kakání partnerky

Ahoj Tamaro. Pokud máš hodně milého a ohleduplného partnera, tak můžeš při análním styku prožít ještě silnější orgasmus než normálně. A vůbec tě to nemusí bolet. Hlavně si kupte lubrikační gel, chce to hodně gelu. Před milováním si dojdi na velkou, když se ti nechce, můžeš vyvolat stolici třeba mýdlovým čípkem. A potom se pořádně umyj.
Potom mu ho hezky celýho nageluj, on udělá to samý s tvým zadečkem. Teprve potom ho nech jemně přitlačit, opravdu jemně, jinak tě to bude bolet. A jak ho ucítíš na prdelce, zatlač normálně jako na stolici. Pořádně, nemusíš se stydět. A jakmile se ti otevře svěrač, on vjede celej dovnitř a nebude tě nic bolet, jenom se ti začne chtít strašně na velkou, to je normální. On musí držet, nesmí se v tu chvíli pohybovat. Až za chvíli, až se krásně uvolníš. Hlavně žádný rychlý pohyby, to potom bolí. Záleží jakého máš milence, musí být velmi ohleduplný, s nějakým hulvátem se do análu vůbec nepouštěj. Ten můj se přitom přitiskne k celýmu mýmu tělu, líbá a olizuje mě na zádech, nebo mi olizuje uši a přitom mi rukama jemně mne bradavky, je to nádhera.
Hlavně si předem všechno spolu řekněte, popovídejte si o tom a nestyďte se. Ale hlavně-pokud to děláte bez kondomu, tak partnera hned po milování pošli vyčurat, klidně na to dohlédni. Je to kvůli jeho zdraví, aby moč vymyla baktérie a on nedostal zánět močové trubice.

Můj přítel po mě chce anální sex, ale když se mi chce kakat, je to normální? nemuže se mi nic stát? A jak to probíhá?

Páni,já žasnu, kam svět dospěl! Ještě vydejte kuchařku, čuňáci!

taková porce hovna ti zatíží imunitu asi jako očkování proti chřipce a trávící trakt asi jako porce sýru niva o stejné hmotnosti dále budeš muset se zbavit bakterií z dutiny ústní ... ale dá se i to ... s někým cizím riskuješ, ze se nakazíš téměř vším, co má v sobě, podobně, jako z krve ...

ale s vhodně zvolenou mírou a prověřeným partnerem si můžeš takový sex docela spokojeně užít

My s přítelkyní jsme taky docela ujetí na kaviár. Paradoxně jsme přitom jinak naprosto šíleně čistotní a máme odpor k jakékoliv špíně. Ovšem svoje hovna milujeme. Teda každej toho druhýho, vlastní ne. Naprosto super je nakadit na talíř a dáme si to jako delikatesu. Pozorování zrodu hovna přímo u řiti je taky super. Chuť nám nevadí. Blbý je, že se bojíme různých bacilů a tak. Nikdy nejíme řídkou, tedy sračkovou stolici, ta je nám odporná. Formovaný hovna jsou good. Rozříznete to nožem a začne to skvěle smrdět. Jednou jsme pozvali na kaviár jedny známí, kteří tvrdili, že to taky mají v oblibě, ale moc toho nevydrželi. Když si moje partnerka vzala první sousto mýho hovna do pusy, oba začli blít. Ono je něco jinýho, koukat na to na DVD a zažít to reálně. Možnou infekci řešíme zapitím tak deckou koloidního stříbra. To by mělo jakýkoliv infekční činitele zlikvidovat.

chtel bich to polikat

chtel bich to polikat

Ferreriho filmy jsou osobité v tom, že dokážou provokativní téma podat v tradiční realistické formě. Ferrerimu nejde o formální dokonalost, ale o velmi dobře vypravěčsky vystavěné téma - namátkou: oplodnění "včelí královny" ve Včelí královně (1963), vykořisťování "opice" v Ženě opici (1964), "psí láska" a iluzornost hippie- rousseauovského návratu do lůna přírody v Lize (1972), absurdní společenské situace, spojené s permanentním ztopořením penisu v Masu (1991). Ve Velké žranici je tématem pokus o zobrazení podstaty a osudu konzumní společnosti, která se přežírá a ve vydatných pšoucích, žaludečních křečích a zvratcích, spěje ke své zkáze.

