Gamblerství

Ahoj Kamile, jo, jo, abstinence je super, mé nadšení z toho současného stavu je nekonečné, povznášející, osvobozující a hlavně si sám sebe člověk víc váží. Taková "prkotina", jen nehrát a spokojený život se vrací, vrací se radost z úplně obyčejných věcí, které byly i předtím, jen v období hraní je člověk vytěsnil z mysli a ze života, jedinou prioritou byl gambl. Je to tak, bohužel, ale to ti nemusím vysvětlovat. Je to nemoc, je mi to jasné, ale přesto stále diskutuji se svým rozumem, co to bylo za zkrat, z normálního pěkného života utéct do takové stoky? I tyto "moje hovory s duší" mi pomáhají, ale jak jde čas, ubývá jich, protože odpovědi minulost nezmění a já se upínám k tomu, co je teď a co bude a co chci, aby bylo dál. Chci vydržet a každý nový den přivítat s tím, že nepřišla porážka. A věřím si moc, jinak by to ani nešlo. A všem, úplně všem, kdo to zde alespoň čtou, říkám přestaňte s hraním hned teď, ukončete nesmyslný vztah s tou bestií, co vás ničí, protože jinak vás určitě zničí, ona má čas a počká si na jakékoli rande s vámi, aby vás dohnala k oltáři, a přitom už očkem vyhlíží novou známost. Nikdy není pozdě a všechno má řešení. Pěkný víkend všem a Kamile, děkuju za tvé řádky. :-)

Díky Kamile za zjevnou přízeň k mému abstinenčnímu chování. Taky mám ze sebe radost a věřím, že je nás víc, jen ne každý má potřebu se o to denně dělit. Vlastně ani já ne, vím, že to dělám hlavně pro sebe a své nejbližší, ale říkám si, že to může být povzbuzující pro ostatní, kteří se chtějí teprve na stejnou cestu vydat, i pro mě byla ta vzrůstající čísla psaná předchozími velkou výzvou a každodenní (pokud nezapomenu) otevření této diskuze je pro mě zároveň i vykřičníkem vlastní minulosti. Vždycky když vidím to téma psychické problémy - gamblerství, tak mi v hlavě naskočí myšlenka, proč já? Co mě k tomu vedlo? Do doby první sázky normální spokojený člověk, a teď na cestě vpřed a zároveň zpět, k tomu, co bylo před. Je to velké ponaučení a říkám si, že to není tak špatné, když si můžu o budoucnosti, co se týče hraní a nehraní, rozhodnout. Je to jen a jen na mě. Ale co lidé, kteří mají nevyléčitelnou nemoc? Ti tu možnost nemají, a proto si říkám, že jsem vlastně, i přes to všechno, šťastný člověk, já mohu svou budoucnost, svůj život změnit. A pokorou to přijímám. Přeji všem pevnou vůli a udělejte to správné rozhodnutí hned. Pěkný den všem a obzvlášť Kamilovi. :)