Citové vydírání dítětem
Vydírající má v sobě jakýsi radar a dokáže přesně určit, kam až se svým vydíráním může zajít. Vydíraná osoba je zdrojem jeho blaha, a proto se z počátku snaží být téměř až taktní.
Zdá se vám, že děti takové konstrukce nejsou schopny? Ale jsou. Jen na jejich citovém vydírání máme z velké části podíl my rodiče.
Jak se nám podaří dovolit dítěti, aby terorizovalo celou rodinu, tím, že ji vydírá? Snadno. Při výchově, ať už má jakýkoli charakter, by měly existovat určité mantinely, za které dítě prostě jednoduše nesmí. Uvolňování mantinelů většinou začíná již v raném dětství. V této době jsme schopni překračování únosné míry dětského chování ?nějak" přehlédnout. Většinou se snažíme omluvit jeho chování. Každé dítě začne "přitvrzovat". Když mu jednou přestupek prošel, pokusí se příště zase o něco víc. A my se v období kolem 10 let nestačíme divit, kam jsme se nechali zatlačit a co všechno našim dětem povolujeme.
Jsem proti represi, fyzickým trestům. Ale takové vydírání do vztahu rodič a dítě nepatří, a to obousměrně. Rodiče by neměli vydírat děti a děti rodiče.
Pokud se rodič nechá nějakým způsobem citově vydírat, může si být jistý, že období kolem 15 let bude víc než těžké. Proto platí, citovému vydírání zabraňte již v počátku. Ve vašem vztahu s dítětem by se neměly objevit žádné náznaky ani pokusy. Měl by spíše platit výměnný obchod: když ty uděláš..., já udělám a nikoli: pokud ty neuděláš ..., tak já udělám...
Hranice mezi vydíráním a výměnným obchodem je velmi tenká, ale platí, že podmínky stanoví rodič. Výměnný obchod by měl vždy být pro obě strany výhodný a hlavně radostný. Pochopitelně v obchodě se dá smlouvat a zase je na rodičích, jak dalece půjdou "pod cenu", anebo naopak "vydělají".
Zdroj: Tamara Cenková- Jak přežít pubertu svých dětí, nakladatelství Grada
- Odpovědět
Pošli odkaz