Ježíš Kristus, Boží Syn

Máte pravdu a naprosto nic nemám proti věřícím. Naopak, mám mezi nimi pár dobrých přátel a spíše se špičkujeme, když já tvrdím že Bůh neexistuje a oni mi tvrdí že ano. Takže já se obejdu bez Boha i když všechny křesťanské svátky slavíme. Stejně tak jako věřící.

Važ si toho, co máš. Od Ježíše dostaneš kulový. Posmrtný život určitě ne. A pokud hledáš za každou cenu nějakého pána, běž otročit do automobilky pro Korejce, od pásu tě nepustí ani na záchod.

Uvědomuješ si vůbec, že jsi jen lidský gramofon, který tady blemcá, co ho naučili? Vlastního rozumu v tom nemáš ani trochu, jen spamuješ fráze. Ty nejsi zvyklý myslet, a takové Ježíš v oblibě neměl. Jeho učedníci byli lidé, kteří uměli s učením mistra pracovat. A ne jen je opakovat. Zjevně vůbec nerozumíš, o co Ježíšovi šlo.

Troufnu si myslet, že vím o co Ježíši Kristu jde. Jde mu o to, aby člověk v sobě nalezl Božský potenciál, což je možné až ve spojení se svým lidským duchem, a to nelze jinak, než se ztotožněním se s jeho kvalitou lásky a moudrosti. Proto přijetím desatera a jeho naplňování ve vlastním životě, eliminuje nežádoucí psychické síly, které svým vlivem tak tragickým a dramatickým způsobem ovlivňují naše životy, osudy. V nevědomém člověku, který si vnitřně nezvolí dobro jako vývojového rádce a průvodce životem, se nedobré vzory stávají pastí pro svou duši.
Rozum si tedy položí otázku, proč jsem vůbec na světě, jaký to má smysl ? Je to jen nahodilost vytvářející rozmanitou osudovost, jenž je ukončena ve své fyzické existenci vždy a jen smrtí?
Je-li tedy život ukončen smrtí, pak říká rozum, chceš být šťastný nebo alespoň spokojený, pak se snaž, aby jsi svým životem nezpůsoboval bolest a strádání jiným, kteří touží rovněž po tom co ty. Čím víc máš rád sebe, měj rád i druhé a oni pak budou mít rady i tebe. To je celkem logické i rozumné.
Když se ale díváme na život z širšího pohledu, na osudy jednotlivých lidí, národů i lidstva jako celku, vidíme něco zcela odlišného od naší vnitřní touhy po hezkém životě v míru a srdečnosti. Pak se sám sebe ptám, to jsem si přál žít v takovém světě? Ve světě plném zmatku, sporů, řevnivosti, válek, chamtivosti, bezohlednosti, bídy a násilí? Je jasné, že ne. Pak si ale uvědomuji, že to že zde žiju, není náhoda. Tak proč tu tedy jsem?
Když jsem nahlédl do svého způsobu uvažování a svých myšlenek a porovnal jsem to s Desaterem, k mému překvapení, má vlastní představa, že jsem dobrý člověk, vzala za své. Pochopil jsem, že co je v druhých lidech a sám jsem to odsuzoval, je i ve mě. Takže kdo jsem já abych soudil druhé, chtěl je trestat za to kým jsou, vždyť nás způsoby světa vtisknuté i do ostatních lidí naučily takto myslet a jednat.
Ano, byly chvíle samoty kdy duše promlouvala svým tichým hlasem, co a jak je správné, co ne. Ve vlivu společnosti, tento hlas duše byl mnohokrát potlačen, až do chvíle kdy jsem se rozhodl již nežít způsobem většiny. Bylo to velice osvobozující a vnitřní inspirace mi pak dovolila nahlédnout i tam, kam ti co si nezvolí dobro a lásku jako nejvyšší a nejsmyslnější cíl života, nenahlédnou, pro své neustálé hrubé narušování souladu života. Kdo nahlédne na své chyby a omylnost, aniž by se z toho hroutil, přikloní se cele k dobru a lásce, pak se muže nadít, že se mu dá Ježíš Kristus poznat, nikoliv jako bytost minulosti, ale jako živoucí nikdy nekončící Živá Přítomnost, pak plně porozumí i textu Písem. Takový člověk již není přísný soudce, ale pomocník těch, kteří chybují jako on sám, než mu bylo umožněno poznat své pochybení.

