Existuje Bůh?

Přidat komentář

1. Vše co má počátek, má i příčinu

2. Vesmír měl počátek

3. Proto má vesmír příčinu

Argument je v logické struktuře platný, podívejme se nyní zda jsou premisy pravdivé a konkluze v bodě tři oprávněná. Jedná se nakonec o argument deduktivní, a závěr je tak v případě pravdivosti našich dvou tvrzení v bodech jedna a dva nezpochybnitelný.
Tvrzení 1. - Vše co má počátek, má i příčinu

To, že má každá událost mající počátek v čase i svoji přičinu se nazývá zákonem kauzality a je zřejmě tím nejzákladnějším principem vědy. Bez platnosti tohoto principu je totiž praktikování vědy zcela nemožné - již zakladatel moderní vědy Francis Bacon mluví o tom, že věda není nic jiného než hledáním příčin. (1) Pomineme-li nutnost hledání příčinnosti ve vědeckém zkoumání, dojdeme rychle i v našem všedním životě k závěru, že nic se nikdy neděje bez adekvátní příčiny. Co říká naše intuice a každodenní zkušenost? Doufáme snad třebas někdy, že se nám pod polštářem z ničeho nic objeví zlatá cihla? Nebudete velmi razantně požadovat vysvětlení poté, co vám úredník na přepážce v bance řekne, že na vašem úcte na kterém jste si včera uložil milion, dnes nic není? Určitě ano. Všichni zcela automaticky pracujeme s tezí, že nic se neděje samo od sebe, ale má svoji přičinu, přičemž toto očekávání příčinnosti je zřejmě člověku vlastní již od narození a později zkušeností neustále potvrzováno. (2) Bude-li Vám někdy někdo opravdu tvrdit, že je možné dostat něco z ničeho, zeptejte se jej třeba "Co ZAPŘÍČINILO toto tvé přesvědčení?" Zkuste popřít zákon kauzality a jste ihned mimo sféru racionálna. Dokonce i kníže skeptiků filozof David Hume píše v jednom ze svých dopisů, "Nikdy jsem netvrdil nic tak absurdního, jako že něco může vzniknout bez příčiny."(3) Také vlivný moderní ateistický filozof J.L.Mackie, který se Kalam pokoušel napadnout, ve slabší chvilce přiznává, "Osobně je mi zatěžko přijmout představu sebe stvoření z ničeho.." (4)

Námitka 1. - "Na subatomární úrovni zákon kauzality neplatí - dle Heisenbergova principu neurčitosti dochází ke vzniku událostí bez jakékoliv příčiny.

Odpověď - Zde dochází k nedorozumnění. Vše co Heisenbergův princip popisuje je skutečnost, že jsme na kvantové úrovni neschopni ve stejný okamžik předpovědět polohu a hybnost částic atomu, jelikož akt měření rychlosti takové částice (např. elektronu) nepředvídatelně ovlivní jeho polohu a obráceně. (Osvětlíte-li bleskem fotoaparátu člověka, nespadne kvůli tomu ze židle, osvětlíte-li ale například paprskem světla elektron, vychýlí jej vyslaný foton z dráhy). Naše neschopnost odhadnout rychlost a nebo polohu elektronu však nutně nemá nic společného s představou, že tyto jsou ničím nezapříčiněné. Nepředvídatelnost chování subatomárních částic je ZAPŘÍČINĚNA našimi snahami o měření. Astronom Hugh Ross o příčinnosti a neurčitosti píše toto, "Heisenbergův princip neurčitosti nevyvrací princip příčinnosti, znamená jen to, že přičinnost je skryta před lidským zkoumáním." (5)

