Mám problém najít holku

Jen jsem tak přemýšlel - děvky jsou taky hezký. Já chci chytrou holku - mám menší šanci než vy (když je chytrá, proč by byla s blbem jako jsem já). A nebo chce každý hezkou chytrou holku, jenomže na to druhé zapomene, neboť muž je "lovec" a je logické začít tím snazším. No a naopak u žen je to jednodušší - "tak se předveď jak jseš schopnej (prachatej)".

Tak to jsme se určitě nepotakli, já jezdil o pět let dřív.
V podstatě sis v přispěvku na hodně věcí odpověděl sám a na co ne, to jsi nakousnul:
"jak se chovat před holkou moc nevěděl" - takže teď už víš co dělat jinak a nic Ti nebrání to zkoušet znovu s novými poznatky.

"i když je pravda, že většina vypadala, že buď berou všechno, nebo čekají na pana dokonalého". To o sobě tvrdily, nebo je to Tvůj odhad? Zdání někdy klame, ty se také nensanžíš vypadat, že v seznamování nejsi moc úspěšný. Nehledě na to, že ty, co si o nich člověk myslí, že čekají na pana dokonalého, jsou nejlepší. 1.můžeš zjistit, že to tak není. 2.když tě odmítne, nemusí Tě to tolik mrzet, přece víš, že nejsi dokonalý 3.i výsledný neúspěch Tě může někam posunout 4.pokud Tě neodmítne, můžeš si o sobě říct že jsi pan dokonalý. Zkrátka nemáš co ztratit.

"Co se týče sebedůvěry, tam mi můj mozek nedokáže si věřit v něčem, co se mi nikdy nepovedlo" hezký příklad odosobnění. "Tvůj mozek" jsi Ty. A je jenom na Tobě, jestli za neúspěch budeš považovat to, že Tě odmítla, nebo to, že jsi se o ní nepokusil. A je jenom na Tobě, jak si zdůvodníš proč to nevyšlo a jestli najdeš energii pokračovat a hledat dál a zkoušet další způsoby. Pokud se opravdu nedokážeš usmívat, asi je skutečně potřeba se zaměřit na příležitosti, kde máš možnost působit déle nebo opakovaně.

"zkoušel jsem se i o vztah se dvěma kamarádkami, a ano, i tam jsem pohořel" pokud s oběma naráz, tak se nedivím :-). Na čem to pohořelo? Hned na začátku? Nevím proč, ale u dlohodobých kamarádek je úspěšnost skutečně minimální. Proč, to by byla spíš otázka na ženy.

Jinak když se vrátím k Tvému "předpředešlému" příspěvku o těch akcích - jakým způsobem jsi pak vlastně projevil zájem ? A nepsal si více holkám naráz ? (někdy jsou spolu v kontaktu a všechno si řeknou/napíšou)...

Ahoj, bylo to v listopadu 2014, a za pana X jsem tam nebyl (za Davida taky ne:). Holek co by mě zajímaly tam bylo víc, i když je pravda, že většina vypadala, že buď berou všechno, nebo čekají na pana dokonalého. Je ovšem pravda, že v té době jsem toho o tom, jak se chovat před holkou moc nevěděl, takže ty holky co se mi líbily mi obvykle už ani neodpověděly, nebo odpověděly stylem "Nechci,abys byl zklamaný, proto se radši ani nesejdeme" (na téma, jak dokáže holka odmítnout, bych dokázal sepsat už malou příručku, byl by zájem?:). Na druhou stranu, sportů jsem dělal stejně a postava se mi taky nezměnila.
Co se týče sebedůvěry, tam mi můj mozek nedokáže si věřit v něčem, co se mi nikdy nepovedlo - zkombinuj s tím problémem v úsměvu a vyjde něco, co se přitažlivosti na první pohled blíží asi jako náš prezident k tučňáku císařskému :) I když samozřejmě i tohle pokrývají balící příručky, takže s tím jsem taky udělal hodně.
Úsměv očima je super nápad, i když si nejsem úplně jistý, jak to natrénovat. A s tím přátelstvím, i já mám několik kamarádek, které se mnou rády půjdou běhat, lyžovat nebo třeba hrát společenské hry, ale je by ani nenapadlo se mnou chodit. Holky obecně věří na přátelství mezi mužem a ženou, takže stát se kamarádem je o řád jednodušší problém. A ano, zkoušel jsem se i o vztah se dvěma kamarádkami, a ano, i tam jsem pohořel :)

