Aerofobie - strach z létání
Vycházel přitom z výpovědí pěti tisícovek účastníků letecké přepravy, kteří se mu svěřili s důvody, proč se v letadle necítí příliš volně. Ukázalo se, že největší strach mají cestující nejvyšší věkové kategorie bez ohledu na pohlaví, nicméně důvody strachu jsou u mužů a žen odlišné.
Obecně se dá říci, že všechny ženy se obávají pádu letounu a nelibě nesou pomyšlení, že by mohly ztratit kontrolu nad svými emocemi, například bezděčně vykřiknout. Ve věkové kategorii do 35 let se k tomu přidává i strach z možného únosu stroje teroristy. Starší ročníky pak mnohdy ještě sužuje klaustrofobie, tedy strach z uzavřeného prostoru, jež se u nich nejednou stává podnětem k propuknutí paniky.
Muže, bez ohledu na dovršený věk, především trápí, že nemohou aktivně zasáhnout do pilotování a podílet se na průběžné kontrole letu, zejména ve chvílích, kdy se domnívají, že něco není v pořádku. Nezřídka se k těmto pocitům přidává i strach z výšky.
Tým, který uskutečnil výzkum pod vedením Lucase van Gerwena jako konzultanta fondu VALK, byl sestaven ze zástupců Leidenské univerzity, nizozemské letecké společnosti KLM a amsterodamského letiště Schiphol. Výsledky se mají promítnout do léčby aerofobie a napomoci praktickému využití speciální terapie, jež najde své uplatnění u zástupců obou pohlaví.
"Při stanovení konkrétní příčiny strachu z létání máme větší šanci na úspěch," uvedl Lucas van Gerwen a zdůraznil, že se této fobie jako jedné z mála lze účinně a definitivně zbavit vhodně zvolenou psychoterapií.
Zdroj: Plus
Komentáře
Nehody, nouzova pristani, technicke stavy a zavady, letecke udalosti, je to jedno... O letounu je nadale vzdy psano coby o STROJI.
Nehoda autobusu?! Vzdy a v celem clanku porad autobus. Auta, kamiony, kobajny, vsechno zustava. Jedna-li se vsak v clanku o letadlo, toto se vzapeti po uvodniku stava STROJEM.
Jedna se o nejake novinarske klise, fetis, uhranuti, posednuti?
Za uspokojujici a opodstatnene vysvetleni tohoto fenomenu dekuji.
Více na http://www.autokopriva.com/sluzby/aerofobie.html
- statisticky je to mnohem bezpečnější než auto
- všechny celebrity lítají stokrát do roka, tak proč by to spadlo zrovna se mnou
- vemte si hodinky a odpočítávejte čas. Třeba při tom usnete. Zabavte se nějakou racionální věcí, čtěte si něco o ekonomii nebo něco co zabaví rozum. Luštěte atd.
- pomohlo přečíst si o kurzech létání s ČSA, kde všechno možné o létání vysvětlí, všechny zvuky a nouzové scénáře
On to může být podvědomý strach ze smrti, z ošklivé havárie atd. Někdo se dokonce bojí toho, jak je to letadlo velké. Není to nic nenormálního, prostě vaše tělo vás brání a nechce se mu věřit, že několika tunový letoun v 10 km nad zemí je prostě v pohodě, prostě tam nemá co dělat. Ale technicky je to možné a piloti jsou ti největší profesionálové. To na silnicích jezdí 50 % amatérů.
Pokud se stále panicky bojíte, prostě zajděte za psychologem, asi to bude hlubší strach.
Nebo si prostě vemte Lexaurin na uklidnění a snažte se usnout.
A stále si opakujte- Jsem v těch nejlepších rukou.
Někdo se totiž bojí předat odpovědnost za svůj život nějakému nenámému pilotovi.
Pokud zažíváte šílenou paniku i přesto všechno, tak to fakt signalizuje nějakou hluboko zahnízděnou úzkost a tu musíte s někým odborně pořešit, jinak se provalí jinde.
Nejsemžádný psycholog, ale jestli si myslíš, že se stane něco jen když poletíš ty, tak to signalizuje něco jiného, nějaký nedořešený průšvih, nepřijetí. Něčeho se bojíš...Nic se ti nestane, proč by se mělo stát zrovna tobě? Není v tom žádná fatalita. Určitě to vyřešíš, věřím tomu.
Ja lital casto a nevadi mi to, jak zde bylo napsano, je to nejbespecnejsi zpusob dopravy, kolik lidi zare nebo maj teska poraneni na silnici a kolik v letadle?
mne vzdy letadlo fascinovalo!
