vypadaly prakticky jako úplně nové - máme je někde doma, myslím, dodnes :) Nové nikdy už nechtěl a až do 5. třídy cvičil stále jen v ponožkách. Žádná z učitelek si na to že nemají boty nikdy nestěžovala a nemyslím, že by jí to jakkoliv vadilo. Nikdy jsem neslyšel ani o tom, že by někoho nutila se zout - každý si mohl vybrat a pokud neměl boty, tak byl asi automaticky v ponožkách. Upřímně nevím, jestli jim to vůbec někdy některá učitelka řekla, myslím, že je to možná napadlo prakticky automaticky, když neměli boty a viděli koberec. Pokud by zůstali v bačkorách ze školy, tak by tak dost možná také mohli cvičit, ale bylo by to teda třeba při cvičení na míči asi dost nepraktické, protože by jim bačkory padaly... Že by někdo cvičil (ne/dobrovolně) úplně bosky jsem nikdy od kluků neslyšel, ale jak jsem ty učitelky znal, tak myslím, že by je dobrovolně bosky na koberci klidně nechali...

Po páté třídě začali postupně přecházet na 2. stupeň. Tam už měli tělocvik rozdělený na holky a kluky, ale v obou skupinách jich bylo stále přes 25, protože byli vždy dohromady z obou tříd v ročníku. Kluci chodili většinou do velké tělocvičny, holky do střední – ven v obou případech opravdu spíše výjimečně, třeba v létě běhat apod. Nejmladší má nyní na tělocvik stejného učitele jako měl na 2. stupni nejstarší, prostřední má jinou učitelku. Ještě jsem něco matně slyšel o učitelce, která shodou okolností měla v ročnících všech třech kluků holky. Co je v rámci celé školy u všech učitelů stejné je, že se v žádném případě nesmí do těchto tělocvičen vstupovat v ponožkách. To dodržují všichni učitelé tělocviku, předpokládám že je to nějaké nařízení z vedení školy. A dává to asi i jakž takž smysl, na té hladké umělé podlaze by asi v ponožkách mohli pěkně klouzat :-D A samozřejmě je zakázán vstup i ve venkovních botech, aby podlaha nebyla špinavá, když se po ní potom válí... Začnu hodinami učitele, kterého měl na tělocvik nejstarší i nejmladší syn. Běžně všichni nosí samozřejmě sálovky, ale občas učitel chce, aby na některé části hodiny byli bosky (zejména šplh, občas nějaké cviky z gymnastiky atd.). Kluci vždy prý remcají, ale stejně nakonec všichni doběhnou ke zdi, kde se vyzují, a bosky se vrátí. Jakmile mají odcvičeno, tak si můžou zase hned doběhnout pro boty a obout se... Když si někdo sálovky zapomene, tak cvičí bosky celou hodinu. Nejstarší měl celý 2. stupeň běžně sálovky ve skříňce, a když si je výjimečně (třeba po prázdninách) zapomněl doma, tak šel teda jak se mělo na tělocvik ten den bosky. Ale učitel to prý nijak moc nekontroluje a spolužáci, když zapomněli sálovky, tak často prý šli i v botech z venku a pokud jim z nich nepadalo přímo bláto nebo za nima nezůstavali mokré stopy, tak jim to v 99% případů prošlo... Náš nejmladší kluk byl z 1. stupně zvyklý chodit na tělocvik jen v ponožkách, to na 2. stupni už nemohl a do bot se mu nechtělo, tak začal letos teda chodit na tělocvik úplně bosky. Nějak během října teda volal učitel manželce, že syn stále nemá od začátku roku na tělocvik sálovky, ale byl prý naprosto v pohodě a jen se chtěl ujistit, že o tom víme a souhlasíme s tím. Ale s manželkou si to během chvilky vysvětlili, vše pochopil a od té doby nebyl jediný problém. Takže pokud s tím souhlasí rodiče, tak cvičit bosky dobrovolně není vůbec problém. Ale teda pokud to víme správně, tak je synek aktuálně ve škole jedinej, kdo by chodil každou hodinu na tělocvik dobrovolně bosky.

