Cinkali byste znovu klíčema?

Musí? Takové slovo muži nesnášejí a ihned jdou do opozice. Manželská věrnost je jen ženská fikce, kterou ženám do hlav nasadila asiatské křesťanská církev a potřeba zahnízdit pod ochranou pána. Já to sice chápu, ale je třeba vidět věci realisticky, vždyť zahýbají nejen muži, ale i ženy. Takže mnoho mužů má doma kukačku, jejíž nelegální plod nemanželské lásky odhalí jen genetická kontrola. (Muži, nebojte se prověřit své děti, abyste nedávali své zdroje cizímu dítěti.) Ženy mají plnou hubu manželské věrnosti, tak ať si uvědomí svou prolhanost a licoměrnost.

Ale no tak, vpodstatĕ máš pravdu.

Věrnost i nevěra je oboustranná. Ženy pro to mají spoustu i pochopitelných důvodů. (Ptal jsem se.) Muži mají důvody poněkud jiné, bylo by to nadlouho. Ženy riskují mnohem víc než muži a promiskuita se předpokládá spíše u mužů. U žen je odsuzována (kurva, děvka, potvora, nevěrnice....) u mužů se toto pojmenování vyskytuje jen sporadicky. Děvkaři bývají obdivováni a ženami často vyhledáváni jako jistota lepších rozkoší. Já si žen vážím, protože mám své důvody. A děti jsou radost, za nic nemohou, a je jedno kdo je otcem.

Možná ženy u vás na vesnici nevěrou riskují malou skvrnu na své pověsti. Ale s rozvojem až patologického feminismu si ženy ve městech myslí (a vytloukají to veřejnosti do hlavy), že žena má stejné právo zahnout jako muž a ani se za své zářezy na pažbě nestydí - viz výčty milenců v ženských časopisech (které píšu ženy pro ženy). A proč to? Mj. i proto, že rozvodové soudy už neřeší viníka rozvodu (který by pak logicky nedostal péči i děti). Takže ženy zahýbají o sto šest, protože pro to mají navíc vytvořené dobré podmínky - dětí se zbaví jejich odložením do jeslí, školek, družin a kroužků, a chodí do práce. A v práci a cestou tam a zpět mají stejnou možnost najít si bokovku, jako muži. xxxx Děti jistěže za nic nemohou, ale problém je (pokud muž ví, že vychovává parchanta), když to dítě je zlobivé (což jsou děti často i že zdravotních důvodů - hyperaktivita a jiné poruchy chování, nebo geneticky nemocné. To muž často neskousne ani u vlastního dítěte, natož u cizího. A když má parchant darovat např. krev bratríčkovi a přitom se provalí, že je cizí, a vyhledá svého pokrevního otce, máš často po otcovství - místo abys měl děti dvě, máš jen jedno nebo žádné. A navíc víš, že ti vlastní žena mnoho let lhala. Takže se tady Neriku zase neprs, jak jsi dokonalý a že pro tebe není cizí dítě problém. Nebuď pořád mimoňem.

Má to jeden háček, civilní soud při udání důvodu rozvede na počkání za 20minut. To církevní manželství trvá. Církevní rozvod není možný, existuje pouze možnost zneplatnění tohoto manželství. Což znamená prostřednictvím církevního soudu prozkoumat okolnosti platnosti manželství a jednou se ti to vrátí a nebudeš vědět, co s tolika manželi. Natož dětmi.

Podstatné je s jakým předsevzetím a cílem se do manželství jde. To podmiňuje i výběr partnerů/ partnerek, jejich mentalitu, citové vazby, důvěru, spolehlivost, toleranci, úctu, pochopení atd. Jde o celou škálu hodnot, kterou navíc umocňují děti. Sňatky jen z rozumu, nebo jen zamilovanosti se většinou nepovedou. Musí to být obojí a pak to drží pohromadě.

Pěkné, ale zamilovanost by tam měla být vždy. Ale ne náhlá, krátkodobá.

