Totální endoprotéza kyčle
Děvčata, teď jsem tu nějaký čas nebyla, ale všechno přečetla, takže moje zkušenosti sem teď nedávám adresně, prostě to bude takový "mišmaš", který mi utkvěl v paměti. Začnu vitamínem D. Ten beru cca od 6. týdne po "o" (Vigantol - 3 kapky denně, lze i 21 týdně). K tomu také Caltrate (calcium neboli vápník s přídavkem déčka). A ano, jde o zpevnění kostí, respt. kostní hmoty. Současně i o prevenci před osteoporózou, kterou já kvůli několikaročnímu nechození už mám a chodím proto do ÚVN na osteologii k MUDr. Jenšovskému (kapacita přes kostní onemocnění, zejména řídnutí kostí), tak to mám z první ruky. Pevné kosti si také žádají hodně pohybu, což tu ale všechny víme. Déčko rovněž posiluje celkovou imunitu. V listopadu jsem byla na kontrole, došlo k výraznému zlepšení, tak jsem ráda. Psala jsem ale jen o tom základu, jinak beru ještě další léky, to se vás naštěstí netýká:) A teď k té "hovězině": Jak nás tam na tom oper. stole všelijak mordovali (samozřejmě to myslím v dobrém), odnesly si to i různé "nervové cestičky" (nevím, jak jinak bych to nazvala), ale časem se to srovnalo. Nejdříve jsem se pokusila jizvu mazat také zde doporučeným sádlem, ale bylo to pro mě strašně mastné, tak jsem pak měla nějakou mastičku z lékárny. A nebudu zde lhát, že jsem v masážích byla poctivá. Nebyla. Přesto mám jizvy coby tenké světlé proužky téměř neviditelné (pro ostatní, já o nich vím). Už před "o" jsem k nazouvání bot měla dlouhou lžíci, kterou používám dodnes. Šněrovací mám jen kožené tenisky, už zavázané, pomocí lžíce do nich vklouznu, jen se musím ohnout, abych si popotáhla jazyky. Hluboké předklony dodnes nemám ráda, ale i do těch "vklouzávacích" bot, které už dávno nosím, používám dlouhou lžíci. Vysoké podpadky nenosím. Jedny lodičky jsem si nechala na vnuččin maturitní ples a po malé zkoušce doma jsem je okamžitě vyměnila za "placatky". Na oblékání ponožek jsem měla navlékač ze ZP, tak už jsem se nemusela v nemocnici učit pomoci si ručníkem. Také jsem měla podavač věcí (rada ze zdejší diskuze), ale uměla jsem za tu dlouhou dobu před "o" s holemi pracovat tak, že jsem ho nepotřebovala. Ty hole mi pomohly v chůzi tahat za sebou nejen nohy, ale i celé tělo (a že bylo co tahat!), takže jsem v nich měla takovou sílu, že kdybych dala někomu ránu, tak ho snad zabiju. Nakopnout ale někoho do zadku, tak to by tedy nešlo:)... No a pak v pozdějších dobách (bez holí), když bylo venku namrzlo, tak jsme si podle Yvony všichni pořizovali "nesmeky". Zacvakly se na boty a bylo. Hlavně ale před vchodem do baráku sundat, nastal by karambol. No ještě ten rotoped, co se ptala Táňa? To bych si raději počkala až na to kontrolu, co řekne operatér. V nemocnici ses podle mého moc nedozvěděla. My už tam měli skvělou rehabilitaci a na cestu domů dostali kromě pokynů, co první 3 měsíce nesmíme, i rozpis cvičení na ty 3 měsíce. V této době je zjevně nedostatek personálu, tak hlavně že už máš novou TEP. Já nebyla ani na následné rehabilitaci a nikdy v lázních, na které jsem měla nárok 4x. Byla jsem tolikrát po špitálech na různých operacích, že psychicky bych nezvládla další pobyt v jakémkoli zdrav. zařízení. Dobře je mi po každém návratu z nemocnice jen a jen doma. Z toho si ale příklad neberte, je to můj osobní problém, můj blok... Děvčata, ještě si vše pročtu, možná jsem zapomněla na nějakou "vychytávku", kterou jsem zde pochytila, možná jsem na vše nereagovala, tak zas příště, už jsem toho stejně napovídala až až.
