schizofrenie!

Reaguji na to, co napsala Lucie a mám také známou s diagnosou schizofrenie. Víte, ale - je u toho přeci tolik otazníků ...člověk ještě nemusí přestat jíst léky nebo nedbat rad lékařů, ale svobodně přemýšlet o těch věcech - to by si měl přece dovolit kdykoliv a kdokoliv a z jakékoliv stránky. Neříkám, kdyby život po a při léčbě byl hodně dobrý, hodně v pořádku, ale tak často to tak přece není. Co jiného by člověk měl, než hledat jakékoliv směry, názory, polemiky. A některé ty zážitky? To, co napsal Petr z Anglie na konci příspěvku - to je přece hodně zvláštní. Vás zúčastněné to neudivuje? Petrův lékař by nejspíš řekl, že jde o blud, že se nic takového nestalo, že P. těm lidem nerozuměl, protože pro lékaře přenosy neexistují. Ale P. to zažil, je lepší v takové chvíli věřit sobě anebo lékaři? Já vím, že při mnoha jiných vážných nepříjemnostech které tahle nemoc přináší, je tohle třeba drobnost, no jo, ale nebylo by člověku líp, kdyby si řekl, mám sice vážné potíže, ale některé věci, které zažívám, jsou neobvyklé, běžní lidé je nezažívají, než vyloženě vše posoudit a odsoudit skrze oči lékaře. A druhý Petr napsal, že vlastně ani nejde o nemoc, neb nemá přesnou diagnosu. Také jsem o tom četla a to toto: Pojem "schizofrenie" byl zaveden v roce 1908 švýcarským psychiatrem E. Bleulerem. Už Bleulerovi bylo při popisu schizofrenie jasné, že se nejedná o jednotný klinický obraz ...najít zcela odpovídající pojem ...je nemožné..."Kvůli pohodlnosti používám to slovo v singuláru, ačkoliv jde pravděpodobně o skupinu více nemocí" napsal sám autor toho pojmenování.M.Bleuler později nechápal schizofrenii jako nemoc v pravém slova smyslu, nýbrž jako výraz zvláštního vývoje člověka, jehož životní cesta je ovlivňována obzvláště disharmonickými a těžkými vnitřními i vnějšími podmínkami. Symptomy schizofrenie jsou znaky překročení prahu, po němž se stala konfrontace vnitřního světa s vnější relitou a integrace těchto obou světů pro individuum příliš obtížnou a příliš bolestnou.(Bleuler 1987)(Psychiatrie -učebnice Grada 2000.)Taky se mi nelíbí vyřazování lidí s touto diagnosou ... moje známá je velice citlivá a chytrá dívka a nemá to v životě jednoduché. Docela snadno bych věřila, že je to u ní tak, jak napsal ten M. Bleuler - že už toho na ni bylo nějak moc. A docela klidně bych jí věřila, kdyby mi řekla, že má telepatické zážitky, proč ne, to se asi děje citlivcům. A zrovna tak jí věřím, když mi popsala dost hrozné vedlejší účinky prášků a nedivím se, když o nich pochybuje. Může je přece jíst, ale taky může pochybovat a hledat cokoliv by pomohlo. Slepá víra v jeden názor, i když odborný nemusí být přece vždycky šťastná volba. Neurazte se a berte mne jen jako člověka, jenž se taky snaží věci nějak porozumět.

Ahoj Kamilo.Dokud nam vy tzv. "normalni" jedinci budete rikat vy jste schizofrenici,coz nepochybne odrazi primitivnost chapani maleho ceskeho naroda, ktery nutne potrebuje kazdeho strcit do nejake skatule s napisem "vzrizeno - kreteni" do te doby bude pro kazdeho kdo prejde z one vetsiny do skupiny lidi se zkusenosti s dus. chorobou naprosto nepripustne si tuto skutecnost priznat. Dovoluji si podotknout, ze napriklad v USA by takove osloveni bylo nasledovano uspesnou zalobou o nemale penize.Ja sam o sobe nemohu tvrdit, ze jsem schizofrenik, uz jen proto, ze ani tato nemoc nema presnou diagnosu.A navic vznik a prubeh choroby a okolnosti velmi podezrele pripominaji otravu nejakym nervovym jedem.Co ale vim z vlastni zkusenosti, je ze narusena rovnovaha neurotransmuiteru se vyrovnava jen velmi pozvolna a spravnou hladinu pomahaji udrzet prave neuroleptika - noveji atypicka antipsychotika s sirsim pusobenim.A co muze lidi presvedcit aby je brali - jedine siroke studium problematiky vzniku a lecby techto chorob a vlastni skusenost a pevna vira ve vlastni schopnosti a spravny postoj k hlope vetsine nasi verejnosti. A taky je treba si uvedomit, jednu positivni vec a to ze mnoha AA zlepsuji a vyrazne posiluji pamet a IQ.Konecna volba ovsem zavisi na kazdem jedinci.Hodne zdravi a stesti.-p-

