Totální endoprotéza kyčle

Evi, já se vás nechtěla dotknout, máte můj obdiv, jak jste to zvládla. Ale doktoři opravdu moc komunikovat neumí nebo nechcou. Já jsem člověk, co se jim raději vyhýbá, až artróza mě nahnala na ortopedii. A byl to šok. Vlastně mi podle doktora nic nebylo. A zkušenosti mého okolí jsou podobné, často mají pocit, že doktory obtěžují. Navic názory a rady se liší doktor od doktora. Takže když odpoví na dotaz, může být pacient vlastně rád.

K informacím od lékařů: Ještě před operacemi mě poslala praktická na ortopedii s podezřením na artrózu, což se potvrdilo. Předepsán Condrosulf, kontroly po třech měsících, nic víc. V nemocnici mi pak div nevynadali, že jsem nepodstupovala magnetoterapii a další akce, o kterých jsem tenkrát ani neměla tušení, že bych měla absolvovat. A nikoho s podobnými problémy jsem ve svém okolí neměla, abych se mohla poučit a požádat, od toho je snad ten Dr., nebo ne? Když jsem konečně přešla ke svému budoucímu operatérovi, tak už jsem měla načtenou celou diskuzi a žádné dotazy neměla. Kdybych ale nebyla v obraze, tak bych nevěděla nic o zvýšené posteli, nástavci na WC mísu a o všem ostatním. Sám mi nic pro čas pooperační neřekl. Kdybych to nevěděla už předem z diskuze, tak bych ani sama nevěděla, na co se přesně ptát. Různé další rady při následném cvičení, ale i chování se k TEPkám, jsem pak získala až od rehabilitačního instruktora v nemocnici. První kontrola po 6ti měsících, pomalu odkládat hole, jenže asi zapomněl, že mám i druhý kyčel v háji, tak to nešlo. Druhá operace 5 měsíců po té první, prodlužovali mi nohu, takže pak ještě tři měsíce o holích. To mi pak prvně předvedl, jak posilovat stehenní svaly, protože jsem kachnila. Všechny naše stesky, rady i vychytávky probíhaly tady. Při každoroční kontrole si pochválí svou práci, ale podle recenzí, které jsem četla, tak když je problém, nechce se k němu znát a vše hodí na pacienta. To je ale vedlejší, spíš k tomu výroku doktora směrem k Evě. Osobně tu "odpověď" považuji za více než skandální !!! Mám teď mnoho nových lékařů, ti mí staří, dobří a komunikativní odešli do důchodu a já se nestačím divit novodobému chování, ať už jde o lékaře, tak i o zdravotnický personál. A nejde jen o mne. Svého času jsem možná i sem napsala o své vnučce, která od jistého večera začala trpět bolestí břicha, nevolností a průjmem. Když se nad ránem svíjela bolestí na podlaze, zavolal její přítel záchranku. Záchranářka se podivila, že je volají, když není v bezvědomí (?!), ale odvezli ji na Bulovku, kde vzápětí byla odoperována (zánět slepého střeva - akutní stav). Madam záchranářka jí na rozloučenou řekla, že až se bude zase chtít projet po Praze, ať zavolá. Dnes jsem volala záchranku manželovi. Už včera se necítil dobře, pak zase lépe, každopádně jsem mu zabalila vše nutné do nemocnice a když ani ráno to nevedlo k lepšímu, tak jsem tedy tu "akci" spustila, a to i přes jeho protesty, že to možná nic tak závažného nebude a pod dojmem toho, jak vynadali vnučce, se bránil. Neubránil. A protože je pravdomluvný, tak popsal i ty potíže z minulého dne. Místo toho, aby ho nechali v klidu a ještě více ho nestresovali, tak na všech vyšetřeních mu vyčinili, že měl dorazit už včera. Na zevrubná vyšetření přitom čekal dvě hodiny (!!!). Z původní interny ho nakonec přeložili na koronární jednotku, kde je na přístrojích a patrně zítra mu zavedou kardiostimulátor. Patrně i ta "motolská příhoda", o které jsem tu psala, měla být varující. Tenkrát se ale řešil nízký tlak. Tak se nezlobte, že jsem se tak rozepsala, beru vás jako kamarádky, které mi snad tu odbočku od TEP kyčlí odpustí... Jsem stále v šoku, kdy strach prolíná vztek na naše současné zdravotnictví. A samozřejmě jde o moje subjektivní pocity, které vy třeba máte odlišné. Jsem mladší než Eva, ale žádný velký věkový rozdíl mezi námi není. Tak hezký večer a mějte se psychicky i fyzicky bezbolestně. :-)

