Totální endoprotéza kyčle

Táňo, do lázní jsem věděla, že nechci od začátku. Mám kamarádku, ta lázně miluje. Mívá 1-3 procedury denně a pak má čas, chodí na vycházky, po městě (Vary), jezdí po okolí. Jenomže já bych musela do lázni nejpozději koncem dubna (do 3 měsíců od operace), což znamenalo berle. Odvezl, přivezl, by mě manžel, nemám problém komunikace (pracuji s lidmi), zaplatila bych si jednolůžkový pokoj, mohla jsem si vybrat lázně podle sebe (sestra v ZP), ale holt jsem to já. Nic víc v tom není. Představa, že po pár procedurách nuda na pokoji, nebo courání někde v parku o berlích, soboty neděle bez procedur, to mne nelákalo. Vím, určitě bych si četla, našla si tam společnost, ale ne. Mě děsilo i 12 dní v nemocnici, ale to je něco jiného. Jela bych tam ráda, ale tak jak to bývalo kdysi, kdy se mohlo do lázní do 6 měsíců. To bych si je užila. Chtěli jsme jet s manželem jako samoplátci do Hodonína, na deset dní v červnu, ale v lednu už neměli volný termín. Až srpen, ale to jsme zrovna byli dva týdny v Řecku. Můj operatér se mě ptal, zda pojedu trsat do lázní, a já že ne, že chci ale k moři. Řekl, že lázně nutné nejsou, že moře je super. Jen upozornil na velké vlny, mohou nohu "vyhodit". Tak od té doby vybíráme i podle tohoto. Předloni jsem na dovolené poznala paní, té vlna vyhodila kyčel v Turecku. Nebylo to poprvé, paní už věděla, jak ji vrátit zpět. Neudělala to sama, ale museli ji položit na bok a radila jim. Bylo jí kolem sedmdesátky a první operace v padesáti. Někde jsem tu o ní určitě psala. Jizva je první rok velmi živá, říká se, že pracuje až rok. Proto ji raději chráním před slunkem víc, hlavně u moře, na solárku už ne. To necitlivé místo mám pořád, ale jen u jední nohy. Ani nevím, že bych měla stroupky u jizvy, asi jak se vymýval tekutý obvaz, zmizely i ony. To jsem někde vygůglila :D A podpatky? Nosím hodně sukně, byla jsem na ně zvyklá, ale už asi dva roky před operací jsem je postupně vynechávala. Jsem botař, takže jsem se naučila nosit i boty bez. Po operaci jsem měla pocit, že v nich nemám stabilitu, jistotu, divný pocit. Nosím teď občas cca 5 cm, i klínky, ale chtělo to čas, u mne v hlavě. Teď, co jsou v kurzu širší podpatky, tak je to v pohodě, ty jsou pohodlné a i 4 cm udělají hezkou nohu. Po třech měsících jsem odložila pomalu berle, ale i nadále jsem si hlídala každý pohyb. Ona i úplná jistota v chůzi přišla až někdy za půl roku. Neběhám. Dodnes mám tendenci přidržovat se zábradlí u schodů, neustále koukám pod nohy. Potřebuji se podívat za sebe? Zastavím se, otočím, a zase jdu. Mobil venku? Zastavím, vyřídím. Hlubký dřep nedělám, ale ohýbám se přes 90 stupňů, ale vše až časem. Nemám problém kleknout, sednout na zem, našla jsem si styl, který mi vyhovuje. Když chci vylézt na židli, dodnes se raději něčeho přidržím. To se ti tak samo uloží v hlavě, že to nebudeš ani vnímat, ale dělat automaticky. Vůbec mi nechybí dávat si nohu přes nohu. Táňo, na nic nespěchej, poslouchej tělo, to si řekne samo, kde má limity.

Pájjo, to mi připomnělo, že jsi psala, že manžel tvé známé chtěl do lázní hned po operaci. Nevěděly jsme jak je to tam možné zvládnout s berlemi a ty jsi psala, že se paní pak zeptáš jak to šlo
Víš něco?

