Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová
V moderním světě muži počítají s tím, že je může žena odsoudit k vysokému soudnímu trestu. Stane-li se tak, ve velké většině to berou relativně normálně, během své inkarcerace se chovají přiměřeně takovéto své těžké životní situaci, a po svém případném propuštění svoji soudkyni nezabíjejí, ani se jí jakkoli jinak nemstí. A to dokonce ani tehdy, jsou-li to muhutní a silní boxeři, kteří mají vůči své soudkyni obrovskou fyzickou převahu. Týká se to i mulatů a černochů v USA.
Podobný přístup ke svému trestu, jenž byl v daném případě trestem hrdelním, měl i hrabě Robert Essex, významný anglický vojevůdce přelomu 16. a 17. století, jehož velezrádný ortel podepsala sama královna Alžběta I. Řečený hrabě byl popraven sekyrou v okrsku Tower of London dne 25. února léta Páně 1601 ve věku 35 let. Podobně jako v případě Marie Stuartovny jej kat stínal natřikrát.
To se vůbec nedivím, že byla poprava Essexe tak komplikovaná. Byl to nesmírně mohutný muž s býčí šíjí, a jistě i mimořádně silnou krční páteří. Byl však nejen velmi statný, ale i ztepilý. Ve věku 23 let stál modelem výtvarníku Nicholasi Hilliardovi pro miniaturu "Melancholické mládí": https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/fa/Nicholas_Hilliard_013.jpg/320px-Nicholas_Hilliard_013.jpg
Příkladem ženy, která se milosrdně a blahodárně zbláznila po zastřelení svého manžela, byla Charlotta Belgická, choť to císaře Maxmiliána Mexického, který byl popraven ve věku 34 let v červnu 1867 na Cerro de las Campanas v Obnovené Mexické republice.
Ano. Kdyby žil David Kozák v jiné zemi a jiné době, a po postřílení celkem sedmnácti osob byl zatčen, postaven před soud a odsouzen k smrti, pak by byla poslední návštěva jeho matky Romany před Davidovou popravou pro danou ženu opravdu mimořádně traumatickým a srdce rvoucím zážitkem, z něhož by se možná již nikdy zcela nevzpamatovala. Nicméně je možné a pravděpodobné, že se Romana Kozáková již plně nevzpamatuje dokonce ani z aktuálních psychických traumat, která v důsledku Davidova amokálního chování skutečně utrpěla.
Jednou z možností Romany Kozákové je reagovat na utrpěná psychická traumata například rozvinutím schizofrenie, nebo i jiné formy rozštěpu osobnosti.
Když byl v listopadu 1960 popraven mladý protikomunistický odbojář Vladivoj Tomek, jeho žena pak potratila a zemřela, a jeho matka dostala tak velké psychické trauma, že dožila svůj život na psychiatrii.
pro Romanu Kozákovou by bylo, kdyby její syn svoji amokální rampidž přežil, ale v jurisdikci, která by mu umožnila udělit trest smrti. Pak by byl odsouzen k smrti a popraven. I bez popravy svého syna však Romana Kozáková dožije svůj život s velkou pravděpodobností na psychiatrii, nedojde-li k nějakému násilnému zločinu proti ní.
David Kozák zabíjel, zraňoval a ohrožoval doma ve vlastní rodině, v lese, na své fakultě i na ulici, útočil na muže i ženy, na děti, mladé lidi i starší občany, na Čechy i cizince, na studenty i učitele, a byl nejspíš velmi inkluzivní ještě i kdovíjak jinak. To jenom svědčí o tom, že jej lidská společnost jako celek nesmírně s*ala, a že nebyl příliš ochoten - ve výběru terčů svého smrtícího násilí - brát nějaké ohledy nebo dělat nějaké výjimky.
Někteří holt dospívají k přesvědčení, že je lidstvo jakási hnusná, beztvará a bezcenná, mnohohlavá, mnohoruká a mnohonohá m*dka. A podle tohoto přesvědčení se pak i chovají.
To je velmi tvrdé vyjádření, které však dobře koresponduje se smýšlením takových masových vrahů, jakým byl i David Kozák. U Hepnarové je to pak trochu sporné - vzhledem k tomu, že zabila pouze staré a zranila pouze dospělé.
Zabila pouze je, protože ostatní tam nebyli. Nevybírala si. S K. ji ovšem spojuje i to, že u obou společnost i rodina zanedbala jejich psychický stav.
Hepnarová si vybrala nahodilý cíl, protože jí jeblo. U Kozáka to není jisté. Možná chtěl zabít někoho konkrétního, protože se na to připravoval. Když už měl opakovací zbraň a dost nábojů, tak pokračoval. Údajně chtěl spáchat sebevraždu a počítal s tím, že bude zabit policií. Zajistil si doprovod svých obětí a tím se také stal "nezapomenutelným". Uťápnutý, ponižovaný, psychopatický, submisivní, introvert.
Vy prostě neznáte příběh Plgy Hepnarové. Rozhodně to nebylo proto, že jí zničeho nic jeblo, jak píšete. A K. nebyl ponižovaný a už vůbec ne uťápnutý, ale byl introvert. Což není jednoznačným předpokladem předpokladem k tomu, že se z člověka stane masový vrah.
Tak dobře. Plga už jebnutá byla a udělala to záměrně a promyšleně. Jaký je v tom rozdíl? A Kozákovi je sice asi do hlavy vidět, ale motiv "zatím", nebo nikdy znám nebude.
Už jsem to psala dnes níže. Oba byli psychicky nemocní a u obou společnost i rodina zanedbala tuto skutečnost.
A ten motiv byl u obou stejný. Nenávist k lidem. Nezaměňovat s nenávistí k režimu.
Byli zakomplexovaní a cítili se společensky vyloučení. Proto ta nenávist. Ano, společnost a výchova na tom měly podíl, ale duševně byli oba nemocní a společnost to měla řešit.
Ano, to platí v případě Olgy. Cos e týká K., to ještě nevíme. Ono to u něj nemuselo být výchovou, psychická nemoc ( možná bipolárka, nevím) u něj mohla propuknout bez ohledu na výchovu nebo rodinné prostředí. Každopádně žil v domě s rodiči nebo jen otcem, také není jasné. A ten musel vědět, že se něco děje. Navíc, pokud je to tak, že u psychiatra nebo psychologa aspoň jednou byl... Na to vše je čas k prodiskutování, zatím jsou to domněnky
Reklama
Kdyby Hepnarová nebo Kozák žili jen málo století dozadu, třeba by konali své amoky s přesvědčením, že je jim odpuštěno, neboť Ježíš Kristus dopředu vzal na sebe na Kříži i jejich hříchy. Takto věci chápou i někteří religiozní zabijáci v USA.
- Odpovědět
Pošli odkaz