kleceni deti v koute

Mě je sice teprve 16 ale souhlasím s Danou. Katka je prostě jen začínající puberťačka. Já jsem v té pubertě taky, ale mám volnost, mohu jít klidně jak vy říkáte "pařit" ale jsem natolik normální že nepotřebuju poznávat život tak že se jako moji spolužáci ožeru, zahulím si, vychrápu se jednou s tim a podruhé zas s jinym. Nikdy mě nelákalo a neláká lítání po nocích. Když sem byla mladší tak kluci letěli po těch holkách co tohle všechno dělali ale teď si spíš vážej holek u kterejch si můžou být jistí kde je a co dělá (tím nemyslim ty stupidní 16ti až 18ti letý blbouny).
Nevím byla jsem třeba na školní akci když jsme se loučili s devítkou a přišla jsem domů v 10, protože vím že i v těch 10 se o mě mamka doma bojí a je to správný aspoň vím že mě má někdo rád že na mě doma někdo čeká. Mamce se svěřuju se vším prostě jí věřím a neberu jí jako žádného narušitele i když vím že do 15ti by mě nepustila nikam.

Tak to můžeš mluvit o štěstí, beztak se ti svěřují jenom proto, že k tobě cítí důvěru, nejenom diktátora a narušitele bezstarostného dětství:)
Asi jsi pro ně měla více pochopení než se dostává Katce a než se dostávalo mně!

Andy, podle sebe soudím tebe ? U mně je to jinak. Mám již dospělé syny a rozumíme si velice dobře. Až se někdy divím, jaké intimnosti mi o sobě vyslepičí. Myslela jsem, že holky se svěřují především mámě a kluci, že jsou uzavřenější.

Oblíbená: i Katka už si jistě uvědomuje svoji osobitost, své já... V jejím věku už člověk ví, že nástrahy můžou obnášet jistá rizika a už jistě ví, co je špatné a co ne...Myslím, že už je dost velká na to, aby chápala, kde jsou hranice a v čem spočívá důvěra. Pokud bude Katka vnímána a respektována jako individualita, bude mít v pořádku své sebevědomí, není pak problém dětem uzdu upustit! Přesvědčujete mě pouze o tom, že výchovné metody jsou někde napsaný a vy se jimi všichni řídíte! Nepřistupujete ke svým dětem, jako k individualitě, která žádá svůj přístup, pochopení a postoj! Pak se nedivte, že jim vůbec nerozumíte a ony nerozumí vám! Škoda jen, že ty časy, kdy jste byli vyzýváni k tomu, aby jste chápali nebo se o to alespoň pokusili se nedají vrátit, myslím, že tam nastává ten pozdější problém ve vztazích děti a rodiče!

No, tak když můžou pouze vyjímečně, snaží si to užít max. proto to přepísknou s chlastem i se svými možnostmi! Kdyby tyto možnosti měli každý víkend, tolik by je to nelákalo! Zakázané ovoce nejvíc chutná, protože je zakázané..vzbuzuje to v nás adrenalin, dobrodružství...teprve, až když zákazy pominou, máme svobodnou volbu, přestáváme na tom vidět cokoliv zajímavého, páč se to pro nás stává běžnou a zcela normální věcí!

Andy, myslíš, že 13-ti leté děti si už umí zvážit všechny následky a rizika toho, co vyvedou ? Já myslím, že ne. Ty jsi asi vyrůstala v rodině, kde jsi měla volnosti habaděj, tak ti to tak nepřijde. Ale existují i rodiny, a těch je většina, kde se děti vychovávají s oboustrannou důvěrou a tohle by si prostě nedovolily. Už tady, u Katky, je něco špatně. Můj názor.

Oblíbená má pravdu. Do 18ti let za Katku nesou rodiče zodpovědnost. Já mám dva syny 15 a 16 a pařit, prostě nechoděj. Výjimečně s kamarádama o víkendu a do devíti doma a to je tak 2x týdně. Samozřejmě, že by rádi někam vyrazili, ale prostě mám za ně zodpovědnost.....Nechápu, co je to "pařit" chlastat???? V 15?
Pokud se mi to dítě opije do 18 let, mohu za to já a veškeré postihy jdou na mě. Vím, o čem mluvím, neb jsem takový průšvih s jedním synem zažila a stálo mě to dost, i finančně.

