Gamblerství

Ali vyhledejte odbornou pomoc dřív, než bude pozdě. To je to nejlepší, co můžete udělat. Držím Vám pěsti a posílám sílu!

Děkuju, zejména sílu budu potřebovat. Tak už jsem něco podnikla. Zablokovala jsem si všechny stránky, kde jsem byla registrovaná a mohla hrát. Teď už nemůžu, přihlásit se tam mohu jen jednou za měsíc na minutu. Další, co jsem udělala je, že jsem všechno řekla své hodně blízké osobě, nechci specifikovat, ale je to někdo z rodiny. Žádné výčitky, hněv. Dokonce povzbuzení nad tím, že s tím chci něco dělat. Zítra se chci podívat na to, jak je to se zápisem mezi osoby vyloučené z hazardu. Půjdu do toho. Pěkný večer přeji všem.

Zdravím Vás Ali. V přechozím příspěvku píšete o tom, že se točíte v bludném kruhu, přestože víte, co máte dělat, a že zároveň nepotřebujete rady. Každá životní změna v sobě nese kromě touhy změnu uskutečnit, i být na změnu připraven (podpora blízkých, zázemí, práce, aj.) a být ji schopen (vnitřní pocit, že do toho jdu). Zdá se, že jste se aktivně do změny pustila, což je významný krok, a svěřila se blízké osobě, takže nejste sama :) Píšete, že budete hledat, jak je to se zápisem mezi osoby vyloučené. Kdybyste chtěla, můžeme na to mrknout společně :) Jana

Ali, krásná zpráva po ránu. Mám velkou radost a držím Vám pěsti z celého srdce, věřte, že vím, o čem mluvím. Zítra jsou to tři měsíce, co můj syn spáchal sebevraždu. Bydlel s námi doma a my nic netušili a stačilo tak málo, tak málo, říci, že má problém ......To jsme zjistili bohužel pozdě :-(((

Od přečtení Vaší reakce jsem přemýšlela, co napsat. Jakákoliv slova útěchy jsou zde zbytečná, větší ztrátu, než ztrátu dítěte, nelze zažít. To, co prožíváte, je nepřenosné, ten kdo to neprožije, nemůže zcela pochopit, zcela ne, ale přesto si dovolím říct, že chápu, jak obrovská bolest to musí být... také jsem matka. I já bych Vám chtěla poslat nějakou tu sílu do dalších dnů. jsem ráda, že jsem se alespoň v historii dočetla, že nejste na vše sama. To je moc dobře. Je nešťastné, že Váš syn nenašel odvahu říci vám, rodičům, o svém problému. Bohužel já to mohu posoudit i z jeho pohledu, gembl je daleko horší, než si dokážete představit. Víte co děláte, vite, že to přináší jen samá negativa, v počátku si myslíte, že největší problém jsou ztracené finance, pochopitelně si myslíte, naivně, že se k vám štěstěna přestane otáčet zády. A když ne teď, tak určitě další týden, měsíc.... Není to tak, stáváte se patologickým hráčem, jdete do extrémů za každou cenu. Tohle všechno je proložené okamžiky, kdy chcete jen spát a už se nevzbudit nebo se vzbudit s tím, že to není pravda, že se vám to jen zdálo. A pak se probudíte a víte, že jste to vy, že všechno byla a je skutečnost, přijdou výčitky, slibujete si, že už je s tím konec a není. Zapadnete zpět do toho kolotoče, nevážíte si sám sebe, pohrdate sebou. A tohle se stále opakuje a vy víte, že důsledky budou stále horší. A s tímhle vědomím se vám opravdu nechce na "trh". Věřím tomu, že si Vás syn myslel, že by Vám odhalením svého života způsobil bolest. Určitě věděl, že byste mu pomohli, ale ta hanba nad vlastním selháním zvítězila. Bohužel. Neměl zřejmě ani věk na to, aby si uvědomil, že daleko větší bolest vám způsobí tím, k čemu se nakonec odhodlal. Je mi to moc líto, už mi tady z toho stékají slzy, tak končím. Jen jsem Vám chtěla za něj říct, jak to asi mohl prožívat. V určité fázi už se o tom oprávněně hovoří jako o nemoci. A nemoc to je. Možná jsem si dovolila příliš, takto Vám to vylíčit, tak se omlouvám, pokud Vám to přijde nevhodné.

