Homosexualita s otazníky
Dnes přináší věda několik vzájemně si odporujících teorií o vzniku a povaze homosexuality. Další instituce, které se k tématu vyjadřují a pro něž jsou tyto otázky dost důležité, jsou církve. A v neposlední řadě je to celá naše společnost, ve které dnes probíhají diskuse o registrovaném partnerství, adopci dětí homosexuálními páry atd.
Rozhodl jsem se vyjádřit se k tomuto tématu poté, co mě několik lidí oslovilo s dotazem, jak se k homosexualitě staví moderní psychologie a psychoterapie. Přestože jsou mi tyto obory velmi blízké, budu se tu vyjadřovat za sebe, tedy za toho, kdo čte současnou odbornou literaturu, kdo vnímá různost pohledů a kdo se setkal s lidmi homosexuální orientace.
Existuje jedna homosexualita?
Je vhodné rozlišovat mezi homosexualitou a homosexuálním chováním. Homosexualita je preferencí sexuálního partnera stejného pohlaví a obvykle je to celoživotní volba (ke které člověk může dospět během života i například po neuspokojivých heterosexuálních vztazích). Homosexuální chování je ovlivněné situačně a úzce souvisí s konkrétním prostředím či kulturou (sexuální aktivity mezi vězni, ve starém Římě).
Je homosexualita biologicky určena?
Dočetl jsem se, že dnes existují výzkumy, které popisují, že o sexuální preferenci se biologicky rozhoduje již v prvních týdnech vývoje plodu. Jiné výzkumy biologickou předurčenost homosexuality nepotvrdily. Věda nám zatím tedy jasnou odpověď na tuto otázku nedává a to bychom asi měli mít na paměti - prostě zatím nevíme, můžeme se jen domnívat a já se domnívám, že biologická předurčenost homosexuality existuje.
Jsou nějaké psychické předpoklady pro vznik homosexuality?
V 60. letech se ve Spojených státech prováděly srovnávací výzkumy, které poukázaly na to, že existuje v mnoha případech typická rodinná situace u homosexuálních pacientů, kteří vyhledali psychoterapii. V těchto rodinách byla silná dominantní matka, která na sebe dítě silně připoutala. Otec byl naopak slabý, neprosazující se nebo úplně v rodině chyběl. Dítěti tak v dětství chyběl mužský vzor, s nímž by se mohlo ztotožnit a v pozdějším věku se tak homosexualita stává obranným, náhradním řešením, vynuceným problematickým vývojem osobnosti. Tento závěr už samozřejmě výzkum neříká, to je tehdejší vysvětlení, interpretace. Důležité ovšem je, že podobná situace v rodině bývá zjišťována i u jiných klientů psychoterapie, kteří homosexuálové nejsou.
Lze homosexualitu nějak léčit?
Žádné prášky na homosexualitu neexistují. Pokud přijde někdo k psychoterapeutovi s tím, že je zřejmě homosexuál a že jeho zakázka v terapii je toto změnit, pak je podle mě velmi důležité zjistit, nakolik jde "jen" o homosexuální fantazie (které jsou ve věku dospívání normální a vůbec nemusí být předzvěstí homosexuality). Také může jít o homosexuální chování, spojené s určitou situací. V těchto případech bude psychoterapie zřejmě úspěšná. Pokud terapeut spolu s klientem odhalí problém, popsaný v předchozím odstavci a budou na něm společně pracovat, může (ale také nemusí) klient své homosexuální prožívání změnit. Myslím si však, že biologická podmíněnost homosexuálního chování existuje a není ve skupině takto orientovaných lidí žádnou výjimkou. V tom případě může psychoterapie klientovi naopak velmi pomoci si s tímto zaměřením uspořádat svůj život k co největší vlastní spokojenosti.
Co z toho může podle mě vyplývat?
Homosexualita je i mezi zvířaty v určitém procentu běžná, zdá se, že příroda obdaří nějakou (poměrně malou) část příslušníků druhu homosexuální orientací. Na tom dnes nemůže lékařská věda ani psychologie nic změnit, ať se nám to líbí či ne. Jistě si nikdo nemyslíme, že homosexuálové mají život jednoduchý - a proto namísto represí či nucené léčby (kterou velmi často prostě neumíme) bychom měli podle mého názoru těmto lidem dopřát kvalitní a spokojený život. Pokud by mohla k tomu přispět psychoterapie (a já se domnívám, že může), pak bude odvádět dobrou a poctivou práci.
Autor: Jan Kulhánek
Komentáře
Lidi jsou jen lidi.
Sám mam problemi se svou sexualni orientaci.
Ja sam sem homosexual.
Jinak mi je jedno jaky maji lidi na me nazor si nic z toho nedelam.
Přijde mi trochu irelevantní řešit tu gramatiku, a ten jistý "Rudolf" se vyjadřuje dost ehm., vulgárně.
Jinak naprosto souhlasím s Lukášem. Homosexualita je naprosto normální.
Jinak se omlouvám, že se do toho takhle míchám, asi těžko to ze své pozice dokážu objektivněji posoudit.
Tak mě napadlo, nejen v těchto diskusích, není příčinou nedorozumění mezi lidmi to, že si pod určitými pojmy představují rozdílné skutečnosti? Nebo že šíleně zobecňujeme, když hodnotíme jiné lidi. Například kategorizujeme lidi do přihrádek sexuálních orientací. Přitom každý člověk je originál. Nevím, jak heterosexuálové, ale homosexuálové rozhodně nejsou jednolitá masa lidí. Např. v minulosti díky filmům, sprostým vtipům a taky díky mediální prezentaci některých exhibicionistů z řad gayů došlo k vytvoření představy, že homosexuál je zženštilý muž podezřele se oblékající, podezřele mluvící apod. Když jsem si četl v psychologických publikacích, že prý dítě
Rodiče milí inteligentní lidé i citliví, ale otec trochu chyběl, nemohl za to, byl svůj a uzavřený...
