Ženám známé trable při cestování-hledání WC

Ahoj, mám takový dotaz, sice to je asi mimo téma, ale myslím, že zrovna vy, co tu píšete s tím máte nejvíc zkušeností. Mé kamarádce někdo poslal fotky pokakaných a počůraných holek a ona mi říkala, že jí to hodně vzrušilo a že od té doby má pořád představy, jak někoho vidí, pokakat se nebo počůrat. Je to moje opravdu nejlepší kamarádka a poprosila mě, jestli bych se před ní nepokakala a nepočůrala do kalhot nejen u ní, ale i na veřejnosti a také že by mě chtěla vidět v plenách. Není to divné? Mám jí vyhovět? Chtěla jsem se zeptat jak se při tom člověk cítí, když se pokaká a mám to držet a ono to povolí samo, nebo se musím vykakat schválně? A ještě by mě zajímalo, jak dlouho může zůstat v pokakaných kalhotech a jak dlouho v plenách a jak dlouho trvá, než to prosákne kalhotama? Prosím, je to pro mě moc důležité.'

Ahojky, chtěla bych se taky přidat k vám a jen bych chtěla dodat k těm posledním příspěvkům že zcela souhlasím s tím, že psychika dělá hodně. Jednou jsem si vzala skvělé světlé podotýkám že úplně nové bílé a celkem uplé gatě a šla jsem do školy, už od mala mám odpor k veřejným WC a když se mi začalo chtít na velkou v předposlední hodině, myslela jsem si, že to ještě v pohodě vydržím, ale to jsem netušila co mě čeká, na autobus už jsem hodně spěchala a na každé křižovatce jsem odpočítávala vteřiny, když jsem se svěřila se svým problémem kámošce, která se mnou jela, jen se zasmála a řekla mi, jaká by to asi byla sranda, kdybych to neudržela a pustila to před těma lidma do gatí a pak vážně řekla, že přece nejsem mimino a vydržím to, ale já už tlačila zadek do sedačky a po čele mi stékal pot, když jsem vstala, vyšla jsem akorát před autobus, prdla jsem si a ... podělala se jak mimino, jen jsem tam stála, autobus odjížděl a já si stejně rychle plnila kalhoty, prostě jsem nemohla nic dělat, nevím čím to bylo, ale pokakala jsem se opravdu fest, no spíš jsem se posrala a kámoška jen s otevřenou pusou sledovala, jak se mi nafukují kalhoty, stála jsem tam strašně dlouho a jen vnímala jak to ze mě šlo, řídké tuhé řidší a k završení všeho jsem si vydatně učúrla. Vůbec jsem nevěděla co mám dělat, dokonce jak se to zředilo, tak mi to samozřejmě prosáklo skrz kalhoty a já cítila jak to přešlo i přes okraje kalhotek a klouže to dolů a taky jsem to teplé bláto měla až v podbřišku a ten smrad byl šílený. Kámoška se jen ušklíbla, vytáhla svůj věčný digifoťák a udělala pár fotek, já jsem se zoufalstvím rozbrečela a já husa jí do kamery řvala, že mě přece nemůže fotit takhle posranou a ať mi pomůže, Ála jen řekla že se s posrancema nebaví a opustila mě s jasným důkazem, že jsem měla plné gatě. Já šla kachním krokem a cítila, jak to klouže stále dál a dál, doma mě mamka sprdla za zničené kalhoty a taky mi řekla že už nejsem mimino. Byla jsem z toho hodně špatná a další den ráno jsem se probudila se středně hodně pokakanýma kalhotkama a pyžamem, mamka byla hodně naštvaná a já se klepala, abych to někde nepustila, ve škole se mi všichni smáli a došlo to tak daleko, že jsem musela přestoupit na jinou školu, protože jsem si opravdu nemohla zvyknout na to,že mi všichni říkají posranec. Ale tím mé trápení neskončilo. Povedlo se mi totiž během několika dní pokakat se na nákupech i v autě na rodiném výletě a ještě dvě noci za sebou jsem měla plné i mokré gaťky až mi mamka začala taky dávat plenky, ale já z nich měla spíš trauma, byly strašně velké a viditelné, mamka nechtěla furt prát a tak mi dávala nejvyšší savost a děcka se měly zase čemu smát, když jsem pak změnila školu, vše se urovnalo, ale hnědou čárku jsem nacházela ještě dlouho. Tak koukám, že jsem se nějak moc rozepsala, omlouvám se ale dost se mi ulevilo, že v tom nejsem sama.'