Ali, vůbec to nebylo nevhodné, vypsala jste to tak, jak to je. Pravdou je, že hrál již před 4 léty, tehdy nám o všem řekl, šlo jen o malé částky, které si půjčil. Vše jsme spolu řešili, byl i u lékaře. Bylo to těžké období, měl v nás oporu, nikdo mu nic nevyčítal, pomáhali jsme mu ve všech směrech. Pak ale odjel pracovat do zahraničí a vrátil se před rokem. Tuto situaci jsme snad stokrát probírali, tvrdil, že v ničem nejede. Pomaličku jsem tomu začínala věřit, našel si práci, slečnu....a pak přišla rána z čistého nebe. O to je to horší, podezření jsme opravdu neměli žádné, v žádném směru se nechoval divně, podezřele, depky,....Nikdo netušil, my, kamarádi, slečna... Už mi také zase tečou slzy, děkuji Vám za slova podpory, Strašně si přeji, abyste to dokázala, o to víc, že píšete, že jste matka. Má velký smysl žít plnohodnotný život, máte děti - největší radost a smysl života, nenechte si to vše vzít, dokud je čas. A píšete správně, syn věděl, že mu pomůžeme, měli jsme krásný vztah, teď mi tak strašně chybí.....Ale život jde dál, musí jít dál, mám práci, kde jsem obklopena samými mladými lidmi jeho věku, na jednu stranu je to fajn, na druhou stranu, je to peklo....měl tu být, měli jsme mít vnoučata...... Už nemohu psát, myslím na Vás, držím palečky ze všech sil a věřím, opravdu věřím, že to zvládnete!!

Dobrý večer, jsem moc ráda, že tu jste. Opět jsem celý den myslela na vše, co jsme si sdělily, je strašně milé číst tak laskavá slova od Vás s vědomím, že přesto, co jste prožila, dokážete a chcete pomáhat ostatním. Ještě bych zareagovala na Vaše slova, že jste nic nepoznali, že se nekonaly žádné depresivní stavy, podezřelé chování... Tak to je bohužel velká přednost nás gamblerů, umět se navenek chovat přirozeně, tak jak nás okolí zná z té lepší stránky. Můj partner a rodina také nic neví, ani netuší, to jen já se teď nimi v duchu stydím, co jsem vlastně zač. A ten stud, jaký je uvnitř, to je hrůza. Častokrát si říkám, jak je možné, že to ještě dávám? Vše stíhám, na úkor odpočinku, je mi někdy až zle, když mi ten můj chlap řekne, už se usaď, pojď si odpočinout,. Já z toho všeho, co o sobě vím a ostatní netuší, pořád uklízím nebo dělám jakoukoliv práci v domě nebo na zahradě, nemůžu být v klidu, protože to mě pak nutí přemýšlet nad tím vším, co jsem pokazila a jak by byl život lehčí, kdyby.... No jo, no, ale ono se to prostě stalo a jsem kde jsem. Neskládám zbraně, chci bojovat, vlastně sama proti sobě, proti svému horšímu já. Tak děkuji i tobě (mohu-li tykat), že tu jsi, byť jsi má imaginární přítelkyně, tak tu jsi a já jsem za to ráda. Tak doufám, že si tu ještě nějaká slova vyměníme, a pokud by se tak nestalo, tak pro mě už si toho udělala moc. Nemám ti dát co na oplátku, to, co bych si pro tebe přála je nemožné, přesto kdybych měla nějakou kouzelnou moc, vím, co bych udělala. S velkou úctou přeji klidné dny.