Oblíbená: však já píšu, že do 18ti jsme svazováni, to ovšem neznamená, že nemůžeme mít svůj názor, či zkoušet a zkoumat nástrahy života! Katka si může dělat co chce, v rámci zákonů a pravidel, které uzavře(la) s rodiči, může ovšem i ty pravidla porušit, pak ji čeká trest, pořád dokola, co píšu...může vyskočit i z okna, když bude chtít, jen si nejdříve musí umět zvážit všechny následky a rizika, ale čím dřív se to naučí, tím pro ni bude rozhodování snazší! Myslím, že rodiče by nám měli pomáhat při zkoumání tohoto světa, ne nás od něj ochraňovat formou izolace, pomluv a zákazů...je to špatný? Tak pojď a přesvěč mě, proč a co je na tom tak špatného, nestačí mi, že to říkáš, chci se o tom přesvědčit na vlastní oči a poznání!!!

Andy, mýlíš se. Katka NEMÁ právo se rozhodovat po svým. Je jí totiž 13 a zodpovědnost za ní nesou stále ještě rodiče !!!

Za to ty svými názory překypuješ!

Nehul tolik, pač potom se to nedá po Tobě číst.

Prrr: Dano, musím tě brzdit, na tvůj věk jsi ty pořád dost povrchní! Co to prosím tě plácáš? Předsudky? Papouškuješ maminky slova? Jak nikoho nebudou zajímat vaše názory? To mluvíš za sebe? Každý má právo vyjádřit se a každý má povinnost přijmout i názor někoho jiného, kdo to nedokáže, není hoden ani komunikace, natož lepšího zacházení! Všichni mám možnost volby, bez ohledu na práci, šéfa, rodiče i učitele...jsme pouze omezeni věkem, který nás do 18ti svazuje, ale to je vše! Tobě je 18 a vstupuješ do života s dosti velkým omezením.
Katko: máš právo a možnost volby se rozhodovat po svým, jen k tomu vždycky musíš znát důvod,který tě k tomu přiměl, chápat podstatu zrodu onoho činu a umět ji obhájit, umět nést za své rozhodnutí následky. Nevím, kde se vzala ta iluze, že všichni musíme poslouchat, dle mého, si každý můžeme žít po svým, dělat to, co zrovna dělat chceme, páč jedině tak pochopíme spád celého životního cyklu a smysl našeho života! Kdo se bojí pustit děti za tmy, páč přehnaně sleduje TV Novu, ať nelení, nesejčkuje, ale obleče starý retro oblek a jde taky!!!
Život se má žít v každé době a čím dřív začneme, tím dřív ho pochopíme a tím dřív se ho nabažíme...kdo se nevybouří v pubertě, zamrzne! Kdo se řídí společenskými kritérii nebude sice vymykat, ale nebude se taky ničím odlišovat, bude nahraditelný a zapomenutelný:)) Jenom vyjímeční lidé dělají vyjímečné skutky a je uměním najít někoho, kdo pochopí naši myšlenku, touhu a bude se nám snažit pomoci ji naplnit!

Andy, nevím, proč potřebuješ vědět, od kdy jsem chodila pařit a jaké jsem měla dětství. Narozdíl od tebe celkem v pořádku a pařit jsem chodila stejně, jako moji vrstevníci. V 15 je to tak akorát.

No vy jste se snad zbláznili, ve 13 pustit holku na koncert? A ještě má být do 11 doma?
Tak to je snad špatný vtip, takové děcko by mělo být doma tak do sedmi.
A pro tebe Katko: Nyní je mi 18 a věř, že až budeš v tomto věku a podíváš se na někoho kdo má třeba 15 a uslyšíš jeho názory, přijde ti to strašně hloupé, prostě už vidíš, jak byl člověk v tomhle věku strašně strašně hloupej a povrchní.
Teď si každý z vás myslí, že mu patří svět a že své názory musíte za každou cenu prezentovat, ale ve skutečnosti to chodí jinak. Až budete pracovat, nikoho vaše názory zajímat nebudou, buď pracuj, mlč a dostaneš býplatu nebo si stále stěžuj a můžeš si jít práci hledat jinam. Takhle to prostě chodí, nikdo si z vás na zadek nesedne.

