Trestání kluků

Dneska jsem seřezala našeho tříletýho špunta. Ječel, lítal po bytě, nedal se zklidnit. Tak jsem vytáhla vařečku, na stůl položila starou deku, bylo mi jasné, co se při trestání stane…Kluka jsem chytla a položila ho na ten stůl. Sice sebou mrskal a ječel, ale nebylo mu to nic platné. Svlíkla jsem ho donaha, věci jsem hodila na zem a položila ho na bříško. Rukou jsem ho přidržela tlakem na záda. A pak dostal nařezáno na holou prdel vařečkou. Řval, kopal nohama a straně se počůral, prdel měl červenou.

Každý dítě se u výprasku počura nebo učurava Je to normální Bolito stipe to a děti mají ještě strach Rány padají ani křičí prosí brečí Když máte dítě ohle prez nohy poznáte když začne čůrat cítíte teplo na noze Moje děti učurava jí strachy když predemnou stojí Na kalhotecj mají mokrý flek Já ne ne křičím z plných plic Co jsi to dovolili že už mě serou Oba brečí ruce si dávají na zadky Holce je 10 sedne si na podlahu a prosí Tatinku ne prosím ne Kluk 12 predemnou couva Já holku vyzvednu že zemne stahu ji tepláky i s kalhotkami Ona křičí Neeee tatínku neeeee prosím m ne Ohnu si ji prez nohu druhou nohou ji držím Dostane rukou na holy zadek Brečí křičí prosí Tatinku dost aaaaaau tatínku to bolí tatiiiii už dost už to stačí aaaaaau. Auuuuu tatínku Pritlacim na síle Holka mi sjíždí na podlahu aaaaauuu auuuu tatínku dost aaaa Poslední rány ji dám už na zemi Zadek má červeny je celá počurana Ruka si drží zadek sedí na zemi Ne tatínku Říká a pláčem se zalyka Nechám ji uklidnit pak zavřu Obleč se!!! Počurany kalhotky i s teplkyy si oblékne Kleknout!!!! Poslechne už jen brečí Kluk 12 let to celé viděl Stojí iu zdi brečí a kalhoty má mokrý Co to je!!!!! Zařvu... Já se Počural řekne s brekem Porucim mu Prevlec se a úklid po sobě i po sestře Přijde v čistém oblečení a kbelikem a hadrem a uklidí Umej si ruce!!!! Poslechne Postav se předeme!!!!! Udělalaro to a já Sáhnu po proutku Opovaz se pochcat!!!!! Natahni ruku dlani na horu!!!!! Poslechne Já ho tím proutkem svinnu prez dlaň... Aaaaauuu tatínku zařve a ruku dá za záda.Nastav druhou ruku!!!!! Nechce brečí a na kalhotexh má mokrý flek Co jsem ti říkal!!!!! Nastav tu ruku!!!!!Tak na něj Zařvu že i holka sebou skubne Poslechne a já švihu prez dlaň Tatinku neeee Auuuuu Křičí a ucurne si To bylo za krádež teď už si to budou ruce pamatovat!!! Kluk brečí stojí predemnou Neohybam ho prez kolena Ohnu ho roh sedačky a proutek svišti Neee dost tatínku tatínku dost já už budu hodný tatínku dost aaaaaau prosím už dost aaaaa Tak sebou mele že sjede na podlahu Klekne si predemnou sepne ruce Prosím tatínku už dost.... Kalhoty má mokré pod ním je louže Počkám až se přestane zalykat pláčem Obleč se a Kleknout t!!!!!! POSLECHNE.... Oba vědí že když zlobí dostanou budou se bát budou počurany a budou se na podlaze svijet bolesti Pak jsou rok hodní Stačí jen zařvat Vy dva jste se dlouho nepochcali!!!!!!!!.....

Na nějaké výchovné výprasky je náš syn už velký. Navíc snáší dobře bolest takže se to míjí účinkem. Když ho chci potrestat musím požádat o pomoc svého přítele. Společně ho svlékneme do naha a přivážeme ve stodole k žebříku. Podvážeme mu varlata a zavěsime na ně petku s colou . Na bradavky mu pripneme kolíčky .

