Trestani dospelych deti

Zuzko, myslím, že obecně se asi shodneme v tom, co píšeš na konci - aby trest byl přímý důsledek provinění. Myslím ale, že podstata věci se tím řeší, pokud je zároveň velmi zřetelně při trestání poznat, že rodičům na dítěti záleží a mají ho rádi. V tomhle případě třeba na mě měl daleko větší dopad trest doma. Jak jsem vypadala, si - bohužel - nepamatuju a uklidit následky jsem mohla jen v tom autě, jinak mě naši museli do postele zcivilizovat sami...Jenže to auto vzal kamarád tak, jak se to mezi kamarády bere, to žádný trest nebyl. Naopak, znáš to určitě sama, že mezi kamarády je z toho za nějaký čas legrace. Ale to spojení kocoviny a faktu, že jsem ještě v tomhle věku dostala, to u mne spolehivě fungovalo při všech dalších pokušeních, a že jich samozřejmě bylo. Dodneška jsem s alkoholem opatrná, vždycky mi tohle naskočí. A taky rozhovor, který potom s rodiči následoval, až jsem toho byla schopná. Oni se v tom nevyžívali, nemysli, pro ně to byl taky nemilý zážitek, ale neviděli jiné řešení než tohle radikální. A styděla jsem se pak rozhodně víc za to, že jsem naše vlastně přinutila mě trestat, než za to, jak jsem dopadla. Jak říkám, mezi námi se ta akce za čas hodnotila jako "dost slušná pařba a Běta byla king". Na rozdíl od tebe si myslím, že naopak nikam nevede tabuizování a odsuzování tělesných trestů. Ve světě mnohem dřív než u nás začaly trendy brát dítě od počátku jako dospělého, vše řešit jen domluvou - a podívej se, jak to dopadlo, desetiletí vrazi, dítě dostane špatnou známku a další den zastřelí kantora... Taky se nedá zevšeobecňovat, ale těchto důkazů je v mediích pravidelně dost a dost. Stejně tak jako srovnání situace od zkušených pedagogů - děti nemají pojem autority, vůbec, protože vědí, že žádný trest jim v podstatě nehrozí. Domácí vězení dneska je k smíchu, když děti mají výuku dopoledne odpoledne a rodiče jsou celý den za povinnostmi, stejně to nemá kdo kontrolovat. Taky nejsem zastánce tělesných trestů za kdejakou blbinu, to je opravdu patologické, ale za velký malér by měl přijít citelný trest. I zákaz počítače je směšný, když v každé škole je počítačová místnost. A to je problém myslím i mnoha našich zákonů - vymahatelnost toho trestu. U výprasku je to jasné a hned. Jistě, určitě budou takoví, že už jen samotný rozhovor o provinění s rodiči zapůsobí, je to vždycky konrétní věc konkrétní rodiny, ale i v naší širší rodině vidím - a to nemáme nikde žádné gaunery - že takové povídání není účinné skoro vůbec. Na mě taky moc nezabíralo. Po chvíli jsem vždycky vypla uši, myslela na kde co a jen čekala, až se naši vymluví, ani jsem pořádně za půl hodiny nevěděla, co všechno říkali. Takže taky obecně: jsem přesvědčená, že trest, ať je zvolen jaýkoliv, by měl být tak účinný, aby zůstal v mysli napořád. Že není samospasitelný je jasné. Vidím to asi tak, že slušný člověk, když se třeba kvůli nehodě dostane do vězení, tak z toho má otřes na celý život, gauner recidivista nikoliv.