Bel: ty jsi moje generace? Máš děti? Jak probíhalo tvé dětství? Od kolika jsi chodila pařit, testovat nástrahy života?
Já od 14ti s dovolením, později i bez něj, páč mě máma připadala vždycky tak, jen aby se líbila společnosti, dodržovala společenská kritérie, od kdy do kdy by měly být děti tam nebo tam...není to o všeobecných praktikách, je to o individualitě, individuálnímu přístupu a pochopení druhých...Doba jde prostě dopředu..ale koukám, že ne tak rapidně rychle, jak jsem se domnívala, páč já začala ve 13ti kouřit a ve 14ti pařit...moc se toho nezměnilo:))

Andy, nejde vůbec o generace. Já jsem tvoje generace, ale nechat chodit 13 letou holku na koncert ve všední den, to bych si hodně rozmyslela. A podle toho, jak to píše Katka, nejspíš to doma ani neřekla.

Sun: beru pravidlo v týdnu tak, o víkendu onak. Myslím, že tak to probíhá ve spoustě rodinách, i v té moji:))
Jenom říkám, že vyjímečná situace žádá vyjímečné řešení a koncert je vyjímečná situace, nejen že rozvíjí naše smysly, poznání, kulturu atd...ale žádný koncert není stejný...všechno je svým způsobem originální, i já se zůčastňovala koncertů a argument mý matky, že teď nepůjdu, páč jsem byla minule..mě fascinoval! Minule jsem byla tam a teď jdu zase na jiný koncert. To je stejné jakoby se naše hlava měla zabývat tím, proč chodit do školy každý den, když je to tam pořád stejné! Nic není stejné a nic se nedá opakovat ani vrátit!!! Sun, myslím, že i v tobě dřímají poučky, které se předávají z generace na generaci, ale je důležité vnímat a chápat také generace po nás a snažit se jim rozumět a jít vstříc jejich tempu...doba jde dopředu, jen my máme pořád tendence zůstávat v pozadí, myslím, že ze strachu v cokoliv jiného, ze strachu ze změn, ze strachu, že se nezvládnem nebo nestihnem přizpůsobit!

Andy: máš pravdu, že je to o kompromisu, a právě proto by , alespoň pro mne, byl přijatelný kompromis v tomto případě: pátek , sobota - déle, něděle , všední den trochu dříve. Myslím si , že toto Katce až tak nebude v rozvoji, jak píšeš, bránit. Myslím si, že těch koncertů ( my chodili hlavně na zábavy, ale až od 15) bude ještě hodně. A Kačko , nezlob se, ale opravdu věk 13 let je na mne hodně brzy, aby jsi byla tak dlouho venku (myslím hlavně v neděli, kdy máš jít do školy) . Asi ti teď připomínám mamku , ale snad se neurazíš.

Sun:Je mnoho způsobů, jak dosáhnout toho, čeho dosáhnout chceme. Věřím, že i já budu mít strach o svoji dceru, ale to neznamená, že se nechám svým strachem natolik pohltit, že budu své dceři bránit v rozvoji, v poznávání nových věcí atd....já půjdu s dcerou a zapaříme společně:)) Lidi, vždycky existuje spousty způsobů, jak danou věc řešit a není důležité, jakou pozici zrovna zaujímáte, je důležité nenásilnou formou vyhovět sobě i druhému, tzn. kompromis, ale takový, aby ani jedna strana nebyla v nevýhodě či naopak!

Andy: nevím, zatím to nemusím řešit u sebe, ale myslím si , že 13 - letá holka, zvlášť když má jít zítra do školy, by opravdu dejme tomu do těch 11 mohla být doma. Alespoň já bych měla hrůzu . Samozřejmě je to o domluvě mezi ní a mamkou. Mamka pokud bude prosazovat večerku v 10 je to možná z pozice silnějšího (což by asi neměla), ale celkem ji chápu. Tím se jí nechci zastávat, jen si myslím, že by domluva mohla znít pátek, sobota déle , pokud bude akce v neděli nebo přes týden tak se nedá nic dělat. Bude konec o něco spíše. I když je to blbý, odejít v tom nejlepším, také se mě nechtělo.Možná jsem v tomto staromódní. Promiň Kačko, ale já to tak cítím. Já bych se asi s malým, až bude mít tolik roků jako ty, snažila domluvit na podobném kompromisu. Těžko říct, jak se zachovám, ale určitě bych měla o něj strach (tak jak tvoje máma - i když to nedá najevo a vypadá to, že tě jen buzeruje). Zkus za ní zajít a domluvit se , jak psala Andy, na nějakém kompromisu. Když to bude i z tvé stránky bez emocí, věřím, že se domluvíte, ale připrav se na to , že to bude opravdu hodně hustý (nějak se domluvit). Držím palečky a napiš.