Jo, víte, co je to čurokap? Také jedna vychytávka, kterou jsem ale nikdy nevyužila, jen jsem se pobavila, ale kdo ví....
PS: Věrko, velmi dobře si vzpomínám na r. 2015. Je mi vůči tobě stydno a koncipuji si v hlavě text, kterým bych se ti omluvila, že jsem jednak nezavolala (dala jsi sem tlf. číslo), také jsem asi málo psala, ale nevím, jak zde popsat, co se u nás dělo. Pokusím se co nejdříve to napravit, jen to musím nějak vymyslet, abych neobtěžovala ostatní, protože je to hodně mimo téma a navíc dost intimní.
Jo, Ali, čurokap mi dala sestra kdysi k narozkám nebo tak - sloužilo to k nalévání pití. Už ho nemám :-) Jinak - děvčata viatmin D jsem začala brát letos v lednu. Dcera nám ho přivezla, že ho musíme brát na imunitu, jsou to tabletky a bereme s manželem každý půlku. Já pořád ještě mám od gynekologa prášky s maličkým množstvím hormonů. Říkám, že je mám proto, abych nedostala osteoporózu, protože potřebuju ještě přežít ty tři? operace. Nikdy mi nikdo ani před ani po operaci neřekl, že by bylo déčko dobré brát. Je to škoda, pokud by to bylo k dobru věci. Ještě tak Wobenzym. Když jsem se před reoperací na něj ptala ortopéda, řekl mi, že se uzdravím s Wobenzymem jako bez něj. Tak to mi za to nestálo ho kupovat. Já mívám období, že mám pořád chuť na ryby. Zrovna v téhle době jím často konzervy tuňáka, dělám si salát z uzené makrely v sobotu budeme mít tresku se šlehačkou a křenem. A teď, kdyby tu byla Dana, tak mi zase upozorní, že tohle sem na diskuzi nepatří, Ali, pamatuješ, jak jsem tu popisovala pomalu pečenou kachnu? :-) A Helena kachní rillettes? Jo, už jsem zase ve svém živlu. Končím. Hezký zítřek všem :-)
Taky jsem šla, Pájjo, koupit Téma, ale už ho neměli. Rozhodila jsem tedy sítě, možná mi ho vypůjčí kamarádka. Ten časopis znám, bývají v něm moc zajímavé články. A pak jsem se taky šla podívat do zdravotních potřeb na ty boty o kterých jste tu psaly. Zaprvé se mi vůbec nikdo nevšímal - bylo poledne, ale v obchodě nikdo nebyl :-) - a zadruhé, já mám operované haluxy a už se mi znovu na levé noze objevuje a u těch páskových, které by se mi líbily, by mi přišel pásek na ten kotník nebo spíš kousek pod něj. Zkusit jsem si ji nemohla, neměli vystavenou moji velikost. Jinak jsou lehoučké, mají i jako srdíčko na příčně plochou nohu. Tak zůstanu u těch pantoflí, co tam prodávají.
Ali neomlouvej se, už je to dávno a chápu, že pokud má člověk své starosti, řeší je. Ale připomněla jsi mi Yvonu. Zrovna včera jsem si na ni vzpomněla, jestli ještě pěstuje kachny a slepice a kytičky a zeleninu, když se přestěhovali a měla tu možnost.