Kdybys o katechetismu trochu přemýšlel, tak by ti bylo divné, že tvůj bůh důsledně ignoruje většinu lidstva, všechny ty buddhisty, mohamedány, šintoisty apod. Proč jim nenabídne svou lásku? Když je bohem všech, je to podivná diskriminace. Nebude to tím, že bohů je více, nebo není vůbec žádný?

Z tvého pohledu Bůh ignoruje většinu lidstva, ale podívej se sám za sebe kdo skutečně žije Desaterem, láskou k bližnímu, znalostí Božího řádu. Pokud ti to alespoň trochu něco říká, zjistíš, že tvé tvrzení o tom, že Bůh ignoruje většinu lidstva se nezakládá na skutečnosti, která svědčí o opaku. Všichni jsme jen lidé a žijeme zde společně na jedné planetě, nikdo jsme si sami život nedali, přesto necítíme úctu jeden k druhému, jsme bezohlední k druhým a tím i k sobě. Neuznáváme právo na život ani k jiným bytostem, kteří s námi žijí ve zvířecích tělech. Nedovedeme vnímat potřebu štěstí, míru a sounáležitosti z ostatními, přestože nás Bůh, dárce života, miluje a nabádá k životu v lásce, abychom se tak učili žít. Bere-li to někdo jen jakousi pouhou bezduchou frázi aniž by se nad tím hlouběji zamyslel, co z toho vzejde, jaké společenské poměry. Kdo je nevědomí, je slepý a následuje slepé, proto sdílí společné osudy a jelikož nedovede upravit svůj život dle moudrosti Boží, zůstává v nevědomosti o vlastní příčinné osudovosti. Kdyby člověk věděl o možnosti vykoupení, byl by si ji silně vědom, netoužil by zjistit proč se nachází ve stavu v jakém je, nehledal by ve svém nitru příčinu svých vlastních potíží, jenž je příčinou i potíží stejně smýšlejících lidí tohoto světa? Člověk nemůže být donekonečna lhostejný ke svému osudu, chce-li vyřešit neustále se vynořující potřebu být šťasten, která je v hlubině duše uložena jako vzpomínka na život před vlastním pádem. Ve spojení s Kristem mu bude sejmuta clona z vědomí a člověk pochopí, že příčina odklonu od Božího řádu pro život všech v harmonickém soužití, jej vyřadila z blaha skutečné Lásky, kterou nevědomý člověk marně hledá ve vnějších věcech a formách života. Pravá Láska je jen v Bohu a Bůh je duch oživující hmotu, proto ji nelze nalézt ve hmotě, ale pouze v duchu, v duchu osvobozeném od zla, zlých myšlenek, pocitů i činů.

Ještě tě upozorním na tvůj přístup debatě. Ty nedebatuješ, skoro nereaguješ na protistranu, ty v podstatě jen kážeš. To si myslíš, že tvá záplava slov dá tvému názoru lepší kvalitu? Spíše nás unudíš k smrti.

Smrt přinášíš leda ty, nebinární robote...

Wow, možná je to pravda. Rakato je robot seslán z budoucnosti, aby přesvědčil lidi!

Píšeš, že zjistím, že mé tvrzení o tom, že Bůh ignoruje většinu lidstva se nezakládá na skutečnosti, která svědčí o opaku. Ale o toho jsi tady ty, abys mi dokázal, že bůh na většinu lidstva nehodil bobek. Já jsem totiž už dávno zjistil opak, a každý soudný člověk také, když se podívá na mapu rozšíření náboženství. A jak to, že jsme si život nedali. Ty nemáš rodiče, opakuji r o d i č e ? Mě bůh k ničemu nenabádá, ale ignoruje. Lepší vysvětlení ovšem je, že neexistuje.

