alkoholismus

ahoj Lucy co tim myslis ze je Ti to jedno i v praci?Taky se ptam proc to sdrive slo asi jsme byli mladsi Katka

ahoj všichni a hlavně holky nebo ženy, patřím taky mezi Vás, je mi 27 let a "jedu" si v tom už asi rok.Stejně jako Věra jsem se tomu nikdy nevyhýbala, s manželem jsme si klidně otevřeli láhev vína a za večer vypili.Jenže mi to nepřipadalo divné ani v práci, takže když bylo po draku - dal se panák na lepší den. Už je mi to jedno i v práci. Od manžela mám ultymátum, takže se musím držet. I moje mamka se léči ze závislosti, ambulantně už 9 měsíců. Je mi z toho dost smutno. Proč to dříve šlo a teď ne?!

Holky, ktere mate problemy s alkoholem. Napiste mi na adresu deniska.ka"seznam.cz

jaterni testy mas v poradku?nepiju sice tak dlouho as i je to itm ze jsem o sedm let mladsi,ale nekdy si rikam,ze to asi ma spatny dopad na jatra

Tak jsem si přečetla všechny příspěvky, a jsem opravdu moc ráda, že nejsem sama kdo má problém s alkoholem.Také bych uvítala užší diskusi s někým, kdo je na tom jako já.Také to začalo nevině. Už od mládí jsem měla "kladný" vztah k alkoholu. Nevyhýbala jsem se žádným večírkům a příležitosti se napít. Bohužel jsem vždycky hodně vydržela a vydržím dodnes. Na kocovinu také bohužel netrpím, až na vyjímky kdy jsem toho vypila tolik, že jiného by to asi zabilo. Poprvé jsem se nad tím zamyslela, když mi bylo asi 22 let. Tenkrát bylo období, kdy jsem asi rok pila v podstatě denně - a hodně. Ale pak se to nějak samo srovnalo. Vdala jsem se, mám dvě děti. Dnešní problémy se nastartovaly, když mi bylo asi 32 let. Tehdy jsem držela zase jednu z těch "zaručených" diet, kdy se den zakončoval vypitím 2dcl vína. Dietu jsem držela dost dlouho a nějak jsem si zvykla. Pak jsem začala podnikat a byla dost často ve společnosti, kde se samozřejmě také pilo a já se pochopitelně vůbec nebránila. A tak jsem začala pít každý den, i doma. Ale už to nebyly dvě deci, ale třeba 1/2 - 1 l vína. Naučila jsem se tím likvidovat stres a dotěrné problémy. Alespoň na chvíli. A je to tak dodnes. Bohužel - nebo bohudík, opilá nebývám. V práci mi to nepřekáží. nemám takové ty stavy, že ráno nebudu vstávat, protože se potřebuju vyspat. Zajímavé je, že přes den bych se vůbec ničeho nenapila. Bez problémů dokážu odmítnout i eventuelně nabízený alkohol. Ale zato úderem osmé hodiny večer sahám po červeném víně. Je to také jediné co piju. Po žádném jiném alkoholu bych nesáhla. Myslím, že už mám problém. Zatím mne moc neomezuje - zatím. Protože určité náznaky už tady asi jsou. Nechuť dělat některé věci, někdy trošku horší schopnost koncentrace. Navíc to leze do peněz a programově si ničím zdraví. I když zase "zatím" mám jaterní testy v naprostém pořádku. Na léčení nemůžu. Jsem sama se dvěma dětmi a někdo se o ně zkrátka musí starat. Takže bych také uvítala nějakou alternativní možnost. Jestli nějaká taková existuje. Je tady mezi vámi třeba někdo z Plzně, kdo by poradil, kam se obrátit?