Učitelka prostředního syna chce, aby nosili striktně boty. Respektive když už bosky, tak ale úplně do bosa musí celá třída. Údajně je to kvůli bezpečnosti, aby bosému žákovi někdo nešlápl na nohu v botech... Za mě je to teda celkem nesmysl, jestli někomu šlápne někdo na nohu v botech nebo bos bude myslím naprosto minimální rozdíl (plocha boty a chodidla je zhruba stejná, v botech na vysokých podpatcích snad nikdo (a navíc kluk :-D) necvičí...) a hlavně ani v jednom případě to s největší pravděpodobností nebude nějak hrozné zranění - myslím, že se při tělocviku můžou stát mnohem horší věci, kterým by se měla radši snažit předejít, než šlápnutí na nohu... Takže dobrovolně bosky u ní asi ne (možná třeba s písemným souhlasem rodičů?, nevím...). Ale náš kluk cvičit bos nechce, naopak nesnáší, když musí být před kamarády bosky, takže mu celkem vyhovuje, že když zapomene sálovky, tak že nemusí dobosa... Na tělocvik mají tedy mít sálovky, kdo si je zapomene, tak jde do tělocvičny v přezuvkách ze školy, sedne si na lavičku a necvičí (stejně jako když má někdo omluvenku třeba kvůli zlomenině atd.). Plus si to učitelka zapisuje a pokud někdo nemá sálovky druhou hodinu po sobě nebo je zapomněl už potřetí v pololetí, tak jen nesedí, ale má v rohu tělocvičny u laviček posilovat (kliky, dřepy atd.). Občas mají bosou hodinu, to jim vždy řekne už předchozí tělocvik a na danou hodinu přijdou do tělocvičny všichni ze šatny už bosky a na těchto hodinách dělají potom ty věci, které je lepší dělat bosky (zejména šplh, někdy nějaká gymnastika atd.). Navíc, když víc kluků nemělo boty, tak se už dvakrát stalo (poprvé myslím v 6. třídě po jarních prázdninách skoro půlka a letos hned 1. hodinu tělocviku cca 5 žáků), že učitelka poslala celou třídu do šatny se zout a museli potom celou hodinu všichni cvičit bosky, včetně našeho syna a dalších, kteří boty měli. To byl vždycky sice teda celkem naštvanej, ale tak to dvakrát tu jednu hodinu bosky prostě vydržel... A navíc ve výsledku myslím, že na tom vyhrál, protože on sám určitě neměl boty za celou dobu víc než 2x a navíc kdyby byl bos sám, tak by to bylo pro něj určitě víc nepříjemné, než když byli bosky všichni... Učitelka holek to má prý s obouváním téměř stejně jako učitel kluků (ten co má nejmladšího a měl nejstaršího), jen s tím rozdílem, že holky nemusí být při šplhu a gymnastice povinně bosky. Pokud chtějí, tak můžou zůstat v botech, ale na šplh se ale stejně prý přes tři čtvrtiny holek zouvá, na gymnastiku většina ale údajně zůstává v botech a bosky není asi ani čtvrtina. Jinak je to stejné jako u učitele kluků, tj. boty, při zapomenutí bosky a případně být bosky dobrovolně by asi taky bylo možné...

Na střední (technický obor) se u nás tělocvik moc neřeší. Hodiny mají všechny prakticky stejné a velmi volné - většinou většina sportovnějších kluků hraje fotbal nebo floorbal v tělocvičně (nejstarší syn většinou volí tutu možnost) a zbytek třídy může jít do posilovny (většinou spíš koukat do mobilu nebo notebooku, než cvičit...), na stolní tenis nebo stolní fotbálek. Když je venku pěkně, tak většinou můžou i jít ven na "zdravotní fitness na čerstvém vzduchu" (rozuměj sezení na lavičce s mobilem v ruce na čerstvém vzduchu). Každopádně učitel téměř vždy sedí při hodině v kabinetu (má ho hned vedle a dveře jsou jak na chodbu, tak i do tělocvičny) a jen kontroluje, jestli se v tělocvičně navzájem nevraždí... Stejně volné jako obsah hodiny je tam i přezouvání - do tělocvičny je pouze zakázáno chodit v špinavých botech z venku, v ostatních prostorech můžou chodit v čem chtějí. Většinou aktivní kluci nosí do tělocvičny sálovky, zbytek je v ostatních prostorech v přezuvkách ze školy nebo ve venkovních botech. Jakýkoliv jiný případ jsem slyšel pouze jeden na začátku prváku - jeden z kluků, který chtěl hrát florbal, si zapomněl daný den sálovky doma. Dobrovolně se tedy už v šatně vyzul úplně do bosa (asi tak byl zvyklý ze základky), v tělocvičně se ho ale učitel snažil naopak přemluvit, jestli se nechce raději obout a jít radši třeba do posilovny. Když toto odmítl, protože si chtěl zahrát se spolužáky, tak se ho snažil ještě přemluvit, jestli si nechce dojít teda alespoň pro ponožky. Nakonec teda učitele prý přemluvil, že v ponožkách by mu to při běhaní prokluzovalo a nemohl by hrát pořádně, a hrál s nima celou dvouhodinovku florbal úplně bosky - učitel z toho extra nadšený prý ale nebyl.