Výborně, začínáš mě přesvědčovat, že skutečně nejsi z těch, co si jen stěžují a o nic se nesnaží. Zeptám se Tě - kdy jsi byl na těch akcích, byl jsi tam za pana X nebo za někoho, koho si i po týdnu každý vybaví? A jaký byl důvod, že neúspěchu? Na žádné akci nebyla žádná, o které by jsi si mohl říct, tu bych chtěl poznat víc?
Přípaně se zeptám (nemusíš mi odpovídat), v jakých letech si se účastnil? Možná jsme se tam i potkali...

musíš mít jako chlap sebevědomí,to si myslím,že je hodně důležité.Takoví chlap má prostě navrch.

Vykašli se na snahu, na práci. Zkus se tím balením holek bavit, pak nemůžeš být zklamaný, když to nevyjde - aspoň se pobavíš. A holky milujou nenucenost, flirt. Jakmile vycítí, že někdo tlačí příliš na pilu, může je to odradit.

K těm tvejm 1O-15 sekundám. Něco na tom určitě je, ale ze zkušenosti vím, že jsem se vždy nejvíc pobláznila do kluků, u kterých jsem si v prvním okamžiku řekla "bože, co to je?" :). No asi jsem to pak musela prozkoumat a tak ty vztahy nějaký čas trvaly :) U plno lidí, kteří přetrvávají v mém životě jsem měla symaptie na první pohled, ale u plno jsem měla nezympatie a pak se z toho po čase vyklubala douholetá přátelství, takže bych tak nehrotila první dojem.

A k té tvé neschopnosti smát se, mne ještě napadá, že je nádherné potkat někoho, kdo se směje očima. Takových lidí je málo. Na tom by si mohl zapracovat, jestli na něčem chceš máknout :) Ale, aby se smích dostal do očí, tak musí být v celé tvé bytosti - musíš prostě milovat život, radovat se ze života, i přesto, že zrovna nemáš holku. Je to těžké, ale je to cesta - a když se dokážeš jednou smát očima, bude ti svět ležet u nohou - nejen holky :)

Zrovna tenhle mě rozesmál :D Ale hledat chyby u holek je inovativní přístup, který jsem praktikoval asi rok, než jsem usoudil, že tudy cesta skutečně nevede :) Je sice fakt, že některé (možná dokonce většina) holek se berou příliš vážně, ale i přesto se mi drtivou většinu povede dřív nebo později rozesmát. V té chvíli je teda stejně pozdě, protože jsem propásnul těch (10+-5)s :). Možná to ale cesta je, snažit se ještě víc zapracovat na rétorice...

První dojem se vytváří...Hale nehledej furt chyby jen na sve strane. Navic si ti jeste vedecky zduvodnujes. Zkus jiny pristup. Na chybe jsou holky. Jeste zadna nerekla ten spravny vtip, aby te rozesmala :-) Ve svem handicapu mas nastroj, jak poznat tu pravou :-)