Dobře, pojďme se podívat na důvody, příčiny toho v jakém stavu je náš svět. Sám vidíš, že poměry jsou silně destruktivní a z tvého pohledu buď Bůh neexistuje nebo nás ignoruje. Na vzdory tomu všemu, ale víš, že existuje Desatero v němž jsou velice cenné rady pro život. Když se nad tím hlouběji zamyslíš, zjistíš, že nejen že brání tvoření lidské chamtivosti, ale zároveň bere ohledy na každého jednotlivce lidského rodu. Má v sobě nadčasovou moudrost prostoupenou lásku. Ale kdo z lidí je ochoten takto žít, kdo z těch co jsou u moci mají zájem aby tím byl člověk vychováván, veden, aby tímto způsobem byla utvářena lidská společnost? Odpověď je viditelná každému kdo vážněji uvažuje, kdo má vztah k lidem. Neposlušným dětem se přikazuje aby nezlobily a pro dospělé je Desatero přikázáním, které je má nabádat nerušit soulad života. Jsi-li ateista, pak i tak je Desatero vhodným vodítkem pro život, máš-li na srdci opravdový vztah k lidem.
Je-li někdo horlivým zastáncem národní identity, politického směru, rasového předurčení, etnické příslušnosti, náboženského rozdílného směru, ideologie, kdo z nich se chce vzdát svého přesvědčení ve prospěch všech? V ranném věku dítěte v něm tyto směru nebyly, ale jelikož společnost je v sobě má, vštípila ono přesvědčení i do vědomí a myslí dětí, z kterých se staly pouhé kopie oněch psychologických vzorů. Co z toho může vyjít dobrého !?
Kdo se narodí v Čechách, naučí ho společnost myslet podobně jako většinu Čechů i s jejich ideály. Na jiném místě světa jej naučí to samé, dle místních podmínek a vlivů. Ale Desatero, nic takového do lidí nevpravuje, učí pouze lidskosti, a lidské je milovat jeden druhého, tak jak si to v hloubi duše každý přeje i když to navenek nedává znát.
Máš-li na srdci opravdovou lásku k lidem, přemýšlíš nad svým životem i životy druhých a vidíš-li do jaké pasti jsou lidé mentálně lapeni, nepomůžeš jim objasnit co je příčinou jejich trápení, strastí a nepokoje? Láska i soucit dávají sílu takto jednat a nehledí na výsledky, neb ví, že dobro si žádá každý kdo žije.
Není to složité, život si komplikují sami lidé, aniž si toho jsou vědomi.

Desatero jsou jednoduché poučky pro primitivní kočovníky, kterými Židé byli, když jim údajně bůh to desatero dal. Už dávno před židovským desaterem měli Babylónci (Chammurabi) dokonalejší zákoník. Desatero ani není originální, jeho pravidla už stovky let předtím uznávali všichni Kanánci (z nichž Židé pocházejí). Navíc církev desatero částečně zfalšovala. A některá pravidla desatera chápou lidé špatně. Např. "Nezabiješ." Není ti divné, že bůh, který chtěl po Židech, aby nezabíjeli, je posílal vyhladit některá kanánská království a zabrat tím tzv. zemi zaslíbenou? Protože správné znění pravidla bylo "Nezabiješ bližního svého.", tj. jiného Žida. Všechny ostatní bůh povoloval vyhladit. No a prvotní křesťanští lháři, nohlsedové Ježíše, toto pravidlo zfalšovali. Jinak řečeno - křesťané žijí ve lži (nejen v této věci, ale to by bylo na dlouho). Konečně, něco podobného jako desatero měla každá civilizace. Není to nic těžkého je sepsat, protože to jsou principy, na kterých musí stát každá skupina, kmen, národ či společnost. Takže teď jsi na řadě ty, abys mi dokázal, kde v ustanovení "Nezabiješ bližního svého." vidíš tu lásku. ---------------------------------------------------------------- Už jsem ti jednou psal, aby sis nechal ta svá kázání pro sebe. Zase tady pleteš nějaké idealistické kraviny, které se sice dobře poslouchají, ale jsou mimo realitu.