Ali, děkuji za krásná a upřímná slova. A samozřejmě tykání mi nevadí. Určitě tady ještě nějakou dobu budu. Sice mi láme srdce, když čtu, co to se všemi dělá a mám zlost na to, jak kvete byznys s lidským pokušením. Po synově smrti jsme vyhledali psychiatra, chtěla jsem, aby mi vysvětlil, jak myslí a chová se gembler a proč nezagungovala zpátečka, když si chtěl sáhnout na život. Toto setkání bylo pro nás velmi poučné a cenné, dostali jsme pár rad, mnoho vysvětlení. Ale i tak je to těžké pochopit. Hlavně si dávám pořád vinu, že jsem nic nepoznala, a to nám přesně pan primář zakázal. Takže skládám mozaiku jeho chování a teď teprve ty příznaky vidím, ale dovedl to vše syn tak maskovat, lhát, že jsme mu naprosto věřili. A vlastně Ty i ostatní tady píši v podstatě to samé. Je to pro mně těžké přijmout, tu krutou realitu. Ale Ali Ty si to vše uvědomuješ a to je dobrý začátek vykročit z toho bludného kruhu. Taky možná kdyby ses svěřila někomu blízkému, ať to břemeno neneseš sama, někomu, kdo Ti pomůže a nebude soudit a hýřit rozumem. Bude to velmi těžká cesta, ale já Ti věřím! A děkuji za Tvá poslední slova, která mně dostala. Ali bojuj! budu tu pro Tebe!

Dobrý večer, spíše noc. Zase nespím, byla jsem celý den v jednom kole a na nás všechny, co nás spojují tyto stránky, myslela každou chvíli. Je to těžké, pro nás gamblery, pro vás rodiče, pro všechny, koho se tahle závislost dotkne byť jen konečky prstů. Váš pan primář má pravdu, nesmíte si dávat za vinu, že jste nic nepoznali, neměli jste šanci. Ty přetvářky, které my dokonale zvládáme, jsou pochopitelně naším štítem před okolím, ale zároveň tím chceme bránit ty nejbližší, ty, na kterých nám záleží, před tím, co o sobě víme. Přestože totiž dokážeme hodit do gamblu poslední korunu a neřešit, na co všechno za minutu nebudeme mít peníze, tak přesto nám moc dobře funguje rozum a uvědomujeme si, že bychom vás, naše nejbližší, zahnali do stejně psychické nepohody v jaké sami jsme. Pořád si myslíme, že to zvládneme a nebude třeba odkrývat karty. No a ono by to šlo, kdyby si člověk nastavil pevná pravidla, ale musel by je dodržovat. A to si snad každý gambler, resp. patologický hráč, řekl s nastavil x-krát a porušil to. Je strašné pro gambera mít peníze, dostat výplatu, jak píše kolega. To bažení je tak silná věc, pocit, který vy, normální lidé, nemůžete pochopit. A gamblarovi jakoby v hlavě dává šanci, že vyhraje, že dokáže dostat co prohrál zpět, ale to se nestane. Nikdy. Naopak. Je zas bez peněz a do další výplaty zbývá více dnů než naposledy, kdy sám sobě sliboval, že už hrát nebude. A řeší ty samé problémy, jen poněkud dříve, než před měsícem. A asi největším mezníkem pro ty, kteří se rozhodli ukončit to jako váš syn, je určitě výše dluhů, resp. možnost a výhled splacení. Nemohu soudit, jestli to u něj zrovna bylo z tohoto důvodu, ale určitě je to psychologická hranice. Hranice toho, zda to říci, zda se svěřit svým nejbližším, ublížit jim z toho jednostranného pohledu. Určitě vám ublížit nechtěl, proto měl tu masku kluka, jakého jste znali a nad tím, že vám jeho čin roztrhá srdce na cáry, už prostě nechtěl přemýšlet. Nevím, jak lépe bych to ještě popsala, abych tě utvrdila v tom, že vy jste v tom opravdu nevinně. Vím toho strašně moc o duši gamblera a té tvé bych chtěla pomoci, tak kdyby tě napadlo se na cokoliv zeptat, budu tu pro tebe. Od pondělí jsem neotevřela žádné herní stránky. Vím, že jsem psala, že hrát nemůžu, to je pravda, všechna přihlášení jsem blokla, ale neotevřela jsem je ani bez přihlášení Rn tak, abych mrkla, kdybych vsadila, jak by to asi dopadlo. Prostě ne. A důležitější je to, že mě to ani nenapadlo. Víc než jindy pracuji a ještě víc myslím a přemýšlím. A opravdu strašně moc chci navázat na okamžik, než to všechno zlo začalo. I kvůli tobě, kvůli tvému synovi, pro vás. Jsem na začátku, ale cítím tu sílu, kterou si poslala. Klidný víkend tobě i všem okolo, už jdu spát, dopoledne jdu do práce.

