Rozpoznání psychického upíra
První z nich je pocit zahanbující nedokonalosti. Kdykoli pocítíme jakousi nedostatečnost, měli bychom se porozhlédnout, není-li nablízku psychický upír- hlavně proto, abychom si uvědomili, kým v základu jsme (nebo nejsme). Jinak budeme plní obav z naší nedokonalosti, jež nás činí nehodnými života, lásky a prosté lidské úcty. Budeme se trápit obavami, že nejsme dost dobří, štíhlí, elegantní nebo dost sexy, budeme se cítit méněcennými.
Tento pocit je opravdový; ne proto, že bychom snad byli horší, ale proto, že z nás odsál trošku naší životní síly - té složky, která nám umožňuje vnímat naši vlastní krásu, nadání a naši cenu, a nám nyní zůstalo jen tolik, co už nestačí k udržení zdravého sebevědomí. Někdy je upír, který nás vysál, aktivován v jiné osobě, jindy je to upír, kterého si nosíme ve vlastní psýše.
Nedostatečnost můžeme pociťovat jako fyzickou únavu nebo psychické vyčerpání a přestáváme zažívat pocity svěžesti a šťavnatosti, vitality, plného a kypícího a proudícího psychického zdraví. Upírovo hltavé sání proměňuje naši svěží šťavnatost v šedivou seschlost, která je jen jiným způsobem vyjádření pocitu umenšení. Kdykoli zakoušíme tento pocit zahanbující méněcennosti, jsme obětí psychického upíra.
Každý, kdo zakusil tento stav psychické bezkrevnosti, ví, že je krajně nepříjemný. Proto se horečně snažíme doplnit, co jsme ztratili. Jestliže si však nejsme jisti tím, co to vlastně bylo, jsme nejspíš odhodláni doplnit to, co nám schází, jakýmkoli možným způsobem. Touha po opětovném dočerpání je druhým symptomem střetu s psychickým upírem a obvykle je pociťová na jako hlad po získání něčeho navíc.
Tento aspekt upířích muk je výstižně zachycen v románu Nosferatu (1979) od Paula Mo netta moderním převyprávění draculovského mýtu. Monette situoval svůj příběh do městečka Wismar, v němž vládnou moudrost a dokonalost. Jedním z prvních náznaků, které dostáváme o Draculově příjezdu, je vzedmutí této hladové touhy:
(Jonathan) dlouze políbil svou ženu, pak jí položil hlavu na své rameno ... jako by mu patřil veškerý čas světa. Rozhlédl se po prostorných pokojích svého rozsáhlého domu ... a pomyslel si: Nic jiného nepotřebuji ... Když bezstarostně procházel rušnými ulicemi, zastavil se u trhovce ... přívětivě ho pozdravil a vybral si kousek pečiva, máčeného ve smetanové polevě a ozdobeného čokoládou ... Dojedl pečivo, zálibně mlaskl a v odrazu, který mu poskytlo okno banky, si urovnal kravatu ... A náhle ucítil v krajině srdeční ostré bodnutí ... zůstal v něm velice podivný pocit. Položil ruku na peněženku, schovanou ve vnitřní kapse kabátu, a s dychtivým zachvěním si pomyslel: musím mít víc. (11-13)
Víc. Nehledě na to, kolik čeho už máme, nikdy toho není dost. Jelikož jsme byli vysáti z toho, co je pro nás opravdu důležité, naše žízeň po čemkoli jiném je bezedná. Cítíme se být hnáni k tomu, abychom konzumovali zboží, zážitky a lidi, jako bychom umírali hlady, jako by tyto náhražky životní síly nějak mohly vyplnit naši prázdnotu.
Přesně o tom zpívá v jedné své písni Madonna, konzumentka oslavované dravosti, ve filmu Dick Tracy z roku 1990. V této písni nám Materialistická dívka vypráví, jak se postupně propracovala z prosté chudoby až k požitkářskému nadbytku. Když tak vyjmenovává své nesčetné hmotné statky, uvažuje nahlas o tom, že publikum pravděpodobně předpokládá, že je se svým bohatstvím spokojena. Zdá se ale, že předpokládáme chybně, a Madonna uvádí náš bláhový předpoklad na pravou míru ujištěním o své neuhasitelné touze po dalším bohatství, lásce a moci. V opravdové ódě na vampyrizmus zdůrazňuje Madonna v každé sloce své písně její jednoznačný titul: "VÍC!"