Správná zamilovanost časem přechází v trvalou lásku.

samozřejmě.

To bys se divil jak je na vesnici posuzována nevěra. Vleče se to nejen přítomně, ale i z pokolení na pokolení, protože pamětníci nelení a vše vykecají. Ostuda se zdá být věčná. Taky proto, nejen "co je v domě, není pro mě", ale taky co je ve vsi a okolí.....není pro mě.

Vezměme takový netradiční případ. Klukovi ujely nohy, oplodnil, šel na vojnu, ona si vzala jiného, (neplodného) což se dozvěděl až později. Jako satisfakci, přestože měl mnohé na výběr, si vzal svobodnou matku, kterou vytrhl z obecného opovržení a parchanta vychoval jako svého, přesto, že měl další vlastní potomky a ke všem se chová stejně, protože jsou jeho. Každý to máme jinak nastavené.

To se to dobře vychovává cizí dítě, když víš, že je cizí a navíc je normální. Ale v životě to často nebývá takový veget. (Jak jsem psal - někdy se dozvíš, že máš parchanta náhodou, tj. žena ti roky lhala, někdy to cizí dítě roste pro šibenici nebo je geneticky nemocné.)

Tak už je to přírodou dáno. Matka je vždy jistá, ale otec....?

Ženy lžou neustále !!! Nedá se jim nic věřit, klidně budou přísahat na své děti, že mluví pravdu !!! V tomhle směru měla církev pravdu !!! Vše co je od ženy je od ďábla !!!

Nemusí lhát, když se neptáš.

Však jo, ptát se nemusíš. Ale co když máš dvě kluky a teď jeden se ptá, proč má jiné ušiska než brácha. Nebo proč on je do hnědá a brácha bílý. (Nebraň se zjevné pravdě, že muži často ve své ženě odhalí kukačku a v synovi parchanta, i když se raději nezajímají.) Samozřejmě také může na tvé dveře zaklepat neznámé dítě, běží tě obejmout, volá tatínku, a tvoje žena valí oči, co se děje. To je ti bližší příklad?

Jasně děje se to, ale v posledních desetiletích se tento problém (tedy kukaččí dítě) zveličuje. Prostě jich není tolik

Problém se nezveličoval, dokud nebyly testy DNA (otcovství) . Pamatuji matku s minimálně patnácti dětmi, každé jiné. Lidé věděli: "Tohle má s předsedou (JZD), tohle se zootechnikem, tohle s pošťákem, jiné s policajtem, atd. Přesto měly jednoho otce, paroháče, který je živil.

Nejvíce panchartů vždy měla šlechta . Za buržoazie , zase páni u kterých v rodinách existovala nějaká ta mladší posluhovačka ... A po rozmachu selského stavu ani nemluvě ... Hlavně , že všichni ti prasáci , mohli celá léta provádět vlastně ono otrokářství ...

Otrokářství funguje stále a je často výhodné pro obě strany. Existuje ve větší či menší míře všude tam, kde je nadbytek pracovní síly. Ale i v některých ujetých společnostech, jako je Japonsko. Vlastně tam je to ještě horší než otrokářství, které je založené na fyzickém donucení k práci. V Japonsku jsou lidé často donuceni se pracovně vybičovat kvůli psychologickému nátlaku od zaměstnavatelů, takže pak je z toho karóši - smrt z přepracování. Sexuální otrokářství zase bylo bohem požehnané v západní civilizaci, kde si ženy zjednávaly pracovní výhody sexuálnímu službami. Jenže feminisky do toho hodily vidle a chudáci sexuální otrokáři (viz třeba holywoodští producenti a režiséři) teď i po deseti letech čelí obvinění zdivočených sexuálních otrokyň ze znásilnění. Dobrými otrokáři byli vždy Arabové, a zůstali v této branži doposud, jen místo bílých otrokyň teď obtěžují filipínské uklizečky, a často je i týrají. Jsou prostě ze všech otrokářů nejzaostalejší.