Totální endoprotéza kyčle

I když se moc neozývám, stále sleduju a jen bezmocně pozoruju, jak čas letí ;-). Od první TEPky sedm, od druhé šest let. Protože jsem případ, který šel z nemocnice do lázní, jen stručně napíšu pro ty, které to možná čeká nebo zvažují.
Já lázně nemiluju, jsem samotář a navíc se stravuju raw, takže jsem se bála. Byla jsem v Lázních Bohdaneč a nakonec jsem to zvládla a byla ráda, že jsem šla rovnou tam. Z nemocnice v Motole mě poslali až dvanáctý den, tak jsem to měla ulehčené, ale moje první spolubydlící šla z Kolína sedmý den a taky zvládla. V těchto lázních je (skoro) všechno dosažitelné po chodbách a kolem je park, kde se dalo chodit (byla jsem v dubnu). Myslím, že lázně mi moc pomohly.
Za prvé péče o jizvu - terapeutka mi ji každý den rozmasírovávala a tak vůbec nevím ani není vidět, že jsem ji měla. Nic není přirostlé ani zkrabacené (na rozdíl od první onkologické operace ještě za socialismu, kdy mi nikdo nic neřekl a přirostlé mám).
Za druhé jsem chodila vždy na půl hodiny k různým terapeutům, kteří se mnou dělali různé cviky. Z těch jsem si na konci udělala sestavu, kterou dosud každý den tři čtvrtě hodiny cvičím.
Do bazénu jsem se dostala po úplném zahojení jizvy, tak jsem si ho ještě víc jak dva týdny užila. Za třetí jsem zjistila, že dobrý masér může být opravdu k něčemu - bohužel jsem na něj narazila za ty dva pobyty jen jednou, taky jsem je musela střídat podle rozpisu. I když mě nic nebolí, po jeho masáži jsem se opravdu vznášela a pro budoucnost vím, že kdyby něco, tahle možnost může být užitečná.
Jídlo se taky vyřešilo díky prodejně zeleniny za plotem lázní. Jediný problém byla jedna spolubydlící při druhém pobytu, se kterou jsme si nesedly. A jednolůžkové pokoje na tomto oddělení nemají. Zato s tou první spolubydlící si dosud voláme a byla jsem i u ní na návštěvě :-).
Takže můžete zvážit. Je ale fakt, že při první operaci mi bylo 60, nemám nadváhu a ráda chodím, takže jsem s chůzí ani sebeobsluhou po operaci žádný problém neměla už v nemocnici ani pak v lázních. V lázních jsem zažila i paní, kterou mi dali na pokoj, a druhý den odjela, že to nezvládne. Každý je prostě jiný a musí uvážit, na co si troufne.
Přeju všem život bez bolesti!

Ahoj NadaK (Naďko?), myslím, že si na tebe vzpomínám a je fakt, že jsi tu dlouho nebyla. Připomněla ses mi tou raw stravou a sestavou cviků, kterou jak čtu, cvičíš pořád. Už nevím, jak probíhala tvoje strava v Motole, ale matně si vzpomínám na sušené ovoce a ořechy? Příp. mě oprav. Teď ale k tomu Kolínu. Ta moje kamarádka z rodinných důvodů (no možná i ze strachu) operaci odkládala, pak už ale nezbylo nic jiného než radikální řešení. Nebyla na tom dobře a navíc jí byl následně termín kvůli Covidu odložen. Až na další termín jí to vyšlo, stále ale v "době covidové". Na tamní ortopedii byl nedostatek personálu a podle toho tedy vypadala i (ne)rehabilitace a další péče. Ve výsledku neuměla pořádně ani chodit o berlích a po jedné ukázce v nem., jak navléci pomocí ručníku ponožky, nezvládala ani to. Po přeložení do lázní byla nemile překvapená, jak je na tom oproti ostatním špatně. Jak psala Věrka, o všem, co v lázních pacientovi bude předepsáno za procedury, rozhoduje lékař (já v lázních nikdy nebyla), tak po zjištění jejího stavu ji zjevně museli nejdřív naučit chodit a pak vše ostatní, tedy také rozcvičit atp. Za lázně byla ráda a také je celé zvládla. Při pobytu v nemocnici mi dokonce přestala věřit, že jí začne nový život, po lázních už ano. A navíc byl lázeňský personál (zejména její fyzioterapeutka) vlídný a trpělivý - na rozdíl od unavených a nepříjemných sestřiček v nemocnici. Takže pokud jsem psala o špatných poměrech v té nemocnici, na což si stěžovala, šlo vlastně o to, že tam v době pandemie nezažila standardní poměry. V jiných nemocnicích třeba takové problémy nebyly, ale v kolínské v té určité době ano.
Jo a ještě: Děvčata, která chodíte do bazénů (Pájja navíc k moři), plavete prsa????

