Totální endoprotéza kyčle

Táňo, aspoň že ten rotoped zvládáš. 2 roky před "o" jsem už na něj nebyla schopna ani vylézt. Ale o to nejde. Zaujalo mě to tvoje případné psaní. Dej se do toho. Dodnes mě mrzí, že jsem si tenkrát alespoň nedělala poznámky v kalendáři - nebo rovnou nepsala deník, vč. zoufalých a depresivních pocitů, o "kreténovi" doktorovi, který mě stále nechtěl poslat na operaci, a pak vše po operaci, vč. podpory a pomoci v této diskuzi. Myslela jsem si, že jde o věci, které nelze už nikdy zapomenout. Bohužel různé podrobnosti (zejména po operacích) už se mi po těch letech časově míchají. Asi bych zjistila, jak u mě vše probíhalo, kdybych si pročetla zpátky tuto diskuzi. Také možnost. Aspoň rámcově. Kdybys pak ze svého deníku chtěla napsat knížku, už předem máš můj souhlas. Akorát že tu jsem už 11 let, což by bylo dlouhé listování zpátky. A snad ani ostatní nebudou proti.
Věrko, já také, když upadnu, tak sama nevstanu. "Jedu" po zadku k nejbližší zídce, u které mám nějakou podporu, u toho prasete to byla zídka kolem záhonu a plot, a to pak se vyhrabu na nohy. Manžel mi to nejdřív nevěřil (asi to prý mohl být pes, tak to tedy pardon, snad rozeznám psa od prasete), ale i soused potvrdil, že i k nim dorazila (ne prase, ale prasnice, prý cha cha ), chce to prý po ní házet sněhové koule a dělat rámus, pak sama uteče. A smál se i dál, že my z Prahy si s tím neumíme poradit. Ale jo, uměli bychom to, jenže po Strašnicích divočáky nepotkáváme, tak nevíme, jak na to. Nezlobte se, že jsem tu zpět s tím prasetem. Jeho (tedy asi jí) přítomnost v naší vísce, příp. na zahradě mi nedělá dobře.
Děvčata, mějte se co nejlépe, nepadejte, nepouštějte si TV (raději nějaký pěkný film) a všechny doufejme a věřme, že snad to "bytí-nebytí", jak píše Věrka, brzy (?) skončí. Nebudu zastírat, že mně už z toho všeho tak trochu hrabe... A napříště slibuji, že už se nebudu věnovat praseti a budu psát jen k našim věcem:)

Alenko, já když o praseti četla, okamžitě mi naskočila reklama na Kofolu :D

Evi, dovolím si trochu černého humoru v této hnusné době, snad to nikoho nepohorší. Jistotu léčby bys měla, být po covidu a trochu simulovat těžké příznaky. Tohle jim vyhovuje, pacienti, kteří už mají nákazu za sebou, žádné testy ani ohrožení. Mimochodem mně velmi dobře známý doktor v pondělí řekl, že asi nějakou dobu bude pryč, že ho kamarádi (doktoři) ženou na kompletní prohlídku a zřejmě i totálku kolena. Fakt už roky pajdá strašně, ale zase mi tvrdil, že je v pohodě, že našlape kilometry.... Je už důchodce, dál ordinuje, tahle covid doba a jde to. Takže všichni jsme si rovni, ale někteří rovnější. A nejde o nějakou provinční nemocnici za bukem, právě naopak.

Jo, jo, Pájjo, protekce tu vždy byla, je a bude... Ti "rovnější" na tom budou vždy lépe a u všeho dříve, např. i u očkování. Sice to sem vůbec nepatří (i když co člověk ví o následcích, které mohou postihnout mimo jiné i naše tepky), ale chtěla jsem se zeptat na vaše názory na to očkování. Jinak se všemi soucítím. Ve stavu, ve kterém jsem kdysi byla a po všech předoperačních vyšetřeních, kdyby mi zrušili operaci, tak se snad pos... (zbytek si doplňte samy a nezlobte se za moje vyjádření), než si začnu zoufat a poté snad si zvykat? Nepříjemná představa. A teď něco pro odlehčení. Kvůli koroně jsme zůstali s manželem na chalupě i přes zimu (to jen na úvod). Je to pár dní, kdy jsem viděla, že jede pošťácké auto, staví u nás a něco strkají do schránky. Tak jsem se oblékla a vyrazila. Sněhy a ledy, to já koukám zásadně pod nohy, nikam jinam, protože nesmím upadnout (klouby a osteoporóza). Beru klíč od vrátek a najednou proti mně do vrátek rána jak z děla a něco obrovského a černého. Vůbec si v tom šoku neuvědomuji, že jsem upadla a už tedy vleže zjistila, že je to obrovské černé prase (divočák). Jak jsem tak ležela na zádech ve sněhu, tak než jsem začala zkoumat , zda jsem neutrpěla nějaký fatální úraz, potěšilo mě, že jsem nestačila odemknout a pustit prase k nám, také jsem odpustila svému manželovi, že odhrabal jen cestičku a jinak aby se člověk hrabal sněhem. Jinak jsme ale volali starostovi naší vísky a je prý přemnožená černá zvěř. Každopádně jde ale i o "poučení" : Děvčata, ať už po nebo po operaci, dívejte se i jinam než pod nohy. Prasata lze potkat všude, bohužel i mezi lidmi.... A tím se vracím k předchozím příspěvkům. Držte se, snad se dočkáme lepších časů.