Myslím, že vím, co na letadle tak děsí- jakákoliv jiná nehoda (vlaková, automobilová, cihla spadlá na hlavu...) se stane v jeden okamžik. Člověk je v pohodě a pak BUM-buď to přežije nebo ne, často je ale stejně v bezvědomí nebo šoku... Ale v letadle to začne- máme poruchu...budeme nouzově přistávat...A až když je člověk totálně rozklepanej tak BUM. Aspoň tak si ten děs z letadel vysvětluju já.
Jasně, zabít se můžeš i uklouznutím na schodech, ale v tom letadle je to asi o tom, že to dopředu tušíš.
letěl sem už přes 30krát, je mi šestnjáct a obávam se jen při vzletu.
KDYŽ V 10KM VYPNOU MOTORY, KLOUŽETE DOBREJCH 90KM DÁL, ALE PŘI vzletu KLOUŽETE LEDA DOLU.
http://www.sabak-iskabar.com/sabak-iskabar.com/NAVODY_K_POUZITI/Entries/2009/8/21_BOJITE_SE_LETAT_NEBO_LETITE_POPRVE.html
Ne těch nehod ale mám klaustrofobii a když si ještě představím tu výšku už je ted blbě. Pomocte miiiii :-(
taky jsem mel hruzu z letani, ale byl jsem na kurzu od CSA (Letani beze strachu) a pomohlo mi to. Dal jsem si zkusebni let a za dva dny jsem letel na dovcu.
Doporucuji!
Co se mě týče, tak si myslím, že je na každém, jestli to považuje za srandu nebo službu a pomoc. Vždycky existuje ještě varianta prášků na spaní za pár šufňů z lékárny a celé to prospat, nebo úplně zadarmo si užít trochy adrenalinu na cestě :-)
1)během letu vždycky sedím v uličce(když jsem u okna,tak mám pocit,že jsem blíž k motorům,a že případná nehoda by byla nejvíc u toho okna.)
2)radím letět s někým blízkým,pokud máte možnost.při letu je velkou oporou
3)nějaké ty zklidňující léky
4)zkrátka mějte oporu v pilota
5)už si jen představujte svůj cíl cesty.moře ????
Takze klid, usmejte se na pilota at ma dobrou naladu a teste se k mori.
jenom protože Vy létáte rád-rada, neznamená to, že i ostatní jsou v pohodě
během posledních třech týdnů jsem absolvovala 8 letů, z toho dva osmihodinové. Věděla jsem dopředu, že to pro mě bude těžké a že se budu bát. Ale řekla jsem si, že to podstoupím, že za to ten výlet stojí. Nicméně ani jeden let nebyl úplně v pohodě, abych se nebála. Bud byly turbulence nebo nešikovné přistání. Celkově sem letěla asi dvacetkrát, ale strach je stále stejný. Vzlety už zvládám, dokonce i koukám z okýnka. Přistání je ale hnus. Při posledním přistání v Praze jsme celkem ztráceli a nabírali výšku těsně před přistáním, cca 50 m nad zemí. Bylo to jak na houpačce. Většina lidí se smála a užívala si to jako na Matějské!!! Připadala jsem si jako největší debil, že jen já se bojím o život, adrenalin jako blázen a zbytek osazenstva si to užívá. Doufám že aspoň 10 let nikam nepoletím.
během posledních...Ahoj Inko, jsem přispěvatelkou nad tebou. Já letěla snad 40x, ne-li víckrát, žel strach je také pořád stejný. S tím nabíráním výšky a klesáním to znám, při přistávání v Mexiku jsme už už měli začít dosedat, když najednou jsme prudce zase začali vzlétat nad mraky. Soused málem nestihl hrábnout pro pytlík. Nikdo se tenkrát nesmál a někteří lidé při vystupování omdleli - nevím, jestli byli nemocní, nebo z nervů...Při mých letech je občas let v klidu, ale většinou také ne. Nějhorší pro mne je, když se letadlo z ničeho nic propadne o několik metrů dolů...V první chvíli člověk neví, co se děje. Stalo se mi to asi 1x, ale stačilo. Kdybych nemusela, seděla bych doma na zadku, ale holt musím. Nevím, co mám proti tomu strachu dělat, vždycky se celý let (a už i před ním) doslova třesu strachy a nemohu to ovládnout.