Ali, to je mi líto, jaké máš starosti. Držím manželovi palce, ať je brzo fit. Jak píšeš, informací pomálu, ještě že je tato diskuse. Je fakt, že můj doktor, primář, který mě i operoval. mě znal pět let z ambulance a základní rady mi dal sám. Vyšší posezení, nástavec, jízdy autem, ohýbání, plavání ..... Nechci je obhajovat, ale jim asi vůbec nedochází spousta následných věcí, se kterými se pacient po operaci setká. Když jsem se už vloni objednávala na letošní kontrolu v lednu, tak jsem si všimla, že i jihlavská nemocnice už pravidelně pořádá "školení" pro své budoucí tepkaře. To si myslím je dobrá věc a základ pro lepší rekonvalescenci. Ještě chci podotknout, že při první operaci, kdy byl obsazený nadstandard, byly na vedlejším pokoji dvě pacientky po kyčli. Já třetí. Obě odmítaly cvičit, že se jim nechce, že až doma, ta jedna nechtěla ani na schody, nechodila do jídelny vedle našeho pokoje, zásadně každé jídlo do postele. Dokonce se ani nemyla, měla zubní kartáček na toaletě!!! Ale na každém prstě zlatý prsten a denně vrstvila další make up a modré stíny. Ta druhá se jí rychle přizpůsobila, té bylo cca 75?!. Rehabilitační to vzdala, řekla, že není povinná je nutit, že to poznají samy. Obě do mě neustále rýpaly, když viděly, že jdu chodit po dlouhé chodbě několikrát denně.

Pájjo, díky za účast, vše už je u nás na dobré cestě, tak se snad nic nepokazí. Měla jsi kliku, pokud jde o tvého lékaře, který tě nakonec i operoval. Tak by to mělo být. Co mě ale zaujalo a mile překvapilo, je jihlavská nemocnice, která pořádá školení pro své budoucí tepkaře. Proč to nemůže být i v jiných nemocnicích, klidně i placeně pro ty, co mají zájem? O těch tvých spolupacientkách jsi tu už kdysi psala, jestli se nemýlím. Co na to říci jiného, než kdo chce kam, pomozme mu tam. V nemocnici, kde operovali kyčle mne, by toto neprošlo. Ale ani v jiných, kde jsem svého času hojně pobývala. Po delším pooperačním ležení v posteli vždy před tím, než se začalo zase normálně chodit, následovalo vždy rehabilitační cvičení. Bez toho by se člověk rovnou slabostí zřítil na zem. A nějaký make up? To by snad ani nikoho nenapadlo, protože to bylo předem zakázáno. Mně jednou stačilo, že jsem si nedopatřením neodlakovala nehty u nohou (bezbarvý lak), na příjmu hned zjištěno a odlakováno :-). Lékař potřebuje vidět přirozenou barvu obličeje, očí, ale i nehtů na rukou i na nohou. A k tomu mytí: Když jsem se konečně dostala po TEP pod sprchu (konečně!!! bez umyvadélka na hrudi), cítila jsem se jak znovuzrozená. Někomu to třeba hned nejde, to se může stát, někdo je tak trochu čuňátko (viz tvoje spolupacientky). Tak to jen k tvému příspěvku, za který děkuju. Všem hezký zbytek dne...