Ferreri na svých filmech téměř vždy spolupracoval s významnými producenty a herci. Ve Velké žranici strhává svatozář z ustálených hereckých typů: "měšťáckého" komika Tognazziho, "latinského milovníka" Mastroianniho, charakterního Noireta nebo noblesně uhlazeného Piccoliho. Jejich role kuchaře, letce, soudce a televizního pracovníka/5 žene do parodické nadsázky. Nejen v tom, že je nechává makabrózně se přežírat, pšoukat, škytat, říhat, zvracet, běhat na toaletu, ale i v tom, že ponechává postavám křestní jména herců, čímž ironicky posiluje šalebnou vazbu mezi jejich prací před kamerou a soukromým životem.

Když si v Postřižinách (1980) při společném hodování s představiteli správní rady sotva postřehnutelným pšouknutím uleví žena správce pivovaru Maryška (Magda Vášáryová), společensky urovná tento "prohřešek těla" koketně cudným: "Vyletěl andělíček." Ferrerimu je toto pseudopoetické "pábení" cizí, spíše jsou mu bližší neotesané somatické projevy, jako je např. soutěž v prdění do plamene, které holdují degenerovaní konšelé v jednom z pokleslých filmů o třeboňském frejíři Petru Vokovi nebo vojáci základní služby v Tankovém praporu (1992). Ale ani tato paralela není přesná. Ferreriho hrdinové totiž neprdí "jen tak do vzduchu", z "potřeby básně" jako u Menzela nebo kanadských žertíků u Steklého a Olmera. V jejich přežírání (a s tím spojených průvodních účincích flautování a defekaci) má být ukryto "poselství" toho, co jeden z hrdinů nazval "gastronomickým seminářem".

Na tiskové konferenci po uvedení Velké žranice na filmovém festivalu v Cannes, Ferreri prohlásil, že chtěl ukázat, "jak funguje lidská mašina", a odvolával se na profesi veterináře, v které se kdysi školil. Tím jasně řekl, že pro něj v oblasti tělesných funkcí na ose "příjem - výdej" není podstatnějšího rozdílu mezi zvířetem a člověkem. Skutečně, co se do této "mašiny" hodí, to z ní také (dříve nebo později) v různé konzistenci vypadne. Stéphane Bouquet má nepochybně pravdu, když píše, že u Ferreriho jde o "zažívací a monofunkční aparát (všechno a všude se nakonec přemění na hovno/"./6

Patriarcha evropského humanismu Erasmus Rotterdamský v poučení O slušném chování dětí (1530) udílí tyto rady:

"Zadržovat moč je nebezpečné zdraví, slušné je jít v ústranní na malou stranu. Někteří přikazují, aby hoch zadržoval břišní plyny stlačením hýždí. Není však rozumné přivodit si nemoc jen proto, aby ses zdál dobře vychovaným. Můžeš-li jíti stranou, učiň tak sám. Ne-li, pak se zařiď podle prastarého přísloví: můžeš zakašlat a tím zastřít rachot. Ostatně proč by se stejně nepřikazovalo nechodit na záchod, když přece zadržovat plyny je nebezpečnější než stahovat břicho?"/7

Ferreriho hrdinové se ze začátku snaží Erasmovými radami řídit. Třebaže vzývají společné obžerství/8, ke kolektivnímu vyprazdňování se nikdy neuchylují. Na to jsou příliš kultivovaní a jejich "buržoazní" hygienické návyky příliš pevné (také cenzura by sotva snesla pohled na výkaly opouštějící zadnice)./9 Zvláště uhlazený Michel si zpočátku dává velmi ohleduplně záležet na tom, aby prděl před domem, stranou svých druhů. Postupně však i jeho zábrany berou za své a Ferreri vše korunuje tím, když nakonec nechá na rozčileného a nepozorného Marcella vylít nahromaděný zásobník fekálií.