Určitě není nic špatného na tom mít ambice a dosahovat cílů, ale toužení po víc v Monettovu románu a v Madonnině písni se od prosté lidské touhy zřetelně liší. Nerodí se z limitované ctižádosti, nýbrž z bezedné hanebné lačnosti, která nám signalizuje upírovu přítomnost. Cítíme-li, že musíme vyplnit díru naší zahanbující nedostatečnosti a zároveň nejsme s to artikulovat, co má být mírou onoho dost při jejím naplňování (když jedinou kvantitou, která se zdá být schopná našeho vykoupení, je neurčité víc), potom jsme se stali obětí psychického upíra.
Zdroj: Barbara E. Hort - Nekalé vztahy, nakladatelství Eugenika
Komentáře
Ale zaujal mě Filip, který sem psal loni v lednu.Úplně stejné žvanění jako měl brácha.Netvrdím, že Filip je upír, ale bude mít asi malé sebevědomí a proto na sebe strhává pozornost rádoby chytrýma řečma.Jeho bych za manžela rozhodně nechtěla.
Jako psychickou obranu jsem ještě našel nošení skorylu, údajně během 21 dní nošení zacelí aurické trhliny, kterými prýští životní síla, nebo prostě stabilizuje elektromagnetické pole člověka. Podle mě stačí míň, tak týden. Nebo ten karneol, ten dokáže uzemnit energie těla, tudíž je obtížnější člověka vysávat, je stabilnější.
Pokud Vám někdo v životě hodně ubližoval či ubližuje,tak si to musíte přiznat,neomlouvat,nepotlačovat do podvědomí. Přiznat si jakej ten člověk je. Odpustit mu a propustit ho. At je to kdokoliv od rodinných příslušníků po nejvzdálenějšího známého. To je základ.V kostce - Rozpoznání,Odpuštění,Odpoutání,přerušení veškerých styků at je to kdo chce.
Mít vůči tomu člověku čisté svědomí a karmu. Druhů těchto lidí je jen pár.A u každýho druhu musíte zvolit jinou taktiku sdělení,že už se sním nechcete stýkat.
Musíte se obalit svým srdcem(srdeční čakrou) pak takový lidi na Vás nemůžou a nic nezmůžou.Kde je světlo není tma.
http://www.nakridlechandelu.cz/andelske-leceni/etericke-odsekavani-pout
„Na první pohled vypadají jako bezvadní lidé, mnohdy jsou přímo okouzlující. Snadno si získají naši přízeň,“ popisuje odborník. Zasednou si vesměs na slušné lidi, kteří neumějí říkat ne.
I v rodině je můžeme odhalit. Co když je jím třeba mladík, který si neumí udržet práci, ale špatný je vždycky zaměstnavatel? Rodina kluka vždycky podrží, ale co ji to stojí úsilí i peněz! Matka se trápí, otec zuří, nemůžou si nic dopřát, protože jejich syn není schopen si udržet práci a vracet dluhy.
Citovými upíry můžou být i stárnoucí rodiče, kteří nemají žádné zájmy. To je příklad ze života padesátileté Marie a jejího o tři roky staršího manžela Pepy. Jeho rodiče mají domek ve východních Čechách a chtějí syna a snachu přinutit, aby se k nim přistěhovali.
„Nezajímá je, že máme práci v Praze, operují jen tím, že jsou opuštění,“ stěžuje si jedináček Pepa. Aby ho s manželkou rodiče přinutili za nimi jezdit, stali se z nich hypochondři. Když je jednou odvezli na vyšetření, lékaři nic nezjistili...To samé mohou dělai i kamarádi.
„Citoví upíři jsou,“ jak píše Albert Bernstein, „z psychologického hlediska lidé, kteří trpí poruchami osobnosti. Na vysoké škole jsem si osvojil jednoduché pravidlo: Lidé dovádějící se k šílenství mají neurózu nebo psychózu. Lidé dovádějící k šílenství druhé mají poruchu osobnosti.“
My se ale k šílenství dovádět nenecháme. Jakmile nám dojde, že toto je člověk, z něhož se nám dělá mdlo, jen co ho máme na dohled a nebo na zmíněném displeji, řekněme si, že jde o upíra. A toho je třeba odehnat. Zdánlivě velmi jednoduše, pokud budeme vytrvalí.
