Utváření komplexů
Komplexy spočívají ve zvnitřnění hybných sil chování, které si přinášíme z dětství ve své rodině. Utvářejí se obvykle jako důsledek událostí se silným citovým nábojem a zakotvují v nás na velmi dlouhou dobu. Stávají se skutečnými vnitřními hlasy, které nás vedou k opakování stejných základních schémat a mohou nás sevřít do vzorců negativního chování.
Komplexy však nejsou natolik negativními faktory, jak je běžně chápeme například ve slovním spojení komplex méněcennosti. Jsou to spíše jakési stavební kameny naší psychiky vytvořené z myšlenek a citů. Každý komplex má tak říkajíc svou vlastní náladu a je afektivně barevně odstíněn na základě nějaké události emotivního charakteru. Emoce je jako magnet, který přitahuje události, myšlenky a představy se stejným citovým nábojem. Tyto prvky se vzájemně mísí v nevědomí a tvoří asociační řetězce. Z tohoto poznatku vyvodil Freud zjištění, že od jakékoliv duševní představy je možno dojít zpět až ke komplexu, který je jejím zárodkem. Tento objev dal základ tzv. metodě volné asociace, která zkoumá hlubiny psychiky.
Chcete-li si o takovém postupu vytvořit představu, soustřeďte se na slovo hnus; když ho necháte rozeznít ve svém nitru, pozvolna se vám budou vynořovat jednotlivé zlomky vzpomínek i delší zážitky - od dětství až po současnost -, které spojuje pocit hnusu. Mně se při vyslovení tohoto slova vždy vybaví krysy a popelnice. Myslím i na to, jak jsem si před několika lety pronajal na venkově dům plný myší a hadů. Vzpomenu si i na kamarády z dětství, kteří jedli červy atd. Vyzkoušejte si totéž se slovem radost nebo s nějakým jiným pojmem.
Uvědomíte si tak, že některá slova mají větší citový náboj než jiná a vyvolávají více emocí. Je to proto, že souvisejí se zkušenostmi, které si člověk nerad připomíná, nebo si dokonce zakáže, aby na ně vůbec myslel. Toto napětí je známkou toho, čemu se v psychoanalýze říká odpor, protože já nechce myslet na všechny ty nepříjemné (nebo naopak příliš příjemné) věci. Líbí se mu, když má kolem domu čistý pozemek. Brání se proto některým myšlenkám a zkušenostem a potlačuje je do nevědomí. A to vysloužilo komplexům jejich nelichotivou reputaci; s komplexy totiž nechceme mít nic společného. Ve skutečnosti je tomu tak, že když jsou komplexy pozitivní, ani si jich nevšimneme. Přispívají zkrátka k celkové harmonii našeho života a hrají roli prostředníka mezi vnitřním a vnějším světem.
Zdroj: Guy Corneau: Anatomie lásky, nakladatelství Portál
Komentáře
Nikdy bychom neměli zahořknout nad tíhou bolestí, po oblížení ani z těch sviňáren, který se dějou v našem světě...
Postavme se svým utlačovatelů čelem a vyříkejme si, v čem vězí zádrhel našeho nepochopení...pokud oboustranná komunikace není možná, postěžuju si vrbě a jedu dál...
Není dobré v sobě udržovat pocity, natož ty negativní...vždycky se někde v naší hlavě zabydlí a páchají neplechu...nefunguje vrba, stačí kus papíru, na které naše myšlenky přeneseme z naší hlavy...
Zemřít, jistě, ale až přijde ten správný čas, který jistě sami poznáme:))
Nevzdávej to...na světe je přece krásně:))
- Odpovědět
Pošli odkaz