Ali, ano, plavu jen prsa. Nic jiného neumím. A i s operovanýma nohama to jde jako s neoperovanýma. Jen nemám ráda kolem sebe moc lidí. Jak jsem vysoká, mám i potřebu většího prostoru kolem a kličkovat mezi lidmi mi moc nebaví. Teď v lázních, když bylo víc jak 5 lidí v mé hlubší polovině, odcházela jsem do vířivek. Ale ano, prsa plavat jdou.

Alenko, prsa mi doktor nedoporučil, ale když jsem tady četla, jak je plave Táňa i jiní, tak jsem začala taky. Jenže po těch letech už mám v hlavě ten můj ne/styl (ruce prsa, nohy kraul), tak to byl problém. Musela jsem myslet na každý pohyb nohou, už je to lepší. Když je občas v bazéně poloprázdno, plavu znak a to je super i na záda. Moře vybíráme takové, kde nejsou velké vlny, spíše jen žádné nebo menší, protože boční náraz prý může kyčel vyhodit. A jedna paní mi to kdysi na Zakythosu potvrdila, stalo se jí to v Turecku.

Věrko, neusmívám, spíše si to představuji, protože miluji vodu. A tleskám, seš dobrá. Nic se nesmí uspěchat, pěkně pomalu. Zníš nadšeně, je úplně cítit, jak sis to užívala. Vy jste měli bazén jen na "příděl"? Kamarádka, milovnice lázní si vždy pochvaluje, že chodí do bazénu kdykoli, když má čas, i večer. Poslední roky jezdila Vary nebo Mariánky, po onkologickém onemocnění. Teď přemýšlí kam, pojede se zády. Jako astmatik byla kdysi v Jeseníku a Luhačovicích, ale to je strašně let zpátky. V Lednici byl bazén také volný kdykoli pro ubytované, od 8 do 20 h. Jen dopoledne tam bylo pár časů, kdy se tam cvičilo. Stejně lázně pořád nic pro mě, družit se nemám problém, ale víno nepiju, ani pivo, voda, to je moje značka. :D Hezký večer!

