Spánková obrna
Současně s nástupem snů totiž dochází k poklesu svalového napětí (ve spánkových laboratořích se zjišťuje pomoci elektrod umístěných pod bradou), který je tak výrazný, že lze hovořit o "spánkové obrně". Sporadicky se sice snícímu člověku mohou pohnout jeden či dva prsty na ruce nebo noze, ale v celkovém měřítku není během REM spánku schopen žádného většího pohybu.
Někteří lidé mají to "štěstí", že stav obrny mlhavě zažívají ještě během prvních okamžiků po probuzení uprostřed snu. (Objevily se názory, že právě spánková obrna je odpovědná za vznik děsivých snů, v nichž se snažíme utéct, ale nemůžeme se hnout z místa.) Většinou se však normální svalové napětí obnoví dříve, než se ze spánku probereme natolik, abychom mohli jeho pokles zaregistrovat. Jednou z mála výjimek z tohoto pravidla jsou náhlé záchvaty spánkové obrny, kterými trpí osoby postiženě narkolepsií.
Narkolepsie je neurologická porucha, která se projevuje zvýšenou spavostí; narkoleptikům hrozí, že usnou dokonce i při práci či při řízení auta. Většina z nich je proto zcela odkázána na povzbuzující prostředky. Kromě toho však mohou trpět i řadou dalších příznaků, které je možné vysvětlit pouze tehdy, budeme-li se na ně dívat jako na roztříštěné epizody REM spánku. Nejhoršími jsou pro narkoleptiky okamžiky bezprostředně po usnutí nebo těsně před probuzením, protože v těchto chvílích se jim už (respektive ještě) zdají sny, přestože jsou plně při vědomí. Na rozhraní spánku a bdění proto mohou zažívat mimořádně živé halucinace označované jako hypnogogické klamy.
U některých narkoleptiků se stává, že zcela ochrnutí, a přitom při vědomí musejí v posteli ležet někdy i více než deset minut. Patrně nejpozoruhodnější je, že záchvat obrny je může postihnout i během nějaké běžné činnosti a dokonce i ve stoje. Vyvolávajícími podněty mohou být i tak všední situace jako intenzivnější vyjádření emocí nebo hlasitý smích. K léčbě narkolepsie se používají látky, které napodobují působení mediátorů nebo s nimi reagují, ale její přesná příčina není známa.)
Zdroj: Jay Ingram - Cesta za tajemstvím mozku, nakladatelství Oldag
Komentáře
Fundamentalismus si nepleťte s fanatismem. Fundamentalista je člověk, který si váží podstaty víry a tuto víru zachovává neměnnou. Není žádný experimentátor ani fabulátor. A už vůbec ne manipulátor.
Fundamentalista je např. i matematik, který se drží známých axiomů (jinak by se ničeho nedobral)
"Ahojte," až budete někdy v úzkých, vzpomeňte si na mě. To co jsem uvedl, nikoho nic nestojí a přitom pomůže
S duší je to "horší". Tu nevíme kam vědecky zařadit. Existují spousty zkušeností typu NDE, OBE, vidění, paralýzy, projevy při exorcismu.... Je toho tolik, že jen blázen by mohl říci, že to jsou pouhé halucinace.
„Blahoslavení, kdo neviděli a přesto uvěřili.“ (Jan 20, 29)
Prostě argumentace hodná církevních autorit posledních dvou tisíciletí...
Jinak ty verše byly vybrány náhodně, ono celé Zjevení je o násilí, násilí páchané na hříšnících, tudíž lidech... a kdo jest bez viny, že? :D
Jistě víte, že za vraždu půjdete sedět i na doživotí (někde vás pověsí), že za krádež půjdete sedět, že za znásilnění je přísný trest a vůbec každý zlý čin bude potrestán. Znamená to, že náš trestní řád a naše společnost je krutá? Že si řeknete, nebudu v takový řád věřit, protože takovým krutým řádem pohrdám. A tak tento zlý řád vytrestám?
Quod licet Iovi, non licet bovi .... mi si můžeme myslet, co je spravedlnost a oprávněný trest, můžeme se na to dívat našima lidskýma očima, ale to je tak vše.
Jistě víte, že...nebude jistě svým jednotlivcům dovolovat, aby ji trestali. Jistě ne oficiálně a legislativně. Tak masochistická společnost není. Někteří jednotlivci si však dovolí potrestat společnost tu a tam sami od sebe.
Jak to ale souvisí se spánkovou obrnou?
Na neurologii mi k tomu nic nerekli, doktori o tom nic nevi. Ja si myslim jednu vec. Ze tento zazitek je pro nas hrozny z důvodu, ze nas neco blokuje. A to je strach. Pokud bysme z toho nemeli strach, verim, ze se muze stat neco neobycejnyho, protoze ty pocity byly silny, ale nedokazu tu silu vystihnout popisem. Proto, ikdyz je to skutecne desivy zazitek, doufam, ze se bude opakovat. Verim, ze prekonanim strachu se tento zazitek stane naopak pozitivnim a mozna i naplnujicim, proto nechci pomoct tak, aby uz se to neopakovalo, ale tak, abych to zvladl. Podle doktoru to vlastne nema pricinu, ale nejakou pricinu to mit musi. A kdyz neni zdravotni, neni se ceho bat. Zadny demoni neexistujou, berte to s laskou. Laska je protiklad strachu, v lasce se nemusite niceho bat. Privital bych nejakou pomoc, diky za precteni.