Alenko, tady je odkaz, pořádají to, jak se dívám pravidelně. Nějaká novinka těchto stránek, dala jsem samotný odkaz a upozornil mě systém na spam, tak snad to odejde.
https://www.nemji.cz/pacientum-pred-vymenou-kolenniho-a-kycelniho-kloubu-lekari-opet-zodpovi-dotazy/d-11325

Evo, nechci to zlehčovat, ale vlastně odpověděl. Je to na přístupu jednotlivých doktorů, moc se jim vykecávat nechce. Já to beru tak, že nepodstoupit lázně ani rehabilitaci je pacientovo svobodné rozhodnutí, potom mu ale občas chybí potřebné informace, které by jinak měl od zdravotníků těchto zařízení. Pokud je na kontrole vše z medicínského hlediska v pořádku, nic on sám nezakáže, beru to jako povoleno. Jiná situace je, když jsou problémy a doktor tvrdí, že on žádné nevidí. Taky jsem nikde nebyla, stručné rady jsem dostala, i odpovědi na moje dotazy. Postupně v mém okolí tepkaři přibývají, většinou vše řeší u fyzioterapeutů nebo při rehabilitacích. Z lázní jezdí jako noví, jen mě lázně holt nelákají.

Šárko, nikdo nechodí dva měsíce po TEP kyčle bez francouzských holí! Přečti si zdejší diskusi. Normální jsou tři měsíce, a dobře cvičit, abys měla pevné svaly a kyčle pak dlouho vydržely. Takže klid a nespěchej. Já se do práce naštěstí už vracet nemusela, ale sedět můžeš a podle mne se i vrátit do práce. Ale poradí ti určitě mladší, kteří se vraceli, a určitě to bude i tady v diskusi. Já ji četla celou od začátku už před operací, protože jsem byla vyděšená a chtěla jsem všechno vědět. Tak držím palce a nepanikař ;-)

Moc děkuji za odpověď a nalití optimismu do žil :-)

Šárko, nejdůležitější je názor doktora. A jeho doporučení. Po 6 týdnech se jezdí na kontrolu. Mně povolil už doma bez berlí a nejsem zde jediná. Zpětné pročtení diskuze by možná pomohlo, toto se zde často probírá. Je otázkou proč člověk nechodí bez holí. Bolest? Strach? Špatná hybnost, stabilita.....? Nebyla jsem ani na rehabilitaci, ani v lázních, opět, nejsem jediná. Ale dva měsíce je ještě brzo, odložit berle úplně. Hlavně nic neuspěchat.

Mně po 6 týdnech bylo také řečeno, že můžu plnou zátěž a hole možno odkládat, ale spíš nemám stabilitu. Dopadám na op.nohu. Nerada bych něco uspěchala, tak asi zkoušet. Děkuji za každou radu :-)

Věrko, to je mi líto. Tskto zemřeli manželé dvou mých kamarádek. Okamžitá smrt bez šance. Jeden měl 55 let, zemřel na dvoře, když nastupoval do auta, aby jel pro ženu do práce. Našla ho ona. A druhá jen jela s autem do myčky a manžel 61 zemřel doma v křesle. U obou by prý ani rychlá pomoc nepomohla. A k operaci. Jsi šikula, jen tdk dál, drž se!

Pájjo, bylo to taky takové náhlé. Odvezl mi na pedikúru a už pro mě nepřijel. Byl to šok.

Věrko, to je víc než strašné, co píšeš. Já se ještě po psychické stránce z toho Motola nevzpamatovala, přestože to nakonec dobře dopadlo, takže kdykoliv si manžel vyjde ven (mně to zatím fyzicky nejde), tak mám strach, aby se vůbec vrátil. Po tom všem, co sis prožila a stále prožíváš, jsem ráda, že jsi zvládla operaci a výsledky kontroly jsou v pořádku. Jsi statečná holka, že ses k té operaci vyburcovala, sama sebe si v takových chvílích vůbec nedokážu představit. Tak se drž a bacha na případný sníh, ať neuklouzneš. I nadále na tebe myslím, ale to ani nemusím psát, protože to víš.