Ale přineslo, jen Vás to poněkud vylekalo. Zřejmě se Vám povedlo vše nakombinovat tak akorát. To se nepovede každému. Takže pravděpodobně si zasloužíte palec nahoru. Jen jste si všechny jeho pocity promítl do jediného - vzrušení. Myslím, že kdyby toto četly děti, skoro všechny by mu hodně záviděly. A vzápětí ho hned litovaly, že mu to zase tak rychle skončilo. Těch podmínek pro vzrušení se sešlo hned několik, proto ho chlapec zažíval a ubránit se mu nemohl. Byl sevlečen do naha, to je první vliv. Ležel na bříšku na posteli, tedy i na svém přirození, to je druhý vliv a bylo by moc divné, kdyby ho tato pozice nevzrušovala. Plácal jste mu na zadek, to je třetí vliv, protože zadečky, především ty dětské, jsou taky pěkně živé, navíc při plácání logicky docházelo i k určitým pohybům jeho těla, které všechny cítil právě na přirození, vůči nehybné matraci. Zároveň zažíval určité psychické napětí, což je zcela v souladu se sexualitou, byl v poloze, při které je snadné tělo napnout a když musel snášet plácání určitě ho zpevnil, což všechno k sexuálnímu pocitu přispívá. Celá tato situace mu tento pocit vyvolala sama, zcela nezávisle na jeho vůli. Samozřejmě že tohle hned registroval, a už se můžeme jen dohadovat, jestli se tento vliv snažil posilnit, nebo zmírnit. V obou případech však neměl jinou možnost, než pohybem pánve. Ať to bylo jakkoli, kterákoli z těchto dvou situací by pro něj byla hodně stydlivá na vysvětlování, takže logicky v takovou chvíli raději mlčel a krčil rameny. Děti to často ani vysvětlit neumí. Pocity cítí jasně, ale nemají pro ně vhodné pojmenování. Navíc otázky rodičů jim připadají nelogické, protože ony to vnímají jinak, než se na to dospělý ptá.
V představách dospělého to pak vypadá zvláštně - uspokojoval se při výprasku, ale ono to tak asi úplně nebylo. Děti tyto pocity rády zažívají, ale ve chvíli kterou jste popsal se jen nesměle nechávají ovládat, protože se při tom (hezky) stydí. V případě který jste popsal by musel jít proti studu, což je poněkud nelogické. Musel by tam být ještě nějaký jiný vliv, který jste nezmínil nebo nepostřehl a který by případně takovou věc vyjasnil. Ovšem je klidně možné, že se přicházejícímu vzrušení jen bránil, protože se za něj před Vámi hodně styděl. Nepíšete, jak otevřená byla vaše komunikace v této oblasti.
Zřejmě stačilo vyměnit polohu na posteli za nějakou jinou, při které by se přirozením ničeho nedotýkal, nebo mu právě tuto polohu vyhradit jako tu nejvíce stydlivou, když píšete že stud byl součástí trestu. Když by pak musel třeba ještě chvíli stát na hanbě, byla by to kombinace velmi účinná. Divně byste si připadat nemusel, do popisovaného okamžiku jste si taky divně nepřipadal a podobně to funguje u všech dětí. Je to vlastně normální, jen se o tom nemluví.
Píšeme převážně jen o fyzické stránce, samozřejmě k ní patří i ta duševní, která je méně nápadná, ovšem stejně důležitá. Pokud by stejný trest dítě dostalo někdy přístě, mohl by probíhat zase úplně jinak, protože duševní postavení obou účastníků by v tom okamžiku mohlo být zase zcela odlišné.
Někoho možná překvapí, že dítě při trestu může zažívat i příjemné pocity. Může, různé, nejen ty sexuální. Je to tak v pořádku, příroda vybavila jak děti, tak i rodiče tyto situace zvládat. Zní to možná překvapivě, ale trest, při kterém dítě zažije i něco příjemného funguje mnohem lépe než když je trest jen škaredý. Proto by i tresty měly být něčím hezké a pestré. Rodiče jsou na tom podobně. I jim se, když dítě potrestají, uleví. A nejen to, samotný akt v nich probouzí k dětem i větší lásku. Kdyby tomu tak nebylo, rodiče ani děti by výchovu zdárně nepřežili, i tak je to někdy pro obě strany docela slušný "záhul". Samozřejmě to funguje jen v určitém rozmezí. Pokud někdo hodně "ujede", tyto systémy už to dorovnávat nestačí.
Pokud by snad někdo z dalších čtenářů chtěl ve snaze zkvalitnění výchovy podobnou situaci napodobit, velmi zde platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. Každá situace i každý člověk je jiný a velmi záleží i na tom, co má doposud odžité.
Důležité je pochopení a láska. Jak se to nakonec celé poskládá je taky dobré nechat trošku na situaci samotné a na přírodě.

