Trestání kluků

takové úchyláky mrskat karabáčem

Já jsem kdysi taky nechal svého synka, aby se přede mnou ,,úplně otevřel“, ale moc dobrého to nepřineslo. Vyplácel jsem ho vysvlečeného na zadek, už nevím, co tenkrát provedl. Bylo mu už dvanáct, ale pořád vypadal hodně dětsky, i se tak choval. Nebyl bit nějak moc často, občas prostě dostal. Páskem, nebo vařečkou, ale nikdy jsem ho nezbil tak, že by měl modřiny. Vždycky věděl, za co to je a výprask tedy přijmul. Samozřejmě z toho nebyl nadšený, ale nemusel jsem ho nikdy nahánět, nebo ho držet. Výprask dostával úplně nahatý, byla to součást trestu. Neměl problém se přede mnou svléknout, ale samozřejmě se taky styděl, ale o to šlo. Většinou se musel při bití položit na postel ve svém pokoji. No a abych se vrátil zase na začátek. Dostával tedy výprask, ležel nahatý na posteli, byl bit páskem. Trochu naříkal, ale ne moc. Pak jsem si všiml, že se jakoby tře bříškem o postel a pohybuje se nahoru a dolů. Přestal jsem ho bít a řekl mu, aby se postavil. Samozřejmě, malý pindík mu trčel, takže nebylo pochyb, že se při bití uspokojoval třením o postel. Zeptal jsem se ho, jestli ho to vzrušuje, že je bit. Kluk klopil oči, kousal se do rtů a krčil rameny. Už jsem ho pak dál nebil, řekl jsem mu, ať se oblékne. Pak už dostával málokdy a už jedině oblečený, dostával na zadek přes kalhoty, víc jsem přitlačil. Nepřipadalo mi dobré, abych bil nahatého kluka, kterého to vzruší, připadal bych si divný.