Vypozorovala jsem na sobě, že tím trpím, když jsem v nějakým stresu. Například před rokem jsem měla problémy s příjmem jídla a tudíž jsem hodně zhubla, neměla jsem dostatek živin a byla oslabená. Takže i hodně ve stresu. Prožíval jsem SO furt. Naštěstí jsem své blbnutí s jídlem podchytila včas a začala chodit k psychiatričce. Tam jsme nejdříve vyřešily problém s jídlem a pak se doktorka chtěla ještě zaobírat tím spánkem. Chtěla mě poslat na to vyšetření, kde vás zkoumají ve spánku, ale já jsem to odmítla, jelikož jsem se s tím prostě naučila žít a hlavně po vrácení do normálu (zase jsem začala jíst a tak), tak se to zlepšilo. Doktrka mi i doporučila si začít brát před spaním horčík a možná i to tomu pomohlo. Nejdřív jsem ho užívala pravidelně, ale teď už ho neberu vůbec.
Stavy mám párkrát do měsíce a vypozorovala jsem, že to je před menstruací. Co si budeme povídat, holka před menstruací je přecitlivělá.
Takže jsem si vymyslela svojí teorii. Trpím tím, když jsem přecitlivělá nebo ve stresu. Pokud se mě to drží, začnu brát horčík a ten mi pomůže. Když jsem v "tom" stavu, tak si říkám, ať se probudím a probudím se.
Slyšela jsem taky o kineziologii, kam mám v plánu v létě zamířit a třeba mi tam poví i něco ohledně SO, uvidíme.
Každopádně se všichni držte a mějte na paměti, že v tom nejste sami.
Většinou ale slyším nějaké hlasy a nebo naprosto úžasnou hudbu, kterou jsem nikdy před tím neslyšel a teď to přijde - kterou můžu svým vědomím ovládat. Prostě jakoby skládat další její část, kterou hned poté slyším. Těžko se to popisuje. Přitom ač hudební sluch sice mám, na nic nehraju.
Dřív jsem se toho stavu bál. Nemohl jsem se pohnout, dokonce jsem občas vedle postele viděl takovou divnou šedivou postavu. Říkal jsem si, že za mnou chodí UFOni (tak jsem si ty bytosti pojmenoval).
No a pokračování? Naprosto úžasné. Přestal jsem se bát. Pak přišla další fáze. Vstal jsem z postele, procházel zdmi, vznášel se ve vzduchu, létal... nádhera. Tenhle stav občas přešel do lucidního snu, což je podle mě ten nejúžasnější zážitek, jaký může lidský duch zažít.
Nemyslím si, že se jedná o neurologickou poruchu. Lidský mozek je neprozkoumaný a vědomí obecně taky ne. Bůhví, na jakou vlnu se v těchhle chvílích vědomí naladí. A co je vlastně realita, kterou prožíváme? Ale to už zabíhám daleko.
Tyto stavy nemívám moc často, někdy tak dvakrát třikrát do roka, jindy vůbec. Záleží hodně na stresu. Mně osobně pomohla změna přístupu k problému. Tyto stavy u mě vždycky přicházejí v počáteční fázi spánku a už je dokážu dopředu "vycítit", tudíž mám chvíli čas se na ně připravit, přestat se bát. Pomáhá mi, když usínám na boku nebo na břichu, protože ten pocit, že se nemůžete nadechnout není tak hrozný. Poslední zážitek ze včerejška byl docela i zajímavý (lehce transcendentní), ale naprosto chápu ty, kteří se bojí jít spát.
Také se u mě vyskytuje další věc, také ve fázi "usínání". Slýchávám hudbu, i když žádná nehraje. Možná lepší než slovo slýchávám je slovní spojení "plně ji vnímám". Všechno je to jen v mé hlavě. Můj mozek je schopný reprodukovat hudbu (melodii i slova). Dokáže reprodukovat text písniček, jejichž slova v bdělém stavu neznám. Je to v podstatě čistě sluchová halucinace, ale nedoprovází ji žádné negativní stavy.
také trpím...Presne tak pokud se prespim tak nemuzu hybat nicim ani oci otevrit a koukam na sebe z vrchu od stropu jak spim,je mi zima a nevim zda dycham,kdyz uz otevru oci tak si snazim drzet ocni vicka do koran prsty jinak zase spadnou a ja jsem opet paralyzovana.Po nekolika minutach se misim dokopat rychle neco delat,oplachnout oblicej,neco jist,hybat se.mam tento stav od asi 22let.skoro 15 let.Desi me to a nejvice mi pomaha fyzicka unava hooooodne dlouhy trek kde jsem tak moc unavena ze usnu jak spalek,to si nemuzu dovolit ale kazdy den :-(
Poznámka: článek musím napsat do neděle, pak už to je pasé :)
- Odpovědět
Pošli odkaz