Na této scéně je zřetelné, že Ferrerimu nejde o intelektualizaci exkrementu, jak o ni např. v Metafilosofice (1927) usiloval Ladislav Klíma, považující materialismus světa za lejno, z kterého se kouří duch. Ferreriho nezajímají možné filozofické hloubky, které lze z exkrementu vyšťourat, ale jeho (s/prostá materializace. Zajímá ho ten okamžik, kdy vyprodukovaný exkrement přestává platit za odborný terminus technicus a stává se obyčejným hovnem, flautus nijak výjimečným prdem.

Vladimír Borecký, seznamující se třemi základními tezemi fekáliemi/10, upozorňuje na to, že "odintelektualizované" fekální obrazy a výraziva se vykazují nelibě pociťovanou fyzickou názorností, která může mnohým uším znít jako primitivní a nepříliš invenční: "Primo: Všechno stojí za hovno, ergo secundo: Na všechno se můžu vysrat, ergo tertio: Všichni mi můžou vylízat prdel."/11

To je Ferreriho nihilistické poselství v nezastřené podobě, které můžeme prostřednictvím etymologických výzkumů českého "humorologa" upřesnit na zástupných významech slov "sranda" (legrace), "průser" (pohroma, tragédie) a zvratném slovesném tvaru pro defekaci "srát se" (s někým se otravovat, babrat)./12 V celku je to "sranda" pro diváka, "průser" pro hrdiny, které už nebaví "srát se" s buržoazním způsobem života, alias kapitalistickou konzumací.

Člen pražské surrealistické skupiny Bohuslav Brouk před druhou světovou válkou mínil, že strážce mravů mnohonásobně víc trýzní umělecké dílo obscénního obsahu, rozšiřující vládu pohlaví na celý svět, než lokální omezenost pornofilského kýče: "Kýčařský pornofil zůstává v říši alkoven. Naproti tomu umělec se roztáhl po celém světě. Nechává nachcat moře, vysrat Himaláj, rodit města, onanovat tovární komíny etc. Nic mu není svaté, na vše navazuje asociaci pohlaví."/13 Ferreri rozhodně netrpěl takovým typem surrealistické imaginace, přesto i pro něho měla ze surrealistického arzenálu vedle tematiky "jídla", "potravy" a vyměšování, důležitý význam také sexualita. Ve Velké žranici je na kálení a sexualitu pohlíženo jako na činnosti spojené s útrobami v takové míře, že mnoho nechybí k tvrzení o řádně provedené stolici, která vydá za sebelepší orgasmus. Na tělesný mechanismus sexu Ferreri vždy uplatňoval sarkasticky distancovaný pohled, který dobře shrnuje scéna z epizody povídkového filmu Svatební pochod (1966), kde se páří psi pod bedlivým dozorem jejich pánů a veterináře. Také ve Velké žranici je na sex pohlíženo jako na dobře promazané soukolí biologického stroje, jehož chod udržuje učitelka Andrea /14, "superžena", "intelektuálka", která při přežírání nekrká, nepšouká a vůbec tělesně toho snese víc než mužští sebevrahové nebo najaté holky "od řemesla".

Ferreriho "fekální" film pracuje s faktem, kterého si byl vědom již afektovaný extatik Artaud, když nihilisticky postřehl, že "co smrdí hovnem, smrdí bytím"./15 Tuto existenciálii významně uvedla do kinematografie postava náboženského fanatika, šířícího strach z morové smrti v Bergmanově Sedmé pečeti (1957), tázajícího se přitroublého venkovana, zdali ví, jak dlouho ještě bude znečišťovat zemi výkaly.