S tím studem je to složitější. Člověk se může stydět za své tělo, tedy za to jak vypadá, může se stydět že někdo vidí jeho holé tělo i když se nestydí za to jak vypadá, může se stydět za to, že musí mít holé tělo aniž by se styděl za dvě věci předešlé, atd. Takže ano, když se má dítě svléct protože dostane, určitě je to pro něj stydlivější, než když se jde třeba koupat. Ale zábranu volně se svléct by mít nemělo. To ovšem nezáleží ani tak na dítěti, jako na rodičích. Ti udávají pravidla. Pokud v dítěti vyvolají pocit, že je to něčím nepatřičné, samozřejmě se stydět bude. Když ho však ujistí, že doma může, nebude mít pro stud důvod a bude jim za to vděčné. To "ujištění" ovšem musí být stále platné, nestačí ho vyslovit jednou pro vždy. Stud souvisí s tím, jak moc se mohou lidé komu otevřít, a toto má svá přírodní pravidla. Nemůžete se otevírat tomu, kdo to neočekává.
Pokud má dítě dostat na holou, měly by jít kalhoty až ke kotníkům, určitě aspoň pod kolena. Nějaké stahování jen těsně pod zadek nebo schovávání přirození je řesení typu rovnák na ohýbák. Dá se snad aplikovat jako improvizace v případech, že by si dítě neodkladně zasloužilo v prostředí, kde by jeho nahota nebyla vhodná. V domácím prostředí tím však dítěti vysíláte signál, že je vám vlastně cizí. Takto se praktikují injekce v ordinaci.
Kluci Moniky zřejmě zlobí i ve chvíli, kdy na zadek dostávají. Ne proto, že by dostávali málo, ale proto, že to zkrátka mají dovolené, ba vlastně už přímo zavedené. Monika jejich chování už dopředu očekává a byla by udivena, kdyby to najednou bylo jinak. Pokud dítě po výprasku uteče, obvykle má pocit, že mu bylo nějak ukřivděno nebo ublíženo. K tomu může dojít na více úrovních. Může cítit, že jeho čin byl nesprávně posouzen, nebo že k němu (dítěti) rodič zaujímá nesprávný postoj, může se cítit ukřivděně za to co mu rodič řekl a taktéž vykonaný trest mu může přijít nepřiměřený nebo i neoprávněný. Těch důvodů může být hodně, každá situace je jedinečná a váže se i na situace jiné, např. minulé, ze kterých dítě třeba vycházelo a nyní je něco jinak.
Posouzení jedné situace dvěmi lidmi bývá často rozdílné. I pokud by dítě bylo potrestáno spravedlivě a přiměřeně, ale mylně se domnívalo že to bylo špatně, bude to na něj působit jako by to špatně opravdu bylo. Obousměrná komunikace před vykonáním rozsudku je hodně důležitá. Rodič by se neměl spokojit pouze s tím, že trest je z jeho pohledu spravedlivý, ale měl by ze zabývat i tím, zda je spravedlivý z pohledu dítěte.
Trestem není pouze ta jeho bolestivá část, ale i všechno okolo co s ním souvisí. Zda dítě rodič chápe nebo nechápe, zda s ním cítí nebo necítí, zda pro jeho prohřešek má nebo nemá pochopení, zda na něj křičí, uráží ho, je nebo není arogantní a celkově vůbec jak dítě bere. Zda ho trestá za prohřešek, nebo si na něm vybíjí zlost, užívá si nebo demonstruje pocit nadřazenosti, atd, atd. Dva tytéž skutky tedy ve skutečnosti mohou být značně rozdílné, byť na první pohled vypadají stejně. Dítě to jasně vnímá.
Například dítě bráchy Pavla má asi v rodině nezáviděníhodné postavení. Otec je diktátor, synáček musí pěkně šlapat brázdu, nekoukat moc kolem sebe a běda jak ne. Nemá postavení dítěte úměrné jeho věku, nemá ani postavení menšího dítěte, ale spíše tak psa. Možnost obhajoby žádná, otrok, sluha, odpad.
Že si musí sundávat bačkory a ponožky, to by samo o sobě ani nevadilo, ale ta atmosféra při tom, hrůza. Červený a hodně červený zadek je docela rozdíl. Tento chlapec překročení prahu bolesti určitě zažívá. Taky to ukazuje na to, že když je dítě bito hodně, jeho poslušnost už to nijak nevylepšuje oproti stavu, kdy by bylo trestáno tak akorát. Člověka v takových případech napadá otázka - proč to dítě tak hloupě zlobí, když ví, jak tvrdé tresty ho za to čekají? Vždyť je to jednoduché, říct, že nemám úkoly hotové. Ano, je, z našeho pohledu, protože vůbec nevíme v jaké celkové situaci se dítě nacházelo a jaké pohnutky ho k tomu vedly. Ovšem dítě má plnou hlavu různých věcí a tak občas prostě chybu udělá. Taková situace může vzniknout úplně nedopatřením, bez úmyslu lhát a dítě už ji pak nemá jak napravit, protože jakákoli náprava už by byla rodiči nápadná a trest by tak přišel stejně, jen o něco dřív. Děti se vyvíjejí určitým tempem podle svých schopností a vlivu prostředí, nadbytečná bolest tento proces nijak neurychlí, naopak ho ještě zpomaluje. Optimum leží tam, kde funguje láska.
Že všechno souvisí se vším a každý krok ovlivňuje hned několik věcí najednou, podobně jako když chceme přesunout nějakou barvu na Rubikové kostce, ukazuje příspěvek Veroniky.
Ano, děti jsou taky lidé a taky mají svou sexualitu, od narození (ještě dříve ale to teď není důležité) a už napořád. Sexualita spojuje duši a tělo a tudíž je v člověku všudypřítomná. Nevyhnete se jí ani ve výchově a i když se budete tvářit, že ve vašem dítěti žádná sexualita neexistuje, že na ni má ještě čas, atd, atd, na jeho sexualitu působíte a ovlivňujete ji. Dětská sexualita je jiná než sexualita dospělých, navíc spousta dospělých si pod tímto slovem představuje jen "to jedno", takže ta dětská je pro ně dlouho v podstatě neviditelná. I dítě má ovšem své potřeby, kterých se mu za určitých okolností může v malé míře dostávat právě v některých chvílích když je trestané. Hádám, že dítě paní Veroniky určitě při naplácání neplakalo pokaždé a snažilo se zlobit "neškodným" způsobem, tedy drobnými prohřesky, které neměly návaznost na něco důležitého, ovšem v takové míře, aby to paní Veronika vyhodnotila jako postihnutelné. Takové přiznání je pro ni velkou pochvalou, i když to asi bylo nevědomky, ale vychovávala dítě takovým způsobem, že k ní i v dospělosti mohlo zůstat upřímné a otevřené, a trestala ho způsobem, který nebyl jen o bolesti, ale umožnoval dítěti cítit i jiné pocity, které jsou pro rozvoj a harmonii člověka důležité. Paní Veronika sice zmínila jen jeden, ale bývá jich víc.
Přiznání Dáši je vtipné a věřím že to neudělá. A pokud přece, tak jen trošičku! Ovšem už jen jako legraci, ve stejném duchu jako zní její příspěvek.
K morbidním a nechutným příspěvkům se již více vyjadřovat nebudu, myslím, že vše podstatné v tomto směru jsem již zmínil. Patří k nim i bití na chodidla a stehna.

Když trestám svého syna na holý zadek vařečkou , mám vždycky hroznou chuť ho majznout přes kulky.