oprava: před nebo po operaci (už blbnu, to prase mi dalo dost zahulit, mám to pořád v hlavě. Ale jsem ráda že jsem si neponičila svoje náhradní součástky).

No a prominte komentář v 8.27 jsem zapomněla podepsat ,Eva

Ano, Táňo, myslím na tebe. Je to tak. Nic se nemění a nejvíc mi nadzvedl článek, kde psali že zastavili zbytné operace jako například plastické operace nebo endoprotézy. To jsem úplně zařvala jestli je tedy stejný nechat si udělat nový kozy nebo vyměnit kloub. Já vím, že plastické operace nejsou jen tyhle. Někdo je stejně nešťastný, že se nic neděje co by mu pomohlo. Nějak taky pořád nevidím žádný posun. Mě chytly znovu záda, ohnutá babka jako vyšitá. V pátek začnu rehabilitaci (kupodivu mi vzala doktorka hned, čekala jsem jen týden místo obvyklých 6 týdnů), mám to do 19. 2. a pak si chci nechat znovu píchnout injekci do kolena. Nevidím šanci, že bych se dostala na operaci v červnu. No tak jsem si postěžovala a musíme věřit, že se to zmírní a začnou dělat i ty zbytné operace. Drž se.

Milá Táno,taky Tě zdravím..Samozřejmě že by nemocnice mohly operovat ,jak píše Pájja.Ale. Ale poté co jsou objevovány nejrozličnější mutace,je jasné ,že půjde o nekonečný seriál s nabídkou virů pestrou jak bufetový stůl...A kdo je na tom nejhůře? To jsou Ti "odložení" pacienti .Táno nezoufej, podstatné je jakmile dojde k uvolnění,ihned!! žádej termín!!!!.Pokud vím,jsi mezi prvními na řadě,tak věřím, že to tak bude.. Přeji silné nervy-ty já už před operací ztratila .Protože- nevím jak je tomu u Tebe,ale mne se stav rapidně zhoršoval a ke konci jsem už měla problém udělat pár kroků. Tak všichni jsme více i méně nyní omezováni, chceme už konečně vidět TO světlo na konci tunelu. .Drž se. Eva

Táňo, vzpomněla jsem hned na tebe, když bylo ve zprávách, že pacienti se odložených operací hned tak nedočkají. Zmínili i kyčle. Kdo prý teď cekal až dva roky, může na nový termín čekat znovu 6 měsíců až 3 roky. Hrůza. Přitom jsou nemocnice, kde tvrdí, že by mohli i operovat, ale mají zákaz od ministra. A potom zase slyšíme, že v nemocnicích je až 40% pacientů s lehčím průběhem covid, ale nemají kam jít, tak nemocnice suplují sociální lůžka. Holky držte se!!!!

Reverz lze podepsat vždy, každý je zodpovědný sám za sebe. Hodláte odejít hned z operačního sálu? Nebo po návratu z JIPky? Umíte cvičit, obsloužit se, používat berle? Proč ne, vaše volba. Za sebe můžu napsat, že po druhé operaci jsem mohla jít domů čtvrtý den, vše jsem uměla, žádné komplikace, byla jsem rok po první operaci. Ale primář nechtěl riskovat převoz sanitkou 40 km, byla kalamita. Upřímně, po první operaci by mě to ani nenapadlo, byla jsem ráda za vše, co jsem se v nemocnici naučila. Neděsila mě operace, narkóza, nic, jen ten pobyt v nemocnici. A zvládla jsem to. Můžete prozradit, proč o tom uvažujete?