Ali, pocity a vše o čem píšeš, o tom všem nám pan primář vyprávěl. Ale moc oceňuji, že tady to čtu od někoho, kdo si tím opravdu prochází a vypíše se ze svých pocitů, tak, jak to je. To je přesně to, co já potřebuji, abych se dokázala nějak vnitřně vypořádat se smrtí syna. Moc mi to nejde, pořád tady pročítám příspěvky a je mi moc úzko za Vás za všechny, kteří tím procházíte. Strašně bych si přála, aby tomu nemusel nikdo čelit, aby se toho dokázal zbavit jako rýmy, ale vím, že je to straně těžké, přetěžké. A co se týče dluhů, nějaké byly, ale ne takové, aby si kvůli tomu sáhl na život, nebyly velké a byly řešitelné. Spíše nechápu, že se neobrátil na pana doktora, na kterého kontakt měl a vůbec se nesnažil to řešit......Odešel bez rozloučení, rychle, nenápadně a tvrdě :-(a my musíme jít dál, bez něj, ale život není plnohodnotný, chybí mi kus sebe .... Ali, vím, že to dáš, myslím na Tebe i tady na všechny, kteří přispějí upřímně do diskuse, držte se a zbavte se toho svinstva navždy! Přeji všem tady klidný víkend, odvahu, pevnou vůli!

Je mi vždycky tak trochu smutno, když čtu tvé řádky, je určitě moc skličující přemýšlet o tom co by, kdyby a proč. Ta slova, chybí mi kus sebe..., čtyři slova, která jsou strašně výstižná a bolestná. Já vůbec nevím, jaká slova bych měla použít, abych vyjádřila to, jak moc s tebou cítím, jak já bych ti chtěla pomoci a přitom vím, že to nejde. V počátku naší komunikace jsem zavrhla myšlenku na to, abych ti napsala to, co napíši teď, přišlo mi to nevhodné, byť jen proto, že u nás to dopadlo dobře a byly to jiné okolnosti, ale na druhou stranu pochopíš, z jakého důvodu mě tvůj osud tak zasáhl. Je to také nedávno, kdy jedno z mých dětí zažilo vážnou nehodu. Na ten hovor, kdy jsi obeznámena s tím, že tvé dítě leží v nemocnici, je na operačním sále a ty nevíš co bude dál, nikdy nezapomenu. Stejně jako na ty bleskové pochody v hlavě, co mám teď dělat a přitom víš, že nic. Že musíš jen čekat, jak to dopadne. Když jsme druhý den dorazili do nemocnice na JIPku a já viděla, že to naše dítě dýchá, byť otlučené ze všech stran, sešité na mnoha místech, rozbrečela jsem se. A při slovech pana doktora podruhé: Je zázrak, že to dopadlo "jen" takhle, takovéto nehody končí většinou fatálně. Měj co nejklidnější den, myslím na tebe.

Můžu se tě zeptat ty máš rodinu?děti ?jak to děláš že nikdo si nevšimne že splacis tolik peněz ,já to maskuju už několik let úvěrem na auto

Mám rodinu, mám děti. S partnerem, byť jsme spolu déle, než trvá kdejake manželství, máme od začátku finance oddělené. Nemáme společný majetek, i to máme každý zvlášť, myslím tím bydlení, resp. nemovitost, ale bydlíme spolu. Nákupy do domácnosti probíhají ve stylu každý něco, prostě jak to koho napadne nebo je potřeba. A děti se již živí sami, pracují. Takže v tomhle směru je to u mě jednodušší. Objeví se samozřejmě okamžiky, kdy musím zalhat, konkrétně třeba, že se mi na dovolenou nechce, že budeme radši na chalupě apod. Pochopitelně splátky jsou přednější, v tomhle mi naštěstí hlava funguje dobře. Asi před rokem a půl mi banka nabídla konsolidaci, jenze to neprošlo, důvod vám samozřejmě nesdělí, ale určitě to bylo proto, že viděli, kam tekly mě peníze. Za tu dobu přišla tato nabídka ještě několikrát, ale už jsem nikam nešla. Prostě jsem si řekla, že to chci mít splacené co nejdřív. V konečném důsledku se totiž stejně částka, kterou zaplatíte, nezmění, pouze se prodlouží doba a sníží splátky. Tak zatím držím jak mezek. Tak jen tak dál. A jak velký dluh máš ty, pokud nechceš, neodpovídají na tuto otázku. Každopádně se drž, nehraj, zkusíme to, co ty na to?