takové úchyláky mrskat karabáčem

Já jsem kdysi taky nechal svého synka, aby se přede mnou ,,úplně otevřel“, ale moc dobrého to nepřineslo. Vyplácel jsem ho vysvlečeného na zadek, už nevím, co tenkrát provedl. Bylo mu už dvanáct, ale pořád vypadal hodně dětsky, i se tak choval. Nebyl bit nějak moc často, občas prostě dostal. Páskem, nebo vařečkou, ale nikdy jsem ho nezbil tak, že by měl modřiny. Vždycky věděl, za co to je a výprask tedy přijmul. Samozřejmě z toho nebyl nadšený, ale nemusel jsem ho nikdy nahánět, nebo ho držet. Výprask dostával úplně nahatý, byla to součást trestu. Neměl problém se přede mnou svléknout, ale samozřejmě se taky styděl, ale o to šlo. Většinou se musel při bití položit na postel ve svém pokoji. No a abych se vrátil zase na začátek. Dostával tedy výprask, ležel nahatý na posteli, byl bit páskem. Trochu naříkal, ale ne moc. Pak jsem si všiml, že se jakoby tře bříškem o postel a pohybuje se nahoru a dolů. Přestal jsem ho bít a řekl mu, aby se postavil. Samozřejmě, malý pindík mu trčel, takže nebylo pochyb, že se při bití uspokojoval třením o postel. Zeptal jsem se ho, jestli ho to vzrušuje, že je bit. Kluk klopil oči, kousal se do rtů a krčil rameny. Už jsem ho pak dál nebil, řekl jsem mu, ať se oblékne. Pak už dostával málokdy a už jedině oblečený, dostával na zadek přes kalhoty, víc jsem přitlačil. Nepřipadalo mi dobré, abych bil nahatého kluka, kterého to vzruší, připadal bych si divný.