Důležité je, aby ti malí spratci měli pevně našpulený zadeček. Kůžičku pěkně napnutou. A poté je zpracovávat!

Kluky trestám v koupelně, protože se vždycky při bití hodně počůrají. Mladšímu je šest, staršímu deset. Jsou vždycky biti samostatně, i když často dostanou oba. S klukem se zavřu v koupelně a kluk se musí vléknout úplně do naha, taky musí být samozřejmě i úplně bosý. Pak si opře ruce o kolena, takhle stojí předkloněný, s nastaveným holým zadkem. Potom dostane, pořádně ho zbiju, páskem, nebo vařečkou. Mladší dostává 15 – 25 ran, starší 20 – 35 ran. Počet ran je podle provinění. Po desáté ráně se vždycky oba počůrají. Moč jim doslova stříká na zem, teče jim to po holých nohách a na zemi je pořádná louže. Až na zem jim taky stříkají slzy z očí, teče jim i z pusy. Po bití musí po sobě umýt koupelnu a pak se osprchovat.

Já trestám dvanáctiletého synka. Nejvíc je bit za pozdní příchody domů. A tam má dvojí trest - za pozdní příchod nejprve dostane na chodidla. Musí se zout, sundat si ponožky, bosky si klekne na křeslo a já mu vařečkou naplácám na ty jeho bosý nohy, až je má červený. Při bití zatíná prsty u nohou a řve… Pak si musí sundat mikinu, kalhoty a slipy. Tričko mu taky nechám. Zase si klekne na křeslo, kolena natlačí co nejvíc dozadu, ruce položí nahoře přes opěradlo, takže mu visí dolů a bradu si opře taky o opěradlo. Takže má ten jeho holý zadek celý taky pěkně vyšpulený. Pak mu vysázím patnáct ran vařečkou a pak dalších patnáct páskem, všechno na tu jeho holou… Řve a bulí, slzy mu stříkají z očí.

Tak to já když doma trestám dvanáctiletého syna, tak ho napřed vysvleču úplně do naha i když se brání, přece jen jsem silnější a těžší než on, tak nemá šanci. Pak ho přehnu přes koleno a ten jeho malinký dětský zadeček mu pořádně zmaluji do červena koženým páskem. A nakonec ho povalím na zem, vytáhnu na něj moje chlupaté přirození a silným proudem mu počurám obličej.

Já mám na starost dva kluky, jedenáct a osm let. Když mají dostat, tak je z toho cirkus. Nechtějí se nechat, utíkají, řvou, ale snadno je zkrotím. Toho staršího popadnu většinou za ruku a pořádně mu ji zkroutím, až se svíjí. Nebo mu začnu lámat prsty, ne tedy, že bych mu je úplně zlomil. Většinou mu vyhrknou slzy bolestí, pak už vzlyká a prosí. Ještě rád se pak svleče úplně donaha a nastaví zadek k potrestání. Ten mu pak zmaluju řemenem domodra. Toho menšího donutím k úplné poslušnosti trochu jiným způsobem. Chytnu ho, hodím ho na sedačku a posadím se tam. Vezmu si na klín jeho nohy, pevně je držím a sundám mu ponožky. Pak mu pořádně zkroutím bosé prsty, že řve bolestí a většinou se počůrá. Pak vzlyká, a celý zpocený bolestí si svléká počůrané kalhoty a všechno ostatní, co má ještě na sobě. Pak mu zmaluju tu jeho holou prdel, někdy až do fialova, většinou se znovu pořádně pochčije. Někdy, když takhle zdrhají před výpraskem, tak kluka chytnu, položím ho na břicho na stůl a přivážu ho, aby se nemohl hýbat. Pak mu sundám ponožky a je bit dřevěnou tyčkou na chodidla. Při tomhle řvou a počůrají se oba, pak se se musí svléct a dostanou ještě sekec na ten jejich zadek. Někdy, když je takhle přivážu na stůl, jim nesešvihám paty, ale když je zuju, až jsou bosí tak jim pak ty bosý nohy jim pálím zapalovačem…Samozřejmě jsem si to všechno vymyslel, ale je to dobrý návod, jak zkrotit vzpurné kluky, ne?

Nedávno se mi můj dnes už dospělí syn přiznal že od nějakých 13 let ho moje výprasky na holou vzrusovaly natolik že schválně zlobil aby byl byt a ve svém pokojícku pak často onanoval až do výstřiku a že mu to teď občas chybí.

Já mám dva kluky 11 a 13 let a jsem na ně sama. Když některý z nich udělá něco závažnějšího (netrestám za každou blbost), normálně si ho přehnu přes koleno, sundám mu kalhoty a normálně mu na tu jeho maličkou nahou prdelku rukou pořádně naplácám. Nepoužívám žádý řemen ani vařečku apod.