Ahoj Petře (a ostatní),moje kamarádka byla nedávno v PL, kde jí (po dlouhé době, co jsem tušila, že má vážné poroblémy) diagnostikovali schizofrenii. Když opustila PL byla najednou jak vyměněná - měla velkou chuť do života, byla mnohem víc v pohodě než předtím a hlavně začla hned plánovat, jak si začne hledat práci, chodit víc mezi lidi, sportovat..Prostě měla najednou velkou snahu svůj život změnit. Pak přestala brát léky, protože tvrdí, že je nepotřebuje a že po nich přibírá na váze. Je fakt, že pár kg přibylo, ale protože předtím byla extrémně hubená, tak jí to ted fakt sluší. O schizofrenii nechce nic slyšet, žádnou nemoc prý nemá, jen prý "si rozhodila denní režim, nic víc". Už je to pár týdnů, co léky vysadila a zase je na ní vidět to napětí, výkyvy nálad, naprostá beznaděj atd. Už zase uvažuje o sebevraždě, pořád někoho obviňuje z nesmyslných křivd a chová se naprosto nevyzpytatelně - nepřiměřeně silné (agresivní) reakce na kritiku (nebo náznak něčeho co by mohlo souviset s jejími psych.problémy), nekontrolovatelné záchvaty smíchu... Už zase za každým slovem a větou něco vidí a všechno do hloubky analyzuje. Práci si nehledá, nesportuje, nikam nechodí - jen telefonuje a píše SMS a maily svým obětem (které neustále odkazuje na psychiatrii) a zbytek dne spí. Ted si začla stěžovat i na somatické potíže - prý se jí motá hlava a je jí zle od žaludku, nemůže spát a jíst atd.Když brala léky, byla v pohodě - jak jí donutit, aby je zase brala a aby si připustila, že má schizofrenii? Jak se povedlo přesvědčit tebe (a ostatní schizofreniky)? Díky za radu.

Ahoj dlouho jem tadz nebyl a protoze pisu z anglickeho terminalu ve skole v Manchesteru bude cestina trochu trpet bez hacku a carek. Co ce tyce pribzvani na vaze pokud mohu posoudit dle vlastniho prikladu a toho co jsem cetl o antipsychoticich je probleb dvojiho druhu. 1 - pozorovanim a vyzkumem bzlo prokazano, ze antipsychotika jako zyprexa, risperdal,seroquel a jine zpusobuji nahle poklesy hladiny krevniho cukru, coz samozrejme nutne musi vest k zachvatum hladu, ja sam jsem v poslednich dvou letech obcas neodolal obleci se a jit 1km do obchodu pro cokoladu nebo bonbony, nehlede na neodmitnuti dobrot ze strany moji starostlive maminky. To je to mensi zlo.2- druhou a zavaznejsi pricinou nadvahy je celkova zmena zivotniho stylu ktera s sebou nese temer uplne vypusteni jakehokoliv pohybu. Castecne je to v prvnich mesicich zpusobeno utlumem leky a takz omeyenim pohybu pobytem v uzavrene lecebne, coz muye jako kazda dloudoba zkusenost vest k navyku, resp odvyknuti pohybu. Pak je tady skutecnost ze obdobi po atace psychozy vetsinou doprovazi dlouhodoba deprese majici mnoho pricin. Dalsim prvkem, ktery cloveka nuti se stahnout do sebe je celospolecenska stupidita a netolerance vuci lidem proslym PL.Takye nakonec se clovek na dlouhou dobu stahne do sebe a temer znehybni, coy je nejvetsi a hlavni pricinou prudkeho narustu vahy a yadna ymena leku to neovlivni ba naopak ymena muye vyvolat zhorseni rezidualni deprese a jeste vetsi narust vahy viy zkusenost meho znameho z terap. skupinky. Nevim jakym im,pulsem nastartovat cloveka k opetovne aktivite, Me k tomu donutila yivotni ekonomicka nutnost. Po druhe atace jsem nabral 35kg behem jednoho roku 20 jsem dalsi rok dietou a cvicenim shodil, ale za rok jsem opet 15 nabral. Ted jsem odjel do UK, nikdo mi tadz nepodstrojuje Jim dvakrat denne dietni jidlo chodim rano 5km do skoly a do prace vecer totez zpet a za tri tydny jsem shubl 10kg a beru stale stejne leky. Holt diky one vlastnosti popsane vyse si nasinec musi davat velky pozor na to aby nepropadal planym chutim a jedl stridme a hlavne se zdrave a hojne pohyboval.Co se tyce paranormalnich jevu jsem ponekud skeptickz, i kdyz nektere veci si vysvetlit dokazu jine ne. Minuly tyden jsem napriklad po trech bezesnych nocich stravenych v mrazivych ulicich manchesteru slysel prochazejici brity kolem mne po ulici hovorit cesky a kdyz jsem soustredil pozornost na jejich hovor a slysel jsem anglictinu musim rict, ze to davalo stejny smysl jako 'vjemy' ceske konverzace. Mymosmyslove vnimani?? Ataka schizofrenie??? kdo vi.Preji vsem hodne stesti a zdravim rodnou Czechii.-p-