Věrko, jj, Pepa to zvládl skvěle. Ona ho tam rodina vyexpedovala i proto, že nebyli zvědaví na jeho případné fňukání doma. Operovali ho v Brně, u nás čekal i přes známosti dva roky a nic. Z Brna ho sanitka převážela do Klimkovic, moc si to tam pochvaloval. Rozcvičili ho, rozchodili, vše se naučil. Vracel se domů těsně před vánocemi. Chlapi jsou celkově asi víc hákliví a potřebují litovat. Dnes je úplně v pohodě. Zajímavé je, že on vůbec neměl před operací bolesti, jen měl v kloubu omezenou hybnost, kulhal, IV.stupeň. Občas ho to prý bolelo v noci. Já jsem taky zažila paní v nemocnici, která jela do lázní rovnou po propuštění.

Tak vidíš. Já bych byla bývala ráda, kdyby manžel taky jel někam třeba na rehabilitaci nebo do lázní. Odmítnul všechno. :-( Asi jsou ty procedůry zaměřený spíš na cvičení, fyzioterapii a masáže. Alespoň by se býval naučil chodit. Já jsem se učila chodit na rehabilitci po reoperaci. To už jsem se tak bála, že bych to byla sama nedala. On nic a chodí jak Poirot. A nedal si poradit.Tak jinak - včera jaro, dnes padá sníh. Krásný den - je MDŽ :-)

Věrko, Poirota miluju, to srovnání mě pobavilo. Má manžel i ten sexy knírek? Oni jsou někdy chlapi tvrdohlaví, jejich škoda. Mně si sestry třeba stěžovaly, že si odmítají i sami ráno odbandážovat nohy, že se bojí víc ohnout. K nám na oddělení docházela rehabilitační sestra, ta mě naučila chodit už v nemocnici. Chodila s každým pacientem individuálně, upozorňovala na chyby. Když jsem potom sama "trénovala" na dlouhé chodbě oddělení, šel za mnou doktor, jak jsem se soustředila, tak jsem ho vůbec nevnímala. Když mě předešel, řekl, že super, ale ať nohu tak nešetřím, že se nemám bát víc došlápnout a jít rychleji, že noha potřebuje posilovat. Ona s ním pak souhlasila, hned se chodilo lépe.

Ne, Pájjo, knírek nemá, jen cupitá jako on (a má břicho :-) ). To chození jsem myslela až po třech měsících, když jsem mohla naplno došlapovat a odkládat hole. To byl velký blok v hlavě a taky jsem si připadala strašně těžká, když jsem se na nohu měla postavit. No dala jsem to, pořád si ty začátky pamatuju. Já tohle taky píšu u snídaně ale na mobilu. Jinak chodím na jak já říkám "velký počítač" do pokoje. Mám tam velkou obrazovku, klávesnici a myš jak jsem byla zvyklá z práce. Tam se mi píše líp :-) Tak hezký den.

Věrko, po tom, co máš za sebou, by se bál úplně každý. Jsi bojovnice.

Já mám, Táňo, lázně ráda. Jezdila jsem i před operacemi a jezdím, když to jde, pořád. Ale vždy si platím samostatný pokoj. V Třeboni jsem si doplácela druhé lůžko na pokoji - doplatek byl stejný jako na jednolůžkový pokoj, ale měla jsem víc místa. Teď ve Frantovkách to nejde, platím si tedy jednolůžkový pokoj. Záleží na lázních. Já taky chrápu a nesnáším televizní seriály a mám své zvyky a zlozvyky, tak bych si nenechala zkazit lázně nějak podobně protivnou ženskou :-) K té reoperaci - po operaci kyčle jsem šla za rok a čtvrt na TEP kolena a po té operaci se mi uvolnila tepka kyčle. Takže zase za rok a čtvrt po kolenu jsem šla na reoperaci. Teprve na kontrole za tři roky po reoperaci jsem se dozvěděla že to bylo proto, že mi dali malý dřík a on se vyviklal námahou po kolenu. V červnu to bude 6 let. Vloni jsem byla v lázních a u hotelu byl bazén. Bylo krásně, šly jsme se opalovat a já jsem si spálila výstřih (a to už jsem byla opálená z domova) a obě kolena, jak jsem seděla na lehátku a taky jizvu na kolenu! A to se opaluju každý rok, když je hezky. Takže to musím mít v paměti :-) Normálně žít - každý to má jinak. Ale určitě jsem si dávala pozor na předklánění, překřížení nohou...Udělám všechno, ale nepokouším osud. Vytírám, pleju, zavazuju si boty, stříhám si nehty na nohou, ale nepřeháním nic. Milovala jsem podpatky, sukně - teď spíš kvůli kolenům nosím jen malé klínky. Zase nedokážu chodit v úplně placatých nebo sportovních botách (říkám jim diskokecky a mám je opravdu jen na příležitostné nošení). Připadá mi, že táhnu zadek za sebou, jdu ztěžka. V podpatcích jsem uměla chodit. Už jen vzpomínám. Ale já. Ty uvidíš až budeš jistá v chůzi. Myslím, že to půjde :-) Tak se ptej, jestli tě bude něco zajímat. Zapátrám v paměti :-)