Ne každý však ontologický zápach exkrementu, zvláště vlastního, přizná. Podle Eliase Canettiho patří vztah každého člověka k vlastním exkrementům do sféry mocenského procesu trávení. Nic nikdy podle tohoto autora nepatřilo člověku tolik, jako výkaly, se kterými je skutečně "sám", zbavuje se jich ve zvláštních, jen k tomu vyhrazených prostorách. Vyměšování je nejprivátnějším okamžikem, za který se lidský jedinec stydí, protože výkaly jsou podle Canettiho zatíženy naší veškerou vinou: "Dá se na nich poznat, co jsme zavraždili. Jsou kondenzovanou sumou všech indicií proti nám. Páchnou a volají k nebi jako náš každodenní, pokračující, nikdy nepřerušovaný hřích."/16

Při vší úctě ke Canettimu, jeho teologicky podbarvené odhalení odkrývá také to, co je předmětem Ferrreriho fekální negace - předsudky a falešnou pruderii k (nejen vlastnímu) trusu. Není náhodou, že po cenzurně uvolněných filmech "sexuální revoluce" šedesátých let (Bergman, Sjöman, Makavejev aj.), snažících se osvobodit uvězněný sexus v represivní společnosti, nastupují počátkem sedmdesátých let "stolicopudné" filmy, které obsahují fekální momenty nebo delší scény, jejichž myšlenková nosnost je strukturována od jednorázového, leč drsného šokování, až po složitější, společenskokritickou anální metaforiku./17

V puritánské a katolické Itálii sedmdesátých let kromě Ferreriho Velké žranice vzniklo více děl s "anarchofekálními" motivy. Např. ve filmu Liny Wertmüllerové Pasqualino Sedmikráska (1975), jehož druhá polovina se odehrává v koncentračním táboře, provede starý anarchista (Fernando Rey) sebevražedný skok do žumpy s fekáliemi, přičemž ještě stačí vzdorovitě vykřiknout, že lidského ducha nelze porobit, a provede známé pohrdlivé gesto, jehož sémantika znamená zhruba to, že mu nacisté můžou "vylízat prdel". Ovšem nejvýznamnější protest proti nacistické anarchii moci se šíří z výkalů servírovaných na stříbrných podnosech v Pasoliniho Saló aneb 120 dnů Sodomy (1975). Oběti donucené je vyměšovat a pojídat na povel mučitelů, představují nejkrajnější fázi nekrofilního zvěcnění/18 v procesu moderního, neproduktivního konzumování.

Přijetí těchto filmů je dodnes, na rozdíl od jejich sexuálních protějšků, nejednoznačné. Zvláště Pasoliniho film dosvědčuje, že tam, kde sexus protrhl filmové plátno mezi soukromým a veřejným, lidské výkaly po něm stále ještě sklouzávají. Což je zarážející, neboť umění s fekálními tématy pracuje již od dob Petroniových a hojně byla reflektována zvláště ve výtvarném umění. V roce 1961 předložil italský výtvarník Piero Manzoni uměnímilovné veřejnosti svůj "ready made" zesměšňující funkci

Bylo to na jedné horské chatě a tam se nějak nerozlišuje typ WC (muži nebo ženy). Seděl jsem v kabince a vtom ženský hlas křičel "prosím můžete mne pustit, mám velkou hnačku a asi se rachle pokadím. V tom momentě mne to překvapilo a tak jsem rychle vstal během načatého díla a otevřl ji - samozřejmě i se svlečeným kalhoty. Dokonce ze zadku mi trčel sand i kousek hovna. Takže nechtěný striptýz. Ta kočka mi pak večer velmi děkovala, že jsem ji zachránil, dokonce mi za to chtěla poručit pivo i panáka. byla obrovská šance na bližší seznámení (ta kočka byla super), škoda, že jsem toho pak nevyužil

Mě se jednou stalo,že jsem měl trochu průjem
v cukrárně a na pánském záchodě bylo obsazeno.Tak jsem šel na dámský.Myl jsem si
ruce a přišla mladá paní.Já se omluvil,že jsem měl trochu průjem a na pánském záchodě bylo obsazeno.Mladá paní řekla: mě to nevadí.

aaaaaa posraná "sračka" Jana, to snad není možný, svět je malej:-)

:-)))))))))))))))))

Teda to jsou počteníčka. Sedín na WC, noutbuk na kolenou a seru jak vzteklá. MNohem lepší na zácpu než kdejaká projímadla propagována v televizi.

