Spánková obrna
Současně s nástupem snů totiž dochází k poklesu svalového napětí (ve spánkových laboratořích se zjišťuje pomoci elektrod umístěných pod bradou), který je tak výrazný, že lze hovořit o "spánkové obrně". Sporadicky se sice snícímu člověku mohou pohnout jeden či dva prsty na ruce nebo noze, ale v celkovém měřítku není během REM spánku schopen žádného většího pohybu.
Někteří lidé mají to "štěstí", že stav obrny mlhavě zažívají ještě během prvních okamžiků po probuzení uprostřed snu. (Objevily se názory, že právě spánková obrna je odpovědná za vznik děsivých snů, v nichž se snažíme utéct, ale nemůžeme se hnout z místa.) Většinou se však normální svalové napětí obnoví dříve, než se ze spánku probereme natolik, abychom mohli jeho pokles zaregistrovat. Jednou z mála výjimek z tohoto pravidla jsou náhlé záchvaty spánkové obrny, kterými trpí osoby postiženě narkolepsií.
Narkolepsie je neurologická porucha, která se projevuje zvýšenou spavostí; narkoleptikům hrozí, že usnou dokonce i při práci či při řízení auta. Většina z nich je proto zcela odkázána na povzbuzující prostředky. Kromě toho však mohou trpět i řadou dalších příznaků, které je možné vysvětlit pouze tehdy, budeme-li se na ně dívat jako na roztříštěné epizody REM spánku. Nejhoršími jsou pro narkoleptiky okamžiky bezprostředně po usnutí nebo těsně před probuzením, protože v těchto chvílích se jim už (respektive ještě) zdají sny, přestože jsou plně při vědomí. Na rozhraní spánku a bdění proto mohou zažívat mimořádně živé halucinace označované jako hypnogogické klamy.
U některých narkoleptiků se stává, že zcela ochrnutí, a přitom při vědomí musejí v posteli ležet někdy i více než deset minut. Patrně nejpozoruhodnější je, že záchvat obrny je může postihnout i během nějaké běžné činnosti a dokonce i ve stoje. Vyvolávajícími podněty mohou být i tak všední situace jako intenzivnější vyjádření emocí nebo hlasitý smích. K léčbě narkolepsie se používají látky, které napodobují působení mediátorů nebo s nimi reagují, ale její přesná příčina není známa.)
Zdroj: Jay Ingram - Cesta za tajemstvím mozku, nakladatelství Oldag
Komentáře
Děkuji za odpověď
Dobrý den,
Při brouzdání na interneru jsem narazila na vaši stránku a chtěla by jsem vám předat jeden záznam, který pomůže nejen vám ale i vašim blízkým. Nejedná se o náhradu léčby, ale slibuji že vám nesmírně pomůže a změní život .
Toto audio je řešením na jakýkoliv problém se 100% výsledky.
Vám i vašim blízkým pomůže stejně, jako mnoha lidem po celém světě a i u nás v České republice, pomůže v jakékoliv nemoci.
Postup:
Při poslechu audia zavřete oči a s nejhlubší koncentrací poslouchejte audio. Jakmile skonči, otevřete oči, vezmete si do ruky půl sklenice vody (cca3 dcl). Opět zavři oči a řeknete v duchu třikrát své jméno nebo v koho/co věříte). Pak se zavřenýma očima na třikrát vypijte nachystanou sklenici vody.
1) provádějte 3x denně - ráno, v poledne a večer před spaním
Toto audio poslouchejte právě a pouze 7 dní
http://www.alrehman.com
Upozornění: Tím to audiem není podporován nic a nikdo. Má to čístě pomocný účel.
Přeji vám mnoho štěstí.
Klára
Už je to pár měsíců kdy se mi to stalo naposled. Řekl bych že je to díky častějšímu kouření marihuany, ale to nikomu nedoporučuji. Otestuji.
Prijde jim to vymyšlené . Je to hrozne , mne se to též deje , kdyz jsem přespala a kdyz jsem hodne vycerpana. Kdyz mam stresové období prozivam to i v noci . Nic méně nejvic to prozivam jak zacne denní svetlo mam uz tak zažité , ze na to reauguje moje hlava , nechapu to . Jednou se mi povedlo dostat se z tela a dostat se do jine mistnosti dostala jsem se celkem do dvou ve svém domě , kdy při posledni mistnosti jsem se dostala do koupelny . Podotykam , ze tohle se mi deje uz od 19 let a je mi 27. Chci jeste rict , ze jsem se dostala k přemístěni , az kdyz jsem v tom stavu byla plné soustředěna , a zaměřila se na prsty svých rukou , Tak jsem se dokazala dostat z tela . Kdyz jsem se ale dostala k tomu , co uz jsem rikala predtim, ze jsem se jako do posledni mistnosti dostala do koupelny a videla se ,jak jsem ve vzduchu a podívala se sobe na oblicej ... tak me to vyděsilo , že uz jsem se nikdy nechtela nikam dostat . Mela jsem uplne černé oci, vypadala jsem jako ďábel . Nikdy uz jsem si potom netroufla se dostat z tela . Zazivam to téměř 5 do tydne .
