Agorafobie
Když se jedince trpícího agorafobií zeptáte, čeho se bojí, zpravidla říká, že má strach, že ho potká nějaké neštěstí, když je daleko od bezpečí domova, a že mu nikdo nepomůže. Podstatou agorafobie je však strach z panického záchvatu v situaci, ve které není dostupná pomoc nebo ze které je obtížné se vzdálit.
Kromě samotného strachu z příznaků paniky mohou mít lidé trpící agorafobií strach z toho, co by řekli druzí lidé, kdyby jejich záchvat paniky viděli, strach ze ztráty sebeovládaní nebo strach, že se zblázní. Mohou se bát, že omdlí, začnou šíleně ječet nebo že nedokážou udržet stolici a tím na sebe přitáhnou pozornost ostatních lidí. Postižení se proto vyhýbají dopravním prostředkům, supermarketům, velkým prostranstvím, návštěvě kin, divadel, v těžších případech i jakémukoli opuštění domova bez bezpečného doprovodu. Většinou je uklidňuje přítomnost někoho, komu věří, že by jim v situaci pomohl. Čím je jedinec více vzdálen od lékařské pomoci, tím bývá jeho strach silnější.
Františka je 32letá matka dvou dětí, kterým je pět a sedm let. Po prvním porodu začala trpět úzkostí, když byla venku sama. Úzkost měla především v obchodech, nebo když měla cestovat metrem, později i tramvají a autobusem. Aby mohla jet hromadnou dopravou nebo jít nakoupit, musel ji doprovázet manžel nebo přítelkyně. Krátce po druhém porodu se situace ještě zhoršila. Františka se bála opustit byt. Styděla se za to. Ale kdykoli se snažila strach překonat, rozbušilo se jí srdce, točila se jí hlava, bála se, že omdlí. A kdyby omdlela, nikdo by se přece o malé děti nepostaral.
Zdeňkovi je 35 let. Je dosud svobodný, žije ve svém bytě v malém městě v jižních Čechách. Nemůže cestovat. Je schopen dojet na kole ze svého bytu do banky, kde pracuje, může tam také jít pěšky, i když je to skoro 5 km, ale není schopen tam dojet autobusem. Velmi kruté je to v zimě. Dokáže cestovat pouze vlakem, to mu nevadí ani na velké vzdálenosti, protože je tam toaleta. Zdeněk má strach, že by se mohl cestou pomočit. Proto musí neustále chodit na záchod, aby se mu příliš nenaplnil močový měchýř. Nemůže vydržet na schůzích, když trvají déle než 30 minut, má totiž strach, že se určitě pomočí, ačkoli se mu to nikdy nestalo.
Vlasta, 29letá zdravotní sestra na mateřské dovolené, říká: "Pokud není obchod příliš plný a pokud u mě stojí manžel, dokážu to zvládnout. Když však musím stát ve frontě, napadají mě různé myšlenky: co když omdlím, nedokážu dát nákup do tašky, prodavačka uvidí, jak blbě vypadám, a řekne to. Co když mi něco spadne a rozbiji to, každý se na mě bude dívat. Zpanikařila bych a utekla z obchodu, vím, že bych se hrozně znemožnila."
Janě je 38 let. Problémy má už víceméně 9 let. Začalo to půl roku po narození třetího dítěte. Dostala záchvat úzkosti, že se jí něco stane, udusí se nebo zblázní, když stála ve frontě v samoobsluze. Potom začala mít obavy do samoobsluhy chodit. Nový záchvat dostala, když byla na náměstí, kde bylo hodně lidi. Začala se vyhýbat velkým prostranstvím. Postupně však začala mít strach vycházet z domu. Všimla si, že je to o něco lepší, když jde s někým. Buď s manželem, nebo s nejmladším z dětí. S manželem dokázala jít i nakoupit, ovšem jenom ve všední den mimo nákupní špičku, když bylo v obchodě málo lidí. V sobotu nakupovat nedokázala. Přestala chodit s manželem do kina, protože cítila, že se ?dusí ve tmě?.