Člověku, jenž nás dokáže otrávit stížnostmi na cokoli, dáme příště na jeho nářky pět minut. Pak buď změní téma, nebo ho opustíme. Uděláme to ještě několikrát. Jestli nepochopí, nemusíme s ním ztrácet čas, nestojí o to, ale ani za to. Jen by nás dál vysával.
Hypochondra pošleme nebo odvedeme k lékaři a odmítáme jakoukoli debatu na téma nemoci. Jediná odpověď z naší strany by měla znít: „Já nejsem lékař, s tím ti neporadím.“ Odpověď starším rodičům, kteří si vymýšlejí nemoci, by mohla být: „Doktor řekl, že ti nic není.“
Jejich prosby můžou znít takto:
- udělej to pro mne, dlužíš mi to;
- udělej to ze sympatií ke mně;
- je to časově omezená nabídka, nesmíš váhat;
- mně můžeš věřit;
- už to má nebo udělal i ten a ten, přece nezůstaneš pozadu...
Na podobné nabídky jednoduše odpovíme, že neexistuje nic, proč bychom měli dělat něco, co dělat nechceme. „Nepočítám s tím, nemám peníze, neplánuju nic takového, není to nic pro mne,“ to jsou jednoznačné odpovědi. Když ani to upíra neodradí, použijeme jednoznačné: „Nechci a dej mi s tím už pokoj.“
Proto se jich přestaňme bát a jejich agresivitě se naučme čelit. Vydržme jejich běsnění v co největším klidu. Tím, že nic neuděláme, je vyvedeme z míry. Když se patřičně vybijí, zeptejme se, co tedy navrhují. Jestliže je nepřinutíme ke konstruktivnímu jednání, omluvme se, že už nemáme čas.
Nejde o nezištnost, naopak, čeká jen na okamžik, kdy si svou štědrost vybere i s úroky.
Vracet jeho pozornosti se nevyplatí, to pak člověk nemyslí na nic jiného než na to, co dluží.
Lepší je říct: „Dík, nepotřebuju, nechci, nevyužil bych toho, tohle není nic pro mě.“
Nenechme si vnutit ani vtažení do debaty na téma, které je nám nepříjemné, ale ani úkoly, které plnit nechceme a nemusíme. Odolat upírům nás nutí pocvičit se trochu v osobní statečnosti, však to potřebujeme, jinak by si nás nevyhlédli. Oni vědí, na koho si můžou dovolit.
Ve společnosti upírů chřadneme, optimisté nás naopak posilují. Není tak těžké poznat, v čí společnosti se cítíme dobře a naopak. Je to jen na nás, jaké energii se vystavíme.
Jsme zodpovědní nejen za vlastní postoje, ale také za ty, jimž dovolíme nás ovlivňovat. Pohybujme se, pokud to jde, raději ve společnosti pozitivních lidí.
Kdo se s nimi setká, udělá nejlíp, když je vyslechne jednou dvakrát a pak mu doporučí návštěvu regresního terapeuta, jenž si s blokem, který člověku nedovolí žít naplno, umí poradit.
Projevíme-li větší účast než kdokoli jiný, staneme se vrbou nebo hromosvodem. Jenže po tom, co je na střeše, všechno sjede, nám se však ty nářky a stížnosti začnou postupně zadírat pod kůži.
Může se stát, že jimi budeme obtěžovat doma. Většinou se partner nebo partnerka brzy naštvou a požádají náš, ať do bytu nepřinášíme cizí problémy.
Své zdraví a pohodu si ochráníme jedině tak, že se nenecháme vtáhnout do smutků, které jsme nezavinili a neumíme je ani napravit. Od toho jsou jiní, vystudovaní odborníci s praxí.
2.Přenáší zodpovědnost ze sebe na druhé.
3.Navozuje u oběti pocit viny.
4.Nesděluje jasně své požadavky, potřeby.
5.Odpovídá většinou neurčitě.
6.Mění své postoje podle situace a podle osoby, s níž právě
komunikuje.
7.Své potřeby zakrývá logickými důvody.
8.Požaduje od druhých dokonalost, neměnnost názorů apod.
9.Zpochybňuje kvality druhých, nenápadně druhé kritizuje a soudí, hovoří o nich s despektem.
10.Rád komunikuje nepřímo. Přes třetí osobu, telefonicky, písemně apod.