No a můžu se zase já zeptat,jak ses k hraní dostala?přeci jen ženský moc sport nehrajou kdysi jsem se potkal s jednou to snad byla výjimka mezi hordou chlapů ,sportovní sázení měla docela dobrej přehled jen to taky neukocirovala ani nevím kde je ji konec,taky říkala že doma nejdřív hrála veřejně a postupně jak ji to začalo přerůstat přes hlavu tak se stáhla a hrála tak aby to nikdo nevěděl protože cítila ,že v takovém rozsahu už to překračuje obvyklou mez

Troufam si tvrdit, že sportu rozumím, odjakživa mě zajímal. Nepamatuji si proč, asi prostě jen tak, ale vsadila jsem na zápas ve fotbale 2 stovky, a to přes účet známého, bylo to ještě v době, kdy určitě nebyla povinná registrace, pokud chtěl člověk vsadit na pobočce, ale já fakt nevím proč, vsadila jsem přes toho známého a vyhrála. Tak mě s odstupem času napadlo zaregistrovat se u jedné sázkovky, kde jsem zpočátku sázela opravdu za stovky,dobu jsem byla na svém, až jsem se připravovala k vyšším sumám, které jsem do toho rvala, z desetitisíců se staly statisíce, pak jsem chtěla všechno zpět, jako čistokrevný gambler, tak jsem si nabrala v průběhu asi půl roku 4 úvěry, které tam rovněž zahučely. Dál už to znáš, máme to všichni stejné. Dokázala jsem nehrát párkrát tak 2-3 měsíce, to je můj prozatímní strop. Už si ale nepůjčuji, ale většinou jsem tam vždycky utopila všechny volné finance. A teď je mým cílem to prostě neudělat. Když to tak v hlavě sečtu, také to nejsou tak malé částky, které kdybych měla, určitě by se mi lépe dýchalo. A to já právě chci, resp. má představa je taková, že bych i těmito menšími plusy mohla třeba doplatit své dluhy dříve. Ono zkrácení o pár měsíců, byť by to byly 3, 4 nebo 5, není k zahození. Vnímám to jako s izeni vzdálenosti k finanční svobodě. Tak to jsem já, gamblerka. Držím pěstičky všem, kdo zápasí s touhle nemocí, ať už přímo nebo jako osoba, která někoho podporuje.

A teda tvoje poslední Sazka ?moje skoro poslední částka byla na Barcelonu a Real Madrid v basketu kdy vyhrál Real a pak už se to začlo celé sypat prostě šňůra jak cip tak jsem to chtěl zpět v automatech už se nepodařilo ,já už nesazim za tisíce třeba za dvě stovky ale když sedíš u toho skoro 24 hodin be ze spánku tak se to nastřáda ,zůstalo mi tak 2000 ,-

A já si dobře pamatuju první začátky jen tak jsem se zaregistroval u Fortuny dávali tehdy 300 za registraci vítězoslavně jsem přišel domů že to zkusím a vyšlo ,z prvních výher jsem koupil dětem superdrahe boty a placal jsem se po rameni jaký jsem borec jak jsem odřel sazkovku a jak se budu mít dobře ,tehdy jsem po nějakých prohrách skončil na 3mesice a pak zas začal no a konec už je smutný ,největší prohry holky co házely tak 120 bodů najednou hodili 180 to nepočítám když curry z goldenu nehrál naivně jsem si myslel že při kurzu 2 budu v balíku že to jeho tým dá i bez něj no to jsou ty bludy a hlavně myslím že nějaké fair play už není ,myslím že proto ani nemůžeme být v plusu protože za nitě tahá někdo jiný ,a proto nechci už investovat do něčeho co přináší bolest,ale teď plavání moudra protože jsem v úzkých