I kdybychom však měli na tyto podivnosti kvantové fyziky nazírat tak zvaně realisticky (tj. neinterpretovat neurčitost na rovině našeho poznání, ale na rovině samotných kvantových událostí), pořád ještě nemůžeme mluvit o nějaké jistotě v tom, že k těmto událostem dochází bez přičiny. Toto nevíme a v tuto chvíli ani vědět nemůžeme. Nakonec je nutné připomenout i skutečnost, že ať už je realita na mikro úrovni jakákoliv, není možné její povahu (o které víme velmi málo, přičemž nyní existuje osm navzájem často protichůdných interpretací kvantové fyziky) lehkomyslně a unáhleně vztáhnout na makro úroven. Všichni víme, že zde bez vyjímky každá událost přičinu má - ořech ani letadlo nespadnou bez důvodu. Chce-li kdokoliv tvrdit, že tak výrazná událost jako je vznik vesmíru příčinu nepotřebovala, pak je to on, kdo nese obrovské důkazní břemeno.

V populárním tisku je čas od času možné zaregistrovat ještě jednu myšlenku. Ke vzniku něčeho z ničeho prý může dojít ve vakuu. Člověk si honem představí vakuum ve kterém není...nic. Toto však ale nicméně není ten typ vakua, o kterém proponenti této představy mluví. Kvantové vakuum totiž obsahuje fyzikální strukturu, energii, je to prostor plný silové aktivity, který můžeme popsat fyzikálními zákony. Nemůže tu tedy být řeč o vzniku něčeho z ničeho - pokuď bychom chtěli vznik vesmíru stavět na částicích a antičásticích (hmota a antihmota), musíme nejdřív vysvětlit jak samotné kvantové vakuum vzniklo. (6) Pak jsme ale opět na začátku - nevysvětlili jsme, jak je možné dostat něco z ničeho.

Námitka 2. - "Má-li vše svoji příčinu, jaká je tedy potom příčina Boha? Kdo stvořil Boha?

Odpověď - Předně je dobré zmínit, že tato otázka jenom potvrzuje, jak hluboko je zakořeněno naše přesvědčení o univerzální platnosti zákona kauzality. Nikdo zde ale přece netvrdil, že vše musí mít svoji příčinu - mluvil jsem pouze o tom, že příčinu musí mít vše co má počátek, cokoliv začne existovat v čase. Bytost která by existovala mimo čas, bytost bez počátku, by do do této kategorie zjevně nespadala. Jeden ze čtyř nejvýraznějších, tak zvaných "nových ateistů" dneška (Harris, Dennett, Hitchens, Dawkins) filozof Daniel Dennett sám přiznává, že bytost "mimo čas...není ničím majícím počátek, který bychom měli vysvětlovat. Co vysvětlit musíme, je vznik tohoto konkrétního vesmíru". (7) V logice se typ této naší otázky (kdo stvořil Boha?) nazývá "omylem kategorie". Do této množiny by spadaly věty typu, "kolik váží myšlenka socialismu?", nebo "jak vtipné je dnes spalování tvého auta?", tedy prohlášení, které objektům připisují vlastnosti, které mít nemůžou. Všimněmě si totiž, že se tazatel druhou námitkou neptá na nic jiného, než na "příčinu nezapříčiněné bytosti". Toto je zřejmý logický nesmysl.

Na věc se můžeme podívat i jinak a ukázat, že dotaz po příčině Boha, je k diskusi o existenci Boha tak jako tak úplne irelevantní. Představme si astronauty, kteří při první lidské procházce po povrchu Marsu objeví velmi sofistikované zařízení, jenž je bez jakýchkoliv pochyb dílem nějaké velmi pokročilé inteligence. Astronauti nemají vůbec žádné tušení, kdo by mohl být původcem tohoto mechanismu, natož pak, aby věděli kde se vlastně jeho stavitelé vzali. Co ale myslíte? Bylo by v tu chvíli rozumné odmítnout závěr o inteligentní příčině onoho mechanismu s poukazem na to, že "přece nevíme kdo je stvořil"? Myslím, že určitě ne. Otázka po příčině zmíněného zařízení (nebo Boha) či případná neschopnost tuto otázku zodpovědět, nemá žádný vliv na formování racionálního závěru o Marťanech (či v našem případě Bohu)

Námitka 3. - "Vymýšlíte si důvody, proč by neměl Bůh podléhat zákonu kauzality, tj. nemít počátek a tudíž ani příčinu. Proč by stejně tak dobře nemohl být vesmír věčný - nemít tak počátek a tudíž ani příčinu?