Zajímavé příspěvky, každý má svoji příhodu. A každý příspěvěk se musí respektovat. Bohužel, lidi toleranci v sobě nemají. Radka má pravdu, plenky uklidňují před stresem. Taky jsem zažil.'

Radko, psychika dělá hodně. Někde jsem četl přesně o tom, že když někdo bude usínat s obavou, že se probudí mokrý, tak si to přivolá. A tobě se to stalo, tak je to možné. Četl jsem o holce, která se po přestupu na střední školu jednou počůrala cestou domů v metru. Byla z toho vystresovaná, hlavně z ostudy i lidí, kteří se prý tomu pochichtávali. Pak se jí to stalo v autobusu a nakonec nebyla schopná jet MHD bez strachu, že se počůrá. Pak se tím stresem přidalo i počůrávání v noci. Její máma ji koupila pleny, samozřejmě v nich spala i jezdila metrem i autobusem, její máma jí doprovázela. Přidávaly stanice a nakonec se z toho po pár měsících dostala, ovšem počůrávání v noci se zbavovala 1-2 roky!
Tvoje máma asi zvolila správný prostředek, také si myslím, že pleny uklidňují před stresem. Nerozumím, proč si lidé a prý i psychiatři myslí opak! Nedávno jsem byl ve stresovém období a 2x v týdnu se mi stalo, že jsem se uprostřed noci probudil mokrý. Ne moc, postel i pyžamo do rána uschnuly, přesto mně to šokovalo, že s tím mám najednou ve 30 letech problémy. Pak jsem si vzal následující noci plenky a srovnalo se to. Pak jsem je zase přestal nosit.
Někde jsem také četl, že tělo reaguje na stres tím, že se v noci uvolní počůráním. Stačí málo a pak má člověk problémy, kterého by ho nenapadly, že někdy bude mít. Možná je to tím, že to každý tutlá a nikdo se s tím nikde nechlubí, což chápu. Ještě, že je k dispozici "anonymní" internet. Jinak plenky mi přijdou opravdu jako ideální pomůcka pro navrácení do suchých nocí. Když dojde k problému, postel zůstane suchá. Člověk se tedy nemusí bát, když se ráno probudí mokrý. A ty si dokázala, že se s plenkami přes to dostala.'

Tohle forum je prima, i když některé příspěvky utíkají od tématu. Příběh, který chci popsat se stal někdy v r. 91, kdy jsem postupně objevovala svět. Jedno z prvních měst na západ od Aše, které jsem navštívila, byla Paříž. Procházela jsem se po městě, plno úžasných zážitků, tu a tam něco pojedla u stánku a popila. Po čase jsem pociťovala potřebu na velkou, nebyla ale nijak akutní, chtěla jsem to vydržet až zpět do hotelu. Ale za nějakou dobu byla potřeba stále naléhavější a já začala pátrat po WC. Jak na potvoru nikde nic, a potřeba se stávala akutní. Konečně vytoužená boudička, ke které jsem se se staženými půlkami došourala. Ale ouha, čevený terčík na dveřích oznamoval, že je obsazeno. Zoufale jsem zvažovala co dál, protože mi bylo jasné, že se během chvilky totálně podělám. Naštěstí, než k tomu došlo, dveře se otevřely a vyšla nějaká holka. Ani jsem jií nenechala vyjít, vytrhla ji dveře z rukou a prolétla kolem ní dovnitř. Něco na mě mluvila, ale já byla jak v transu, vedena jediným cílem, co nejrychleji si v klidu ulevit. Což ulevit, to jsem si ulevila, ale o klidu se mluvit nedalo. Prvním příznakem problémů bylo, že zhaslo světlo. Vzápětí se ze skryté sprchy nad mou hlavou spustily proudy sice vonícího, nicméně desinfekčního roztoku, který důkladně opláchl celý vnitřní prostor kadibudky. V okamžiku jsem byla tak jak jsem seděla na WC mokrá od hlavy k patě. Sprchu posléze vystřídala oblaka páry a nakonec proudy teplého vzduchu, který celý prostor perfektně vysušil. Tedy samozřejmě kromě mých šatů a vlasů. V šoku jsem se potmě utřela, ustrojila a nastal další problém - dveře boudičky nešly zevnitř otevřít. Lomcovala jsem klikou, dveřmi, ale naprosto marně. Tak jsem seděla potmě uvězněná v kadibudce v centru Paříže. Teprve za chvíli jsem slyšela, jak v automatu zarachotila mince, dveře se otevřely a já s grácií zmoklé slepice vykráčela na denní světlo, kolem dvoumetrového černocha, který na mě s otevřenou pusou třeštil obrovské bílé oči.'