Petro, Jano, napiste mi na adresu deniska.ka"seznem.cz Moc se tesim

Deniso, Petro, jak se sejdeme, či předáme kontakt? Myslím, že bych také ráda s někým něco probrala a také už možná předala i nějaké zkušenosti......Jana

Ahoj vsichni Alkoholismus je nemoc a dedicne sklony se projevuji.Muj otec take pije.Bojim se,co s nim bude a s nami a zaroven si obcas rikam,at uz to dopadne jakkoliv at to nejak skonci.Mama se trapi,vsichni.Absolvoval uz snad vsechny druhy leceni a nic nepomohlo.Obavam se,ze uz neprestane a snazim se s tim smirit,nedoufat a neupinat se na tu myslenku.Musim zit take svuj zivot.Obcas si rikam,jak jsem sobecka,ale uz neverim,ze on sam chce prestat.

Deniso,myslim, ze jsem na tom podobne...Taky bych potrebovala popovidat..neni s kym...Dej vedet...Petra

Deniso, netajit!!To stejně neutajíš a alkoholismus se dá léčit i ambulantně. Obrať se na nějakou z léčeben, psychiatrii nebo do poradny...Nenič si život. To, že o tom s tebou nikdo ze tvého okolí nemluví ještě neznamená, že to neví, neregistruje..Nech si pomoci od odborníka, diskuse s alkohlikem by ti byla k ničemu, jen se budete podporovat v dalším sebezničování...Držím ti palce!!

Hledam spriznenou dusi, ktera by se mnou diskutovala na tema - problemy s alkoholem, caste neboli pravidelne piti, zavislost ? Co dal ? Jak to tajit ? Potrebuji pomoc, stydim se o tom mluvit, tak to clovek taji, rada bych nekoho nasla, kdo ma podobny problem , ne s druhym clovekem, ale sma se sebou.

Magdo, nejsem odborník, nevím ankolik je alkoholismus dědičný, ale vzhledem k tomu, že prý se jedná o nemoc, je možné, že nějakou souvislost to mít bude.V každém případě-mimo mojí matky máme v rodině(tedy měli jsme), případ alkoholismu...Takže dědičnost asi opravdu existuje. Nicméně řeči, že chuť na pivo mám zděděnou- nezlob se,ale vzhledem ke zkušenosti a žití s matkou alkoholičkou ti prozradím,že to jsou jen řeči.Máma mi taky 3 roky tvrdila,že toho panáka si musí dát,aby se nastartovala a za celý den už jiné pití nepotřebuje.Ale nepotřebovala jen to z lednice, ale to, které měla dané jinde. Snaž se si s manželem promluvit.Neříkám nutit ho k abstinenci, ale dle mého názoru denně pico apod. není moc vhodné.Já osobně ze zkušeností s alkoholiky jsem konzumaci alkoholu omezila na minimum.Není to proto,že bymi nechutnal,ale vím,jak člověk dokáže být pod vlivem, byť jednoho piva(v určitém stadiu) "hnusný". Moc jsem tě asi nepovzbudila,ale promluv si s ním,určitě řešení najdete.Alkohlik se neprojevuje jen tím, že pije furt, ale i tím, že pije "jen"občas. Ovšem při každé příležitosti..Pavlína

Reaguji na příspěvek hned pod tím mým prvním...Moje matka chodí za doktorkou psychiatrie 7 let a stejně to nebylo nic platné.Já jsem nemohla otěhotnět,šla jsem an umělé oplodnění, mám teď dvojčátka-holčičky..Všechno to prožila máma se mnou, bez problémů..Holkám je 2,5 roku a ona místo toho,aby se o ně začala "starat" jako babička,začala pít.Doporučuju - dítě babičce alkoholičce nesvěřovat..Třeba jí to potom dojde, o co přichází. Ovšem když byla (stejně jako moje matka) schopná přijít o dětství dětí svých..Je mi taky těžko,mrzí mě to,chce se mi řvát.Začínám mít problémy se svým manželem,protože odnáší to,že se moje matka vrátila k pití..Nevím nevím co s tím. Rada je tady každá drahá.Musí chtít asi především onen alkoholik.Jenže jak může chtít,když mu to v podstatě nemyslí ??!! Je to bída, ale takhle se vypovídat na chvilku pomůže.

