Cinkali byste znovu klíčema?
Vše je otázkou zvyku. Voják také zpočátku prožívá, že musí někoho zastřelit, ale starý fronták už řezníčí bez problémů.
Slepice a krůty mi nevadilo jíst. Trošku horší to bylo u králíků, páč ty jsem občas pohladil a pak je zabít bylo stresující. Králík už je savec a je to jiný level. No a co vůbec nechápu - ty národy, co zabíjejí a jedí psy. Páč pes je specifická osobnost. To samé slon nebo delfín, atd. Proti tomu pstruh v potoku, to jsem pod kamenem nahmatal, přitlačil ho ke kameni, prsty mu zajel do skřele žábry, aby se mi nevysmekl, pak ostrým kamenem oddělil hlavu a přinesl domů několik pstruhů. Máma byla ráda, udělala je nám na másle. Oběd vyřešen.
Rozhodně Mucha nebyl býložravec.
Taky jsem nosil ryby. Něco do kuchyně, něco pro kachny a husy, a aby se pobavily, živé do rybníčku na zahradě. Když chtěla máma kapra, vždycky byl, i na vánoce. Zadara. Ale chytat úhoře do ruky to už byl jiný level.
Že by ten řezník byl další.
Nepsal jsem o 80. letech, ale o 90. letech, pičko Rakato. Už ses tu opakovaně přiznal, že sis myslel, že v 90. letech tu byli ještě komunismus. I když jsem ti to vysvětlil, přesto to nechceš pochopit.
"přibylo prudce poruch učení, dyslexie, dysgrafie, LMD, ADHD, poruchy chování." - dřív se na diagnostiku výše uvedeného do značné míry kálelo.
Dříve hlavně nebyli psychologové, aby z toho dělali vědu. Byly jen dvě kritéria - hloupý žák a chytrý žák. A že ten hloupý byl autista nebo dyslektik? Pořád to byl hloupý žák. A jako takový seděl sice ve třídě, ale učitel se správně věnoval hlavně nadaným dětem, a dyslektik schytával jednu kouli za druhou. A proč ne? Z hlediska společnosti nadaný žák v dospělosti vytvářel velké hodnoty, zatímco dyslektik a autista je spíše spotřebovával.
Dříve hlavně nebyli psychologové, aby z toho dělali vědu. Byly jen dvě kritéria - hloupý žák a chytrý žák. A že ten hloupý byl autista nebo dyslektik? Pořád to byl hloupý žák. A jako takový seděl sice ve třídě, ale učitel se správně věnoval hlavně nadaným dětem, a dyslektik schytával jednu kouli za druhou. A proč ne? Z hlediska společnosti nadaný žák v dospělosti vytvářel velké hodnoty, zatímco dyslektik a autista je spíše spotřebovával.
Nikdo to neřešil.
V 90. letech se na diagnostiku poruch učení a chování rozhodně nekálelo. Bylo to právě období nových poznatků a speciálního zaměření na tyto fenomény a rozhodně nebyly v takovém rozsahu jako dneska. Vysvětloval jsem i příčiny. Rakato, tvůj problém je, že jsi laik a chceš poučovat odborníky. To je chucpe. Proč to děláš?
"přibylo prudce poruch učení, dyslexie, dysgrafie, LMD, ADHD, poruchy chování." - dřív se na diagnostiku výše uvedeného do značné míry kálelo.
V 90. letech už nekálelo, bobku Srakato. Kálíš tady zase a opět jen ty. Přišel jsi opět pohnojit tento server, jak je tvým zvykem. V 90. letech se poruchy učení u chování velmi pečlivě sledovaly a v té době už existovaly PPP. Opět laik Rakato, který zná školství jen jako student a kdoví, zda vůbec nějakou školu dokončil, se snaží poučovat někoho, kdo má praxi jako učitel přes 30 let. A to si dovoluje jen proto, že je schovaný v anonymitě. V reálu by koktal nebo utekl.
"kdo má praxi jako učitel přes 30 let." - víš, kolik mne učilo čubek, které měly podobnou praxi a které byly tupé podobně jako ty? Na základní škole jich bylo dost. Lůza, která by se jinde neuplatnila.
Jo, tak tentokrát jsem si to přečetl. To nad tím ne. Lůza a čubka je nesmyslná nálepka. Prázdné slovo. Vyjadřuje jen tvoji emoci, anonyme. A je to nepřenosné. Ty máš nějakou emoci ve své hlavě a snažíš se ji nějak digitálně přenést. Ale to tak nefunguje. Zůstane to vždycky jen v tvé hlavě. Ty jsi prostě oběť moderní doby, kdy si myslíte, vy mladí, že digitálně lze něco přenášet. To fakt nejde, bobe.
