Kandaulismus

Přelom 60. a 70. let 19. století přinesl zvýšenou účast dělníků na národním životě, na táborech lidu a také i jejich širokou aktivitu v dělnických svépomocných spolcích a vzdělávacích besedách. Na intenzitě nabyly boje za hospodářské požadavky dělníků. Tento přelom byl obdobím, v němž si dělnictvo uvědomovalo svoji sounáležitost a formovalo se ve svébytný celek, který se propracovával k třídnímu uvědomění. V této době byly položeny základy, ze kterých vyrůstal svébytný dělnický způsob života.

Formování dělnického způsobu života
Po výrobní konjunktuře na počátku 70. let 19. století, která přinesla nejen rozvoj průmyslu, ale i podstatné zlepšení materiálních podmínek dělnictva, vypukla v květnu 1873 hluboká hospodářská krize, která trvala v podstatě až do konce 70. let.
Tisíce pražských dělníků byly propuštěny z továren a dílen, nezaměstnanost dosáhla obrovských rozměrů. Hned v polovině roku 1873 se odhadoval počet nezaměstnaných v Praze a nejbližším okolí na 15 000, na počátku následujícího roku stále na 10 000 až 14 000.

První krizová léta znamenala i rapidní pokles mezd. Snížení mezd provázela i vzrůstající drahota životních potřeb, na kterou dělnictvo poukazovalo už od počátku 70. let 19. století. Životní úroveň dělnických rodin hluboce poklesla, hospodářská krize zhoršila pracovní postavení dělníků, majitelům továren se v mnoha případech podařilo zrušit dřívější ústupky v délce pracovní doby, k nimž byli donuceni stávkovými boji na počátku 70. let.
V 80. letech 19. století většina odvětví průmyslu dosáhla opět konjunktury. Během hospodářské krize, provázené vleklou agrární krizí, doléhající na venkov, ale došlo ke změnám sídelně demografického vývoje velkých měst, zvláště Prahy. Nezaměstnanost a menší možnosti výdělku v době krize donutily nemajetné, tj. hlavně dělnické rodiny, stěhovat se za levnějšími byty z vnitřního města a dokonce i z centra Smíchova a Karlína do okrajových obvodů, na předměstí a do příměstských obcí. Tím se změnila sociální skladba pražských čtvrtí a zejména jednotlivých obvodů. Byly položeny základy sociální diferenciace pražských čtvrtí a předměstí.
Ke společným problémům dělnictva, bez ohledu na profesionální a sociální zařazení, patřily v této době otázky výše mezd délky pracovní doby.

Kolchozníčku tyto věci si...
Udušení v plynové komoře

Tuto proceduru praktikuje pouze málo jatek. Při této metodě jsou zvířata vystavena účinkům CO2 plynu. Někteří kritikové této metody poukazují na velké utrpení zvířat při dušení.

Kolchozníčku tyto věci si...Snaha o to, usmrtit co nejvíce zvířat v co nejmenším čase není nové. Již v roce1870 bylo poprvé pověšeno prase za nohy na běžící pás, aby mohlo být podřezáno a vykucháno. Toto se stalo ve státě Cincinnati/USA, kdy byl běžící pás poprvé použit.

Na rozdíl od umrtvení se ještě nepřišlo na to, jak zautomatizovat zabíjení. Podřezávání zvířat zůstává na každých jatkách ruční prací a je záleží pouze na zručnosti a svědomitostí řezníků. Dle zákona zde nesmí řezníci tuto práci vykonávat stále. Čas jsou peníze. Zkuste se zeptat řezníka na jatkách na toto: "Myslíte, že zvíře nic necítí?". Ukazuje na prase, kterému právě uříznul nohy a lakonicky odvětí: "Svině ještě něco cítí, musím pokračovat..." a řeže dále.

