ROMOVÉ - žijí tu s námi

mela Milca dnes sexik?

Jestlipak si Milča píše s pánem?

já teda myslim že hlídač má pravdu, řekl tak jak to chodí a jak to je!nebudu se hádat,vim že pár,ale málo a to si můsí cikáni přiznat, jen pár jich je hodných a slušných.jako u nás býlích jejich pár hajzlů.ale mi si nedovolíme, řvát po ůředech jak moje děti nemají co do huby jak nemájí co na sebe a nemají na léky a že sme rasisti že jim nechcem dát práci....ale to je hloupost oni nechcou práci oni chcou peníze.....kolem mě je spousta romů a pár jich je hodný, teda upřímě jen tři lidi.ostatní.....jsou chytří ale jak na co a hodně vichcaný..znám romové co bydleli v 4+1 přihlášený v bytě jako čtyř člená rodina,ale zaprvé rok a půl neplatili nájem, už normálního bělocha by odtam tud vihodili ale roma né...ale za tři roky co furt neplatili je vistěhovali a co neviděli, né že by tam bydlela čtyř člená rodina ale bylo jich tam 50 fakt,smrad bordel,všechno poničený...co vám budu vykládat...tak mi tu nepovídejte pohádky o tom jak sou romové svatí jo.'

Nejlépe by ti vyhovovalo psát si s Milunou své sexuální praktiky. Ale to co sem chce návštěvník dát, sem dát může. Asi jsi tady špatně. Neurčuj si pravidla.

Například já se plně ztotožňuji se sympaťákem na videu od 9:00

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10169912963-cerna-sanitka/308292320360001-stopar/

Prostě kdo chce tady z toho červenou knihovnu, tak by se měl přesunout na nějakou uzavřenou diskuzi na fb. Ze zkušenosti ale vím, že diskuze kde jeden druhýmu podkuřuje nevydrží dlouho, protože všichni lidi jsou ve své podstatě škodlivé svině.

já jsem od devatenácti let sama. Dnes je mi něco málo přes 35 let. Všechny ostatní holky, které jsem znala, mají již dávno muže, lásku, děti a jsou vdané. Celé ty roky jsem věřila, doufala, čekala, že potkám toho "pravého", ale neobjevil se...asi se někde toulá, uličník jeden...! Byli muži, kterým jsem se líbila, ale byli ženatí a o vztah se ženatým mužem jsem nestála...byla bych vždycky jenom "ta druhá", jen na sex, na pobavení, na rozptýlení, aby se ženáčovi líp žilo,líp pracovalo, aby se zbavil stereotypu s manželkou, aby dostal to, co mu ve vztahu s ženou schází...Byli muži, kterým jsem se líbila a nebyli ženatí, ale vadilo jim jaká jsem a chtěli mě předělávat k obrazu svému. O to jsem také nestála. A tak jsem sama. Bez muže, bez lásky, bez dětí, bez sexu. Říkám si, jestli se to někdy změní...? Jenom "dřu v práci". Říkám si, jestli se na mě také jednou usměje štěstí a potkám muže, který by mě měl rád takovou jaká jsem. Se vším, co ke mě patří, se vším, co ke mě náleží. Muže, který se o mě bude poctivě a čestně ucházet. Ženáči, ti se mnou jednali pokoutně...Tak někde akorát v temným, černým rohu, aby nikdo neviděl, neslyšel, nevěděl...Jak se mi takové chování a jednání příčilo. Ale já stále přes to všechno dál věřím, doufám, čekám, že jednou...že budu šťastná, alespoň na pár let...že budu mít muže, lásku, schůzky, sex, svatbu, zlatý prsten, že budu prožívat těhotenství a mít děti a moc se na to vše těším...a když ne teď, tak v příštím životě...Život je spravedlivý...na každého čeká štěstí...jen někdo si na něj musí holt déle počkat...