Pak zájmové kroužky... lidi kteří pracují s dětmi. Nejsou všichni špatní, ale i zde je úkryt a únik do vlastních světů a proto své děti hlídám jako oko v hlavě. Ano,i já byl hezký malý blonďatý chlapec a narazil jsem.... Dnes....Jsem chlap se vším všudy, ale...
Přijde den, kdy vám dojdou síly, ano i já bojoval spoustu let a klidná byla různá období, ale "démona máte v sobě a když zemře, zemřete i vy a tak ho občas musíte přiživit, pohledem myšlenkou a opět svrhnout do temnot. Od doby kdy jsem přestal věznit démona jsem se uklidnil. Je to už více let. Ano, veškerá návazná nebezpečí platí, máte nepředstavitelné výčitky svědomí. Jste poražený bojovník, který však může zůstat na živu a snad přežít. Máte děti, které musíte vychovat a nedopustit slabost... Je to každodenní boj. Ale od doby co přijmete sám sebe, můžete žít v určitém ohledu klidněji. Není to návod, pro ty kteří jsou na tom jako já. Bojujte co se dá!..., ale jsou okamžiky kdy se blíží jiný druh smrti a vy ten boj vzdáte, nemáte sil, všechny hradby musíte zbořit..., protože když bych to já neudělal, zahubil bych v sobě to lepší co mi zbývalo. Stával se ze Mě nesnesitelný tvor. Je to jen můj příběh. Pak sundáte hledí a vidíte ty spousty lidí, kteří jsou na tom stejně. Není to veselé ani hezké a hodně, hodně z nich jsou na tom stejně jako Vy! Chtějí vydržet, žít "normální život". Většinou kvůli svým dětem. Největší svinstvo je to vůči vaší ženě.
Nevím kde to vzniká, nevím kde se sbírají korálky slova homosexuál, je to vrozené, je to z povah rodičů, je to z toho co Vás potká? Úchylka?Myslím že je to sbírání těch korálků, nebo si to myslet chci. Jste ctihodný a úspěšný muž? Ne spíš ubožák, ale můžete lépe chápat všechny ty otazníky kolem, snad být tolerantnější...
http://www.mujtyp.cz/diskuse/ostatni/jaky-mate-nazor-na-homosexualitu/
to budí dojem, že do diskuzí píšou jen ti tolerantní
Homosexuál se navíc necítí nijak úchylně, nepříjemně, nepřirozeně. Jen prostě miluje. A v čem by se vlastně měla lišit láska mezi opačnými a stejnými pohlavími?
Vztah mezi ženou a ženou například přináší velké potěšení. Je to láska. Čistá láska. Tedy může být. Myslím, že hromadné odsuzování gayů a leseb svědčí o tom, že naše společnost v určitém smyslu pouze "předstírá", že je tolik tolerantní.
Dále se často poukazuje na to, že se homosexuálové předvádí na veřejnosti.
To může být způsobeno tím, že vidí li běžný většinový člověk v metru líbat se chlapce s dívkou, nevěnuje tomu větší pozornost. Vidí-li však dívku s dívkou, pamatuje si to. Pamatuje si, že viděl líbat se dívku s dívkou a na 10 hetero párů, které viděl předtím, zapomene.
Navíc odsuzovaní homosexuálové nemají pocit, že by měli něco skrývat. A může jim mnohem méně záležet na tom, co si myslí nějací neznámí lidé v metru.
Dovolila bych si jen položit otázku heterosexuálům:
Co byste dělali, zakazoval-li by vám někdo něco, co vám připadá naprosto přirozené, co vám přináší radost a štěstí?
A co kdyby se někdo nad vaším jednáním pohoršoval, nebo by ho dokonce označoval za odporné?
Chlapče, jsi nechutný!
Jak můžeš líbat dívku?!
Natož na veřejnosti?!
Děkuji :)
Takže za prvé. Když se tu řeší homosexualita, bere někdo v potaz i lesbičky? Většina mužů totiž bez zaváhání odpoví, že se mu dvě ženy při milování líbí. Ovšem pokud jde o muže, je to hnus, zvrácenost atd..
Za druhé. Jedno z tvrzení v kampani Dne proti homofobii znělo: "Fakt je, že konečník není místem pro uložení penisu. Tím je pochva" To snad ani nepotřebuje komentář. Jsem přesvědčená, že člověk, který tohle prohlásil, bere svou manželku výhradně zezadu. Ne-li někoho jiného. A o tom to je. Podívat se do vlastního svědomí. Protože dokud sami sebe nebudeme brát takové jací jsme, tak takhle nemůžeme brát ani lidi kolem sebe. A naopak.
Neposuzuju lidi podle toho, co dělají v ložnici, nebo s kým chodí, jakou mají barvu pleti, nebo jakou mluví řečí, ale jak se chovají, co dokázali atd.
Jsem hrdá na to, že se neřídím předsudky, ale svým názorem. Bohužel už méně jsem hrdá na to, že jsem běloška a heterosexuálka, protože tím pádem patřím mezi většinu, která má v rukou tu obrovskou krutou moc odsuzovat rozdíly a vytvářet smutné protipóly proti skutečnostem, které nás obklopují a jsou běžnou součástí společnosti a života. Alespoň pro mě to tak je.
Jasně, v tvém případě tam snad ani žádné sperma nebylo, ty jeden smermate :p
- Odpovědět
Pošli odkaz