Ptali jsme se, zda-li se někdy ve spěchu zapomene podříznout prase. "Ano, někdy se to stává", odpovídá řezník. Pokud se toto stane zvířeti, potom se zaživa utopí ve spařovací lázni. Od 5 do 9 je toto typický obrázek z jatek. 500 prasat již visí v chladící místnosti. Muži od krve mají přestávku na svačinu. Sedí ve své šatně, od krve, a svačí své obložené chleby. Maji 20 minut přestávku. Po této následuje další zabíjení. Jako další přichází na řadu hovězí dobytek a telata.

Kolchozníčku tyto věci si...Trend racionalizace vedl již v 70 letech k vývoji plně automatizovaných omračovacích zařízení. Tyto jsou však velmi drahé a velmi vzácné. Zvířata jsou umístěna na běžící pás a jsou umrtveny pomocí přidržení jejich hlavy mezi dvěma elektrodami pod napětím 500 voltů.

Takto automatizovaný provoz je schopen umrtvit 700 prasat za hodinu. Ovšem často nastávají poruchy při takové automatizaci, takže se stává, že občas selže napětí, či se prase jednoduše nedostane pod elektrický výboj. Na konci běžícího pásu je pak pověšeno za nohu při plném vědomí.

Kolchozníčku tyto věci si...kam se na to sere debilita jako je prcání tvojí partnerky jiným za tvýho fandění,aspoň budešmyslet nad normálníma věcma a ne nad tím,jak olíznout mrdku cizího chlapa z tvý starý

Prasata se nejdříve umrtvují elektrickým výbojem. Na jatkách se k tomu používajíspeciální kleště. Tyto kleště se pokládají na krk prasat. Když elektrický výboj projde jeho tělem, zvíře zůstane ve strnulém stavu.

Napětí v kleštích se pohybuje mezi 70–90 volty a kleště musí být drženy skutečně 30–40 sekund na krku zvířete, aby bylo bezpečně omráčeno. Praxe však vypadá jinak. Během velkého spěchu se na toto nebere ohled. Takto zvíře zůstává zhruba 30 sekund. Během tohoto času musí být zabito. Je pověšeno za nohu hlavou dole. Další pracovník na jatkách mu rozřízne krk. Zvíře umírá tak, že vykrvácí. Ostatní prasata toto vše vidí. Můžeme se jen dohadovat, zda chápou, co se děje, jedno je však jisté. Jejich strach je vidět. Zvířata často zpanikaří a opět musí přijít na řadu kopance a rány holí. Protože se umrtvování děje ve velkém spěchu a časové tísni, jsou občas kleště přiloženy na tělo prasete příliš krátce, či na špatné místo. Zvířata potom, když jsou zavěšena za nohy, krkem dolů, se probírají s hlubokými řeznými ranami v krku, škubají sebou a křičí bolestí.

Napětí v kleštích se pohybuje mezi 70–90 volty a kleště musí být drženy skutečně 30–40 sekund na krku zvířete, aby bylo bezpečně omráčeno. Praxe však vypadá jinak. Během velkého spěchu se na toto nebere ohled.

Kolchozníčku tyto věci si...Ráno, šest hodin na jatkách: Sotva hodinu se zabíjí. 120 prasat doposud, každých třicet sekund zemře jedno prase. Něco okolo čtyř set prasat sedí nebo leží na podlaze a čeká na smrt. Některá těžce dýchají, jiná leží vyčerpáním. Některá pojdou ještě dříve, než se dostanou řezníkům pod ruku. Nic neobyčejného. Statisíce prasat jsou chována v tmavých chlévech a po třech měsících jsou transportována za velkého stresu na jatka, takže není se čemu divit, když jim selže srdce.

Prasata přichází jednotlivě anebo skupinově. Protože jsou mimořádně stresovaná zápachem krve, hlukem strojů, snaží se často utíkat, či se vzpírají. Proto jim řezníci uštědřují kopance, či rány holemi, aby zvířata mohla být dopravena až na místo popravy.
Prasata se nejdříve umrtvují elektrickým výbojem. Na jatkách se k tomu používajíspeciální kleště. Tyto kleště se pokládají na krk prasat. Když elektrický výboj projde jeho tělem, zvíře zůstane ve strnulém stavu.