Táňo, děkuji za poklonu :D Každé ráno piju u pc kafe, tak mrknu i sem. Já jsem člověk, že když mě něco zajímá, hledám a pátrám. Před operací jsem věděla, že určitě nechci do lázní (doktor mi to schválil), u docházení na rehabilitaci jsem váhala (mám ji vedle cca 100 m od domu), nakonec nebyla ani ta, protože se mi nikam nechtělo. O to víc jsem hledala informace. Tady ta diskuse byl základ, to co zde, ti žádný doktor neřekne. Můj doktor mi povolil rotoped po 6 týdnech od operace. Někteří, co hned jeli do lázní, jezdili dříve. Šlapat bez zátěže, to zdůrazňoval. Po první operaci jsem napoprvé ujela snad 5 km a víc jsem nemohla. Postupně se to zlepšovalo. Místo dlouhého šlapání jako před operací (40 km), jsem na něj sedala 3 x denně tak na 15 minut. Po druhé operaci to jelo samo, zase důkaz, že každá noha to má jinak. Pozor při nasedání. Používala jsem plastový stupínek, pak opatrně bokem sedla na sedlo a pomalu se otočila. To samé při slézání. Vlastně podobně se nasedá i do auta. Když jsem rotoped zkoušela poprvé, operovanou nohu jsem za tepláky tahala, nechtěla zabírat, pak si dala říct :D To "mrtvé" místo kolem jizvy mám jen na pravé noze. Můžu do něj píchat, škrábat, omezená citlivost. Asi přerušený nerv, dá se s tím žít. Jizvu mi doktor kontroloval a chválil, že nemám jelito. Po letech je tam bílý proužek. Chodím na solárko, první rok jsem jizvu vždy přelepila úzkou náplastí, u moře používám doteď tyčinku z lékárny, ochrana 50, používá se na rty, nos.... V lázních měli někteří lymfoven. Na ten jsem zvyklá roky, ale po operaci mi ho na rok zakázal. Prý on ho nedoporučuje, protože tkáň se hojí několik měsíců a tím tlakem krve by mohly cévky prasknout. Proto, když mi po třech měsících začal otékat kotník, doporučil kompresní ponožku. Pomohla. Nemám žádná hubená stehna, nikdy jsem ani neměla, holt hruška. Pravá noha je trochu jinak tvarovaná, vidím to v úzké sukni, ale zase žádný extrém, vidím to hlavně já. Kamarádka byla v lázních, tam byla paní, která byla po kyčlích a z rodinných důvodů nemohla jet jinam. Tak v bazéně rehabilitační s ní cvičila extra na kyčle a ta moje kamarádka mi to pak vše hned v bazéně předvedla, tak jsem si cvičila ve vodě i bez lázní. Bazén mám asi 300 m od domu, začala jsem plavat a cvičit ve vodě hned, jak jsem odložila berle. Plavat prsa mi doktor nedoporučuje. Vloni na kontrole řekl, že si prý mám z nostalgie občas jedno tempo nohama udělat. Za těch pět let mám takový blok v hlavě, že nohy se tomu bránily. Ještě můžeš taky raději po šesti týdnech sednout na balón a lehce se pohupovat. Nevím jestli to bylo tady v diskusi, nebo mi to poradila hodná duše, která to tady četla a ozvala se mi na mail. Operoval ji stejný doktor. Jestli to tu čte, zdravím Johanku, moc mi pomohla. No a ta rada byla lozit po bytě po čtyřech. Už ani nevím proč, ale bylo to zase jiné cvičení. To jsem prováděla ale určitě později, tak po dvou měsících?