První dojem se vytváří cca 5-15 vteřin od prvního kontaktu a 93% vychází z nonverbální komunikace, přičemž její hlavní součástí je právě mimika obličeje. Někde jsem četl, že na změření mj. atraktivity na základé na základě očí, nosu a úst, stačí jen 100ms. Z toho důvodu jsem obvykle odepsaný ještě než stačím říct první slovo, a změna názoru zbprvního dojmu může trvat několik týdnů až měsíců. Bohužel se řídíme zvířecími instinkty a správně fungující inervace malého lícního svalu (čti: úsměv :) ) je pro nás podobně zásadní součást jako třeba chrochtání u prasete.
Akci pro nezadané jsem zkoušel, ale vracel jsem se sám jako vždy. Upřímně řečeno, někoho sbalit je pro mě podstatně složitější než udělat titul z teoretické fyziky nebo uběhnout maraton (a to doslova) :D V životě se mi to povedlo dvakrát, bohužel oba vztahy už skončily. V obou byl důvod jiný člověk, který se jen prostě uměl smát bez důvodu - to jsem se od dotyčných dozvěděl po rozchodu, jinou chybu na mě nedokázaly najít. Ale já jsem tomu nedokázal věřit.
Proto pro mě asi nefungují všechny balící přístupy co jsem kdy slyšel, četl nebo viděl. Jediná šance je pro mě zřejmě někoho poznat po dlouhodobějším přátelství, což je ale s tenčícím se okruhem nezadaných holek v okolí mého věku je čím dál tím složitější. Chtějí mít rodinu a děti, proto než já se dostanu k tomu, že mě stačí poznat dál než k bodu Nesměje se, tak už jsou zadané. Já moc dobře vím, že každý se rodí s nějakým handicapem, a ten můj není nikterak fatální (jenom prakticky znemožňuje se s někým seznámit), proto moje původní otázka byla, jak se s tím smířit. Upřímně řečeno bych tu bezmoc nepřál nikomu zažít, protože na požádání se nezasměju, ale vtipu ano. Neumím to vyvolat sám.

Máš zkrátka velký handicap v prvním dojmu. Je na tobě, jestli se necháš tím handicapem stahovat dolů, nebo se rozhodneš bojovat i s ním. Přesně jak psala Nika - budeš muset na to jít způsobem, jak ten handicap hned na začátku vyřadit ze hry, nebo jak jsi psal ty, "hrát hry", kde to není jen o prvním dojmu, ale máš možnost dělat i další dojmy.
Život každýmu rozdává karty. Někomu holt špatný. Ale je na každým, jestli si řekne "s tím hrát nebudu", říkat "oni ty karty maj lepší" a nebo se s nimi smířit a doufat, že si nějakou dolízneš nebo zkrátka s nimi zkusíš něco uhrát.
Nechci nikomu dělat reklamu, ale v tvém případě bych ti zkusil doporučit klub "akce pro nezadané". Sporty děláš, seberealizovat se ve větším kolektivu asi taky, takže na nějaké takové akci by jsi měl možnost působit nejen prvním dojmem a hlavě na "cílovou skupinu" také nezadaných.

Čímž se dostáváme k...A hale, co z toho udělat přednost? Svým způsobem je to zajímavé, ale je možné, že když holka neví, že máš toto postižení, tak jí můžeš připadat divnej. Když se seznamuje tvůj kamarád bez ruky, tak to ty holky hned vědí a ví, jestli jim to vadí nebo ne. Jestli jsi uvolněný, pohodový, vtipný, tak si vymysli nějakou pohodovou vtipnou frázi, kterou holku hned upozorníš na svoji zvláštnost. Třeba, když řekneš něco vtipného a holka se zasvěje, tak jí řekni : "A takhle krásně se slečno budete muset smát, co nejčastěji, protože já se smát nemůžu. " nebo cokoliv jiného. Na něco přijdeš. Jak říkám, udělej z toho přednost - tajemný kluk, co se nikdy nesměje - to maj holky rády, věř mi :)

Čímž se dostáváme k bodu, že i když je člověk relativně bohatý, nemá problém s konverzací, dělá všechno proto, aby někoho zaujal apod.,tak i přesto může být odepsaný :) Mám kamaráda bez ruky, dalšího na vozíku a jiného co mu chybí část mozku, a i přesto mají větší úspěšnost než já - a to asi přesně proto, že se umí smát. Můžu si myslet, že svět je nespravedlivý, ale to by bylo příliš jednoduché :)
Jediné, co můžu dělat, je snažit se dostat do společnosti lidí, protože jedině tak mě může někdo poznat líp, než jen z mimiky tváře. Což můžu přes kolektivní sporty, možná tancování, jazykové kurzy apod., ale nové sporty se člověk opravdu špatně po třiceti učí od píky :P
Každopadně děkuju za odpovědi, aspoň mi to pomohlo urovnat si myšlenky...

