Výprask vařečkou

Přátelé, nenadávejte, nestigmatizujte. 80% zdejších komentujících a jejich počet byste napočítali na prstech jedné ruky, jsou mentálně zaostalí jedinci. I oni mají právo na sexuální život. Terapie psaním se doporučuje i jim, většinou jim vytvoření příspěvku stojí obrovské  úsilí. Nejedná se o prvoplánové pedofily nebo lid prokazující fyzické násilí v rodinách. 

Obsah toho, co si máme představit pod pojmem sexualita u osob s mentálním postižením, velmi výstižně vyjádřila Štěrbová v předmluvě své knihy Sexualita osob s mentálním postižením. Chceme-li obsáhnout sexualitu u osob s mentálním postižením, klademe si velký úkol. Můžeme však informacemi a otevřeným způsobem k tomuto tématu přispět k naplnění práv osob s mentálním postižením. Je třeba si uvědomit, že práva, která se vztahují k jedincům bez postižení, se neliší od práv osob s postižením. Je nezbytné překonávat silně zakořeněné předsudky, cílenou osvětou transformovat postoje těch nejdůležitějších – vychovatelů, poskytovatelů služeb a v mnoha případech i rodičů. Téma sexuality je široké a citlivé. Sexualitu lze pojímat z různých hledisek, je potřeba vnímat rozdíly mezi sexuálním chováním a sexuální touhou. Je nutné ji brát z pohledu multidimenzionálního, a to biologického, psychosociálního, projevů chování, morálky a kultury. Sexualita je součástí kvality bytí člověka, důležitou součástí jedince. Je jednou z nejintimnějších forem prožívání jedince, potřebou emočního naplnění v koexistenci s druhým člověkem. Sexualitu bychom neměli pojímat jen z pohledu dospělé sexuality – je to jako bychom brali výsek z života člověka bez jeho minulosti a bez jeho budoucnosti. (Štěrbová, 2007).

trolling IP

Náš jedenáctiletý Marek bude dneska večer pořádně bit. Za celý týden se mu nahromadily prohřešky, tak na něj večer vlítnu... A bude se hezky svlíkat, chlapec... Pak pořádně vystrčí a nastaví tu jeho holou... A pak přes ní dostane!  Nejdřív bude o tu jeho holou zadnici pleskat vařečka a pak ještě řemen. Ráno, než šel do školy, jsem mu řekla, co s ním večer provedu, aby se měl na co těšit, chlapeček...

Výborně. Tady už to vypadá na slušný začátek. 

Co si myslíte o dvou výprascích v jedem den? Včera ráno jsem nařezala svému synovi kartáčem na vlasy. Odpoledne přišel domů ze dvěma poznámkami. Trochu jsem pak litovala, že jsem mu znovu nenařezala. Co myslíte měla jsem mu dat ještě výprask? Popripadne čím a kolik ran? 

Co se u vás děje po vyprasku? Já naši holčičce prdelku pohladim, dam na každou půlku pusinku a hodně obejmu. Občas ji prdelku i namažu

Máme čtyři děcka. Dva kluci, dvě holky. Klukům je šest a deset let, holkám je osm, jsou dvojčata. Řežeme jim ty jejich holé zadnice a taky je bijeme na dlaně. Při trestání jsou taky bosí. Když někomu z děcek řeknu, že dostane, at už přes zadek, nebo přes ruce, tak se nejdřív musí zout do bosa, tím začíná příprava na bití.  A zuje se ihned na místě, kde mu řeknu, že bude sekec.  Pak jde bosky do obýváku, tam se konají tresty. Pak se připraví na nářez. Před bitím na ruce  si pak kvůli tomu vyhrne rukávy, pokud jsou dlouhé a nastaví ruce. Stojí uprostřed pokoje. Pak dostane prutem, většinou deset ran. Před bitím na zadek musí dolů gatě a spoďáry. Pak se přehne, většinou ze strany přes křeslo, nebo přes sedačku, vystrčí holou a řemen vzápětí pleská o tu holou kůži a zadek se barví dočervena.... Děcko řve a brečí, slzy tečou proudem. Počet ran je deset až třicet, podle toho, za co dostane. Po bití musí pak zůstat bosí, až než jdou spát. A po bití na zadek musí zůstat hodinu s holým zadkem.

Já dostanu výprask zítra