Vždy to probíhá stejně - sbalit kufr, odjet na parkoviště poblíž letiště a nechat se taxíkem odvézt na terminál 2. To jsem stále ještě hrdina. V okamžiku, kdy mi taxikář vyndá kufr z auta a já vstupuju do letištní haly, zmocní se mě neuvěřitelnej pocit paniky. Pot, motání hlavy, pocity na omdlení.
Odevzdám kufr na check-in, prohodím pár vtipů s pracovníci za přepážkou s nadějí, že mi dodá odvahu a pár slovama mě uklidní. Opak je pravdou. Vždycky ta baba mizerná pronese apokaliptickou větu typu: "už nám dneska tři letadla spadly", nebo "zvracejte do uličky". Ono je to snad baví, husy pitomý!
Ještě víc vystrašenej tak odcházím ven před budovu, kde si zapálím cigaretu a poslouchám zvuk motorů startujících letadel. Cigáro mě trošku uklidní (kecám, jen si to vždycky namlouvám).
Protože jezdím na letiště na čas, po vdechnutý cigaretě vcházím zpět do haly, abych prošel pasovou kontrolou. Vyhazuju fantu, kterou jsem si přivezl s sebou, a zapalovač. Přemýšlím nad tím, že v Barceloně zase budu muset někoho otravovat, až si budu chtít zapálit. Projdu v pohodě a jdu si vyhledat číslo brány, kudy půjdu do tý plechový obludy.
Už v tomhle okamžiku jsem zase příšerně spocenej, srdce mi buší jako o závod a já jsem přesvědčenej, že to se mnou sekne.
Našel jsem GATE. Lidi už nastupujou. Záměrně sedím do poslední chvíle v hale, abych v letadle trávil co nejmíň času. Bez ohledu na to, jakou mám řadu. Tep 120.
Procházím tubusem a sleduju lidi kolem. Všichni veselý, usměvavý. Bože! Jak můžou bejt tak klidný??? Vidím letadlo skrz plexi tubusu. Tep 150. Přemejšlim, že se prostě otočím a uteču.
Najdu si svoje místo, který vždy záměrně volím do uličky. Ani nevím proč. Snad abych vnímal falešnej pocit možnosti odejít.
Jakmile se však kola letadla dotknou země, trup se přestane chvět, já se praštím hlavou o sedačku přede mnou a seberu odvahu zvednout oči abych se podíval z okénka ven, zjistím, že už jsme pouze rychle se pohybující tryskové vozidlo. Stává se ze mě hrdina. Jsem pyšnej na to, že jsem to zvládnul, že jsem to pravdu přežil. Netleská se. Netleská se od tý doby, co lítám. Ani nevím proč. Snad proto, že piloti jsou takoví profíci, že ani potlesk nepotřebujou. Kdo ví.
Proč to tady všechno píšu? Pro vás všechny, který se bojej lítat. Já se bojím neuvěřitelně. Bojím se tak moc, že jsem už 2 x odmítl do letadla nastoupit. To bylo v době, kdy jsem neabsolvoval tyhle pravidelný cesty do Španělska. Jednou jsem dokonce kvůli mojí fóbii přišel o celou dovolenou v Tunisku. 28 tis. Kč vyhozený oknem. Podotýkám, že je to pro mě sakra hodně peněz. Podruhý mě to malém stálo můj životní vztah s partnerkou. Takže zhodnoťte svůj strach a porovnejte ho s tím mým. Mě opravdu moc pomohlo, že při prvním letu se mnou letěla přítelkyně, který to nevadí. Přiletěla si pro mě do Prahy a do letadla mě dokopala. A to si o sobě myslím, že nejsem žádnej posera. Rychlá jízda v autě, brutálně rychlá a nebezpečná jízda na motorce, na lodi na širým moři při bouři a viditelnosti 2 metry, jízda metrem ani výtahem mi nevadí.
Závěrem? Víte, co je největší paradox? Že celej tenhle článek o mojí fóbii píšu z letadla někde nad Marseille. Letím opět z Barcelony od přítelkyně, je nádherný počasí, zase sedím v uličce i přesto, že vedle mě nikdo nesedí a měl bych úžasnej výhled na Alpy. Cestuju se společností Smart Wings. Poprvé - měli nejlevnější letenku. Užili jsme si dokonalej prodlouženej víkend a já už teď sleduju další levný letenky do Barcelony a zpět, i když vím, že utrpení v letadle bude zase nevyhnutelný. A o tom to je. Všichni bysme měli mít cestování vzduchem spojený s tím příjemným. Zkuste to a zvládnete to taky.
- Odpovědět
Pošli odkaz