Napětí v kleštích se pohybuje mezi 70–90 volty a kleště musí být drženy skutečně 30–40 sekund na krku zvířete, aby bylo bezpečně omráčeno. Praxe však vypadá jinak. Během velkého spěchu se na toto nebere ohled. Takto zvíře zůstává zhruba 30 sekund. Během tohoto času musí být zabito. Je pověšeno za nohu hlavou dole. Další pracovník na jatkách mu rozřízne krk. Zvíře umírá tak, že vykrvácí. Ostatní prasata toto vše vidí. Můžeme se jen dohadovat, zda chápou, co se děje, jedno je však jisté. Jejich strach je vidět. Zvířata často zpanikaří a opět musí přijít na řadu kopance a rány holí. Protože se umrtvování děje ve velkém spěchu a časové tísni, jsou občas kleště přiloženy na tělo prasete příliš krátce, či na špatné místo. Zvířata potom, když jsou zavěšena za nohy, krkem dolů, se probírají s hlubokými řeznými ranami v krku, škubají sebou a křičí bolestí.
Napětí v kleštích se pohybuje mezi 70–90 volty a kleště musí být drženy skutečně 30–40 sekund na krku zvířete, aby bylo bezpečně omráčeno. Praxe však vypadá jinak. Během velkého spěchu se na toto nebere ohled.

Kolchozníčku tyto věci si...

Každoročně lidé sní několik milionů tun hovězího a vepřového masa, tisíce tun kuřat. Toto je obrovská kopa masa. 20 milionů prasat, 2 miliony kusů hovězího dobytka a 300 tisíc telat musí každý rok zemřít. Zvířata se zabíjí pod velkým časovým tlakem, nepočítá se počet zabitých zvířat za hodinu, nýbrž počet zabití za hodinu. Zabíjení jako na běžícím páse. Týrání zvířat je v jatkách na denním pořádku. Zákon na ochranu zvířat, který zakazuje jejich zbytečné trápení, se v praxi ukazuje jako neúčinný.

Prasata v rolnických chovech...Kolchozníčku tyto věci si schovej a pamatuj. Pomalu přichází doba, že prasata budou muslimské skupině přinášet trauma a naši blbečci lidu chov prasat zakáží. Už dnes je zakázaná veřejná zabijačka,aby někteří jedinci z pohledu na krev nezačalo koktat nebo nedej bože se pomočovat, ale krev z amerických filmů a z řádění IS jim nevadí.Tak že je potřeba mít mezi lidem pamětníka jako jseš Ty.