Ahoj všichni, prosím o názor.Do jaké míry je dědičný alkoholismus a chuť na alkohol? Někdy se mi zdá,že manžel pije víc,než by se mělo.Manžel mi tvrdí, že chuť na alkohol a pivo, má zděděnou. Jeho praděda se upil, děda pije taktéž,léčení v léčebně nemělo žádné účinky,oba z máminy strany, manželova máma v sobě chuť údajně potlačuje a ovládá se. Je to genetické? Do jaké míry se to dá ovládnout teď v dospělosti?Manžel alkoholik není, ale chtěla bych zabránit tomu, aby to u něj propuklo.Děkuji

Ahoj všichni, kdo máte problémy s rodiči alkoholiky. Je to fakt nechutný. Moje máma prochlastala více méně mé a bratrovo dětství. Když se mi narodil syn, najednou přestala a byla skvělá babička. Ale před 2,5 roky kolem Vánoc do toho zase spadla. Byl to šok. Pak jsme jí poslali za psychiatrem a nějak se to srovnalo. A další šok, tento týden začala pít zase, i když mi hlídá syna. Fakt už nevím, co budu dělat. V březnu jsem se podruhé rozvedla a oporu mám jen v mé nejlepší kamarádce. Musím chodit do práce a vše táhnout sama a spoléhat jen na sebe. Tímto svěřením se mi ulevilo. Když bude někdo chtít, napište, budu ráda!Díky Aja

Karle, moje matka je alkoholička.Před 7 lety podstoupila dobrovolně léčení,rok od roku byla lepší, super...Letos na jaře "prý měla velký důvod" se znovu napila...Asi je to to těžké alkoholu nechat,ale neomluvitelné.Nyní tvrdí,že s tím bojuje sama, protože, jak říká "nechce zpátky do léčebny"..Miluji svoji matku,ale už jí nevěřím.Vždy když zazvoní telefon,trnu, jak bude mluvit, chovat se...Narozdíl od tebe mám výhodu - nemusím s ní žít...Ani bych nemohla - spíš nechtěla. NIKDY už neuvěřím tomu,že ten, kdo se stal závislým, se k tomu nevrátí...Život je těžký a pokud se s ním člověk neumí vyrovnat jednou, nedokáže to ani podruhé.Omlouvám se, že jsem tě nepodpořila, ale tak strašně jsem se ve své matce zklamala, že od letošního jara opravdu nevěřím..

v Praze denně, v neděli v angličtině. Kontakt najdeš ve zlatých stránkých na úvodu, kde jsou odkazy na různá krizová centra, lékaře atd....(hledat Tě nechávám záměrně, abys měla s tím trošku práci, víš?). Jinak, prosím, ozvi se mi na mail. Něco bych klidně s Tebou ráda probrala, ale spíše mezi námi dvěma. Pa Jana