Bětka - ¨¨Ne, to rozhodně netvrdím, psychické týrání je taky hnus, je to stejně odporné jako týrání fyzické. Třeba domácí vězení mi nepřijde jako špatný trest, když už má rodič potřebu trestat... Já mám s rodiči taky moc fajn vztah a nikdy mě nebili, když teda nepočítám nějaké to plácnutí v hlubokém dětství. Mamka vždycky zastávala názor, že na všem se dá domluvit, o všem jsme mluvili otevřeně. Co nesnášela bylo lhaní. Taky zastávala názor, že zakázané ovoce nejlépe chutná, proto taky když jsem někdy ve třinácti nebo čtrnácti zkoušela poprvé cigaretu, věděla jsem, že za ní můžu přijít a říct jí, že jsem to udělala a jak to bylo hnusný. :o) A svoje děti bych chtěla vychovávat stejně, až budu nějaké mít. .) Já chápu, že když jsou tvoji rodiče abstinenti, tvůj stav je přinejmenším šokoval, přesto trvám na tom, že ¨trestat někoho za tohle je blbost a tím spíš takhle. Dostatečný trest je myslím si už při tom probuzení, když si to všechno člověk uvědomí a třeba musí jít uklidit to pozvracené auto, s tím souhlasím. Taky jsem měla pár takových akcí, za které se stydím a které bych nejradši úplně vymazala a ten pocit studu, zvlášť když ti to lidi předhazujou, je sám o sobě hodně nepříjemný. V tomhle docela souhlasím s K.
Jinak k trestům obecně - myslím si, že když už chce rodič trestat, měl by to být takový trest, aby dítě pocítilo přímý důsledek toho co provedlo a tím vědělo, že to je špatné. Takže když něco udělá a dostane za to výprask, třeba to příště neudělá, ale ne proto, že by vědělo, že to je špatně, ale proto, že ví, že po tom následuje výprask. Takže vlastně podstata věci se tím naprosto neřeší. Tohle jsou takové obecné úvahy, nereaguju tím na žádný konkrétní příspěvek. Je pravda, že když je člověk starší, dokáže spíš zobecňovat a přijmout trest jako důsledek něčeho špatného, co udělal. Na tom, že tělesné tresty naprosto nikam nevedou, však trvám.

fyzicke tresty jsou dobre tak pro male deti, ale mezi dospivajicimi jedine zvysuji napeti, hrozi pak nasili z obou stran, do budoucna spatny zvyk

Betka: A myslis si, ze takovy trest k necemu je? Ze se uz nikdy nenapijes, protoze si vzpomenes na vyprask? Trest pro tebe uz je samotna ostuda z toho, jak jsi skoncila, protoze ti to jeste mnohokrat nekdo pripomene. Dalsim samolecebnym prostredkem je nechat opilce po sobe uklidit, aby videl, co natropil.

Ja jsem se v 18 ztriskal na maximum, ale domu jsem dorazil druhy den (z vice duvodu) uz trochu strizlivejsi. Doma nikdo nebyl, ale i kdyby, tak by se me nanejvys zeptali, co jsem vypil a jestli jsem v poradku. Posledni tvrdy trest hadici jsem dostal jako maly, kdyz jsem se pohyboval v mistech od domu, kam jsem nesmel.

Já si pamatuju na svůj snad poslední výprask někdy v 16 letech. Rodiče mě nebili, i moji pubertu brali celkem v pohodě. Sem tam poznámka, nebo špatná známka to se u nás řešilo domluvou. Stejně tak když mě přistihli s cigaretou. Tady přece zákazy ani tresty nepomáhají-zakázané ovoce přece nejlíp chutná. Když jsem se jednou opil v hospodě a zvracel doma v posteli, dala mi máma ještě k posteli kýbl. Ráno jsem to musel ale všechno vyprat, uklidit a měl jsem týden domácí vězení. Ale nařezáno jsem nedostal.
Jednou jsem to ale přehnal. Pohádali jsme se s mamkou, já se neudržel a VRAZIL JSEM MÁMĚ DVĚ FACKY. A to byl konec. Ona sprostě nemluvila, ale teď na mě zařvala PARCHANTE NESER MĚ!!! Večer si to spolu vyřídíme!!!
Když jsem se večer koupal vlítla na mě do koupelny s vařečkou v ruce. Musel jsem si kleknout do vany a ona mě seřezala na mokrej holej zadek. Přestala až když jsem se před ní počural do vody. Věřte mi, to ponížení, stud a potupa byly ještě mnohem horší než ta bolest. I když jsem musel pak spát pár dní na břiše a pod zadek si dávat polštář. Měl jsem ho úplně fialovej.
Ale pamatoval jsem si to a pak už si nikdy nedovolil vrazit mámě facku. A taky nařezáno jsem už nikdy nedostal.