Koncem 18.století se začala obracet pozornost na pěstování polních pícnin, jetelovin a okopanin, trojhonný polní systém pomalu přecházel na způsob střídavého hospodaření. Zvětšením krmivové základny bylo možné zvýšit početní stavy zvířat. Produkce chlévské mrvy tak vzrostla, vyšší hnojení mělo za následek vyšší hektarové výnosy obilovin a větší sklizeň slámy, tedy další možnost vyšší produkce hnoje. V důsledku těchto změn a ve snaze zvýšit výrobu chlévské mrvy nastala počátkem 19.století nejprve na velkostatku podstatná změna v chovatelské technice, a to zavedením celoročního stájového krmení. Za těchto podmínek se radikálně změnil způsob ustájení zvířat a zvelebovací práce s nimi. Začalo období, kdy byl přesně určen chovný cíl a následná šlechtitelská a plemenářská práce směřovala k jeho dosažení všemi možnými prostředky, ať již známými či nově objevovanými.
Střídavý způsob hospodaření zintenzivnil zemědělskou výrobu jako celku, začala se projevovat spojitost mezi rostlinnou a živočišnou výrobou a hlavním jejich spojovacím článkem představovaným krmivovou základnou. Tu měli zabezpečit majitelé půdy, tedy velkostatek a sedláci s chalupníky. Skupina domkářů díky zrušení obecních a lesních pastvin o svůj přísun krmiv přišla a díky nedostatku finančních prostředků neměla možnost si půdu pronajmout ani koupit. Za těchto podmínek mohl u této nejchudší vesnické skupiny zůstat pouze chov drobných hospodářských zvířat pro nezbytnou potřebu chovatele, jako byla drůbež, koza, ovce, v lepším případě prase. Není tedy divu, že se domkáři nechávali najímat pro práci u sedláků či na rozvíjejícím se průmyslu ve městě. Zvýšená poptávka po živočišných výrobcích, daná zvyšování městského obyvatelstva, zvyšovala jejich ceny a příznivě ovlivňovala jejich početní růst. Vyjímku tvořily ovce, kde došlo k jejich prudkému poklesu díky nahražení vlny jinými materiály jako bavlna či len.
Kromě zkvalitnění krmivové základny nově zavedenými jetelovinami a okopaninami se s rozvojem potravinářského průmyslu začaly ve větší míře využívat jeho odpady, zejména lněné a řepkové pokrutiny, mlýnské odpady,lihovarské výpalky či pivovarské mláto, melasa a cukrovarské řízky. Ve větších selských hospodářstvích a na velkostatcích za této situace ve snaze získávání stále většího zisku byla zaváděna nová plemena, která se zušlechťovala všemi možnými způsoby i za cenu neúspěchu a vymýcení původních plemen. S tím byla spojena i řada adaptací chlévů, rozsáhlejší rekonstrukce i výstavba chlévů nových, které byly oproti starým stájím hygienicky vhodné a vybavené nejmodernějšími technologiemi, které vyhovovaly zvířatům.
Naproti tomu drobná rolnická a chalupnická hospodářství si ve větší míře zachovala svůj původní charakter. Chlév zůstával stále jeden pro všechna zvířata s tím rozdílem, že původní dřevěné stavby ztrouchnivěly a proto byly znovu stavěny již z pevných materiálů jako kámen či cihly. V zaostalých drobných chovech však byla uchována původní domácí plemena zvířat v neprošlechtěné formě. Vlastně ještě dnes díky drobným chovatelům je v Čechách uchován genofond původních českých plemen, který je možno využít při dalších šlechtitelských snahách velkostatku nebo si hledali práci v rozvíjejícím se průmyslu ve městě. Zvýšená poptávka po živočišných výrobcích, daná zvyšování městského obyvatelstva, zvyšovala jejich ceny a příznivě ovlivňovala jejich početní růst. Vyjímku tvořily ovce, kde došlo k jejich prudkému poklesu díky nahražení vlny jinými materiály jako bavlna či len.
Kromě zkvalitnění krmivové základny nově zavedenými jetelovinami a okopaninami se s rozvojem potravinářského průmyslu začaly ve větší míře využívat jeho odpady, zejména lněné a řepkové pokrutiny, mlýnské odpady,lihovarské výpalky či pivovarské mláto, melasa a cukrovarské řízky. Ve větších selských hospodářstvích a na velkostatcích za této situace ve snaze získávání stále většího zisku byla zaváděna nová plemena, která se zušlechťovala všemi možnými způsoby i za cenu neúspěchu a vymýcení původních plemen. S tím byla spojena i řada adaptací chlévů, rozsáhlejší rekonstrukce i výstavba chlévů nových, které byly oproti starým stájím hygienicky vhodné a vybavené nejmodernějšími technologiemi, které vyhovovaly zvířatům.
Naproti tomu drobná rolnická a chalupnická hospodářství si ve větší míře zachovala svůj původní charakter. Chlév zůstával stále jeden pro všechna zvířata s tím rozdílem, že původní dřevěné stavby ztrouchnivěly a proto byly znovu stavěny již z pevných materiálů jako kámen či cihly. V zaostalých drobných chovech však byla uchována původní domácí plemena zvířat v neprošlechtěné formě. Vlastně ještě dnes díky drobným chovatelům je v Čechách uchován genofond původních českých plemen, který je možno využít při dalších šlechtitelských snahách