Věrko, pokud máš haluxy, tak ty boty jsou ideální. Oni je totiž nahřejí a vyformují ti je přesně na nohu, takže přes halux ti sednou jako ulité. Taky mám na pravé noze minipidi halux. To je totiž jedna z výhod těchto bot, že se přizpůsobí na míru nedokonalosti chodidel. Já mám pravou nohu o 1/4 čísla menší, tak u té větší mi lehce odklopili patu, protože v o číslo větších bych asi zakopávala. Rovnou mi řekli, že pokud je budu chtít v zimě nosit na silnější ponožku, mám přijít, upraví. Asi díky lymfatickým masážím jsem boty minulé léto měla "velké", tak mi je zase upravovali. Kupuji je v lékárně. Teď mám nové :D
Věrko, čurokap, o kterém jsem se zmínila, si děvčata dávala pod sukni, aby si nemusela po "o" v přírodě usednout na malou a zlikvidovat TEP. Když jsem si to prohlédla na netu, jde o jakýsi zvláštní trychtýř - pomůcku pro čůrání vestoje. Manžel bere to stejné co já, navíc pak oba na imunitu LIPO C ASKOR FORTE. Je to vitamin C s lipozomálním vstřebáváním. To už ale není až tak o TEP, spíše o současném hnusném období. Manželův spolužák a kamarád vše dodržoval, pojídal to, co my a stejně na Covid odešel (Láďa Štaidl). Nechci strašit, ale přijde mi to všechno jako ruská ruleta. Držme se !!! A Wobenzyn? Neuškodí, ale nepomůže. Vlastní zkušenost. A Dana? Pamatuji, jak nám jednou ráno psala, co to tady je? Z TEP fóra tu najednou máme gastronomické stránky? Pomalu pečená kachna (mimochodem vynikající)
a mnoho jiných receptů :) Jinak s ní ale byla sranda. Škoda, že už se neozvala, obě víme, že měla problémy s jizvou. Určitě už je v pořádku, možná ještě nesehnala to správný mlíko (pamatuješ?), aby nám dala vědět, protože bez mlíka by byla ztracená:) (Dano, promiň, jestli to čteš, je to je z legrace, což platí i pro ostatní z naší tehdejší party). Helena už se neozývá dlouho, přestože psala léta pravidelně. Asi někde běhá s kníračem, možná běžkuje či tráví čas na jachtě. S Dančou jsem si dlouho psala, byla plná optimismu a ráda a pořád zpívala. S Yvonou jsem si psala (i volala) ještě dříve, než vznikla ta naše parta. Bydlela v Hradci, poslala i video, jak jede po sídlišti na kole s malou boloňačkou Kimmi v košíčku. Máš pravdu, odstěhovali se na venkov, mají zahrádku, chovají slepice, kachny, krůty a kdo ví, co ještě. S tou jsem si fakt psala mnoho let (už před naší partou) a byly jsme i v tlf. spojení. Danču i Yvonu jsem emailem svolávala na náš přípitek. Vždy dorazily (tehdy i Dana s mlíkem, až na jednu absenci). Také jsem si psala s Petrou, nevím jestli ji znáš. Byla dost mladá, chtěla dítě, kyčle jí to neumožňovaly. Snažila se cvičit, vše možné studovala a také dělala a dávala to sem do placu. Bylo mi jí líto, protože ta tehdejší parta starších ji začala nesnášet za ty všechny rady, co přinášela i nám. V podstatě ji dost nechutně vyhnali z diskuze. Zastávala jsem se jí marně -lze si nalistovat zpátky (víceméně cvičila a radila to samé co Pájja), ale tehdejším diskutujícím to vadilo.