Psal jsem o současnosti, minulost je již mrtvá věc na které se nedá nic změnit. Ano, s životem člověka přišel i zákon, on žije svým životem a proto je psáno, chovej se k druhému, jak by jsi chtěl aby se druzí chovali k tobě. Asi víš o tom, že každá příčina má své následky. Proto pochopení Desatera a jeho aplikace v životě zamezuje nežádoucím následkům vlastní i společenské osudovosti.
Je zbytečné argumentovat minulostí a nebo lidmi, že se tím nežilo nebo že se tím nežije. Ano, je to velice jednoduché a prosté, aby to bylo srozumitelné úplně každému člověku. K tomu není potřeba vysoké vzdělanosti, protože i malé dítě je schopné rozeznat co je dobré a zlé.
Ptáš se, kde vidím v ustanovení "Nezabiješ bližního svého" lásku?
Jistě znáš příběh o milosrdném samaritánovi. Kdo míjel zbitého muže bez povšimnutí, k němu lásku v podobě soucitu necítili na rozdíl od Samařana, který se jej ujal a poskytl potřebnou pomoc. Kdo tedy miluje druhé, nechce rovněž ani jejich smrt, proto sám nezabíjí, nechová k nikomu nenávist, ani nepodporuje ty kteří sedí na jakékoliv intrikářské židli v jakémkoliv postavení, jejiž rozhodnutí vedou ke zbrojení a k podpoře válek, tedy masovému zabíjení lidí. Nikdo z nich nikomu život nedal, proto nemá právo jej brát. Život není dát k tomu abychom se vzájemně nenáviděli a zabíjeli, ale proto abychom v sobě obnovili ztracené lidství, což je možné pouze uznáme-li své pochybení a řídíme se Boží moudrostí, nikoliv světskými názory a návyky.

Ahoj Milane. Já chápu tvůj pohled ale ono to s tím ''malé dítě je schopné rozeznat co je dobré a zlé'' není tak jednoduché. Novorozenec něčeho takového není vůbec schopen, je ovládán pouze pudy. BTW v této fázi vývoje je dítě ten největší sobec za celý svůj život:) Toto si uvědomil např Sigmund Freud když tvořil strukturální model osobnosti, kdy Id v nás je právě to sobecké dítě- mimino a mezi ním a naším egem a superegem - to je právě morálka, mravnost---vznikají interakce, na základě kterých se chováme... . V další fázi vývoje si dítě pomalu začíná uvědomovat co je dobré a zlé, ale je to na základě výchovy, neboli na základě toho, co je za dobro x zlo označováno. Tedy dle toho, jaké hodnoty vyznávají jeho rodiče atd

Malé dítě je schopné rozeznat co je dobré a zlé? Píšeš to tak, jako by to dítě o tom osvítil bůh. Ale jen ho tak vychovali jeho rodiče. Normální člověk si nepotřebuje přibít na dveře desatero, aby věděl, co nesmí. V podstatě - kdo má v těle kousek empatie, a žije tedy tak, aby nedělal jiným co nechce, aby dělali jemu, má v té větě celou morálku. ----------------------------------- Máš trochu hokej v tom výkladu toho, kde je láska v přikázání "Nezabiješ." Protože jako příklad té lásky uvádíš zraněného, kterého ošetřil pocestný. Kde v tom vidíš zabítí, prosím tě? Zabití je ve smyslu bible úmyslné odejmutí života. (A vůbec - tvrdit, že nezabít je láska, to je hodně hloupé.) ----------------------------------- No a na logickou katastrofu, která bibli znehodnocuje (že Jehova ponoukal Židy zabíjet Kanánce, ale přitom křesťané tvrdí, že podle boha se zabíjet nemá) odpověď také nemáš. A to jsme teprve o jedné z mnoha lží, které křesťané šíří. Podle mě, pokud nedokážeš tento biblický protimluv vysvětlit, měl bys bibli hodit do koše. --------------------------- A zase, většinou píšeš opět samé kázání. Copak nedokážeš srozumitelně a stručně vyjádřit jedinou svou myšlenku?

Tady musím ovšem s Rakatem zcela souhlasit. Jak hluboko může sahat křesťanská DEMENCE, jestli je křesťan schopen si myslet, že *vynalezl* morálku? Morálka, etika je součástí každého společenství a vytváří se tak, aby se lidem v tom společenství dobře žilo. Svoji morálku měli i neandrtálci, a skutečně se mezi sebou v tlupě nezabíjeli ani si moc neubližovali. Takže to byli křesťani? .............. Jak se společenství rozšiřuje, morálka musí být čím dál víc explicitní, protože už se spolu stýkají lidé, kteří nemají k sobě moc silné pouto a klidně by se navzájem třeba okradli. Potom někdo vynalezne písmo a už to jede: na papíře je zvěčněno vykřičený Desatero, nebo confucianismus či cokoli dalšího. A kupodivu se všude píše, že by si lidi neměli mezi sebou ve společenství ubližovat. Takže jsou všichni na světě křesťani??