Trapasy při sraní jsou smutné, bolestivé, někdy možná i trochu úsměvné, ale rozhodně člověk na ně nezapomene.

Maturovala jsem v roce 1980. Nejspíše ze strachu před písemnkou mne chytla velká srajda. Už jsem to tušila a tak se chtěla vyprázdnit už ráno doma, ale nic. Chytlo mne to asi po necelé hodině písemky. To ješět bylo v pohodě - odejít na záchod jsme mohly, písemnku jsme ale dočasně musely donést učitelce ke katedče. Ale po další hodině to přišlo znovu. Zprvu jsem zadržovala, ale moc to nešlo. Tak jsem šla na WC znovu, Tentokrít užb pohled profesorky byl zvláštní, ale zatím také v poho. Srala jsem dost dlouho, abych ze sebe dostala vše a už se to neopakovalo. Když mne to po další hodině chytlo potřetí, už mi bylo trapně, no ale nakonec raději jít znova než se posrat. A tak jse šla zase. Profesorka už dala udivenou otázku - Nováková zase? Trapné ticho a za chvíli se ozal jeden spolužák - "Ona má sračku". Chvíli ticho a pak hurónský smích. Krve by se nikdo ve mne nedořezal, tak mi bylo trapně. Nevím jestli to nebyla jeho pomsta, on se o mne totiž během studia zajímal, mne byl sice také sympatický, ale odmítala jsem ho, nechtěla jsem do maturity žádný vztah. A on věděl, že při takových zátěžích (Zkouška, písemka apod.) jsem někdy něco podobného mívala, ale nikdy ne v tak velké míře. Cítila jsme to od něj jako velký podraz, nikdy víc jsem si ho už nevšímala. Šla jsem na WC potřetí, zrovna v tu chvíli šel na WC také jeden kluk z vedlejší třídy - jinak velký suverén. Jak jsem srala, bylo slyšet přes stěnu i jeho, že dělá totéž a také měl asi náhle. řiznám se, ze zvědavosti jsem trochu přes stěnu také poslouchala a cybicky mne těšilo, že nemám sama tento typ problému. I on takový suverén byl v tuto chvíli velmi malý. Pak jsme si spolu o tom dokonce i promluvili. ?tvrté sraní už jsem dokázala udrýet a vylítla jsem těsně po písemce. Profesorak mi chtěla dát z písemky za 1, ale říkala, že má stále pochybkosti, že jsem svými odchody švindlovala a tak mi dala za dvě. Ale u ústní mi zase zato velmi pomáhala a nakonec jsem z češtiny měla za 1, pokazila mi to tehdy jen povinná ruština. Na ústní zkoušku jsem se již o tét stránce připravila, den předtím jsem jdla jen sušenkya pila vodu, ráno před zkouškou seděla snad hodinu na WC, abych ze svého stčeva dostala vše ven ješět před zkouškou. Vyšlo to, i když nucení na sraní bylo i tehdy, ale vydržela jsem to až po zkoušce.
Pro třídu jsem zž však byla jen sráč a nechtěa jsem jít ani na maturitní večírek, nakonec mne třídní přemluvil, ze začátku jsem se cítila belmi trapně, zvlášť když jeden kluk řekl přede všemi - "Vyser se tady před námi", ale jak se pak trochu někteří opili, tak se mi pak dokonce začali omlouvat, že to tak nemysleli a že mne mají rádi. Jen ten prvotní autor si ze mne szále střílrl, ale veřejné mínění se pak obrátilo na mou stranu. Ale s kolektivem jsem se už pak nestýkala.
Téměř pči každém sraní si na toto vzpomenu, ale určitě vždy při každé hnačce.
Myslím, že na toto forum jsem zž dost stará a že ho čtou věršinou mladí a tak mne už v tomto příběhu snad nikdo nepozná

Tohle je řádnej trapas se sračkou

http://www.youtube.com/watch?v=V7qqsm-cHOM

Tři kouzelná hovna
10.6.2007 08:23 | Obrázkové emaily
Toto jsou tři kouzelný hovna.