S tím studem je to složitější. Člověk se může stydět za své tělo, tedy za to jak vypadá, může se stydět že někdo vidí jeho holé tělo i když se nestydí za to jak vypadá, může se stydět za to, že musí mít holé tělo aniž by se styděl za dvě věci předešlé, atd. Takže ano, když se má dítě svléct protože dostane, určitě je to pro něj stydlivější, než když se jde třeba koupat. Ale zábranu volně se svléct by mít nemělo. To ovšem nezáleží ani tak na dítěti, jako na rodičích. Ti udávají pravidla. Pokud v dítěti vyvolají pocit, že je to něčím nepatřičné, samozřejmě se stydět bude. Když ho však ujistí, že doma může, nebude mít pro stud důvod a bude jim za to vděčné. To "ujištění" ovšem musí být stále platné, nestačí ho vyslovit jednou pro vždy. Stud souvisí s tím, jak moc se mohou lidé komu otevřít, a toto má svá přírodní pravidla. Nemůžete se otevírat tomu, kdo to neočekává.
Pokud má dítě dostat na holou, měly by jít kalhoty až ke kotníkům, určitě aspoň pod kolena. Nějaké stahování jen těsně pod zadek nebo schovávání přirození je řesení typu rovnák na ohýbák. Dá se snad aplikovat jako improvizace v případech, že by si dítě neodkladně zasloužilo v prostředí, kde by jeho nahota nebyla vhodná. V domácím prostředí tím však dítěti vysíláte signál, že je vám vlastně cizí. Takto se praktikují injekce v ordinaci.
Kluci Moniky zřejmě zlobí i ve chvíli, kdy na zadek dostávají. Ne proto, že by dostávali málo, ale proto, že to zkrátka mají dovolené, ba vlastně už přímo zavedené. Monika jejich chování už dopředu očekává a byla by udivena, kdyby to najednou bylo jinak. Pokud dítě po výprasku uteče, obvykle má pocit, že mu bylo nějak ukřivděno nebo ublíženo. K tomu může dojít na více úrovních. Může cítit, že jeho čin byl nesprávně posouzen, nebo že k němu (dítěti) rodič zaujímá nesprávný postoj, může se cítit ukřivděně za to co mu rodič řekl a taktéž vykonaný trest mu může přijít nepřiměřený nebo i neoprávněný. Těch důvodů může být hodně, každá situace je jedinečná a váže se i na situace jiné, např. minulé, ze kterých dítě třeba vycházelo a nyní je něco jinak.
Posouzení jedné situace dvěmi lidmi bývá často rozdílné. I pokud by dítě bylo potrestáno spravedlivě a přiměřeně, ale mylně se domnívalo že to bylo špatně, bude to na něj působit jako by to špatně opravdu bylo. Obousměrná komunikace před vykonáním rozsudku je hodně důležitá. Rodič by se neměl spokojit pouze s tím, že trest je z jeho pohledu spravedlivý, ale měl by ze zabývat i tím, zda je spravedlivý z pohledu dítěte.
Trestem není pouze ta jeho bolestivá část, ale i všechno okolo co s ním souvisí. Zda dítě rodič chápe nebo nechápe, zda s ním cítí nebo necítí, zda pro jeho prohřešek má nebo nemá pochopení, zda na něj křičí, uráží ho, je nebo není arogantní a celkově vůbec jak dítě bere. Zda ho trestá za prohřešek, nebo si na něm vybíjí zlost, užívá si nebo demonstruje pocit nadřazenosti, atd, atd. Dva tytéž skutky tedy ve skutečnosti mohou být značně rozdílné, byť na první pohled vypadají stejně. Dítě to jasně vnímá.
Například dítě bráchy Pavla má asi v rodině nezáviděníhodné postavení. Otec je diktátor, synáček musí pěkně šlapat brázdu, nekoukat moc kolem sebe a běda jak ne. Nemá postavení dítěte úměrné jeho věku, nemá ani postavení menšího dítěte, ale spíše tak psa. Možnost obhajoby žádná, otrok, sluha, odpad.
Že si musí sundávat bačkory a ponožky, to by samo o sobě ani nevadilo, ale ta atmosféra při tom, hrůza. Červený a hodně červený zadek je docela rozdíl. Tento chlapec překročení prahu bolesti určitě zažívá. Taky to ukazuje na to, že když je dítě bito hodně, jeho poslušnost už to nijak nevylepšuje oproti stavu, kdy by bylo trestáno tak akorát. Člověka v takových případech napadá otázka - proč to dítě tak hloupě zlobí, když ví, jak tvrdé tresty ho za to čekají? Vždyť je to jednoduché, říct, že nemám úkoly hotové. Ano, je, z našeho pohledu, protože vůbec nevíme v jaké celkové situaci se dítě nacházelo a jaké pohnutky ho k tomu vedly. Ovšem dítě má plnou hlavu různých věcí a tak občas prostě chybu udělá. Taková situace může vzniknout úplně nedopatřením, bez úmyslu lhát a dítě už ji pak nemá jak napravit, protože jakákoli náprava už by byla rodiči nápadná a trest by tak přišel stejně, jen o něco dřív. Děti se vyvíjejí určitým tempem podle svých schopností a vlivu prostředí, nadbytečná bolest tento proces nijak neurychlí, naopak ho ještě zpomaluje. Optimum leží tam, kde funguje láska.
Že všechno souvisí se vším a každý krok ovlivňuje hned několik věcí najednou, podobně jako když chceme přesunout nějakou barvu na Rubikové kostce, ukazuje příspěvek Veroniky.
Ano, děti jsou taky lidé a taky mají svou sexualitu, od narození (ještě dříve ale to teď není důležité) a už napořád. Sexualita spojuje duši a tělo a tudíž je v člověku všudypřítomná. Nevyhnete se jí ani ve výchově a i když se budete tvářit, že ve vašem dítěti žádná sexualita neexistuje, že na ni má ještě čas, atd, atd, na jeho sexualitu působíte a ovlivňujete ji. Dětská sexualita je jiná než sexualita dospělých, navíc spousta dospělých si pod tímto slovem představuje jen "to jedno", takže ta dětská je pro ně dlouho v podstatě neviditelná. I dítě má ovšem své potřeby, kterých se mu za určitých okolností může v malé míře dostávat právě v některých chvílích když je trestané. Hádám, že dítě paní Veroniky určitě při naplácání neplakalo pokaždé a snažilo se zlobit "neškodným" způsobem, tedy drobnými prohřesky, které neměly návaznost na něco důležitého, ovšem v takové míře, aby to paní Veronika vyhodnotila jako postihnutelné. Takové přiznání je pro ni velkou pochvalou, i když to asi bylo nevědomky, ale vychovávala dítě takovým způsobem, že k ní i v dospělosti mohlo zůstat upřímné a otevřené, a trestala ho způsobem, který nebyl jen o bolesti, ale umožnoval dítěti cítit i jiné pocity, které jsou pro rozvoj a harmonii člověka důležité. Paní Veronika sice zmínila jen jeden, ale bývá jich víc.
Přiznání Dáši je vtipné a věřím že to neudělá. A pokud přece, tak jen trošičku! Ovšem už jen jako legraci, ve stejném duchu jako zní její příspěvek.
K morbidním a nechutným příspěvkům se již více vyjadřovat nebudu, myslím, že vše podstatné v tomto směru jsem již zmínil. Patří k nim i bití na chodidla a stehna.

Když trestám svého syna na holý zadek vařečkou , mám vždycky hroznou chuť ho majznout přes kulky.

Důležité je, aby ti malí spratci měli pevně našpulený zadeček. Kůžičku pěkně napnutou. A poté je zpracovávat!