Nejvíce směšné je, když se Rakato vydává za někoho jinšího, popírá, že je Rakato, ale nejvíce ze všeho ho zajímá, co se tu píše o nicku Rakato a na to popuzeně reaguje. :-)
Prostí lidé vám řeknou něco prostého, když máte štěstí. Ověřil jsem se, že Ukrajina jestli vyhraje (a s tim dědou na Dukle jsem mystifikoval nadsázkou a pokus o sebezesměšnující vtip fň abych vypadal jak geroj) tak to bude velkej průser třeba tvrdí a nebo, že rusáci tam bolševiky měli tak dlouho( o ukrajincích), že je nesnášej. Ono to není moc jasný kdo vlastně byli a nenáviděj a kdo jdou a byli větší rusáci nebo větší bolševici. Metoda co bylo kde první není vypovídající. To je revisionismus jen toho pěknoého, národní romantisující historie. Asi židé vzpomínají na pevnost Massdada, ale ne na kamenování cizoložnic nebo nepracujících synů.
Základní pohled na Ukrajince a Rusy by měl být ten, že oba národy nás za války osvobodili od Němců, oba nás v roce 1948 ve spolupráci s Gottwaldem uvrtali do socialismu a oba nás v roce 1968 okupovali. Takže jen proto, že byli napadeni, bych ty Ukrajince moc neoslavoval. Polehčující okolnost mají jen v tom, že jsou prostě na východě a sousedí s Rusy. Což není žádná sranda.
Jinak mně došlo, že tu chybí střední generace na tomto vlákně. Rakato je kolem 25 let, pak tu jsou důchodci 70, 80 letí, Nerik, Cynik, Jahoda, atd. Ze střední generace jen Nona a já. //--// JInak jsem si četl weby mladých a sleduji jejich videa a dnešní mladí lidi jsou na tom hůře než byla moje generace co se týká kritického myšlení. To jsou paradoxy. Když byl r. 89 a tzv. Sametová revoluce, čili tedy stávky a demonstrace, tak byla vzrušená, přelomová doba. Ale byla mezi námi, tehdejšími studenty obrovská tolerance a pluralita názorů. To se nedá srovnat s dneškem. Byl ještě komunistický režim, ale my byli zvyklí číst mezi řádky, domýšlet a lidi se stejně bavili různě. Spousta lidí na komunisty nadávala denně. Konkrétně v mé třídě na gymplu to bylo tak půl na půl. Polovina spolužáků byla pro tehdejší Západ, polovina pro zachování tehdejšího socialistického bloku. Já jsem chtěl změnu na Západ. Jednoznačně. Chtěl jsem svobodu, taky dostat se k pořádné elektronice, klávesy, magnetofony, atd. A podle té muziky jsem věděl, že chci tam, kam mě srdce táhne. Plus jsem viděl západní auta, západní filmy, atd. Ale jak říkám, byla mezi námi mladými velká škála názorů a ve třídě jsme diskutovali. Diskutovali jsme vášnivě, jak to je u mladých obvyklé, ale velmi smířlivě a tolerantně. Nikdo nikoho neurážel. Byla opravdu doba naděje, doufání, optimismu. Dneska je mezi mladými zcela jiní situace. Jsou jako stádo, nemají kritické myšlení, věří naivně mainstreamu. My jsme nevěřili komunistickým médiím. Nebo ne všichni věřili. Dneska mladí věří všichni soudobé propagandě. Přitom mají mnohem větší možnosti hledat alternativní info. Ale jsou pohodlnější než jsme byli my. A jsou jako stádo. Mají se dobře. My jsme byli skromnější, ale zásadovější, slušnější. Dneska když je mezi mladými lidmi někdo s jiným názorem, třebas na USA nebo Brusel, tak ho hned napadají, ať táhne do Ruska, atd. To mezi námi tehdy v 80. letech opravdu nebylo. Měli jsme větší pluralitu a pochopení pro rozdílné názory. To je pro mě asi největší překvapení. Možná je příčinou i úpadek školství, inkluze, atd.
Reklama
Když od nás táta odešel, tak jsem to musel dělat taky, ale naučil mne to (děda byl řezník). Nikoho jsem k tomu nepotřeboval. Nerad na to vzpomínám a dlouho jsem to, co jsem zabil, nemohl jíst.
- Odpovědět
Pošli odkaz