Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová

Její útěchou byla krev jejích obětí, kontrapunktem této útěchy pak pankrácký provaz!

Nešťastná byla její rodina s přezíravou matkou a surovým otcem, a nešťastná byla i komunistická společnost, do které se Hepnarová narodila. Tohle a její vrozené zvláštnosti vedly ke katastrofě.

I při škrcení má popravovaný celkem dobrou šanci, že u něj bude fungovat baroreceptorový reflex. Ten se aktivuje tlakem kolem krku, a vede k rychlé zástavě srdeční činnosti.

To není tak jisté. V každém případě musí člověk vědět jak na to. Kdysi o těchto věcech hovořil jeden soudní lékař, koroner a ve více než 80 procentech dokonaných případů oběšení tito sebevrazi trpěli při plném vědomí dlouhé minuty. 

Tak značná část sebevražd "oběšením" neobnáší úplné "zhoupnutí" těla - zejména v kriminále nebo blázinci, ale i na svobodě. Jedná se spíše o uškrcení s využitím zlomku tělesné váhy. Sebevrah si třeba uváže nějaký provaz (nebo v detenci kus prostěradla) za kliku dveří, a pak se do něj v kleče "opře". Pokud pak jde o oběšení s nízkým pádem v pravém slova smyslu, je důležité, v jaké poloze vzhledem ke krku umístíme dobře nachystaný uzel provazu. Pokud je někdo zhoupnut s uzlem někde vpředu nebo u boku, nebo je uzel špatně připravený, pak může takto pověšená osoba opravdu čekat na bezvědomí relativně dlouho.

Ano, i na našem sídlišti byl takový případ. Pán, homosexuál, neunesl, že jej jeho partner, cikán, opustil. Na klice se oběsil, avšak, jak se posléze doslechlo, přes půl hodiny se údajně trápil, než nastal konec. Takže, říkám si, pokud by mě někdy napadlo skončit život sebevraždou, tak nikdy ne oběšením.

Tak ony existují dva druhy oběšení - krátký pád a dlouhý pád. Při krátkém pádu dochází k uškrcení, které může být zdlouhavé, pokud se nedostaví baroreflex. Dlouhý pád pak generuje velkou hybnost, která, transformovaná v silový impuls po napřímení provazu a nárazu na smyčku, způsobí okamžité zlomení vazu, nebo dokonce urvání hlavy.

Pro člověka který se v tom nevyzná, tak způsob sebevraždy oběšením je skutečně nesmírně rizikový. Jakmile se jedinkrát pověsíte, ať již ve stoje či na klice, tak v okamžiku, pokud byste si to rozmyslel, není žádná naděje kupř. rukama si uvolnit provaz a dostat se z něj. Určitě není síla toto provést. Takže jak říkám, jen skok pod rychle jedoucí vlak.

Skok pod rychle jedoucí vlak je silně kontrareflexivní. Většina lidí se k němu neodhodlá, a ti ostatní prožijí před smrtí okamžiky obrovské hrůzy. To už je lepší to oběšení dlouhým pádem. Stačí delší provaz, uvázat si ho někde na mostě se zábradlím či na nějaké rozhledně, a skočit. Je-li pád dostatečně dlouhý, je přerušení míchy prakticky jisté. Nicméně jsou i další, ještě daleko pohodlnější metody než dlouhý pád s provazem.

Ano, a hlavně když strojvedoucí spustí naplno houkání. To již, ten šílený, prostorem prostupující zvuk, odradí potencionální sebevrahy, že mnozí v posledních pár vteřinách uskočí z kolejiště.

Určitě by bylo zajímavé spekulovat nad tím, zda by se Olga Hepnarová uchýlila ke svému činu i tehdy, kdyby se společenské a politické poměry v Československu nevyvíjely na přelomu 60. a 70. let tak tragicky, jak se v reálu vyvíjely. Za rané normalizace kupříkladu vůbec nebylo vycházeno vstříc lesbám a gayům. Ti nemohli využít zdravotní systém (a samozřejmě už vůbec ne veřejnou inzerci) k vzájemnému seznamování.