Jednou jsem měla jaký si sen. Byl to to hrozné :(. Jaká si síla mě táhla na židly, ruce mi tlačila podél dolů a hlavu tlačila bokem. Křičela jsem ale nic jsem nemohla. Uvědomovala jsem si že úplně nespím a snažila hýbat rukama, ale nešlo to. Tenkrát mě vzbudil přítel, když si všiml, že mám zrychlené dýchání.
NYNÍ: do tohoto stavu se dostávám, převážně vždy, když jsem unavená z práce či psychicky vytížená :(. Jdu si odpočinout dopoledne nebo i v noci spát, tělo se mi jakoby propadá do postele, oči mi kmitají rychle doleva a doprava, začnou mi brnět ruce i nohy (nemohu se hýbat), hučí mi v hlavě (až je to nepříjemné), jakási síla mě dává ústa do úsměvu (toto mi ještě nikdo nedokázal vysvětlit). Nemám žádné vidity a nic nslyším, jen mám pocit že tam někdo je. Snažím se pohnout abych se probudila, ale je to těžké. Dnes se mi to opět stalo a probudil mě zvonek, byl to šok a trvalo mi necelou minutu než jsem se mohla pohnout i když jsem už věděla že jsem při sobě.
Většinou jsem po tomto zážitku ještě více unavená a cítim se divně. Každopádně mám strach si jít zas odpočinout.
Nu, mám pocit že jste se dostali podobně jak já do spontanního meditačního stavu, není se čeho bát, naopak co by za to jiní dali aby to mohli prožít. Doporučuji nepanikařit a zkusit si tento stav prožít, pokud cítíte něčí přítomnost, zeptat se kdo je přítomen. Když navážete kontakt můžete prožít krásné chvíle. Zajímavé je na tom to, že někdy prožijete i několik hodin v jiné dimenzi a přitom uběhne ve skutečnosti jen pár vteřin.
O tyto stavy se snaží ezotérici hodně dlouho a jen málokomu se to podaří, berte to tak že jste vyvolení, možná che che.
Před lety jsem bydlela v jednom malém městě a tam byl člověk, který mě neustále "uháněl", i když v té době jsem byla už dávno vdaná a zájem o něho jsem vůbec neměla. Jenomže ať jsem se hnula, kam chtěla, neustále mi byl v patách a potkávala jsem jej všude, i na místech, kde bych to čekala nejméně. Byl trochu mentálně narušený a proto asi ani nechápal, že opravdu nemám zájem a nechtěl to nikdy nijak respektovat. Čas běžel, až jednou v noci jsem usnula a zdálo se mi, že někdo zvoní. V tom snu jsem se probudila a říkala si, kdo chodí v půl třetí ráno na návštěvy? Že to není vhodná doba. Pořád jsem slyšela zvonek, pak byl klid, až někdo začal bouchat na okno pokoje. Dostala jsem strach a (stále v tom snu) jsem budila svého muže s tím, že někdo k nám jde a že mám strach, že mi to připadá zvláštní. On se probudil (sen) a říkal, že se jde podívat, kdo to je. Já na to, dobrá, ale jen zmizel,začaly se ozývat hromové rány, jako kdyby někdo bouchat a přejížděl po kovovém vlnitém plechu. Chtěla jsem muže zavolat zpátky, dostala jsem panickou hrůzu, polila mě zimnice a celá se strachy třásla. Pak se v pokoji objevila světlá silueta a nato jsem měla pocit, jakoby mě (mou duši) někdo násilím rval ven z mého těla. Chtěla jsem něco říci, ale nemohla jsem ani otevřít ústa, špatně jsem dýchala a upadala do mdlob, nemohla jsem nic, jen silou vůle jsem alespoň (jak bych to nazvala nejlépe) držela duši a tělo? - pohromadě. Bylo to děsné. Pak se muž vrátil zpět a říkal, že venku už nikdo není. Já mu nato řekla:"Kdybys tak věděl, co se mi právě stalo za hroznou věc..." a najednou jsem se probudila- už opravdu. Bála jsem se otevřít oči, ale kouknu na budík a tam něco málo po půl třetí ráno. Pak jsem usnula, jenomže...
...jenomže to samé se mi zdálo znova, zase jsem se probudila, pak zase usnula...děs a běs! Ráno jsem se probudila a byla ráda že ta příšerná noc je už za mnou. Jenomže to mělo ještě svou dohru. Jak jsem psala, žila jsem tenkrát v malém městečku, kde na jednom konci nakopneš slepici a na druhém už o tom dávno vědí...Stalo se tak, že ještě tentýž den se ke mně doneslo, že ta osoba mezi 2. a 4. hodinou ráno zemřela. Muž si pak ze mně dělal legraci, že se se mnou "vesnický magor" přišel rpozloučit. Mě to moc legrační nepřipadá, ještě teď mě polévá zimnice, jen si na to vzpomenu.