Marku: do sebe člověk nevidí, nikdy by mě nenapadlo, že může bejt psychika tak labilní, že by se mi něco takovýho mohlo přihodit. Když se na to dívám teď, tak s tebou souhlasím, to by asi ty noční nehody pokračovaly, protože pokračoval ten stres, na zpáteční cestě jsem byla v hrůze, abych dojela suchá, tím jsem to asi naopak přivolala, a pak jsem doma zase jenom celou dobu před spaním myslela na to, abych proboha neměla ráno mokrou postel, když usnu a nebudu o sobě vědět. Tímhle, si myslím, jsem to dorazila, takže pro mámu to nebylo po první noci, zareagovala na to, že se velká holka během pár dní třikrát počůrala.To mokré ráno jí určitě utvrdilo ve správném odhadu situace, že než se to dá se mnou dohromady, tak by furt jenom prala. Myslím, že máma zvolila jediný možný řešení pro začátek, než začne nějaká náprava.Pravda je, a to mi přijde nejdivnější na tom v takovým věku, že mě ty plínky po čase začaly uklidňovat, už jsem se nestresovala před spaním z případné mokré postele a aspoň usínala v klidu.
milenko: jestli to můžeš napsat, co to bylo za situaci? začni to s někým řešit, doma aspoň, rozhodně to v sobě nedus, stres dokáže hrozný věci, taky bych tomu dřív nevěřila, než se mi to stalo.'

Radko, možná by tvé noční nehody pokračovaly i bez plen, ale přeci jen pleny už po první mokré noci. Každopádně je docela síla, že stačí jedna nehoda a pak se toho zbavuješ rok. To se ti pak asi honí, proč se ti to stalo a jestli se toho vůbec někdy zbavíš. Hlavně, že už to máš za sebou.'

Ahoj mam takový dotaz nedávno jsem se v dost stresující situaci strachy pokakala a byla jsem z toho uplně vedle že se to mohlo stát , ale já mám teď poříd takovej divnej pocit jak jsem z něčeho nervní tak se mi začne chtít kakat a mám strach že se mi to zase stane co s tím dělat???'

Tak jsem zas tu a vse se tu obratilu k normalu.HURAAA

Prostě ten odpor za každou cenu překonejte, co je lepší? Mít nahnědlý nebo polulaný gaťky, nebo si zajít včas na WC, to se mi zdá trochu divný. Já taky nerada chodím někde venku na velkou, ale přece si kvůli tomu nenakakám do kalhot, přece nejsem miminko a když to někomu dělá TAKOVÝ problém, tak ať si bere plínky.'

EVO-TO SE STAVA,ALE JE TO DOST TRAPNY,ALE PATRI TO K ZIVOTU.

Ahoj Petro. Já mám od mala taky takovej problém, že nerada chodím venku na WC. Jdu až na poslední chvilku a občas to trošku neudržím. Občas potřebuju na velkou, ale zadržuju to až domů. Někdy se mně ale stane, že se mně chce opravdu STRAŠNĚ MOC. Tak si stoupnu, dám půlky úplně pebně k sobě a snažím se přemoct ten strašnej tlak. Jenže při tom, jak mám sevřené ty půlky, tak se mně uvolní ten "druhý" svěrač a já si čůrnu do katěk. Ne moc, ale přece. No a jindy si myslím, že jsem ten tlak udržela, ale doma zjistím, že mám na kalhotkách hnědej proužek. Ale není to pokadění, o jakým se tady tolik píše. Jenom trošku umazaný kalhotky... Blbý je, že o tom často nevím a občas to objeví někdo, kdo nemá... Nestává se mně to zase tak často a já ráda nosím krátký minisukně. Pak je to ale stašnej trapas. Nevím, normální to asi určitě není, ale asi nejsem jedinná... Nebo jo?'