Ahoj Táňo, fajn, že jsi tady zase zpátky a cítíš se dobře. Nakonec i ta kontrola u Dr. potvrdila, že jsi fit. Pokud jde o lázně, tak to mám jako Pájja. Včetně obou TEP jsem měla nárok na lázně 4x, ale nikdy jsem tam nebyla. Věrka jezdí ráda a určitě jí tam poskytují zcela jinou péči než jsi měla ty. Snad se brzy ozve, aby podrobně poreferovala. Moje kolínská kamarádka (už jsem o ní psala) si v lázních také libuje, dokonce tam jezdí jako samoplátce místo dovolené a je vždy spokojená. Po TEP ji tam ale museli nejdříve učit chodit o FH, v nemocnici na to kašlali, po týdnu měla tzv. přeložení z lůžka do lázní, kde ji nakonec dali do kupy. A k té rehabilitaci: My ji tenkrát měli v nemocnici opravdu špičkovou (Klinika dr. Pírka v MB). Kdo chtěl, mohl po propuštění z ortopedie pokračovat na rehabilitačním oddělení. Podle rehabilitačního instruktora je jinde než u nich zařízená rehabilitace několik kroků zpět, protože vše, co už umíme, nás začnou učit znovu (něco jako u tebe v lázních). Já nezůstala, ale dostala jsem na cestu domů rozpis postupného cvičení na ty první 3 "nebezpečné" měsíce, vč. dalších opatření. Ta opatření už jsem ale znala z této diskuze a vše doma měla připravené. Spíše bych ta opatření uvítala před operací. Také jsem dostala brožurku, která se týkala trombózy. Čas od času totiž po operacích jako takových, zejména pak po TEP, může dost znepříjemnit život. Hlavně jsme si museli hlídat lýtka, jejich příp. otok a bolesti a stahy (křeče) v nich. A jednu takovou příhodu jsem v nemocnici zažila u paní po TEP kolene. Nesměla se hnout z postele, jen vleže cvičit operovanou nohou v jakémsi pohyblivém přístroji (kdo je po "o" kolene, ví jak se to jmenuje, já už to zapomněla). Brala léky a byla permanentně sledována, aby příp. krevní sraženina neputovala dále a nezpůsobila jí embolii. Proto jsem byla vyděšená, když mi po propuštění postupně otekla celá noha. Naštěstí se to občas stává, po druhé TEP to samé, ale bandáže a léky pomohly. Samozřejmě bych uvítala všechny závěrečné informace před operacemi, ale co člověk nadělá. A o tom lýtku jsem se zmínila záměrně, byť to opravdu platí. Tak se Táňo drž a ať to v práci zvládneš, vč. vaření doma :). Sice o tom vůbec nepochybuji, přesto držím palce a brzy se zase ozvi. Všem hezký zbytek večera a lepší počasí než u nás na Brdech (zima a vichr).

Souhlas, proto jen sleduji…

Hanesi, teď, když popisujete, že křeč máte ráno, mohlo by jit i o hypoglykemii. Pokud večer pořádně nejíte, pokles cukru v krvi může byt jedna z příčin. Jedla bych vedle hořčíku i banány, dostatečně pít, klidně minerálky, nezapomínat i na vitamín D. Není na škodu malinko víc solit, zadrží tělo vodu, pokud nemáte ale problém s tlakem nebo ledvinami. Ohledně lázní jsou tady jejich milovnice, určitě vám rády poradí, já a lázně spolu zatím nekamarádíme.

Milá Pájjo, zdá se že magnesium trochu zabralo. Bolesti sice mám stále, nejsou však tak nesnesitelné, zejména v tom lýtku. Děkuji a uvidím jak se to dále bude vyvíjet. Prozatím zdravím a mějte se krásně.

Chcela by som dodať k môjmu predchádzajúcemu príspevku. Magnesium som brala dlhodobo a bolesti aj tak nastúpili. Spätne som sa na to pozerala tak, že pri obmedzenom pohybe pri bolestiach v kĺboch neboli končatiny dostatočne prekrvené a preto som to riešila Mobivenalom micro. To je iba môj postreh, ale pomohol. Pekný deň. Aja

Přeji vám brzké uzdravení. Jsem také čekatel přes dva roky a k potížím se mi přidaly kruté bolesti v lýtku na straně nemocné kyčle. Bolesti jsou opravdu kruté, přetrvávají i v klidu v noci, málo spím a prášky nezabírají. Poradil by někdo co na tyto bolesti užívat?

Hanes, tie bolesti ma zastihli medzi dvoma operáciami, ale nemala som pocit, že to je od kĺbu, ale žily, či cievy. Priateľka mi poradila výživový doplnok MOBIVENALmikro. Podporuje prekrvenie nôh. Po troch dňoch bolesti ustúpili. S menšími prestávkami užívam dodnes. Tiež magnesium +B6, ako písala Pajja. Prajem pekné bezbolestné dni i noci. Aja

Hanesi, tyto bolesti jsem měla také. Na kyčel se dalo zvyknout, ale bolela mě noha od kolena dolů a to bylo hodně nepříjemné. Brala jsem Diclofenac, opiáty, co mi nabízel jsem odmítla. Můj doktor tvrdil, že to jsou artrotické bolesti od kloubu, že vlastně už trpí celá noha. V noci jsem měla klid, bolesti při chůzi a sezení. Zkuste na noc užívat magnezium, nejlépe to, co obsahuje i B6. A nohy denně sprchovat střídavě hodně teplá a studená voda.