Zuzce: nevím, jaký máš vztah s rodiči, já skvělý, přestože jsme čas od času s bráchou nějaký nářez dostali. Možná by ses dokázala s vlastním tátou porvat a taky ho vyfackovat, když by na tebe sáhnul. Já tehdy dostala po pěti letech a i dneska jsem přesvědčená, že zaslouženě, když mi pak řekli, jak jsem vypadala. Na druhý den jsem musela jít vydrhnout kamarádovo pozvracené auto, když mě vedli domů, tak jsem se prý na schodech pomočila i pokálela, prostě jsem byla naprosto hnusná. To nemohlo jinak dopadnout, naši jsou v podstatě abstinenti a já vyvedu takovou ostudu. A navíc měli strach, co se mnou je. Můj ani bratrův vztah k rodičům není nijak narušený, ani jejich k nám, oba se shodujeme, že jsme měli krásné dětství a mládí. Zato mám kamarádku, na kterou v životě rodiče fyzicky nesáhli, ale trestali ji psychicky různými zákazy, nadávkami, omezeními, shazovali ji neustále a tak dál. A přitom všude vyhlašovali, že tělesné tresty jsou pod jejich úroveň, že to je známka rodičovské slabosti. Moc se s nimi nestýká a na její psychice je to poznat pořád. Ale z toho ti asi blbě není, hlavně že ji nebili, viď..Ono se v těchto případech nedá zjednodušovat, život není jen černý a bílý.

Já dostala asi ve 13 od babičky proutkem na holou. Takovou bolest jsem nezažila. Nakonec jsem se z toho počůrala a měla ještě větší ostudu viděly to sestřenice a sousedka od babičky.

Tak to tu zase čtu a je mi mírně řečeno na blití z toho, co jsou někteří rodiče schopní dělat. Tělesný tresty jednoznačně odsuzuju, ne že jsou případy kdy přece možná... Neříkám plácnout přes zadek dvouletý tříletý děcko, to asi chápu. Ale cíleně někoho zmlátit za něco s tím, že si jako uvědomí za co to bylo, z toho mi je fakt blbě. A ještě když tu někteří takhle trestaní uznají, že si to vlastně zasloužili??? Vzpamatujte se, vždyť to je fakt týrání, kdyby někdo z vás nahlásil třeba ve škole, že je takhle byt, tak by se to určitě řešilo výš.
Bětka - To sis nechala nařezat v prváku na vejšce? Promiň, jsem o rok výš a i kdybych udělala loni to co ty, jednak by mě naši nezmlátili a jednak i kdyby to chtěli zkoušet, rozhodně by to nezůstalo z mý strany u toho, že jsem si to vlastně zasloužila.
Klára - Mamka s robertkem nemusí souhlasit, ale vážně jí do něj nic není, patnáct ti bylo a nemá tě právo mlátit, za tohle tím míň.
Jo a kdo mlátí dítě za známky, to je teprv hovado!!!

to je drsný, já dostal jen párkrát, kdyz jsem neco provedl u tety,vzdycky pravítkem a bylo to desny, 25na holou je moc, ale zas to mozna bylo lepsi nez zalovani nasim a potom to reseni a kazani

Já dostávám vařečkou po třídních schůzkách většinou od taťky podle známek a chování ve škole řemenem nebo vařečkou .Jinak dostávám za neposlušnost nebo drzost většinou vařečkou občas když se taťka hodně naštve tak řemenem.Jednou jsem dostala čerstvě utrženým prutem z lísky, protože jsem přišla o dvě hodiny později domů a ještě jsem byla drzá, strašně to pak pálilo.Vždycky dostanu na holou a je mi 13.

já jsem dorávala do 17.tehdy to bylo naposled, vzdycky 25 pravítkem, bolelo to ale kdyz vidim dnes ty decka, tak se nasim ani nedivim

Já jsem dostal za vízo také výprask rákosku doma nemáme dostal jsem řemenem.Mamka řemen dobře ovládá je mi 12 je mi to blbý protože si mislim že už jsem na výprask velkej.

To je dost krutý když ti ho nechala u tebe v pokojíku,snad tě to tolik nebolelo pokud jsi dostala přes oblečení,jinak to dost bolí pokud tě tresala razantně.

dostala jsem poprvé teď po vysviečení a nestálo to zato mamka mi dala 16 prutem z lísky ze zahrady a řekla že teď bude muset být přísnejší protože jsem se zhoršila a na prutek uďelala očko a mám ho teď zaviešený v pokojíku prí aby mne motyvoval

Hajko ty nečteš pořádně text,vid?Jinak by jsi viděl že saša ještě,aspoň do 26.1, nedostala na zadek.

sašo a dostáváš na holou?