GAD: Naprosto souhlasím.

Schizofrenie je onemocnění, proto se o něm "přemítá" především medicínsky. K výkladům mystickým to samozřejmě svádí, člověk by se ale dle mého názoru měl držet reality.

Dobrý večer, nečetla jsem celou tuto diskuzi, jen mne napadlo, přemítáte někdo někdy o těchto bezesporu vážných stavech a obtížích i třeba trochu jinak než klasicky medicínsky? Viz. třeba: http://www.webpark.cz/honza-benda/krize/diplom00.html či http://eldar.cz/kangaroo/seminarky/krize.html nebo http://jonathan.mysteria.cz A přeji všem hlavně zdraví. Lucie

Ahoj, je mi fakt blbě, šatný den, asi se potřebuji sama léčit.

Dik za odpoveď. Další otázka. Je vhodné nemocného, který zrovna není v kritickém stavu nutit do jakékoliv činnosti,jako je úklid, vynesení koše, nákup, ale také sportování. Vzhledem k vysokému přírustku na váze během dvou let by byl pohyb velmi nutný. Pacient však odmítá jakoukoliv formu pohybu, tvrdí že nemá motivaci -opustila ho přítelkyně. Jeho den je polehávání, spaní, dívání se na televizi a silné kouření, pak ještě telefonování a posílání SMS. Na domluvy nereaguje, odpovědí je, že je nemocný a nemá se k ničemu nutit a stejně tu dlouho nebude, pak si vydechnem. Nemoc mého synovce úplně rozložila vztahy v docela dobře fungující rodině a příbuzenstvu. Pořád hledám další a další informace jak se s nemocí máme vypořádat imy okolo, ale je to stále těžší a těžší. Přidávají se i finanční problémy, protože nepracuje, ale ze svých těžko říct požitků nechce slevit. Většinu peněz prokouří,splácí dvě půjčky, které si nerozvážně vzal vlastně nevím na co. Byt, stravu telefony a je to velká částka platí rodina, pomáhají příbuzní, protože synovec vyrůstal jen s matkou a ta přestože se snaží nést jeho náklady, není schopna se vše zaplatit.V příbuzenstvu začínají zaznívat hlasy, že on nás vydírá, on nemá snahu situaci řešit , je mu jedno jak živoří matka. Asi nejsem sama s těmito problémy a nikdo mi nemůže pomoci, přesto se potřebuji alespoň vypovídat. Blanka

N.C., tipuju správně, že jste psychiatr ?

Zdravím,změna medikace u antipsychotik může být věc obtížná - vždy hrozí riziko relapsu, zvláště pokud pacient prodělal ataku teprve nedávno. Riziko se minimalizuje tzv. zkříženou titrací - za postupného zvyšování dávky nového léku se ten původní postupně vysazuje. Je třeba zvýšené pozornosti a častějších kontrol v ambulanci.Každý z léků, který jste jmenovala - Zyprexa, Zeldox i Solian má trochu jiný mechanismus účinku, resp. míra ovlivnění jednotlivých neurotransmiterových systému je rozličná. Stává se, že pacient na některý reaguje lépe a na jiný hůře. Pokud byl Váš synovec dlouho stabilizován na Zyprexe, o to větší pozornost změna léku vyžaduje. Zyprexa je lék velmi účinný a často je první volbou, přibývání na váze je způsobeno nepřímo zvýšením chuti k jídlu, proto se pacient musí dodržovat dietní návyky a nezbytný je pohyb, jednoduše zdravý životní styl - pak je přírůstek váhy 0 či minimální. Zeldox váhu neovlivní, Solian může, ale většinou jen mírně.