Pokud je to ta spánková obrna, tak za svůj život jsem ji prožila asi 3 krát, ale výše popsaný zážitek byl nejsilnější. Lituji ty, kteří ji musejí zažívat častěji, tím spíše, pokud jsou to děti.
Letos mi bude 32 let a Spánkovou obrnou ( pokud se tak opravdu nazývá to, čím jsem procházel ), jsem trpěl asi od svých 5 do 10 let. Často jsem míval hodně živé sny, ale když jsem se probudil, nebo často už i v době kdy se mi zdáli, jsem věděl, že jde o sny.
Ovšem to co jsem prožíval v průběhu Spánkové obrny bylo tak reálné, že opravdu nevím jestli to byly sny, nebo o co se jednalo. Ale bylo to odlišné od běžných snů. A zároveň to asi nebyla realita.
Pokusím se to nějak popsat. Mělo to spoustu stejných nebo podobných projevů, jaké tu všichni popisujete. Šel jsem spát a těsně poté, co jsem usnul jsem se jakoby „probudil“ a nemohl jsem se pohnout. Provázelo to takové to pískání v uších, které tu mnozí popisujete.
To, co se mi stávalo dost dobře popsala i „Zdenica“. V tom stavu jsem se snažil křičet, volal jsem na mamku a jejího přítele do vedlejšího pokoje protože jsem byl vystrašený k smrti, ale samozřejmě nic nebylo slyšet. Nebo jsem šel přes mamčin pokoj jakoby na chodbu a tam mě vždy NĚCO vyděsilo a nemohl jsem jít dál. Pak jsem se ocitl zase v posteli…a to se několikrát opakovalo ( přesně jako to popisovala Zdenica ).
Tohle všechno by ještě bylo celkem v pohodě, ale to, proč si to všechno do dnes pamatuji a proč to považuji za největší hrůzu jakou jsem doposud zažil bylo, že jsem při tom měl prakticky pokaždé zrakové halucinace ( pokud se o ně skutečně jednalo, páááč opravdu nevím o co se přesně jednalo ).
Prakticky vždy to začínalo tím, že když jsem se nacházel v tom stavu, tak mi na hrudi seděla nějaká stará škaredá babizna. Asi vám to připadá směšné, ale opravdu se to dělo. A když mi ta babizna seděla na té hrudi, tak jsem měl v tu dobu i vámi zmiňované problémy s dýcháním.
Na této stránce je obrázek, který dost dobře odpovídá tomu co jsem zažíval a VIDĚL ==> http://translate.google.cz/translate?hl=cs&langpair=en|cs&u=http://en.wikipedia.org/wiki/Sleep_paralysis
Nevím samozřejmě o co se jednalo…jestli to byla narkolepsie, kataplexie, hypnagogní halucinace, nebo cokoliv jiného, ale každopádně přibližně v těch mích 10ti letech to přestalo a od té doby už jsem to NIKDY nezažil. V té době jsem o tom samozřejmě s nikým nemluvil. Byl jsem malé dítě ( 5 – 10 let ), tudíž by mi nikdo nevěřil. Navíc jsem v těch letech samozřejmě neměl vůbec páru o tom co se mi děje, jestli se to děje každému, jestli je to běžná součást života, nebo o co se teda vůbec jedná. Každý by to připisoval nějaké „přehnané dětské fantazii“…atd. Ale dnes s odstupem mnoha let mohu říci, že se v žádném případě nejednalo o dětskou fantazii, nebo nějaké výmysly ( vím co jsem zažíval a viděl ).
Ohledně té zrakové halucinace ( té staré baby ) jsem se na nějakých internetových stránkách dozvěděl, že by se mohlo jednak o nějakého démona, nebo ducha umírajícího člověka, který tímto způsobem nasává energii ze zdravých lidí aby mohl dále žít. Tento výklad mě dost zaujal, protože to kurevsky dobře zapadá do situace ve které se naše rodina nacházela.
V té době jsem bydlel v jednom bytě se sestrou, matkou, jejím přítelem, dědou a babičkou. A právě v té době, když mi bylo těch 5 až 10 let, jak jsem potom zjistil, trpěla má babička rakovinou. Byla tudíž umírající a v roce 1988, když jsem měl 10 let pak umřela. Je to možná jen shoda náhod, ale třeba to byl její duch, který mě neustále navštěvoval. Každopádně po její smrti už se mi to nikdy nestalo. Ale byl to tehdy dost velký psychický záhul na jedno malé děcko!!!
Těžko říct jak to bylo, jak to je, o co se jedná… Dnes mi jde jen o to, abych zjistil o co jde, proč se to děje, jak se tomu vyvarovat.
- Odpovědět
Pošli odkaz