Když se dá seřezat maturantka půl hoďky před maturitním plesem tak jde asi ledacos

no, mamka říkala že když budu mít špatné známky tak že bude rákoska na zadek už teď mám strach z té bolesti snad mňe nebude řezat dlouho kámoška mi říkala že je to des a když jsem byla u ní doma tak mi tu rákosku i ukázala je to hezdy tenký a dlouhý proutek a její máma ji s ním dává 10 nebo 20 je to má nejlepší kámoška už teť sliším mamku tak sašo vohni se přes gauč ...

Tělesný trest, pokud je spravedlivý a přiměřený, je v pořádku. Kromě matky mě vychovával i nevlastní otec, který se ke mně choval skvěle. Do svých 12-ti let jsem od něj nedostal ani pohlavek, ale v 6. třídě jsem začal dělat rošťárny a nosit domů poznámky. Jednou mi řekl, že jestli se to bude opakovat, že dostanu od něj na zadek...
Nevím proč, ale ta věta ve mě vyvolala zvláštní zvědavost a netrvalo dlouho a opět jsem si ze školy odnesl zápis v žákovské knížce. Když jsem přišel domů, tak jsem se převlíkl ze slipů do trenýrek, abych se před ním nestyděl a čekal. Byl jsem nervózní a zároveň zvědavý, jestli to doopravdy splní a pokud ano, jaké to bude, co mu řeknu atd...
Když se otčím objevil ve dveřích a zeptal se co bylo ve škole, tak to najednou ze mě spadlo. Vyskočil jsem, podal mu žákajdu a hned jsem se přehnul přes pohovku, až jsem měl nohy ve vzduchu. Otčím si to ani nepřečetl a hned odepl řemen a nasázel mi jich 12. Zjistil jsem, že to není tak hrozné, jak jsem si myslel a od té doby se to stalo pravidlem až do mých 17 let. Nikdy jsem od něj nedostal na holý zadek, ale vždy
to bylo přes prádlo, většinou trenky nebo šortky a nikdy jsem z toho neměl žádné jelita. Bylo to přijatelnější, než domácí vězení, nebo nějaké jiné zákazy. I řezat se musí s mírou a rozumem !!! Lukáš, 32 let

blíží se pololetí a v mnohých rodinách se už určite chystají rákosky klepáče vařečky a ...