Já jsem měl občas takový problém; táta byl dost přísný a někdy se mně stalo, že když na mě zahartusil, padla facka nebo mě nařezal na zadek, tak jsem se počural. Zajímalo by mě, jestli se něco (třeba i vzdálenějí podobného) stalo i někomu z Vás.'

Marku, on za to všechno víc mohl brácha, máma pak jen reagovala, totiž to ještě nebylo celý, jen mi bylo nepříjemný to tam všechno vypisovat. Ona by asi máma tak s těma plenkama nešílela, no...jenže já po tom všem se probudila další den doma taky mokrá, to jsem přeskočila...tak proto máma šla na ty nákupy. Zpětně se jí ani moc nedivím, určitě najednou nevěděla, co se děje a prát pořád na mě....no vzala to takhle. Jasně že mi z toho bylo nanic,ale zase na druhou stranu lepší než se probudit v mokrý posteli. A s klukama, naštěstí pro mě jsem tehdy nemusela řešit nic, jsem žádnýho tehdy neměla, fakt naštěstí, to nevím, jak bych mu co vysvětlovala. No ale už je to dobrý.'

Jarmilo mám podobný zážitek.Mě se to stalo loni v Tunisu.Chtělo se mě na pláži hodně čůrat.Místí záchodky byly zčásti zavřené a ta otevřená část byla opravdu odporně špinavá.Pořád jsem to odkládala,že jsi dojdu na hotelu a do moře mě to bylo blbé jít se vyčurat.Nakonec jsem zjistila,že se mě chce tak moc,že už nedojdu ani těch 20 metrů do moře.Tak jsem si sedla vedle deky do písku a čůrala jsem přes plavky.Potom jsem to zahrabala dalším pískem a šla se opláchnout do moře.Myslím,že mě snad ani nikdo neviděl??Jen přítel z toho byl trošku vedle.Každopádně se mě večer svěřil,že ho to vzrušilo a měly jsme spolu krásný sex.Takže nakonec všechno zlé je k něčemu dobré??'

Mě se stala malá nehoda loni na dovolené v Chorvatsku.Byla jsem s kamarádkou na procházce v jednom přímořském městečku.Chtělo se mě opravdu děsivě čůrat,protože jsem vypila hodně perlivé vody.Asi půl hodiny jsme s kámarádkou hledaly WC,ale nikde žádné nebylo??A když už,tak zavřené.Nakonec jsem to nemohla vydržel a v jedné takové zapadlé uličce jsem se počůrala jako dětsko.Naštěstí jsem měla minisukňi a pod ní plavky,takže mokré nohy mě za chvilku uschly a počůraný plavky pod sukní nikdo neviděl??Než jsme došly na pláž k hotelu,tak bylo všechno suché.Ale i tak to byl docela trapný zážitek!!'

Radko, chápu, muselo to být pro tebe hodně nepříjemné jít k doktorce a nosit plenky. Zase si ale z toho dokázala dostat. To si tvoje máma neuvědomila, že tě plenkami vlastně spíš potopila ještě víc? Jak si to řešila třeba s klukama? Při dotyku by si plenek museli všimnout, ne?
Petro, nic si z toho nedělej, takových lidí je víc. Třeba v knížce od herce Pavla Soukupa píše o své dceři, která nerada chodila na WC a většinou tam šla opravdu na poslední chvíli a leckdy to končilo mokrými kalhotkami nebo hnedým proužkem vzadu.
Katko, přesně ze stejného důvodu takové akce nenavštěvuji. Určitě si nebyla sama, chtělo by to hromadně si stěžovat, že byl nedostatek WC. Oni asi počítají s tím, že to nikdo neudělá, protože by musel přiznat, že měl mokré nebo plné gatě a s tím se nikdo chlubit nebude. A na to oni spoléhají.'

Úplně koukám,co všechno se nedá rozebírat na netu za témata.Myslím,že se podobné problémy s potřebou můžou stát každému a v každém věku??Já osobně prožila svojí těžkou a trapnou chvilku na koncertě pod širým nebem.Což je asi místo,kde se podobné věci stávají dost často.Aspoň několik příspěvků tady tomu nasvědčuje.Ve svojich 26 letech jsem byla nucena stát ve frontě na WC na jakém si folkovém festivalu,kam jsem šla s kamrádkou a původně se mě tam ani nechtělo.Chtělo se mě opravdu moc kakat a fronta byla dlouhá.Bojovala jsem s tím staečně asi hodinu.Nakonec jsem to neudržela a pustila to do kalhot.Byl to hrozný pocit,stát tam ve frontě a kadit si do kalhot.A potom ještě cesta domů přes celé město.Prostě hrůza.Už mě nikdo na podobnou akci nedostane!!'