Věrko, ke svému slíbenému psaníčku pro tebe se dostanu později. Teď jsem dala do fóra takovou malou vzpomínku na minulé časy. Snad se na mne nebude nikdo zlobit, prostě jsem chtěla být s vámi. Už jsem spala, když mě probudil manžel, přečetl si, že umřel můj dlouholetý kamarád z mládí J.Vodňanský - a na co asi, že? Tak jsem vstala a brečela a pak přišla k vám. Děvčata, opatrujte se, hezký zbytek noci a krásné ráno:)
Milá Pájjo,opět jak je pro Tebe příznačné si dala do placu něco smysluplného...Já se vydala pro ten časopis do trafiky,šupito presto,nebot jsem vygooglila, že vychází každý pátek,tudíž zítra bude už jiné číslo..zatím prolistovala,,co článek to zajímavost.Gorilák Richard má covid,pejsi a nervozita,povídání s českou Angelikou.Libuškou Švormovou...Teprve se začtu.,zaujala mne slova: A)*hlavní nepřítel TEP implantátu-infekce a souvislost vitamínu D ,vit.D posiluje kosti,,,,,* B)*Hyaluran*,,,,,,C)* vysychání chrupavky v důsledku malého pohybu kloubů.**.....Předvedla si mi ,že opakování respektive připomenutí důležitých informací je moudré.Vitamín D- máme všichni v rodině své kapky-pořízené v souvislosti s covidem,imunitou ,doporučováno..A) Já flákám užívání a to že mi mělo dojít že užívat preventivně i kvůli infekci v souvislosti implantátem je ŽÁDOUCÍ,obzvlášt když jsem už před lety sepsi -boj o život - prodělala.(Toho se moc bojím ,i při sebemenší teplotě či zimnici musím do nemocnice) B)Hyaluran..,je součástí tekutiny v kloubu i chrupavky-už pan Zentrich vzácný bylinkář doporučoval hyaluran v produktu Biora ,mazat kolena a ostatni .Produkt mám a můj kolenní kloub který bych nechtěla měnit za TEP křičí, že má artrozu stupen 3,pobolívá a já nemažu!!!No a C)vysychání chrupavky v důsledku malého pohybu -Můj rotoped,hole na Nordic Walking jsou v současnosti trochu zanedbávány, ač cvičím denně ,ale mám rezervy. Ještě k tomu vit D-chci si nechat udělat laboratorní odběr krve podrobný ,kde je uvedeno vše včetně stavu vit.D.Tak díky, nechci psát román, těším se na přínosné příspěvky ostatních děvčat. Eva
Zrovna čtu aktuální číslo časopisu Téma, je tam moc zajímavý článek o endoprotézách. Zaujalo mě, že je nový trend, doporučovat užívat vitamín D šest týdnů po operaci, prý zlepšuje kvalitu kostí a hojení endoprotézy. Především snižuje riziko infekčních komplikací.
Táno neodpověděla jsem Ti přímo na Tvůj dotaz:" Kdy jste si poprvé obuly boty samy ?" Zase -je to individuální, pacientka v lázních po TEP si bez problému zašněrovala obě boty,měla drezůru (i odvahu),šla po operaci ještě do rehabilitačního pobytu.Lázně pak měla do 3 měsíců po TEP,jak je nárok..Já se 3měsíce po operaci nestyděla v lázních požádat o pomoc s nazouváním.Jak nazouvám zašněrované boty píši výše.Také je to o pružnosti páteře,někdo se předkloní špatně do poloviny lýtek,neřku-li k obuvi i bez operace,nemůže třeba přes břicho.U mne to bylo o extrémní opatrnosti.I nyní přistupuji s pokorou k určitým úkonům co souvisí s nohou po Tep.A že mám hypermobilní páteř! -V praxi to je u mne o tom ,že se předkloním s napnutým koleny k zemi nejen konečky prstů, ale že přiložím celé dlaně na podlahu! Jsem pohyblivá,ale prostě NE, já razím to co Vy děvčata zde-trpělivost ,pokoru a mám velkou úctu k dobře provedené operaci,moc jsem se bála,já to neberu jako samozřejmost,nesmírně si vážím lékařů.,..Vše ostatní je otázka času...I nyní na všechny úkony kolem nohy s TEP jdu opatrně.:Například mytí prstů u nohou-nejprve kartáč na tyči.Pedikůra-(provádím sama )mám elektrickou s nástavci, zábaly nohou na které jsem zvyklá -potrpím si na jemná chodidla.. Umím si představit Táno Tvé myšlenky, kdy budeš moci třeba se dostat pod postel,sehnout,a tak..Víš jak je pro mne skvělé zjištění,že mohu například provádět SKORO všechny mé oblíbené cviky???Vše bude..Krásné dny všem,díky a jmenovitě Tobě, Věrce, Alence, Tamaře a Pájje..