Zdroj: Speciální fóbie, nakladatelství Portál
Komentáře
Bylo mi opravdu moc,moc špatně 20 let.
Muž mě vodil k dr.nikam jsem nebyla schopna sama dojít.
A doma dvě malé děti .Nepoznaly semnou procházku,výlet nic.
Snědla jsem kvantum léků,navštívila i léčitele.
Ale pak mi pomohl lék Floxet.
Jedla jsem jen 1 tbl. ráno a při větší úzkosti neurol.
Více jsem začal chodit ven - postupně.
Napřed v noci .Obešla jsem sama úsek,který jsem každým dnem zvyšovala.Musela jsem získat jistotu,že to zvládnu.Bylo mi při tom moc zle.Potila jsem se,nemohla se nadechnout.
Taky mdloby jsem se bála .
Pak jsem vycházela i přes den.Lidi mi moc vadili,cítila jsem,jak mě pozorují.Když vás nevidí 20 l. na ulici,tak se není co divit.Ale já se snažila to přejít a zuby nehty jít,jít,jít.
Řeknu vám,že jsem šťastná,že dnes mohu se svým vnoučkem sama jít s kočárkem,protože se svýma dětma jsem nemohla.
Doufám jen,že se budu držet a nevrátí se mi to. Dnes už bych šla asi na léčení.
promiň, že odpovídám až teď. Byla jsem mimo net. Podívej se na : http://cs.wikipedia.org/wiki/Marihuana Zdravím Zdena
Jsem taky vdana, mam 2 deti.Cekam na tve zpravy na PP10.ahoj a neboj, je z toho cesta ven.
Obracím se na všechny, kteří mají zkušenost s jakoukoli fobií.
Připravuji dokumentární film na téma život s fobií a hledám hrdiny, kteří si s touto nemocí užili nebo užívají svoje...
Moc zdravím a prosím, napište,jde mi zatím o úplně nezávazné popovídání.
Děkuji
Smržová
[email protected]
http://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/documents/Panicka_porucha.pdf
http://diskuse.doktorka.cz/cipralex/archiv/9390/
http://diskuse.doktorka.cz/jak-deprese-panicke-poruchy/archiv/190/
http://diskuse.abecedazdravi.cz/psychicke-problemy-a-psychologie/panicka-porucha/6601
http://hanec.webnode.cz/co-je-panicka-porucha/
ahoj a HLAVU VZHŮRU -:)
http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=6363&auth=
v podstatě se ptám na všech chatech kdo má zkušenosti s přiznaným důchodem na PP , moc slavně to se mnou zatím nevypadá a v rychlé uzdravení moc nedoufám , byl jsem zatím jednou hospit. v Litoměřicích ...
nemá někdo tady zkušenost s Důchodem ...?
děkuji za odpověď A.
http://problemove-oblasti-zivota-li.vyplnto.cz/
nabízím pomoc- zvládnutí úzkostných stavů a agorafogie.
Mám za sebou osobní zkušenost, 6 let těžkých stavů a invalidního důchodu. Nyní pracuji v oblasti osobního poradenství psychologie a grafologie.Z důvodu velké vytíženosti nabízím pomoc 2 osobám z Prahy. Vím, jak se cítíte a vím, že z bludného kruhu existuje cesta ven.
[email protected]
včera jsem si jela pro výsledky diagnostiky a zjistili mi agorafobii. Už dva roky na ni trpím. Až teď se konečně zjistilo o co jde. Největší strach mám z toho, že omdlím. Jsem na mateřské s osmiměsíčním synem a největší strach mám co bude s ním, když omdlím. Proto se chci zeptat, je opravdu možné omdlít, nebo je to jen nepříjemný pocit?
- Odpovědět
Pošli odkaz