Ahoj všichni,
v životě bych nevěřila, že se někomu přiznám, ale tahle diskuse je moc fajn. Intimní témata v anonymitě. Mám 14 let. Skoro nikdy jsem se nepočurala nebo nepokadila úplně. Jenže - od malička nesnesu smrad na záchodech, především na veřejných (vše začalo ve školce). No a když se mě chtělo na malou, tak jsem to zadržovala a snažila se to udržet až domů. Pochopitelně jsem to většinou nezvládla a cvrkla si do kalhotek. Někdy třeba jen jednou a trošku, takže to nebylo vůbec vidět. Někdy ale, když to trvalo moc dlouho, tak jsem si ucvrkávala mockrát zasebou. Dodnes mám komplex, když vidím tykový ty hnědý punčocháče. Dost často jsem si kontrolovala, jak velkej mám na nich mokrej flek a jestli je vidět. Občas, ale jen vyjímečně, když se mi chtělo na velkou, tak jsem si udělala hnědou čárku do kalhotek. Jak jsem psala, skoro nikdy jsem to nepustila všechno, to už muselo být. Strašně jsem se za to styděla. Mám úžasné rodiče a vždy byli moc hodní. Nenadávali, ale byli smutní a zoufalí, že to nestihnu na záchod. Častá kontrola mého spodního prádla, zda je čisté (naprosto pochopitelná), i doma měla za následek ještě větší stud. Nedokázala jsem vysvětlit pravou a prostou příčinu - smrad na záchodech. No jak šel čas, začala jsem vše zvládat. Během 1. třídy na základce už bylo všechno v normálu. Dokázala jsem překonat odpor a na záchodech dýchat pusou, někdy jsem se ale málem pozvracela. Zůstal jen stud a občasnou malinkou nehodu jsem vždy utajila (ucvrknutí smíchy u televize, při kýchnutí, nebo nějaká ta hnědá čárka na kalhotkách). Jen jednou jsem se počůrala na dovolené ve spaní (asi v 10 letech) - zdálo se mi, že jsem na záchodě. Myslela jsem, že se hamhou propadnu, protože tohle utajit nešlo. Jinak bylo všechno ok. Až donedávna. Byla jsem nachlazená a trošičku jsem cítila, že potřebuju čůrat. Byla jsem v obchoďáku, předehnula jsem se ke krásnýmu svetru a najednou jsem si ucvrkla. Strašnej děs! Vzpomínky na všechny moje ostudy z mládí proběhly hlavou jako blesk. Když jsem se vzpamatovala, tak jsem se koukla na rifle a uviděla menší flek v rozkroku. Dlouhý kabát to zamaskoval, ale já se cestou domů rozbrečela a doma jsem si připadala jako v teprve začal. Možná odstartoval nějaký problém v hlavě, nevím. Ale od této příhody jsem si začala občas ucvrkávat - jako zamlada. Někdy trošku, někdy víckrát a hodně. Doma, ve škole i v krožku zpívání. Jsem vždycky jako přimražená a nemůžu nic dělat. Nedokážu prostě třeba vstat uprostřed hodiny a jít se vyčurat. Bojím se, že každý hned pozná, jaký mám problém. Největší ostudu jsem ale zažila před pár dny v baletu. Při převlíkání mě kamarádka upozornila, že mám tročku umazané kalhotky!!! Zase ta "hnědá čárka"!!! Já jsem cítila, že potřebuju na velkou, ale myslela jsem, že jsem vše zadržela. Učitelka, která si toho taky všimla, mě utěšovala, že se to stává a že už během těch let co je v baletu, tohle zažila u holek jako jsem já mockrát. Jsem strašně zděšená, co bude dál... Nikdy jsem nepoznala osobně žádnou holku, které by se někdy stalo něco takovýho jako mě...'

Dobrý den.
Také patřím k těm potrefeným, kteří musejí kvůli inkontinenci nosit plenky.
Také i já vznáším stejný dotaz, jako Milan a Luděk, existuje něco takového?'