Jak trestáte své děti

Zásasdně na holou

Já děti netrestán, jen jim domlouvám.

No za rok bude maturovat. Jak bylo covidové volno tak hodně jedl a pak už nechtěl s tím nic dělat. No je vypasenej tak sem ho narvala do lacláčů po manželovi co je nosil za mlada. A říkám mu ať zhubne. Nosí je krátce ale dnes už neměl bundu jak bylo teplo tak musel v nich jít i venku. Ty pleny musí mít protože i kdyby se mu to podařilo rozepnout tak se do té doby počurá. No a jak je takhle v lacláčích vypasenej tak se mu posmívají - tak jen ať zhubne.

na ten přední lacl by se
nahoře daly přišít ty riflové
kšandy směrem dozadu a
knoflík s přezkou by mohl
být vzadu na lopatkách,
kam si syn určitě nedosáhne, natož aby si to
rozepnul. Jinak pěkné
lacláče. Alespoň že to kluci
nosí.

Už tu byl několikrát trest v podobě nošení oblečení. Můj 19-letý syn, který váží 110 kilo, dostává trest v podobě nošení lacláčů a červené kostkované košile. Přední lacl mu vytáhnu až k bradě a kšandy pořádně utáhnu. Musím mu to ráno zapnout a pak zase jak přijde odepnout, protože to jde těžce. Už se o to párkrát pokoušel a pak to nezapnul a kalhoty mu pak padaly. Poklopec je hodně vysoko a syn to má vycpané plenami a čúrá do nich. Takhle to má dva dny po sobě. No a musí mi občas poslat fotku, tady stojí na autobusové zastávce - http://imgway.cz/s/hi50

Já někdy dostávala

Mám doma dva zlobivé kluky – desetiletého Jonáše a devítiletého Marka. Máme pro ně různé tresty. Nejčastější jsou zákazy počítače, mobilu, nebo televize, jenže na ně moc nezabírají a taky je porušují. Občas musí za trest uklízet, nebo mýt nádobí. Pak je tu takový specifický trest, musí si vypláchnout pusu mýdlovou vodou. To bývá trest za to, když sprostě mluví, odmlouvají – jsou drzí, nebo moc řvou. Pak jsou to už fyzické tresty, nejčastěji klečení, musí si kleknout tak na čtvrt hodiny, do kuchyně, na dlaždičky. Než si kleknou, musí si zout pantofle, sundat ponožky a vyhrnout nohavice u tepláků, aby klečeli na holých kolenou a holých nártech. Někdy jsou i biti, ale ne moc často. Biti jsou na tři různé způsoby – někdy dostanou nafackováno, někdy našviháno proutkem na dlaně. A když provedou velkou lumpárnu, tak dostanou řemenem přes zadek. Můžou si vybrat – třicet ran na spoďáry, nebo dvacet ran na holou. Většinou si vyberou menší počet ran, na ten holý zadek, někdy je to kompromis, dostanou patnáct na spoďáry, pak si je svlečou a dostanou ještě deset na tu holou.

Když neumíte vychovat děti, tak je ani nemáte mít. A mlátit děti vařečkou přes chodidla už je sadismus. Kdyby vám to tak někdo udělal aby jste taky musel našlapovat na špičky. To je na sociálku.

Můj zlobivý pětiletý kluk dneska pořádně dostal. Byl bit na chodidla. Protože pořád dupal po celém bytě a skákal, nedalo se to vydržet a nedbal napomenutí, proto jsem ho zul a dostal na chodidla. Vytáhl jsem vařečku a vzpouzejícího se Martina jsem odtáhl do dětské ho pokoje. Položil jsem ho na postel na břicho, myslel, že dostane na zadek, ječel, otočil se rychle na záda a začal kopat. Ale já jsem si k němu sedl, chytil jsem mu ty kmitající nohy, držel mu je a vyzul ho. Zul jsem mu bačkory, hodil je na zem a sundal jsem mu ponožky. Pak jsem ty mu bosý nohy jednou rukou držel a vařečkou v druhé ruce jsem mu na ně pořádně nasekal, na zlobivý holý paty… Křičel, brečel. Taky mě prosil a sliboval – tatínku, prosím tě, už ne! Já už budu hodnej…Jáááůůůů… Když výprask skončil, tak měl Martin ty bosý chodidla celý červený. Brečel na posteli a už dneska nedupal. Zůstal bosý, chodil bez bačkor, bez ponožek. Chodidla ho pálila a když šel, tak opatrně ťapkal. Našlapoval jako na jehlách…

Mě mamka dávala vždy na zadek,a na holou,a někdy jsem i klecival