Prasata v rolnických chovech až do zrušení roboty byla opomíjeným artiklem. Vrchnost je svěřovala na výkrm k mlynáři jako část jeho povinnosti k pronájmu mlýna. Rovněž drůbež vrchnost pronajímala šafářce, někdy mlynářům či poddaným, kteří odváděli od každé slepice část kuřat a vajec, od hus i peří. Spotřeba drůbeže byla ve vrchnostenských dvorech značně vysoká.
V době pastevního odchovu zvířat sloužil chlév v rolnických usedlostech všem druhům zvířat. Byl v něm skot i koně, v rohu stála ohrádka pro prase, hřadovala zde drůbež. Chlév byl tmavý a nevětraný. Původně byl roubený, zvířata stála na mostinách, pod kterými vytékala močůvka ke hnojišti. Při jedné straně chléva byly žebřiny pro píci, pod nimi dlabaná koryta. Nápoj se nosil v putnách do škopku. Větší hospodářství měla již několik chlévů, kde samostatně byla ustájena cenná zvířata, hlavně koně a ovce

Na otázku, jestli mít,...Prasata v domácím prostředí se žijí v chlévě, který by měl poskytovat těmto zvířatům mnohem lepší podmínky než samotné kóje ve velkochovech. Chlév pro prasata by měl být rozhodně provzdušněný, nicméně je nutné zabránit tomu, aby byl umístěn v nějaké místnosti, která není kvalitně kryta před nepříjemným průvanem! Prase domácí také nesnáší vysoké teploty. Není špatné je proto v parných letních dnech polít chladnou vodou. Výhodou domácího chovu prasat je také možnost podestýlky pod prase. Ve velkochovech se podestýlka neřeší. Pozor je také třeba dát na nepříjemný hmyz. Ideálním se jeví nějaký repelent proti komárům a nepříjemnému hmyzu. Těžko praseti člověk dá nějaký repelentní náramek

A co myslíš?Mít, či...Na otázku, jestli mít, anebo naopak nemít doma chov prasat nelze přesně jednoznačně odpovědět. Záleží hlavně na tom, co člověk ve svém životě preferuje. Jestliže chceme opravdu domácí maso, pak je dobré si prase pořídit. Pokud nám ale na opravdové bio kvalitě až tolik nezáleží, je prase v domácím chlévě zbytečné.

Jak je jistě všem známo,...A co myslíš?Mít, či nemít doma prasata?

Jak je jistě všem známo, prasata jsou v podstatě všežravci. Lze jim dát prakticky všechno a určitě si na tom smlsnou! Nejčastěji se prasata v domácím prostředí krmí kdejakými zbytky, které zbyly jejich majitelům. Je třeba ovšem prasata přikrmovat směsí obilovin. Nejčastěji se využívá kukuřice, ječmene a pšenice. Ve velkých chovech se také prasatům dává sojový protein ve formě suché směsi. Pokud se ovšem domácím chovatelům zdá, že jejich pašík méně prospívá, není problém zajít do některého specializovaného obchodu a zakoupit mu doplňky stravy. Rozhodně ale nebude člověk sahat po chemických prostředcích, které jsou ve velkochovech používány. Vše tak bude bio…

magor by nechal šoustat manželku s jiným a líbilo by se mu to,tím méně ještě byl u toho a díval se nato.Normální chlap by tu ženskoukopl do prdele a vyrazil a ten kripl,kterej je tak ubohej,že leze za cizíma ženskýma bychmohl bejt rád,že vyvázne se zdravým ksichtem a nemusí šetřit na plastiku.