Zdravím všechny.Jsem 8měsíců po operaci.Ale hlavně mám za sebou to NEJTĚŽŠÍ OBDOBÍ-PŘED OPERACÍ ,čekací, plné bolesti a psychického vypětí (Násobené pandemií.) .Ti ,co mají před sebou TEP poprvé,těžko vystihne dotazník Beaty kde strohými přídavnými jmény definujeme bolest ,potíže.(Silný,á,é,...slabý,mírný).Nu a po operaci doma s asistentem -ochotným manželem šlo vše hladce.Přenést se přes tu bezmoc a závislost na pomoci pro mne bylo nové,obtížné, musela jsem překonat..Tím spíše si neumím představit Ty, co žijí sami,zaslouží si velký obdiv. Manžel byl po ruce a každé ráno zabandážoval mé končetiny jak přikázáno v nemocnici ,.později jsem přešla na kompresní punčochy-.Otoky netrpím,ale je chirurgy doporučeno..třeba nosit .I doma jsem ještě měsíc mírně ledovala ,na okolí jizvy působí blahodárně. Táno říká se ,že okolí jizvy mění svůj tvar více než rok,já ještě před 2měsíci měla místo jizvy mírně zduřelé,rozdíl od neoperované byl pod hladkým oblečením znát,nyní opět pokrok..Občas jizvu dle známých postupů masíruji.V lázních ,kam jsem nastoupila 2měsíce po operaci jsem si nazouvala ponožky pomocí "Navlékač ponožek plastový ",opatřený dvěma dlouhými šnůrkami,bílý.V nemocnici doporučený,předvedeno,není třeba velké zručnosti.Boty-šněrovací jsem si zašněrovala napevno,abych do nich mohla vklouznout když jsou zašněrované, s pomocí dlouhé lžíce. OBUV-řešit obuv je na místě ,nesmírně důležité.Mně pomohl typ Pájji na zdravotní obuv,domácí, : Peter Legwood,typ Dolfin.Nejprve jsem těm plastákům nedůvěřovala.Ale při koupi je nahřejí ,vytvarují podle nohy.Skvěle se do nich lezlo po operaci,,ve sprše,.V lázních u bazénu mi je cvičitelé též chválili ,že jsou protiskluzové. Však je nosí většina lékařů i zdravotníků.Navíc v nich doma běhám celý den.ALE co je důležité-jdou do nich dát vložky.Já totiž mám jednu nohu kratší o PĚT CENTIMETRŮ -opravuji-MĚLA JSEM!!-Podpatěnky doporučené všemi lékaři nic neřešily,no a protože ta kratší noha mi ujíždí do boku,jde do x,tak jsem začala nosit vložku do všech bot název -"podpora klenby podélné" Zamezuje vybočování nohy,upravuje postavení nohou. malý zázrak ,malé nic v botě ,mi srovnalo nohu co mi ujížděla do boku,a byla už o PĚT CENTIMETRŮ KRATŠÍ!!! Nyní po několika měsíčním nošení ,když se postavím na boso MÁM NOHY STEJNĚ DLOUHÉ!!!!A noha se už nerozjíždí do boku.!Vím že jsou vložky a postavení nohou důležité,ale toto jsem nečekala!!Čekám na ten údiv až navštívím ortopeda a rehabilitační lékařku,Ti budou překvapení...protože mám v záznamech i z lázní,zdokumentováno tu kratší nohu, pečlivě měřili délku končetin!.**Jinak nosím boty na platformě a boty vycházkové i sportovní značky gabor,nejpohodlnější jsou roling soft ,pro mne nenahraditelné! No a Pájjo před cca 2měsíci jsi psala jak si na zmrzlé terase uklouzla v plastových pantoflích-tak jsem hned pomyslela že určitě v těch Legwoodkách,pomyslela jsem jestli je nemáš zespoda už opotřebované,ale nazmrzlém to prostě "jede"!!!!!!Moje Legwoodky tedy zatím mají tu podrážku neošoupanou, a kopím další!!!Na botech nešetřit!!!!!!!!!!Tak užívejme dne ,a mějme se .Vaše Eva
Evi, na ledovce "jedou" všechny boty, a ano, mám už je ochozené. Ráno vstanu, šupnu do nich a sundám jen když jdu ven, nebo provozuji gaučing. Mám od minulého týdne nové, ty první sloužily dva a půl roku. Ještě si je nechávám na venkovní "horší". Taky jsem jim moc nevěřila, skoro rok se na ně jen dívala a jsem ráda, že i ty jsi s nimi spokojená. Ano, na botách se šetřit nesmí, hlavně když je nějaký zdravotní problém.