Na konec přidám ještě, co jsem slyšel u sestry, jak to má synovec (dnes 6. třída, ale na jiné škole) - díky tomuto příběhu mě začalo zajímat, jak je to na různých školách a našel jsem tuto diskusi. Mají teď od 6. třídy prý nového, nadšeného, mladého tělocvikáře (ukázali mi jeho fotku na webu školy, vypadá tak sotva na 18, ale má Mgr., takže předpokládám, že tam začal učit hned po vejšce, takže mu asi bude třeba kolem těch 25...) - je prý skvělý, všichni jeho hodiny tělocviku milují a dokonce i méně sportovně nadaní se na tělocvik prý většinou těší. Dělá ty hodiny velmi zábavné, vtipné, akční, hrají různé hry, soutěží a sbírají body - nechal si prý do tělocvičny nainstalovat audio systém a pouští k tomu hudbu, má mikrofon atd. Jako prý fakt super! Ale prý si strašně potrpí na správné obutí... Hned u východu z šaten prý kontroluje boty, a kdo nemá sálovky s bílou a hlavně čistou podrážkou, tak si musí boty i ponožky sundat a běží do tělocvičny bosky. Takže tam opravdu neexistuje, že by někdo šel cvičit v botech z venku, jako se to stává relativně často na naší základce... Asi i díky tomu tam kluci cvičí bosky mnohem častěji - v podstatě téměř každou hodinu je prý třeba alespoň jeden kluk bosky. Minulý týden měli poprvé tělocvik na venkovním hřišti a synovec si zrovna vzal sálovky očistit domů a zapomněl si je přinést. Co mě teda dost zarazilo bylo, že i přesto, že šli cvičit ven, tak se musel na tělocvik vyzout do bosa a učitel ho nenechal jít cvičit ve venkovních botech. Tomu teda úplně nerozumím, přijde mi, že na venkovním hřišti klidně mohl cvičit v teniskách, ve kterých přišel do školy - nějak nevidím důvod, proč ho nutit venku cvičit bosky. Jako nic tomu extra nevadilo, venku bylo krásně a cvičili na pěkném, před pár lety zrekonstruovaném hřišti, po horším povrchu (starý, hrubý, popraskaný beton) musel bosky přejít tak maximálně 50 metrů (asi ani ne...) od východu ze školy ke hřišti, takže jako nebyl důvod proč by být bosky nemohl... A teda zrovna našemu synovcovi to bylo myslím úplně jedno, on běžně běhá na chatě s naším nejmladším bosky všude, ten by úplně klidně šel cvičit bosky i na ten beton vedle školy. Ale stejně mi to nedává moc smysl, no... Kromě toho se měli vyzout všichni do bosa zatím jen jednou, když zkoušeli šplhat na tyč, ale bylo to jen formou doporučení, povinné to prý nebylo. Téměř všichni se ale vyzuli, v botech zůstali prý jen asi dva nebo tři žáci. Žádnou gymnastiku nebo něco dalšího, kde by mohlo být vhodné být bosky zatím neměli. O tom, jestli někdo chodí bosky dobrovolně synovec neví, v jeho třídě ne. Ale jako nemyslím, že by to měl být problém, pokud by někdo chtěl... Druhá věc, která mě zprvu když jsem to slyšel zarazila, ale je vlastně hrozně sympatická, je že učitel sám dodržuje svoje vlastní pravidla - takže i on, když si jednou zapomněl sálovky, tak se prý před vstupem do tělocvičny vyzul a byl celou hodinu bosky. To samé při tom šplhu, kde se taky nejprve vyzul a všem ukázal, jak na to. A teda obecně s nima cvičí, pomáhá jim, vše ukáže, vysvětlí atd. Z toho jak to synovec vyprávěl, tak to znělo opravdu jako super tělocvik a naprosto chápu, že mají kluci ty hodiny rádi - to je ale už nad rámec příspěvku o cvičení bosky...