jmswmarně přemítám co bys chtěl slyšet, že tu budu vykřikovat jakej nejsem chudák schizař ? no to nebudu, ale už se za to nestydím, nepotřebuji se přetvařovat ale sama se sebou vycházet, což je samo o sobě dost těžké...

ahoj Blanis výměnou léků je to vždycky relativní, buď pomáhají a pak by to byla hloupost nebo je třeba je měnit dokud se ty správné nenajdou... Solian jsem právě nově dostala takže ještě nemám zkušenost o kterou bych se mohla podělit, ale nebála bych se, věř synově psychiatře...

Dobrý den, můj synovec trpí schizofrenií. 4 roky se léčí u jednoho psichiatra, kterému důvěřuje a nechce a nechce konzultaci s nikým jiným. Jednou byl hospitalizován na 5 dnů. V počátcích užíval lék Zyprexa, po kterém se velmi změnila jeho váha / přibral přes 30 kg/, což ještě snížilo jeho sebevědomí. Po dohodě s lékařem přešel na léky Zoldex a Solitan. Přečetla jsem všechny diskusní příspěvky, kde se objevují i názvy léků, ale s těmito léky jsem se nesetkala. Prosím proto, jestli má s nimi někdo zkušenost ať mi odpoví. Je vhodné léky měnit?

Dobrý den, můj synovec trpí schizofrenií. 4 roky se léčí u jednoho psichiatra, kterému důvěřuje a nechce a nechce konzultaci s nikým jiným. Jednou byl hospitalizován na 5 dnů. V počátcích užíval lék Zyprexa, po kterém se velmi změnila jeho váha / přibral přes 30 kg/, což ještě snížilo jeho sebevědomí. Po dohodě s lékařem přešel na léky Zoldex a Solitan. Přečetla jsem všechny diskusní příspěvky, kde se objevují i názvy léků, ale s těmito léky jsem se nesetkala. Prosím proto, jestli má s nimi někdo zkušenost ať mi odpoví. Je vhodné léky měnit?

Mám 1 dotaz: jakým způsobem se má léčitel podílet na léčbě schizofrenie, tak aby byl výsledek o to lepší?

Paranormální jevy, jejich výzkum a výsledky - to asi opravdu není na toto fórum (asi bychom jej "zasekali" růzností názorů). A Sysifos - já beru solidní vědeckou kritiku (jakou v tomto oboru dělá např. Akedemie věd) , ale ne zaslepenou, jednostranou, bez bližšího pohledu či vědeckého studia (prostě škrt dříve, než se na to podívám). Tohle mi nesedí.A k těm práškům. Možná jsem to špatně napsal a nebo jsem byl nepochopen. V žádném případě nechci někoho zrazovat od návštěvy lékaře či braní farmakoligických přípravků (to chraň Bůh), ale spíš jsem se chtěl pozastavit nad přístupem okolí a trochu i poradit tomu dotyčnému, aby se více uvolnil. Já vím, že když už je člověku zle, tak je dobře k lékaři zajít, ale proč nehledat pomoc ještě dříve, než nemoc pořádně propukne. Jestli máš proti tomu námitky....A s tou rakovinou se raději neptej na to, co bych udělal já :-) Možná by se Ti to nelíbilo. Určitě bych si to ale nenechal "vysávat" nějakým "přístrojem" domácí výroby :-) Určitě by na to ode mne nikdo doporučení neslyšel. Znám lepší onkology a s titulem MUDr. :-)Poznámka na konec: víš, jsem zastáncem alternativní medicíny (což jsi zajisté poznal), ale nerad ji vidím bez alopatické medicíny. Prostě tvrdím, že je daleko lepší, když se tyto dvě metody kombinují a doplňují - výsledek je o to lepší. I na tu schizofrenii léčitel sám velice těžko stačí (a víš i proč), ale lékaři už může pomoci s rychlejším zvládnutím. Tak je to i u jiných nemocí. Třeba i u té zmiňované rakoviny. Mám tak špatné názory ??jmsw