Velmi rozjetá diskuze. Celou ji nepoberu. 3 dny jsem procházel prvních 600 a ted jsem přeskočil na posledních 110.Nad něčím valim oči,něčemu nevěřim. Často ale i, díky některým příspěvkům, polemizuji se svým vlastním názorem na danou problematiku. V podstatě jsem proti násilí na dětech a ženách. Ale... Né každé dítě je stejné.A pro to při výchově nemůže platit na každého stejný metr. Někdy stačí domlouvat, rozmlouvat,jindy zase ne a pro výchovu je třeba užít i trochu toho těl.násilí. Tím trochu myslím výprask bez krve či jelit velikosti PC myši. A protože by se jistě zdálo potomkům nespravedlivé,že každý dostane jiný díl - nařezat vždy odděleně. A na holou od puberty už vůbec. Zvlášť ne holkám. Vyzrávají dříve a prostě 16-tky ctím jako ženy. Navíc rozlišuji slova výchova a trest. Trest je něco, co přichází po vědomém porušení "něčeho". Tam bych stejným metrem měřil, avšak výchova je proces, který nejde standartizovat. K tomu ovlivnění z těch příspěvků - myslím těch kterým chci věřit:
někdy i závidím těm co se za opravdový průser nechali seřezat třeba v 18. S pocitem studu a zahanbení přijali tedy trest o němž jsou přesvědčeni, že je spravedlívý a vhodný či dokonce byl důležitý pro jejich osud. But museli mít velikou úctu k rodičům, nebo to přijali jako zadostiučinění a průser byl odčiněn. To je ale pro jejich osud spíš nebezpečné. A i když třeba v dané chvíli bylo dosaženo něčeho pozitivního ,vzniklá vnitřní frustrace se nemusí objevit hned. Může být nenápadná, skrytá. Nemusí se hned projevovat pomočováním, agresivitou atd.
A když třeba žádná nevznikne pravděpodobně jablko daleko nespadne. Standardní trest nemusí být tou správnou výchovou pro potomka.
Proč mám tedy tak rozporuplný názor ? Problém je v autoritě. V přirozené nebo vynucované či navíc i ve zbytečně ztracené :
Moje máma byla vždy obětavá, starostlivá, laskavá a milující. Byla ale taky poněkud neurotická, mírně hysterická a vzteklá. Když mě řezala, vždy děsně křičela a nadávala. Nikdy mně nemlátila nějak hodně, ani často. Zpravidla se vařečka brzy zlomila a než vyhrabala další tak jsem někam zalez. Ale spíš ,pro moje štěstí, jí netrvalo dlouho než se vyvztekala. Potom bulila a vyčítala. Byl sem fracek co se nedal ani seřezat. Vždy jsem se zmítal a kroutil a snažil se někam zalézt. Možná spíš před tím křikem než ránou. Zpravila jsem měl tak 3-5 modřin, ty ostatní švihance hned zmizli, protože byly díky mé obraně špatně trefený. Ve školních létech jsem potom zpravidla ještě sem tam 100x psával "Budu se bez odmluv podrobovat výprasku". Přesto se nepovažuji za týrané dítě. Jednak ostatní spolužáci byly opravdu mnohem víc biti jako žito, jednak jsem nedostával zas tak často. A ty vařečky fakt prd vydrželi. Spíš jsem často nechápal proč výprask přišel.V mých dvouch letech jsme se z garsonky stěhovali do nového bytu. Nechápal jsem proč, doma se mi líbilo a tak jsem se vzpouzel přejít práh. Řev a nářez. Jednou jsem utek. Myslím tím vzdálil jsem se a zabloudil. Máma mě hledala 5 hodin. Našla mě mě v lese jak si na něco hraju. Tím prutem co utrhla mě seřezala děsně. Vejprask chápu. Byla vystrašená, ale tento jediný výprask byl právě takový jaký neschvaluji kvůli jeho krutosti.Byli mi asi 4.- Jindy jsem se třeba vybodl na nádobí. K mýmu ůžasu jsem dostal vybrat. Zaracha, nebo vejprask. Zrovna jsem, ale ven potřeboval a tak jsem se poprvé dobrovolně ohnul přes židli. V létě někdy máma vyměnila vařečku za čerstvý prut pámelníku co rostl před domem.Rákoska to sice není, ale vydrží déle než vařečka. A začla mě mydlit. Zneužila mé oddanosti a řezala neůměrně dlouho a ja ji ze židle zdrhnul. Dostal jsem daleko víc, než když jsem se obvykle bránil a stejně jsem ven nesměl. To jsem bral jako zradu a mámina autorita prostě byla ta tam. Bylo mi asi 9.