Aha, tak teď už chápu jak jsi to myslel s tou operací. Pokud skutečně tvoje mimika není schopná (ani po cíleném cvičení) vytvořit úsměv, určitě je to v seznamování dost velký problém. Ne nadarmo se říká že s úsměvem jde všechno líp. Někde jsem četl i takovou básničku, která začínala "úsměv nestojí nic a přináší mnoho..."
Bez úsměvu to půjde těžko. Úsměv je podle mne jeden za základních věcí toho "body language". Krom toho, že úsměvem vzbuzujeme přátelkou atmosféru, tak i to co říkáme bez úsměvu může ten druhý pochopit jinak, než s úsměvem.
A pak, i ještě než cokoliv řekneš, se ledacos pozná - už jen samotný tvůj úsměv může vyvolat úsměv toho druhého.

Já nemám problém se smát sám sobě :) Můj problém bude skutečně asi v tom úsměvu, protože když si teď uvědomuju, tak já se smát nedokážu - pokud se vyloženě nepopadám za břicho. Zřejmě to bude způsobeno jednou nemocí, co jsem měl jako malé dítě, ale moje mimika obličeje neumožňuje se smát na požádání - dokonce asi neexistuje fotka, na které bych se smál. I když se směju, člověk to na mě nepozná. Z toho bude zřejmě pramenit moje totální neúspěšnost v seznamování, protože pokud holka nevidí, že se směju, pak je ke mně chladná. Překvapivě lidé, kteří mě znají delší dobu, to dokážou rozeznat, ale na první pohled je to bez šance.
Všechny ostatní věci, co tady zmiňuješ (pohotově reagovat, být uvolněný, nezkoušet otázky "Jak se máš" apod. ) jsem řešil, ale bohužel to nepomohlo - asi z toho důvodu, že jsem odepsaný kvůli úsměvu.

Hele já teda nevím, ale...Máš pravdu. To holky mají rády, když na ně jde kluk trochu originálně, nenuceně a zábavně. Osobně miluji improvizaci, situační humor. Vždy mě ve společnosti otrávilo, když na mne kluk jako první vybalil otázky: "Jak se jmenuješ?", "Co děláš? ", "Kolik ti je let?" "Od kud jsi?". To byly pro mne smrtící otázky. Nevím, proč bych tohle měla vykládat někomu, o kom nevím zatím to nejdůležitější, jestli je mi sympatický a jestli "je použitelný" :)

Hele já teda nevím, ale myslím, že úsměv není o operaci, ale o vnitřním rozpoložení. Nevím jak bych to vysvětlil a není to o změně v jednom dni.