Navlékání ponožek pomocí ručníku, našla jsen někde na netu. Jen jsem nepoužila ručník. ale starý kus pevného kanafasu přibližně stejných rozměrů, podélně složený na třetiny, navlíknout ponožku šlo docela dobře
Po první operaci jsem ven nechodila, byl prosinec a když jsem jela za 3 měsíce do lázní obouvala jsem vysoké kozačky a to šlo. Ponožky jsem měla široké pletené a nahazovala jsem je berlemi. Výkon to byl nadlidský hlavně na začátku. Po návratu domů z nemocnice se mnou byl doma týden mažel, týden dcera a pak jsem byla sama. Po kolenu jsem byla na rehabilitaci a koupila jsem si nazouvací mokasíny. S dlouhou lžící bys to mohla zvládnout taky. A po třetí operaci bylo vedro, byl červen a to když už jsem vyšla ven tak stačily croxy na těch pár kroků po dvoře. To se nedalo vydržet - léto 2015 :-) ale slabé ponožky mi navlékal manžel. Mohla bys to časem zkusit spíš nohu ohnout k zadku jak teď cvičíš ale až opravdu později. To vyzkoušíš.
Ahoj holky! Dokola děkuji za vaše zkušenosti. Já mám taky strach až budu moci odložit berle, aby se něco nestalo, i když někdy se chci rozejít bez berli a naštěstí si uvědomím, že teď mám berle.
Dnes jsem už téměř přitáhla patu k zadku vleze na břiše (protažení stehenního svalu, který je teď zkrácený).
Odpo půjdu ven, ale musim se lépe obléct, minulé v sustlich jsem dost zmrzla.
Jinak nosím lyžařské rukavice, protože v cyklistických mi byla zima.
Už vydrzim déle sedět, třeba 2 h u pc nebo večer u filmu.
Včera jsem se vyloupla z noční košile a nosím ji jen na noc. Tím jsem se povýšila do stavu nemaroda. Kromě ponožek a botu se v pohodě oblékám. Když jdu ven pomůže mi do botu manžel. Kdy jste si poprvé obuly boty samy?
To jsou moje malé pokroky.
Hezký den všem!!!
Táňo, děláš pokroky. Brala jsem pět týdnů tabletky progi trombóze a po tu dobu byl příkaz stahovat nohy. Kompresní podkolenky mi navlékal manžel. Boty jsem měla nazouvací perka, už v nemocnici jsem se obula sama. I doma to šlo, i když manžel se snažil pomáhat, byl zvyklý, že už před operací byly boty pro mne problém. I ponožky. I s berlemi jsem potom nosila sukně, punčocháče se oblékaly dobře. Hlavně zavazovací jsem musela zrušit, nedokázala jsem si je sama zavázat. Po operaci v pohodě. Podsedák mi manžel nechal uříznout u čalouníka, když jsem byla v nemocnici. Neměl potah. Třetí den po propuštění jsem sedla k šicímu stroji, šlapala levou nohou, což byl horor, a ušila si na něj potah. Se divím, že jsem si nepřišla prsty. Vidíš, ty už ležíš na břiše, to já až po první kontrole, i na bok. Nesnáším ležet na břiše, ani tak nespím, rychle pár cviků a zpátky na záda a nohy. To jsem fakt nedávala a odbývala.
