Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová
Pravda. Ale také by bylo zajímavé zjistit do jaké míry ji nevědomě ovlivňovala celková poraženecká atmosfera ve společnosti v počátku normalizace. Zda i to nemohlo přispět k jejímu psychickému stavu.
Tak rezignovaných, poddajných, malomyslných a sobeckých spoluobčanů je obtížnější si vážit než spoluobčanů hrdých, vzdorných, velkorysých a solidárních. Není vyloučeno, že Finové nebo Poláci žádné Hepnarové ve svých kriminálních historiích nezaznamenali.
jj, tak jsem to myslela
Něco jiného samozřejmě je, když je mezi lidmi hodně střelných zbraní...
Měly by soudní dvory (!!) své odsouzence smrti vzdělávat k tomu, aby dobře rozuměli ceremoniálu popravy nejen po stránce choreografické, ale i kulturní a historické?
Mordhausere mám dotaz, jestlipak orgány činné v popravování, dali Olze napít lihovin před popravou, tak jak to dělali ve středověku? Když popravovali kutnohorské havíře, kteří se vzbouřili kvůli krátkým násadám na kopacích rýčích, tak jim dali každému po kalíšku slivovice. Prý ji přivezl posel ze Vsetína. Půl demižonu vychlastal a na havíře zbylo málo, tak jeli do Miskovic tam jim dal dvoulitrovou lahev pan Bouda.
Naprostá švejkocimrmanina!
Pokud by potom tito odsouzenci mohli pozvat své nejbližší na svoji popravu, mohli by je předem fundovaně zasvětit do jednotlivých formalit, fází a celkové choreografie daného aktu! Matky těchto odsouzenců by pak byly lépe informovány v otázce, kdy přesně a jak intenzivně vzlykat a naříkat!
Středověk a raný novověk byly pokročilejší než dnešní doba v akustické signalizaci smrti zvony. Zatímco ve dnešní době se používá maximálně pohřební umíráček pro signalizaci smrti, ke které došlo celé dny, nebo dokonce týdny, před pohřbem, ve starých dobrých časech se používal i zvon, kterým se vyzvánělo těsně před smrtí (například v průběhu popravního ceremoniálu ještě před vlastním stětebním úkonem), jakož i zvon, na který přišla řada těsně po smrti. Předsmrtný zvon, těsně posmrtný zvon a pohřební zvon neboli umíráček v našem slova smyslu dohromady představovaly trojici zvonů smrtného klekání.
Krásná scéna s vyzváněním předsmrtného zvonu je k vidění ve filmu "Poslední noc Marie Stuartovny" s Annie Girardotovou v hlavní roli. Daný zvon tam na znamení chystaného stětí hlavní hrdinky začíná vyzvánět v momentu, kdy se Marie Stuartovna dostaví na místo své popravy. A jedna z jejích dvorních dam tam právě v tento moment začíná usedavě naříkat. A popravovaná exkrálovna se na tuto dvorní dámu vážně usměje a utěší ji slovy "nemusíš plakat".
Mordhajzle, už se vyser na tu ubohou dívku, jestli je někdo blbejší než Olga, tak jsi to ty.
Pokud tě problematika Hepnarové nezajímá, tak odsud jednoduše go go, a už se nevracej.
Mordhajzle - zajímá nezajímá, je to téma pro blbý, ale ty si hovado, jak o tom píšeš pořád dokola, zmetku zasranej, Ta neúcta k té ženě, jenže ty si tak tupej že to nikdy nepochopíš.
I kosti Marie Stuartovny nakonec byly politické. Sťatá Marie Stuartovna byla uložena ke zhnití do méně významného kostela, aby její syn Jakub, už jako anglický a skotský král v jedné osobě, později nechal ceremoniálně přenést její zbývající kostru do významnějšího kostela.
Naproti tomu popravená Hepnarová byla zkremována a rozdrcena, její drť z dlouhých kostí uložena do urny, a tato zahrabána do rodinného hrobu bez jakéhokoli označení na náhrobku.
Se smrtí Olgy Hepnarové se též nepojila žádná memorabilia. Narozdíl od Marie Stuartovny nebo Jana Palacha jí nikdo nesňal posmrtnou masku.
Na pamětní medaili nebo minci k některému výročí najetí nebo popravy Olgy Hepnarové si asi ještě počkáme. Dnes by ještě i pamětní žetón byl moc.
Františku tvé příspěvky mě rozveselí, jsi vtipný na rozdíl od blba Mordhajzla.
Marii Stuartovně byla dopřána výsada, že na ní bylo od kolébky až po popravčí špalek nazíráno jako na politickou figuru. Byla politickým kojencem (jelikož ji už ve věku šesti dní pomazali na skotskou královnu), politickou dívkou, politickou mladicí i politickou zralou ženou směřující ke klimaktériu, když pak po stětí její paruku uchopil kat Simon Bull tak nešikovně, že její hlava neplánovaně upadla na zem, a všem byly odhaleny její přirozené - a na její věk 45 let nepřirozeně šedivé - vlasy. I Mariina konspirace s Babingtonem, její hrdelní proces a její poprava byly mimořádně politické. (Ne snad, že by její popravu přezírali vyložení politici, ale daný akt měl jistě své politické důsledky, včetně křížové výpravy Španělska proti alžbětinské Anglii v roce 1588, tedy asi rok po dané popravě.)
To naproti tomu Olga Hepnarová byla od kolébky až po oprátku naopak politicky zcela bezvýznamnou veličinou. Nicméně její angažování lidí na zastávce tramvaje na Štrossmajeráku bylo, v obecnějším smyslu, obrovským aktem společnské angažovanosti. A antropologickým, obecně společenským nábojem pak sršela i Olžina poprava!
I kdyby se Hepnarová zapletla do podobné hrdelní kauzy jako v komunistickém Československu někde v USA, a dostala se tam v souvislosti s tím před porotní soud (!!), její situace by také byla velmi špatná, ba kritická!!
Hepnarová ve vězení chřadla duševně i fyzicky, a nakonec došlo k její otřesné soudní strangulaci. Byla jako andulka, kterou někdo násilně strčí do průhledné válcovité škatulky se šroubovacím uzávěrem, aby se tam udusila!
Reklama
Určitě by bylo zajímavé spekulovat nad tím, zda by se Olga Hepnarová uchýlila ke svému činu i tehdy, kdyby se společenské a politické poměry v Československu nevyvíjely na přelomu 60. a 70. let tak tragicky, jak se v reálu vyvíjely. Za rané normalizace kupříkladu vůbec nebylo vycházeno vstříc lesbám a gayům. Ti nemohli využít zdravotní systém (a samozřejmě už vůbec ne veřejnou inzerci) k vzájemnému seznamování.
- Odpovědět
Pošli odkaz