Nepochybuji, že výzkum podobných paranormálních jevů probíhal a probíhá, nicméně výsledky tykových výzkumů jsou problematické a pokud je mi známo zatím nevedou k žádným konkrétním a užitečným závěrům.Nemáš v lásce společnost Sysifos, přitom tato spol. je zde právě proto, aby uchránila lidi od šarlatánů a podvodníků (bez ohledu na to, zda svému konání věří nebo je jen prostředkem k často neetickému výdělku např. na nemocných). Každé kauze předchází argumentace, nikdo není obviňován či hodnocen aniž by nebylo k dispozici odůvodnění vycházející často i ze středoškolských poznatků.Víra a věda se dle mého názoru nevylučují, co se však s vědou vylučuje, je velkorysé přehlížení faktů. Nevím, co bys doporučil nemocnému schizofrenií za vhodnou terapii, dle současných poznatků jsou však základem léčby farmaka. Ony "prášky" neléčí SCH kauzálně, nicméně účinně dokáží potlačit akutní příznaky nemoci, při dlouhodobém podávání (po 1 atace nejlépe 2 roky) působí proti relapsu a mohou dokonce vylepšit chorobou postižené kognitivní funkce pacienta. Nebýt léků (stejně jako u jiných chorob somatických i psychiatrických (ostatně i ty mají převážně biologický podklad)), byla by kvalita života pacientů o mnoho horší. Ať se Ti to zamlouvá či ne, jedině farmakologická léčba má doposud pozitivní konkrétní výsledky.Zkus si odpovědět na hypotetickou otázku, nedej Bože, abys onemocněl nádorovým onemocněním, ale stát se to může. Podstoupil bys léčbu chirurgickou a následně třeba adjuvantní radioterapii, nebo bys navštívil třeba onoho léčitele, který nádory a jejich metastázy z těla "vasává"? Dostali by od tebe takové doporučení třeba vlastní nemocní rodiče nebo přátelé? 30% pacientů se schizofrenií se během svého života pokouší o sebevraždu, 10-15% ji dokoná, jde o vážné onemocnění, tak zde prosím (ač nepřímo) neodrazuj případného čtenáře od návštěvy lékaře, který může jediný pacientovi poskytnout adekvátní léčbu.

Pro N.C.: možná se to nezdá, ale o tom výzkumu jsem se dozvěděl náhodou, aniž bych po něm nějak pátral a je to už nějakých pár let zpátky. Tenkrát mi ani nenapadlo, že by se něco takového mohlo uskutečnit a spíše jsem to odesílal do říše pohádek než mezi solidní vědce. Když jsem se pak dozvěděl o ruských výzkumech a následně i českých, tak mi došlo, že navenek se vlády tváří, že tyto fenomény nejsou a popírají je a na druhou stranu se jich snaží využít. Snad proto ten americký výzkum....pro johanna: možná jsme na jiné půdě a možná ne - kdo ví.... Opravdu asi nevíš, čím se zabývám ani kdo jsem, ale to je tady v pořádku a nevadí to.... Podle toho, jak píšeš, asi schizofrenik nebudeš, ti mají problémy spíše s tím, jak svoje problémy skrýt před světem, jak se s nimi sami vyrovnat. Často chápou, že ti ostatní se na ně dívají jako na někoho "jiného" a tak se jim snaží vyrovnat. Škoda jen, že se nenajde někdo v okolí dotyčného, kdy by mu řekl, aby zůstal sám sebou, aby se přestal vyrovnávat s ostatními... Pak totiž nastupuje psychiatr s prášky a trvalým záznamem - bohužel. Já vím, je to jen jeden z mnoha přístupů, ale také možný... Není to nic o rozpolcené osobnosti, jak tu někdo naznačoval. A ještě pro Tebe, johanno, když se člověk dostane do situací, kdy přestává už racionálně myslet (dalo by se říci, že je tak "zmatený", že už si nemůže udělat v myšlenkách pořádek), tak začne pracovat i ta tak potlačovaná intuitivní část lidského myšlení a možná i proto více právě takto "postižených" lidí "trpí" různými fenomény. Nemusí jít ale jenom o tyto potíže, ale jakékoli potíže způsobené centrální nervovou soustavou (např. epilepsie).Jestli jsem snad znovu "zaútočil" na "racionalitu", pak musíte prominout - hnutí Sysifos nemám zrovna v lásce :-)jmsw

mily jmswnevím čím se zabýváš nebo co jsi zač, ale Tvá zajímavá vysvětlení opravdu dost nahrávají předpokladu o schizofrenním vnímání, protože ani přenosu myšlenek a chápání "souvislostí", natož ten závěr nesvědčí o opaku... možná exiastují neprozkoumané fenomény, ale myslím, že tady jsme trochu na jiné půdě