Zavazovací boty jsem zrušila. Zavázat si venku rozvázanou botu byl nadlidský výkon.
Snad se dočkáme a zase se bazény otevřou.
Táňo jak jsem tu již psala, ten nádherný pocit, když jsem u bazénu odložila berle a pomalu vešla do vody nikdy nezapomenu. Cvičení ve vodě bylo senzační. Do lázní určitě jed, ted dávají na pokoj po jednom. Individuální cvičení bylo také prima. Přece jen ohlídali správné provádění, v lázních jsem byla poprvé v životě ale moc mi pomohli i když berle jsem odložila až doma po dalším měsíci.
Tamaro, přesně ten pocit jsem měla já a nezapomenu, když jsem prvně šla plavat, vešla do vody a udělala první tempo. A ono to šlo jako bych byla zdravá. Ve vodě dokážu i běhat a skákat. Na suchu ne. Pořád mám po reoperaci strach, že se to může stát znovu a ten už z hlavy nedostanu.
Ach jo, zase překlepy...automatické opravy...-deportace haha ma být reoperace.
Místo "hovězí" patří hovězina.
Jak jste mě podporovaly...
Bože, stačí si to po sobě přečíst, než dám "uložit". Píšu z mobilu a to je takové dlubani.
Ahoj holky, já zůstanu s vámi. Díky za vaše rady, vždycky si zase na něco vzpomenu.
Třeba mě napadlo, proc jsi Pajjo nechtěla do lázní? Zdržovalo by tě to nebo jsi nechtěla být součástí nějaké společnosti? Dnes už rozumím, např.chrapani na pokoji, nahluchle a hlasite mluvici spolutrpitelky.. Ale věřím, že snad v lázních budu mít štěstí a hlavně tam chci kvůli tomu cvičení a plavání.
Pajjo, píšeš taky o chráněni jizvy před sluncem, o tom jsem nikdy neslyšela. Jizva nesmí na sluníčko?
A ta hovězí a už zůstane necitlivá navždy? Myslela jsem, že je to dočasne.
Věrko, deportace? Jezisi. A jak se projeví, že potřebuješ reoperaci? Po kolika letech jsi šla? Já mám představu, že ještě tedy druhá noha, i když ted to nejsem schopná vůbec absorbovat, ale až časem a stejně teď se povalí vlna čekatelů,takže hned tak na mě ráda nepřijde, tak to bude možná tak, že zase budu zoufale čekat.
A po těch třech měsících od operace už můžete normálně žít? Předklánět se a mít úhel pod 90st, zavazovat boty...A co třeba podpatky? Nosím do prace jen sukně a podpatkovych botů mám hodně.
To jsou blbosti, druhořadé. Jen se ptám.
Věrko, Ali, Pajjo, pořád vám budu děkovat.
Vzpomínám, jak jste ne podporovaly, když jsem byla v hrůze. Dosáhla jsem Everestu a teď ještě důležitější cesta zpět, do základního tábora.
Reklama
Ještě ke zvedání operované nohy: Při operaci a pak i na JIP jsme měli dlouhým pružným obinadlem zabandážovanou neoperovanou nohu. Pak nám to obinadlo sundali, na koncích udělali uzel, za ten jsme drželi nohu v dolní části obinadla a vytáhli ji pomalu do postele či kamkoli bylo třeba. A kamkoli člověk lezl (já tedy spíše do té postele), tak neoperovanou nohou napřed.
- Odpovědět
Pošli odkaz