11.Zasévá nesvár, podněcuje podezíravost. Rozděluje, aby mohl lépe panovat.
12.Často ze sebe dělá oběť, aby ho ostatní litovali.
13.Nedbá na žádosti druhých, přičemž tvrdí pravý opak.
14.Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb.
15.Citově či jinak vydírá nebo vyhrožuje. Skrytě nebo otevřeně.
16.Často mění téma uprostřed hovoru.
17.Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám.
18.Zaměřuje se na neznalosti druhých a snaží se tak vyvolat dojem, že „má navrch“.
19.Lže.
20.Hlásá lež, aby se dozvěděl pravdu. Překrucuje a interpretuje výroky druhých.
21.Závidí třeba i osobám velmi blízkým.
22.Nesnáší kritiku. Dokáže popírat zcela zřejmá fakta.
23.Nedbá na práva, potřeby a přání druhých.
24.Často vydává pokyny a nutí druhé jednat na poslední chvíli.
25.Jeho slovní projev zní logicky, avšak jeho postoje, činy nebo způsob života svědčí o pravém opaku.
26.Dává dary, snaží se zalíbit, lichotí a nečekaně projevuje drobné úsluhy.
27.V jeho přítomnosti se ostatní cítí nepříjemně a nesvobodně.
28.Jde naprosto důsledně za svým cílem, ovšem na úkor druhých.
29.Přiměje oběť k jednání, které by o vlastní vůli nejspíš nedopustila.
30.Lidé, kteří ho znají, o něm stále hovoří, i když není přítomen.
V současnosti však neexistuje žádný dostatečný vědecký důkaz, který by mohl být považován za důvěryhodný, nicméně i přesto byl proveden americkou společností Suscitatio statistický průzkum, který poukazuje na zvýšený výskyt onemocnění jako nespavost, chudokrevnost, fibromyalgie a hemofilie u osob hlásících se k tzv. upíří subkultuře a osob, které pracují se životní energií. Výsledky tohoto testu však nemohou být považovány za směrodatné, jelikož testující nepožadoval důkaz provedení jakýchkoli lékařských vyšetření.
Sanguinariáni jsou upíři, kteří se živí krví svých dárců, která obsahuje životní energii.
Psivampové dávají oproti tomu přednost bezkontaktnímu nebo kontaktnímu krmení z dárců vědomých či nevědomých, které nepoškozuje jejich tělní strukturu.
Mezi další druhy patří astrální upíři, kteří si svou energii doplňují pomocí snění, elementální upíři kteří využívají energii nahromaděnou do elementů v přírodě
Energetičtí upíři trpí celou řadou příznaků různých zdravotních problémů a psychických poruch, které se projeví v případě nedostatku energie nebo vystavení extrémním podmínkám, které jsou pro tyto lidi nepřijatelné (např. přímý sluneční svit...).
Dárci
Platí, že většina aktivních upírů si vydržuje své dárce, kteří jim poskytují životní energii. Požadavky na takového dárce bývají zpravidla vysoké, protože osoba s nekvalitní životní energií by mohla poškodit samotného upíra a jeho další kroky. Dárce však musí být zletilý a mít negativní testy na různé nemoci hlavně pokud se jedná o dárce krve. Tito lidé jsou v poslední době označováni za černé labutě (angl. orig. Black Swan).
Energetičtí...Ano, takoví lidé jsou. Mohou to být osoby i v našem okolí, vedle kterých se cítíme méněcenní a zbyteční.
Můžem mít pocit, že kdykoliv s tou osobou strávíme nějaký čas, naše sebevědomí extrémně klesne. A i když pak tato osoba odejde, může se nám zhoršit nálada, máme pocit, že jsme ztratili plno energie i přesto, že jsme nevykonávali žádnou náročnou práci. Můžeme se i cítit psychicky vysátí...
Ale teď bych potřebovala radu, jak se proti tomu chránit…
Ať už fyzicky nebo psychicky. Každý člověk nějakou energii vyzařuje - dává, a to ať už pozitivní - té by mělo být hodně, ale i negativní - bohužel. A totéž přijímáme z okolí. Někdy se nedá tzv. škodičům vyhnout, bohužel, takže snžit se nepřijímat negativní energii, kterou do svého okolí vysílají, protože to nám škodí. Ono ale platí, co člověk vazařuje - dává, to také z okolí přijímá.
- Odpovědět
Pošli odkaz