-Jinak jsem byl poslušný dítě. Známky ušly, poznámky jsem nenosil, hyperaktivní jsem taky nebyl. Prostě jsem občas něco vyved. Dítě poznává svět, furt něco vyrábí zkoumá a vobčas se to nepovede. Dospělí taky nechodí ke komisi, či do krimu za každou blbinu. V 15-ti letech, již poctivej puberták jsem se vzbouřil definitivně.Máma už delší čas používala řemen. Bylo to tedy spíš komické a podobné jedné "cimrmanovce". To jak jeden rytíř vyfasuje kratičký meč a druhý posléze s třímetrovým zjistí že je vlastně v nevýhodě... Sice jsem se již neválel po zemi, ale tak po dvouch beztak netrefených ranách jsem mámě chytil ruce aby nemohla pokračovat,až jednou sem jí řemen vytrhl a hodil na zem k nohám. Máma brečela a já potom večer v posteli taky. Nic mě sice nebolelo a vlastně něco strašně moc. A jako hrdina jsem se rozhodně necítil. Potom už žádný pokusy o výprasky nebyly. Křiky a hrůzné situace však zůstali.Vyskočil jsem z balkonu - tedy slezl po něm abych utekl /1. patro. Nebo jsem ve vzteku dal do držky sám sobě do zrcadla. Prasklo a přeřízl jsem si šlachu na ruse. Než jsem šel na vojnu uviděl jsem něco co se mi zdálo hrůzostrašné. Máma řezala o 6 let mladší sestru.Sestra prožívala u toho podivný záchvat. Ležela na posteli na zádech a jeji tělo, se řvoucím a ruděfialovým obličejem se v pravidelných intervalech prohýbalo v pase vylítli nohy nahoru a v tu chvíli ji na zadku přistál dlouhý prut. a zase. a zase... To bití bylo strašné. Začal jsem na mámu řvát a nadávat jí. Používal jsem stejné prostředky jako ona.Dnes je to naštěstí jinak. Doufám, že již nebudu žít v prostředí které by mě mohlo vyprovokovat,a že jsem spadl v tomto ohledu hodně daleko od stromu. K násilí jsem se uchýlil jen jednou. Před lety jsem jedné své přítelkyni vrazil facku. Ihned mi ji vrátila. Byla to taková férovka a bylo po domácím násilí. Dodnes na to nejsem hrdej a dodnes se za to stydim. Možná někdo namítáte, že takovej puberták potřebuje rosekat holej zadek a co na to fotr, tak ten na rozdíl od mámi tu autoritu u mě měl. Táta mi nařezal jen jednou, asi ve dvouch letech. Schvalně jsem prskal nudle zpátky do talíře a to tak aby co nejvíc cákal na ostatní. Několikrát mi řekl at to nedělám. A potom, bez křiku, si mě hodil na rameno, v klidu odnesl do ložnice ,položil na břicho, přidržel kolenem na zádech a rukou mě nařezal. Na dvouletý děcko ruka stačí. Byl jsem tak vyjukaný že jsem začal řvát až po nějaký tý ráně. Potom mě posadil k sobě a počkal až se vybulim z toho nejusedavějšího pláče. Utřel mi slzy a sopl - krátký rozhovor, který jsem vodkejval a vrátili jsme se ke stolu. Necítil jsem nic negativního. V pubertě jsem od něj schytal sem tam facku. To když jsem byl hodně drzej. Od mámi jsem bití nedokázal přijmout. Facka od táty mě vždycky přivedla ke schopnosti uvažovat za co byla.Klukoviny z dětství bral tak, že to tak prostě je. Na máminu obhajobu však musim dodat, že táta jinak tý výchově nic moc nedal a že tedy nenastaka zas tak úplně kýžená rovnováha sil.K mámě nechovám žádnou zášť, ale její způsob výchovy prostě odsuzuji. A k autoritě ještě jednou a pak už dám pokoj : Mám jednoho kamaráda z dětsví. Takovýho co má každej jenom jednoho, když tedy má štěstí. Jeden jediný spor spolu jsme měli před časem, když jsem mu vyčítal, že řeže svoje děti. Sám býval dost bit od táty./Ach zas ty moje jabka-.../ Vyženil dva kluky ,třetí vlastní. Rozdíli mezi nima však nedělal.Jednou mi povídá jak toho jednoho tak zbil, že ani manželce to říct nesmí. Byly u mě na návštěvě, a že mám takový to jádro - jedny dveře, vana, klozet, tak jsem se podival na ten zadek toho klučiny. S úlevou jsem zjisti, že to nebylo nic strašnýho.Jindy zase ,toho vlastního, zlískal za to že, při kravinkách ztratil nějakou ozdobu z čepice. Né za to, že to ztratil, ale za to že brečí nad něčím co si způsobil sám. Já bych ho nebil, ale nekoupil bych mu čepici novou. To je ale asi pro kluka horší trest než pár na zadek.- Takže, kluci jsou už velký, jeden už dospělej. Kámoš již u nich není. Všichni 3 tři ho maj rádi,ti 2 víc než vlastního.Navštěvují se. Byl pro ně autorita.Staral se o ně, hrál si s nima, bral je sebou na vandry...Byla to pěkná čísla a sem tam to od něj schytali. Zkrátka děti jsou osobnosti a vyžadují individuální přístup. Můj názor se nemění : Děti netřískat a když, tak uvážit zdali to pro daného jedince je vhodné řešení.Rodiče nekriminalizovat, spíš se snažit aby vymizeli předsudky. Oboustranně.