Dobré ráno (dopoledne), právě jsem se vzbudila. Já ani nevím, jaká byla má poslední sázka, sázela jsem live, takže jsem tam rvala jednu za druhou, až to skončilo nulou, tak jak to bývá, když jsi v rauši. A s botama mám taky zážitek. To jsem ještě neměla žádnou půjčku, ale už i tak jsem prohrála dost. No a kupovala jsem si boty za cca 3200Kc a vidím to jak dnes, jak jsem si říkala, když jsem je zaplatila, holka, tys prohrála 100 párů takových bot. No vidíš, a to jsem na tom byla relativně dobře, protože pořád to byly "jen" mé peníze a byla jsem bez dluhů. Nemá smysl se k tomu vracet, prostě už jsem jinde a musím jít dál. A to, že sport dávno není čistý, to je jasná věc. Vidím to stejně. Prostě vyhrát lze, ale vyhrávat určitě ne. Takže tohle je to, co musí zakořenit v našich hlavách, aby z toho mohl vzejít nový život, resp. lepší život, plný radosti i z malých věcí, život bez stresu. Sám píšeš, co gambler "prosedí" u herních stránek, jak netrpělivě čeká na výsledek a přitom už střádá plány, co udělá, kam zas pustí další peníze, ať ta předchozí sázka vyjde či nikoliv. Kolik času nám to ubírá ze života a na konci jsme vždycky v poli poražených. Já už to nechci absolvovat, chci se poprat sama se sebou, se svou vůlí, chci ji plně zvrátit na svou stranu, chci zničit to bažení, už se prostě nechci nechat ovládat tou krutou nemocí. Dnešní den je sedmým, kdy "jsem čistá", kdy neodešla ani koruna z mého účtu na jakýkoliv herní portál. Není to bůhví co, ale pro gamblera je to určitě moc, je to malý krůček ke svobodě. Tak si budeme přát, ať je těch krůčků víc a víc a ať ani jednou neškobrtneme. Pěkný slunečný den všem, nejen na obloze.

Se dívám že to máme hodně podobné ,oddělené finance ,jedno dítě dospělé druhé skoro dospělé ,jako za ty roky jsem měl několik půjček několik menších karty pak jednu velkou splácím 300 000 tis ,něco se mi právě podařilo skonsolidovat do této velké ,ale jako na chvilku se mi jako ulevilo ,ale když jsem si spočítal kolik jsem za tu dobu splácení těch předešlych zaplatil na úrocích tak jsem to měl nechat tak,zbývá mi polovina nějakých 4,5let není to závratná suma jako tvoje ,jen se k tomu tak nějak všechno nabaluje zvyšuje hypotéka energie jídlo ,tu půjčku nemám u klasické banky ale ani to není nebankovka ,dali mi ji proto že jsem měl u nich už jinou půjčku z dob kdy jsem nic neměl ,za řádné splácení nechtěli vidět výpis z účtu jen doložit příjem,kdyby ho vyděli tak nic nedostanu a bylo by to lepší ,protože část těch peněz šla opět na sázení ,jinak ty transakce v bance no radost pohledet a to jsem měl dva účty z kterého jsem dobíjel sazkovky ale prostě jim to trvalo tehdy hodinu tak jsem to začal tahat přes svou hlavní banku ,protože co neumím čekat ,protočené určitě miliony prohry jsem typnul tak na 600 000 ,po registru už jsem se ohlížel tak 3roky dozadu ,kdyby to nepozastavili tak si myslím mohly zachránit víc duší,minimálně moji a závislost se nemusela až tak hodně prohloubit

Netušila jsem, že hypotéky dříve uzavřené mohou také navyšovat? Rozumím tomu dobře? No já nic takového nemám, nic jiného nesplácím, krom těch úvěrů na blbost. Elektřinu mám fixovanou ještě na cca 2,5roku, což je také pozitivní. Nájem neplatim, bydlíme ve svém. Tak i proto se to asi dá. Mnozí lidé tu mou sumu vydají jen za holý nájem. Mně zbývaji přesně 2 roky a 10 měsíců, abych se zbavila této finanční zátěže. Úroky a to, co jsem zaplatila ve splátkách, nepočítám, není to k ničemu, chci se dívat dopředu a umazávat každý měsíc a těšit se na chvíli, kdy to bude za mnou. A hlavně chci nehrát. Tak si držím pěstičky, stejně jako tobě a všem se stejnou nemocí.