Tato hovna co jsi obdržel mají kouzelnou moc. Musíš je do 24 hodin odeslat co nejvíce lidem a hovno se tě držet nebude.

Pokud to porušíš - budeš mít do smrti hovno

Pan Petr hovna odeslal a přesto že měl do té doby hovno, do 3 dnů vyhrál v loterii..
Alenka hovna odeslala a už nikdy do žádného nešlápla...

Paní Jitka neposlechla a do smrti ji zůstalo akorát to hovno co neodeslala...
Pan Jirka neodeslal - do hovna venku šlápnul, upadnul a do smrti hovno uslyší...
Řezník Karel si hovna ponechal doma a umřel na zácpu....
Tonda prošvihl odeslání a zesral se od hlavy až k patě....

Takže hovna odešlete co nejdříve a při výběru přátel si zanotujme :

A přec každý kdo tu žije, měl by hovnu poctu vzdát,
co jsou platný miliony, když nemůže člověk srát?
Ale jedna věc mne těší, v hovnu čerpám nauku,
v hovně jsme si všichni rovni, bez reptání, bez hluku.
Ať ho vysral cigán v háji, nebo slavný generál,
hovno podrží svou formu, no a smrdět bude dál!

Shit prosperity !! - Hovnu zdar !! - Scheisse heil !!

Je pátek po obědě a já se už nemůžu dočkat konce pracovní doby. Vyrážím totiž s Luďkem, mým přítelem a celou partou na hory. Ale hlavně a především s Luďlkem, na ostatních ani příliš nezáleží. Věci mám sbalené v batohu u něho doma, od něj jedeme autem, s ostatními se též sejdeme u něj.
Jenomže já mám tu smůlu, že jak se na něco těším, tak se to zkomplikuje. Jako teď. Zrovna odešel šéf, který mi na stůl hodil hromadu faktur s tím, že to potřebuje ještě dnes zaúčtovat, protože je posledního. Takže místo toho abych byla už půl hodiny na cestě, sedím na zadku v kanceláři a mydlím do počítače jednu položku za druhou. Konečně, konečně je vše hotovo, tak rychle sbalit a pryč. Už slyším jak mi všichni nadávají, že museli tak dlouho čekat. Ještě bych si měla dojít na záchod, ale to je další zdržení, ujede mi doprava a přijdu ještě později. Nakonec není to až tak nutné, dojdu si na záchod u Luďka.
Vyrážím do ulice, směrem k zastávce místní dopravy. Cestou zjišťuji, že tlak a bolest v břiše se stupňují. Kruci, že já jsem nešla na ten záchod v práci. U zastávky je také boudička veřejných WC, přeci jen mám chvilku času, tak si tam odskočím. Šahám do peněženky, nejmenší peníz je stokoruna a hajzlbába mě posílá pro drobné. To by mě zajímalo, co bych dělala, kdyby byla moje potřeba akutní. Stojím u trafiky, kupuji noviny a než trafikant odpočítá drobné nazpátek, stojím již s pevně semknutými stehny. V tom už také ale přijíždí moje linka.
Pod dojmem chvilkového uklidnění mých vnitřností nastupuji. Držení mám dobré, zatím jsem nikdy neměla nehodu. Nemám si ale kam sednout, musím to držet ve stoje, což je horší. Chytám se tyče a jak se autobus houpe a kodrcá, cítím, že už to takhle dlouho nevydržím. Konečně se uvolňuje několik míst a já si na jedno bleskově sedám. Nějaký důchodce na mě sice nasupeně kouká, ale to je mi v tu chvíli úplně jedno. Takovéhle nutkání jsem ještě nezažila. Tlačím zadek proti sedačce a snažím se to udržet, aby nebyla ostuda. Podělat se do kalhot v nabitém autobuse, to bych snad nepřežila. Tlak v mém břiše se však příliš nesnižuje a to už se blíží zastávka, kde mám vystoupit. Co já si jenom počnu. Autobus brzdí dveře se otvírají a já se nemohu pohnout, abych se neposrala. Po chvilce se belhám se staženými stehny po schůdkách, hned na chodníku se musím zastavit, chytám se za břicho a doslova se lámu v pase. Honem, honem rychle musím něco udělat, jinak za chviličku bude už na všechno pozdě, už budu mít plné kalhoty. Asi dva metry od sebe vidím volnou lavičku, vrhám se na ni a zoufale se to snažím udržet. Tisknu zadek proti sedadlu lavičky co mi síly stačí. Nepomáhá to! Ono to vůbec nepomáhá! Já už to ale takhle dlouho neudržím. Já se poseru. Je to šílený pocit. Jestli se rychle nestane nějaký zázrak tak se během pár vteřin poseru
Konečně po dlouhé chvíli utrpení mi v břiše zakručí a nutkání poleví natolik, že se odvážím zase chvíli jít. Luďek bydlí nedaleko, již vidím vchod do jeho domu. Problém je v tom, že musím přejít křižovatku se světly, kde právě pro mě naskočila červená. Za tu chviličku na mě přišla další vlna nutkání a já stojím, a zoufale čekám na zelenou. Tak dělej, dělej, naskoč, rychle, rychle nebo už to neudržím, pobízím semafor. Konečně zelená, ale teď zase nemůžu jít já, protože to na mě zrovna přišlo. Udělat teď krok tak se poseru. Tady si ani nemůžu nikde sednout a tak jen stojím celá zoufalá. Lidé mě míjejí, civí na mě proč nejdu. Naštěstí břicho povolilo a já na poslední chvíli přecházím silnici. Už jsem u bloku, kde bydlí Luďek, otevírám domovní dveře a značně pomalu a opatrně se sevřeným zadkem a stehny stoupám do druhého patra. V každém mezipatře stojím a držím to co mi síly stačí. Teď to na mě zase přišlo, ježiši já potřebuji tak srát, to je strašný, já se snad poseru. Už abych byla nahoře u Luďka.
Konečně se dobelhám do druhého patra, nepříčetná strachy z toho, že to už nedokážu udržet a každou chvíli to ze mě vylítne. Celá zkroucená, s jednou rukou na zadku, zvoním. Nic! Ještě jednou naléhavěji. Zase nic! Pro kristapána co tam tak dlouho dělá, proč nejde otevřít. Já už to neudržím, já si naseru do kalhot! Zoufale bouchám pěstí do dveří.
Všímám si malé cedulky zasunuté za klikou.