V první řadě se člověk musí přestat "brát vážně" a neúspěch nebo odhalení své neznalosti nesmí brát jako prohru. S úsměvem souvisí i to, co jsem psal dřív - co nejvíc se zkusit odpoutat od toho, že ti něco chybí a umět se pochválit i za maličkosti. Mě nejvíc pomohlo, když jsem jel na 14 dní do Indie. Tam se většina lidí přirozeně usmívá. I Ti, kteří těch důvodů k úsměvu maj nejmíň. K tomu se mi vybavil jeden výrok, který si
dost často připomínám: "Brečel jsem, že nemám boty. Až do chvíle, než jsem viděl člověka, co nemá nohy." V těch dvou větách je všecko.
Samozřejmě mám dny, kdy mi to prostě nejde a působím nepříjemně. Nicméně je třeba si to alespoň uvědomovat a uvědomit si, že to člověku nijak nepomůže.
Nenucený začátek hovoru je o příležitosti a okamžiku překvapení, nikdy se nedá předem pořádně připravit. Jak jsem psal, je dobré mít naučených několik frází a průpovídek z filmů, od ostatních apod. a ve správnou chvíli vytáhnout tu, co se dá nejlépe napasovat. Např. když někomu něco upadne, sbírám s úsměvem se slovy "jako živý", což už je podle něco jiného, než když se po tom vrhneš s neutrálním výrazem. Když něco hledám, použiju např. "vy mi určitě poradiíte, máte takový přívětivý výraz", jak jsem psal, i s pozdravem se dá pěkně pohrát. To jsou věci, které mě teď zrovna napadly a nejsou úplně tak výstižné. Zkrátka soubor drobných věcí, kterýma z "pana X" ze sebe děláš toho co vybočuje z řady.
Nenucená konverzace bude jiná u slečny, co pravidelně potkáváš v obchodě, u holky, co dělá stejný sport co ty, u setkání přes seznamku to už nikdo nečeká na nějakou nenucenost, osobnější konverzaci. A myslím, že není dobré aby už od začátku z Tebe vyzařovalo jak o ní stojíš.
Neříkám, že tohle všechno vždycky musí fungovat a že na to nemůže mít někdo jiný názor. Ale mě (alespoň jsem o tom přesvědčen), mi to pomohlo, nejen v seznamování, ale v komunikaci obecně.

Jo jo, taky jsem se dřív snažil oslovovat...teď mi táhne na 37, o holku jsem nezavadil a už jsem nějak rezignoval, dá se žít i bez ženských.

Absencí kolektivního sportu...Pach z úst, těla, divná vizáž apod. bylo to první, po čem jsem šel. Bohužel v tom to nebylo, takže mi zbývá skutečně jen úsměv a nenucenost. Pokud je to úsměvem, pak jsem...v háji, protože to bych se mohl tak maximálně přeoperovat :), a nenucenost - dá se to nějwk naučit?

Jinak tohle byla reakce na Davida.

Toma bych se zeptal na jeho výrok:
"Paradoxně však neslevuji ve svých představách, protože nechci ztratit čas s někým, kdo mě jen využije a za pár let odkopne s tím, že přijdu navíc třeba o své děti a budu nucen platit alimenty. Pravda je, že jistotu nemá nikdo z nás, i když se vztah může jevit na začátku ideálně."

Seš si jistý, že na Tvé požadavky máš adekvátně co nabídnout ? A pak jak hned na úplném začátku poznáš charakter člověka?
Já volil přístup trochu opačný. Vytřídil jsem jen ty, které bych opravdu nemoh. Ono totiž i vztah s holkou, která pro tebe na první pohled není "TOP", tě může někam posunout. Pokud nemáš zkušenosti, není pravděpodobné že to pak dáš na "první dobrou" (to platí ostatně ve všem). Podle mne se totiž člověk nejlíp poučí z vlastních chyb.
Připadá mi, že jsi trochu v schizofrenní situaci - seznámení se možná i bojíš, ale na druhou stranu si zoufáš, že nemůžeš najít. Geniálně to zaznělo v Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?: "musíš tomu štěstíčku jít trochu naproti..."

Absencí kolektivního sportu to určitě nebude :-)
Pokud je to skutečně tak jak píšeš, tak buď musíš dělat nějakou zásadní chybu v řeči těla (úsměv, pohled do očí...) nebo v nenuceném začátku konverzace a nebo máš nějaký zásadní problém ve zjevu (ať už pach z úst/těla, oblečení, upravenost). Případně mne ještě napadá, jestli si jejich reakce vysvětluješ vždy správně, popř. oslovuješ opravdu správnou "cílovou" skupinu. Nicméně to je spíš obecný rozbor, který ti nijak nepomůže.
Moje vizáž má do ideálu krásy má dost daleko, ale reakce na nenucenou koverzaci v 80% rozhodně nebyla negativní (byť obvykle pak nikam nevedla).
V tomhle případě by ti snad mohl pomct nějaký dobrý kamarád/kamarádka (ale skutečně dobrý/dobrá a upřímný/á), koho by jsi se mohl zeptat a tyhle věci rozebírat.