Táňo, "jen tak být"... tak těchto chvil si plně užívej. Já měla stehy (ne svorky, ty neznám) a jela jsem na ně až z domova. Jizva také cca 17 cm. Zbavil mě jich operatér a kromě asi 2 lehkých štípnutí jsem nic nepříjemného necítila. Už s tím zeleným nátěrem jsme se v nemocnici sprchovali. Po vytažení stehů mi Dr. ukázal, jak mazat a masírovat. Masírování mi bylo dost protivné, protože kůži kolem jizvy jsem měla necitlivou. Tenkrát jsem to nepociťovala sama, říkalo se tomu tady "hovězina". Jizvu jsem měla raději volnou, už před operací si nakoupila ve vietnamském krámku spoďárky po 20ti Kč a na straně jizvy rozstřihla. Bylo mi tak lépe, ale každý to pociťuje jinak. Po první operaci mi nic moc nešlo, např. na neoperovaný bok jsem se otočila asi až po měsíci, manžel mi pomáhal do postele, do sprcháče a z mé pojízdné kancelářské židle pro jistotu odstranil kolečka. Dokonce si vzal týden volno z práce a byl se mnou doma. A protože koncem listopadu 09 (ale i dlouho poté) byl venku jen sníh a led, nemohla jsem ani ven a trénovala pouze po bytě. I přesto se mi výrazně ulevilo, protože pravá noha byla bez bolestí. Na druhou TEP po 5ti měsících jsem raději vůbec nemyslela a ani trochu se netěšila. A ejhle! Vše probíhalo úplně opačně než u té první. Už třetí den při vizitě jsem se přetočila na druhý bok, při první chůzi přešla chodbu tam i zpět, ale zakázali mi schody. Prodlužovali mi nohu, tak jsem skoro 3 měsíce na ni nesměla plnou vahou došlapovat. Měla jsem ale výborného rehabilitačního instruktora, který za mnou jednou navečer zašel s tím, že po návratu z nemocnice se stejně se schody setkám, tak si zkusíme postup bez zátěže levé nohy. A to se mnou cvičil každý večer, kdy už byl na oddělení klid a doktoři v nedohlednu. Dodnes jsem mu vděčná. Navíc bylo nádherné počasí, tak nás bral i ven do parku. Domů mě propustili v den mých narozenin, čili dvojnásobný dárek:) Takže vlastně jsem měla v krátké době 2 stejné operace za sebou a vše proběhlo jinak! A zrovna po té druhé, kdy jsem se cítila skvěle a "narostla mi křídla", jsem musela dávat velký pozor. Naštěstí už ale na chalupě a tedy v přírodě. Táňo, různých tahů v noze se neboj, vše se hojí a ještě dlouho bude. Všem zpětně závidím (v dobrém), že vám neotekly nohy. Mně vždycky, tak jsem musela bandážovat, pojídat mnohem déle prášky na ředění krve, na odvodňování, atd. Táňo, nevím, zda Ti moje zkušenosti (spíše vzpomínky-už je to dávno) aspoň trochu pomohou, každopádně to chce trpělivost a tu ty máš. A ty chvilky "jen tak být" si dopřávej co nejčastěji. Je to dobré na psychiku. Jinak všechny zdravím, přeji co nejméně bolestí a hezký večer bez přemýšlení nad touto hnusnou dobou.

Táňo, měla jsi stehy nebo svorky? Já jsem měla jizvu už z JIPky bez krytí. Poprvé takový ten zelený tekutý obvaz, podruhé bílý. Mazat jsem začala až po pár dnech, až se obvaz vymyl. Návod jsem čerpala tady www.zsf.jcu.cz Je to PDF soubor. A ještě tady https://www.fyzioklinika.cz/clanky-o-zdravi/uvolneni-jizvy.

Také jsem to četla. Prý nemá nikdo o jeho názory zájem, tak bych byla ráda, kdyby to tak zůstalo i nadále. Co my ale víme...