Ráno se probudím a vyletím z postele..strašně moc se těším na toho pána kterejmě naučí něký taneční kreace bo cosi :D Vyběhnu z mýho pokoje a dolezu za Jelenou do kuchyně...Tak co si dnes dáš na snídani? No...křupky s mlíkem asi... A jaký? To je jedno něaký mi vyber..!! Vybrala mi Lions..Nachystala mi snídani a dala jí na stůl! Díky!řeknu Jeleňe a usměju se...usměje se taky a jde pokračovat v přípravě na oběd! Jen co sem to do snídala dostala sem hroznou hnačku (sraní) vyletla sem k sobě do pokoje a zahnula do své koupelny. Sedla sem si na záchod a už..už chtěla začít srat!

Ale v tom mi začal zvonit mobil,taksem si stoupla a šla ho rychle najít. Uf našla sem ho celá šťastná a málem posraná letím na záchod...Sedla sem si na záchod a zvedla mobil! Prosím?Ahoj nechtěla by si jít teďka ven? Sme kousek od tebe..a...nechceš jít ven? No já nevím už dnes něco mám..

Šel by i Tom ..Bez KOBLIHY! No a co, že by šel i Tom..se mám posrat?? Ne jenom to říkám..je tu vedle mě!! Aha a Andreas? jevedle mě z druhé strany! ( Když se bavím s Billem na tom záchodě tak dělám u toho strašný skřeky! Páč kákám...A hodně tlačím..''!!)

Pomyslím si: Doprdele zrovna teď mě musí otravovat, když seruu!! To hovno mi asi roztrhne prdel!! pomoc!!