Odpověď - K tomu abychom tu dnes mohli být a věc diskutovat, musí být buď fyzický vesmír, či nějaká nefyzická entita (mysl, Bůh) věčný. To proto, že z ničeho něco nepovstane a v tuto chvíli tu něco evidentně je. To, že vesmír (hmota, energie, a prostor) nejsou věčné, ale mají svůj počátek s časem, je nyní prokázaným faktem. Jelikož něco být věčné musí a vesmír (jak uvidíme níže) to evidentně není....nezbývá nám moc jiných možností. Věci se budu věnovat v dalším textu.
Tvrzení 2. - Vesmír měl počátek

Ještě před sto lety, byla tradiční křesťanská představa samotného vzniku vesmíru (ke kterému mělo navíc dojít z ničeho) vděčnou příležitostí pro žerty ze strany ateistů. Stejně jako hinduisté, budhisté či převážná část starých Řeků, věřila od dob Kanta i naprostá většina evropské sekulární společnosti tomu, že vesmír je věčný a jako takový samozřejmě nepotřeboval žádnou přičinu. Dnes je ale situace zcela opačná. Důvodem jsou, jak uvidíme ,kosmologické objevy učiněné ve dvacátém století, stejně jako závěry filozofického zkoumání.

Zajímavost: situace na poli fyziky je nyní často ve vztahu k představě o stvořiteli taková, že jak s lehkou nadsázkou píše genetik Robert Griffiths, "potřebuju-li nějakého ateistu na debatu, zajdu si na katedru filozofie. Katedra fyziky by mi tady moc nepomohla." (8) Astronom Jiří Grygar tento pohled potvrzuje, když říká, že "ateista je mezi fyziky dvacátého století bílou vránou."

Pro doplnění je dobré říci, že ani na průměrné anglosaské katedře filozofie není situace o moc "lepší". Vlivný ateistický filozof Quentin Smith neradostně přiznává, že se "téměř přes noc stalo akademicky respektovatelným argumentovat pro teismus" a ve svém článku o desekularizaci moderní filozofie v časopise Philo přidává svůj odhad, že "až třetina profesorů filozofie jsou nyní teisté - v převážné většině křesťané". (9)
Vesmír měl počátek - fyzika

V tuto chvíli je již jenom velmi málo vědců, kteří by pochybovali o tom, že vesmír měl počátek a bude mít i konec. Podívejme se nyní na důvody pro toto přesvědčení.
Druhý zákon termodynamiky

Druhý zákon termodynamiky (DZT) je jeden z těch přírodních zákonů o jejichž všeobecné platnosti zřejmě nikdo nepochybuje. Jeden z nejvýznamnějších fyziků dvacátého století Arthur Eddington o jeho statusu píše toto: "Zákon který popisuje nárůst entropie - DZT - zastává mimořádně výsadní postavení mezi přírodnímy zákony.....Jestliže se ukáže, že jde vámi navrhovaná teorie proti DZT, pak vám nedávám žádnou naději. Vaší teorii totiž nečeká nic jiného než kolaps v nejhlubším ponížení."(10)

Termodynamika je exaktní věda, která se zaobírá hmotou a energií. DZT nám mimo jiné říká, že množství užitné energie (energie využitelná ke konání práce) ve vesmíru neustále klesá a je rovnoměrně rozmisťována. Jelikož zároveň víme, že celkové množství energie je ve ve

Existuje Bůh?

Přidat komentář