Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová
Její útěchou byla krev jejích obětí, kontrapunktem této útěchy pak pankrácký provaz!
Na Hepnarovou působila řada psychologických faktorů. Některé z nich měly povahu obecnou, další specifickou, a ještě další jedinečnou.
Nešťastná byla její rodina s přezíravou matkou a surovým otcem, a nešťastná byla i komunistická společnost, do které se Hepnarová narodila. Tohle a její vrozené zvláštnosti vedly ke katastrofě.
Bať, Jadrnožko. Hepnarová zaútočila na lidi, kteří zažili jednu, nebo ještě častěji dvě, světové války. Buď pro ně tedy byl její útok normálnější, než by byl pro nás, nebo to pro ně byl naopak ještě větší šok. Ve známé vojenské písni "Směr Praha" se mimo jiné zpívalo "na práci klid pro všechen lid, my uhájíME věčný mír!"
Hepnarová Najela 28 let po válce. To mělo velký vliv na percepci i recepci jejího Najetí.
Kdyby Olga Hepnarová věděla co ji při exekuci čeká, tak předtím spáchá sebevraždu. Dusit se dlouhé minuty při plném vědomí na oprátce, to je skutečně to nejstrašnější co může být. Jedině, že by ji strhli vaz, ale to se v jejím případě myslím, nestalo.
I při škrcení má popravovaný celkem dobrou šanci, že u něj bude fungovat baroreceptorový reflex. Ten se aktivuje tlakem kolem krku, a vede k rychlé zástavě srdeční činnosti.
To není tak jisté. V každém případě musí člověk vědět jak na to. Kdysi o těchto věcech hovořil jeden soudní lékař, koroner a ve více než 80 procentech dokonaných případů oběšení tito sebevrazi trpěli při plném vědomí dlouhé minuty.
Tak značná část sebevražd "oběšením" neobnáší úplné "zhoupnutí" těla - zejména v kriminále nebo blázinci, ale i na svobodě. Jedná se spíše o uškrcení s využitím zlomku tělesné váhy. Sebevrah si třeba uváže nějaký provaz (nebo v detenci kus prostěradla) za kliku dveří, a pak se do něj v kleče "opře". Pokud pak jde o oběšení s nízkým pádem v pravém slova smyslu, je důležité, v jaké poloze vzhledem ke krku umístíme dobře nachystaný uzel provazu. Pokud je někdo zhoupnut s uzlem někde vpředu nebo u boku, nebo je uzel špatně připravený, pak může takto pověšená osoba opravdu čekat na bezvědomí relativně dlouho.
Ano, i na našem sídlišti byl takový případ. Pán, homosexuál, neunesl, že jej jeho partner, cikán, opustil. Na klice se oběsil, avšak, jak se posléze doslechlo, přes půl hodiny se údajně trápil, než nastal konec. Takže, říkám si, pokud by mě někdy napadlo skončit život sebevraždou, tak nikdy ne oběšením.
Tak ony existují dva druhy oběšení - krátký pád a dlouhý pád. Při krátkém pádu dochází k uškrcení, které může být zdlouhavé, pokud se nedostaví baroreflex. Dlouhý pád pak generuje velkou hybnost, která, transformovaná v silový impuls po napřímení provazu a nárazu na smyčku, způsobí okamžité zlomení vazu, nebo dokonce urvání hlavy.
Pro člověka který se v tom nevyzná, tak způsob sebevraždy oběšením je skutečně nesmírně rizikový. Jakmile se jedinkrát pověsíte, ať již ve stoje či na klice, tak v okamžiku, pokud byste si to rozmyslel, není žádná naděje kupř. rukama si uvolnit provaz a dostat se z něj. Určitě není síla toto provést. Takže jak říkám, jen skok pod rychle jedoucí vlak.
Skok pod rychle jedoucí vlak je silně kontrareflexivní. Většina lidí se k němu neodhodlá, a ti ostatní prožijí před smrtí okamžiky obrovské hrůzy. To už je lepší to oběšení dlouhým pádem. Stačí delší provaz, uvázat si ho někde na mostě se zábradlím či na nějaké rozhledně, a skočit. Je-li pád dostatečně dlouhý, je přerušení míchy prakticky jisté. Nicméně jsou i další, ještě daleko pohodlnější metody než dlouhý pád s provazem.
Ano, a hlavně když strojvedoucí spustí naplno houkání. To již, ten šílený, prostorem prostupující zvuk, odradí potencionální sebevrahy, že mnozí v posledních pár vteřinách uskočí z kolejiště.
Jiné stakáto by měla poprava Hepnarové, nebýt Osvětimi!
Téma Olgy Hepnarové je tématem velmi psychologickým, psychiatrickým!
Jak jenom vysvětlit pětiletému dítěti formou maňáskového divadla obrovský lidový tlak na komunistickou prokuraturu a soudní systém, aby byl Hepnarové navržen trest smrti, a aby byla následně právě k tomuto trestu i odsouzena?
Je nutné několikrát po sobě dramaticky prozpěvovat: "lidé mluvili, plakali, brečeli, zpívali, tančili, prosili"!
Zároveň je potřeba připomenout určité spekulace tehdejší veřejnosti, že Hepnarová svůj čin provedla jako prostest proti zločinům komunismu. Konečně jednalo se o první roky normalizace.
Určitě by bylo zajímavé spekulovat nad tím, zda by se Olga Hepnarová uchýlila ke svému činu i tehdy, kdyby se společenské a politické poměry v Československu nevyvíjely na přelomu 60. a 70. let tak tragicky, jak se v reálu vyvíjely. Za rané normalizace kupříkladu vůbec nebylo vycházeno vstříc lesbám a gayům. Ti nemohli využít zdravotní systém (a samozřejmě už vůbec ne veřejnou inzerci) k vzájemnému seznamování.
Každý lidský život je tragický. Olga Hepnarová však měla tu sílu si tragiku svého života uvědomit, a její mentální ustrojenost a předpoloženost ji vedla k tomu, aby se za tuto tragiku pomstila společnosti.
- Odpovědět
Pošli odkaz