Hej! Hej? si tam? Jo sem...no já ven dnes asi nepůjdu...bille vydržchvilinku..Položím mobil vedle na poličku..a v tu ránu to uděláá (moje prdel) takovou bombu,že se divím,žeten záchod stojí.....

Najednou slyším Upe hlasitej smích!!Co je odkad to de? Řeknu nahlas..aaaaaaaaaaaaaaaa...pomóc ne to ne to nemůžebýt pravda!! Zvednu mobil a dám ho k uchu slyším smích a hrozně hlasitej!! No nejvíc slyším Toma..jak se řepí...pak Andrease s Billem..řeknu si: Doprdele co ted?? Ukončím hovor s Billem..A du se utřít!! Potom se obleču a řeknu si...no proč já mám furt takový trapasy?? A smůlu?? Vždycky se mi něco stane, když je na blízku Tom..Panebože,když to tak vezmu asi bych se posrala smíchy no nevadíí..and se neposrali taky!! :D :D

No už máme poobědě a sou 2 hodiny to má přijít ten tanečník!!Marta ho zavede ke mně a mys se deme seznámit: Dobrý den,já jsem Poly. Ahoj já sem Michael..no tak poď deme na to? Jo jasně! Naházel na zem jakýsi nohy,a já naněho čučím jak péro z gauče! No potom mi řekl postav se tak a tak atak a chytl mě v bok a ruku zdvihl...začal mě učit valčíka.polku....Já u nuděně sem si říkala,že asi zabiju tátu...on zachvíli zjistil,že mě to jaksi nebere..Poly?tebe to jaksi nebaví..mám přijít někdy jindy? No ne zůstaňte..ale já myslela že mě budete učit nějaký trochu jiný tance! Myslíš Hip Hop a takový? No jasan to chcu! Ale tvůj otec mi řekl, že vás mám naučit společenské tance!No..já sem oprosila mamku,abyto domluvila státou na něaký tančení..atd..no já ale zato nemůžu že můj táta je takovej staromódnííííí!!! No jestli chceš tak,mám eště 3 holky který chcou dělat to co ty!! No supa...teda super..!! Víš co já je někdy přivedu a budu vás u vás v tělocvičně trénovat jo? No jasně..a může tam chodit i moje kamarádka? No určitě..tátovi řeknu,že tě učím tance jo? A že potřebuju lidiaby si byla dokonalá no prostě něak to domluvím!! Mockrát vám děkuju!!

Moc se těším-těšíme..nashle...Čau!!

Giny ha..Giny..začnu lítat po domě hledat Giny! Zastaví mě tátaa řekne: Copak tady lítáš? V domě se neběhá..bla bla bla začal mi dávat kázání...No jasně tatínku..! Jo jak ti šlo tančení..No.No super jak jinak!! Jo domluvili sme se...no tatijá musímnajít Giny..čau..říkal sem ti,že se nikomu neskáče do řeči!! Jo no tak ahoj...a letím dál hledat Giny..háá užvím,kde je,venku u rybníka...Panebože co ti tady dělaj..??Giny!! NO? Co tady dělaj ty 3?? Šli za tebou ajá jim řekla,že teď nemůžeš!! No jo chtěla sem ti říct..(Všechno sem jí řekla jak sem se domluvila stím pánem!) No teda Poly já ůplně žasnu mám radost a to ůplně velikou!! No já už musím jít pomoct Jeleně..zatím čau budu v kuchyni! Čau kluci...Ahoj řeknou 3 hlasně..Tomoi furt ucukávájí koutky...No potřebuje te něco? No ani ne!Jen poď ven!řekl Bill. Jenže to Tomovi už začali týct slyzy..Co je? čučím na něho a Tom mi furt čučí na zadek,

ja bych to bral

sice to nepatřilo na mne Plynaři, ale odpovím. Zásadně se neusměrňuju a při kakání prdím. To je snad přirozené, ne? A při milování jakbysmet. Když mně přítel projíždí análek, tak stejně odchází vzduch, tak se prdět musí!