Kdyz ma clovek nejaky problem s alkoholem, mel by v prvni rade sam pro sebe uznat, ze tu ten problem je. Mel by tu situaci take jako problem videt a chti proti nemu bojovat...sam za sebe, za svuj svet, za sve zdravi, ......Pomoci v dnesni dobe existuje mnoho,nejruznejsi centra, psychologove, lecebny. Je spousta lidi, kteri se od nejruznejsis zavislosti, se kterymi zacali z nejruznejsich duvodu odpoutali. Jiste ne hned napoprve, treba ani na po treti to jeste neklaplo...ale vira a vule, v to, ze to dokazu nakonec zvitezila. Tobe bych poradila, aby jsi nemyslel na to, co reknou lidi kolem,...clovek pouzivajici alespon trochu mozek v hlave by zenu nikdy tak, jako jsi popsal nenazval...a kdyby ano, tak takova slova nemaji ( nemela by mit)zadnou silu a pro vas oba minimalni vyznam. Lidi dokazi byt jedovati, ale jen do te doby, nez se jim nebo jejich rodinan neco podobneho take neprihodi - pak jsou najednou plni pochopeni. Ty jsi zrejme to jedine, co muze dat tve zene silu - silu k tomu chtit bojovat. Nevycitej, nevyhrozuj- nic z toho nepomuze- jen by se dostala vice ke dnu - mela by pocit, ze neni k nicemu. Snaz se ji videt hezky, rikej ji jak se ti libi, kdyz je hezky ustrojena a upravena ( coz nemuze byt , kdyz je opita), jak si ji vazis za to, ze se chce vylecit ze zavislosti, rikej ji, ze jsi tu pro ni, ze ji pomuzes jit pres vsechny hranice az k jejimu cili...a cin take tak, bud tu stale s ni a pro ni, pomahej ji prekonat obdobi slabosti, zdvyhej ji vzhuru, kdyz se pod ni otevira propast - a hlavne ver v ni, ze to zvladne, nepochybuj, bud 100% PRESVEDCEN O TOM , ze ona to zvladne. Jestli je tva laska k ni opravdova a jeji vule chti prestat s alkoholem silnejsi nez alkohol sam, pak jsem presvedcena o tom, ze se vam podari najit tu cestu z bludiste ven, pocitej s tim, ze narazite i do zdi a ze to obcas i zaboli - ale za zachranu lidskeho zivota a zdravi to stoji...

Ahoj Jano, nejsi prosím Tě náhodou z Prahy - neporadila bys AAA? Já jsem z Prahy. Předem děkuji Lenka

ahoj Karle, alkohol je "potvůrka". Ano, jsou lidé, kteří konzumují alkohol celý život v celku vydatné míře a nejsou alkoholici, pak jsou lidé, kteří na alkoholu zkrátka závislí jsou. Sama jsem měla problém s alkoholem, spadla jsem do toho dost nevinně, ani jsem netušila, že by bylo možné (jsem silná osobnost). Bohužel stresy v práci, doma, všude tlaky a tak jsem to řešila alkoholem. Za krátkou chvíli jsem zjistila, že nemohu přestat pít.....bylo to šílené zjištění. Chtěla jsem přestat, ale nešlo to. Navíc jsem neměla žádnou oporu doma v partnerovi (je jednoduchý a má ráda pivo). Jen mně urážel, křičel po mně, ať "nechlastám", vyčítal mi, že nic nedělám a jenom piju.... To Tě mohu ujistit, že neudělal správně. Bylo mi vše jedno....Prosila jsem ho, aby mi zajistil léčbu, aby mi zkrátka pomohl. Ne, neudělal nic. Tak jsem se začala snažit, protože jsem tušila, že jsem ve strašném "bahně". Pomohli mi AAA - Anonymní alkoholici. kam jsem často chodila a začala poslouchat příběhy jiných alkoholiků...., jak dopadli, co s nimi alkohol udělal a jak řeší abstinenci.....MOC, MOC mi to pomohlo. Začala jsem úplně měnit svůj život, začala jsemsportovat, jezdit na výlety, pořidli si zahradu, změnila jsem přátelé i známé - vyhýbala se hospodám a barům a td.....Pokud máš svou parnerku rád a nechceš ji opustit, bud jí oporou, pomáhej jí najít vyplnění volného času. Ona Tvou oporu bude potřebovat, až se vrátí z léčení.....A bohužel, asi se nebude moci napít, celoživotně.Jinak AAA jsou v několika městech ČR, klidně sezení navštiv jako host a naslouhej příběhy a zážitky, něbo si nechej poradit. Je to parta příjemných lidí a je tam moc fajn. Nestyď se a klidně to udělej.Jana