Když se mi s tím manžel svěřil tak jsem to hned odmítala a už vůbec to že by u toho byl. Potom mi manžel udělal přístup na stránky a web o této tématice kde se podobné páry mohou setkat a vyměnit si zkušenosti a případně poradit. Byl to i náš případ, milence našel manžel a hned prvně jsme si sedli po všech stránkách. Poprvé před manželem jsem byla jako na trní a moc z toho neměla. Druhá schůzka už byla úplně jiná a po cca 15 letech manželství vidět svýho manžela s pořádně naběhnutým ptákem jak prožívá vzrušení z pohledu na mně a milence při šoustání tak to mně rajcovalo že jsem z toho tekla jako nikdy předtím. každý podle sebe jak píše Marta, já bych asi zase neměla na to mít milence bokem.

Každá jsme nějaká, já bych nemohla šukat a manžel se na to současně díval, i kdyby o to stál. Mám milence, ale manžel o tom neví. A není to pro mne jednoduché. Kdo to prožil, tak mne snad pochopí. Mám ráda oba, ale je faKt že sex s milencem je jiný Je to mladý výkonný kluk). Ale nikdy bych se nerozvedla, děti jsou odrostlé. Jinak sex je věcí těch dvou a nikdo třetí u toho nemá co dělat. Ale proti gustu žádný dišputát.

Manžel kolem 45 let začal dost zaostávat za svou dřívější potřebou sexu a snažili jsme se s tím něco dělat ale přidal se k tomu úraz při sportu a bylo jasné že než se dá vše do pořádku tak to mělo trvat cca rok až dva do úplného vyléčení. Byli jsme na dovolené a sám navrhnul že když on teď nemůže tak by mi to chtěl dopřát a že už chtěl stejně dříve něco podobného navrhnout. Vůbec jsem to nečekala a myslela že to přejde ale když za další cca tři měsíce po tom co musel dle doktorů na další půl rok na sex zapomenut (úraz v souvislosti s prostatou) tak to znova otevřel a otevřeně mi řekl že mu to nevadí a že nad tím dost přemýšlel a asi by u toho chtěl být, že by se chtěl dívat. Já to vůbec nechápala ale sedli jsme si a vše probrali a pochopila jsem že chce jen uspokojit mé potřeby. Dlouho jsme hledali - skoro půl rok a manžel už začal pomalu i sám cítit že se mu vrací po úrazu chuť na sex. Mohla jsem si vybrat a po pár setkáních jsem si našla partnera co splňoval mé požadavky. Manžel ale už mohl taky, ale jen omezeně takže jsme uskutečnili první setkání a byl to teda rozdíl. Milenec šel hned za svým a prvně jsem měla dva vrcholy krátce za sebou, uměl a umí to výborně i jeho výbava je výborná. Manžel byl toho taky vzrušený a samého ho to podle něj dost rajcovalo takže jsme pak mohli pokračovat sami. Našel v tom vzrušení a ví že mu nikam neuteču, ví že jsem chtěla dobrý sex a on se v tom taky dost zlepšil když se plně uzdravil, ale na pořádné šoustání už tak nestačí a proto se s milencem občas scházíme za jeho přítomnosti. Manžel umí skvěle lízat, dráždit ale sex je s ním krátký. Milenec mně šoustá jak chce dlouho, tvrdě a podle mých představ. Manžel se na nás dívá a taky si vždycky přijde na své takže jsme spokojení všichni a vyhovuje nám to.

Já mám milence na krásný sex...Můj muž se na na nás dívá a při tom si ho honí a někdy i stříká jak stříkačka...
A mě se to líbí, milenec umí nádherně šukat a to manžel nikdy neuměl...proto to vyzkoušejte, je to nádhera!

Šáhnout mi nějakej vocas...Manželka a milenec s velkým ptákem to je ideální kombinace.
Dojde domů tak vytrtkaná, že už se mnou nemá na nic chuť!
A vo tom to je!!!