No, takže jak je vidět, rozhodně to není všude stejné - naopak bych řekl, že je to naprosto odlišné učitel od učitele - jen v nejbližší rodině jsme, jak je vidět, zažili v rámci pouze tří škol snad téměř všechny možnosti - od jednoho extrému až ke druhému... A osobně si myslím, že to ani příliš nezávisí na vedení školy. To vydá třeba pouze nějaký rámcový "předpis" - třeba provozní řád tělocvičny, ve kterém třeba zakáže vstup do tělocvičny ve špinavých botech - ale ve výsledku to stejně závisí na konkrétním učiteli, jak bude daný "předpis" implementovat - tj. jestli se o něm maximálně zmíní první hodinu nebo jestli to bude před vstupem do tělocvičny kontrolovat. A různé detaily, jako co má žák dělat, když má pouze špinavé boty asi vedení již většinou neupřesňuje. To spíš si myslím že se to může v rámci školy částečně sjednotit tím, že si tělocvikáři mezi sebou některé věci třeba zkopírují jako kolegové, případně že nový učitel to začně dělat stejně jako kolega... Píšu to již přes hodinu, tak doufám, že to pro Vás bylo alespoň trochu zajímavé a že jste zjistil, co jste chtěl vědět :-) Kdyby jste měl ještě nějakou konkrétnější otázku, tak se zkusím, pokud si vzpomenu, sem občas ještě mrknout a pokud budu vědět, tak Vám určitě odpovím - ukládám si stránku do oblíbených. A až budu mít zase volnou chvíli, tak bych si rád přečetl i předchozí příspěvky - samotného mě zajímá, jak je to ještě na dalších školách... Mějte se pěkně, Milan PS: Rozčiluje mě, že zdejší systém z nepochopitelného důvodu maže odřádkování a slepuje vše do jednoho bloku. Vzniká tak z textu patlanice, která se nedá číst... - za to se omlouvám, doufám, že se v tom nějak vyznáte :-) Alespoň, že jsem to vložil jako pět příspěvků; možná jsem to měl ale rozdělit po každém odstavci - no kdyžtak příště...

Je pravda, že téměř každý šplhá na tyči naboso. Také jsem vždy šplhal bez bot.

No, ono to tak bolo, že sme sa museli vyzuť pri nesprávnej obuvi na telocvik a cvičiť bosí. Je pravda, že sme sa pri tom dosť hanbili a červenali sa. U nás sa to kontrolovalo pri nástupu a hlásení. Žiak musel nahlásiť stav cvičencov, počet neschopných a neustrojených. Správnu obuv kontroloval učiteľ a komu nevyhovovalo obutie, musel do bosa. Postihnutí žiaci sa museli pred všetkými vyzuť a odniesť si nesprávnu obuv do šatne. Keď sa vyzúvali, ostatní sa posmievali a oni sa červenali, alebo nadávali. Ja som sa tiež pozeral, keď sa vyzúvalo a pozeral som, aké nohy majú spolužiaci. Pamätám si, že som sa vždy v duchu spytoval, prečo má ten ktorý spolužiak takú, alebo onakú nohu. V puberte sme mali všetci tak rôzne nohy. Jeden ploché, další široké, potom iný zase úzke. Každý mal tiež iné prsty. Zaujalo ma to a vždy mi to zamestnávalo moju myseľ. Keď som sa musel vyzuť ja, tak som sa tiež červenal a hanbil. Vedel som, že aj ostatní skúmajú moje nohy tak, ako som skúmal ja ich nohy. A veru, že som vnímal a cítil ich pohľady a posmešky. Niektorí sa dívali uprene. To už mi bilo srdce kdesi v krku a šumelo v hlave. Nedalo sa však nič robiť. Tak som musel odcvičiť bosý až som mal z toho závrate. Nuž, tak som to vnímal ja.