Gamblerství

Osobní bankrot, tento institut funguje doufám do teď. Umožnuje odepsat asi dvě třetiny dluhů a dlužník se snaží splatit jen asi třetinu a to po dobu asi pěti let, s tím, že musí vždy splatit každý měsíc určitou částku, ale když nepátrá se po tom, kde na to sehnal, když mu to nevyjde kvůli práci třeba jeden měsíc, může to zaplatit z něčeho jiného. A dostane se tak z dluhů.

Tak nové info. Zapsala jsem se do rejstříku vyloučených osob 12/20 a dnes mi přišel dopis z Ministerstva financí, ze me tam zapsali. Takže info o zapsání na adresu domu chodí.

Aby se to nepřeklopilo do jiné závislosti. Říká se tomu přesmyk. Hřešit se přeci dá i bez vážných rizik. Nejde o to být jako stroj a každý den se snažit být dokonalý, jen je třeba se vyhnout té závislosti.
Fíglů je jistě spousta a řada zkušených rad. Osobně si nemyslím, že ten kdo vám radí by musel být sám gambler, alkoholik, feťák apod., když děláte dobré výrobky, tak také nemusíte mít období, kdy jste v práci dělal zmetky a dostal jste se z toho. Tihle adiktologové rozumějí svému oboru a umí pomoci. Tím nikomu neberu AA, které je založeno na svépomoci bývalých závislíků.
Jen bych hledal z různých zdrojů info. Např. rovnou šel po motivačních videích na internetu, ale zase aby to nebyla reklama na konkrétní pracoviště s převratnou metodou stoprocentně účiné léčby, to bývá většinou zase něší byznis. Mně osobně se líbí fórum alkoholik.cz , podle mně se dá i čerpat z těch rad do gamblu a závislosti třeba na marihuaně. Relaxace, metody odolávání nutkání, vše tam popisují, akorát závislost má jiný předmět.

Na normální život není šance

Utnul jsem to, ale pozdě..!!! Mam to 110 splátek 16895kc. K tomu nájem, 9800kc a tak dále.

Můj příběh... Pár prohraných stovek z nudy a prázdnoty opuštěného hnízda se proměnil ve statisícové dluhy. Je to psychicky velmi zatěžující, ale žiju a splácím. Nikdo o mém problému (selhání) nic neví. Svědomí mě ovšem pronásleduje každou minutu, vteřinu. Neustále myslím na to PROČ???? A na důsledky nezodpovědného chování. Už nehraju, nepočítám dny od kdy, počítám dny do splacení své hlouposti a blbého rozmaru. Převedeno na jednotky jsou to ještě 4 roky a 4 měsíce. Tuto diskuzi mám pročtenou od začátku a přeji všem úspěch v již započaté abstinenci nebo silnou vůli těm, kdo s ní teprve koketují.

Co prožívá patologický hráč?
Pro někoho může být překvapením, že po většinu času je to veliké zoufalství. Prožívá krátkou slast, která se rychle propadá do smutku, prázdnoty, depresí, ztráty smyslu života. Po určité době ho přestane uspokojovat i samotná hra. Hráč rozumově ví, že šance na výhru je malá. Ale pokračuje v určité rutině v naději, že se to zlepší. Potlačí racionální myšlení a převládne emoční paměť, dřívější zkušenost a zážitek výhry."

Jo vystát

Běžte se vysrat prasata.

Závislost se léčí na jednom oddělení závislostí. Je proto riziko přesmyk dojiné závislosti. Po odabstinování nastupuje psychická obrovská chuť a to je předmětem té léčby, takže to se dá zvládat, ale patrně podobně jako u jiné těžké závislosti nikoli svépomocí, ale léčbou.

https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=125268965918933&id=110268400752323

Strašný

Co dodat. Ma někdo chuť si zagamblit?

Poslední návštěvu herny si pamatuju, jako by to bylo včera. Doma jsem měl milující a podporující ženu, která se mě snažila ze spárů gamblingu vyrvat za každou cenu, a čerstvě narozenou dceru. Ani z jednoho jsem se ale nedokázal radovat. Utíkal jsem do herny. Protože jsem ale u sebe neměl ani vindru, zastavil jsem to, co mi bylo nejdražší – náš snubní prsten a zlaté náušničky, které dostala dcerka od babičky.

Prohrál jsem všechno, a když jsem se domů vrátil jako zpráskaný pes, žena sbalila dceru a dala mi tři dny na vystěhování. Byl jsem zbabělec a z téhle situace si dokázal představit jen jediné východisko. Neměl jsem už co ztratit. Žena s rodiči a tchánem mě našla na mostě, jak křečovitě svírám fotku naší nádherné dcery. Ještě ten den jsem nastoupil na tříměsíční odvykací léčbu. Dnes, když píšu tento příběh, jsou to přesně tři roky, co se hernám vyhýbám obloukem. Žádný happyend ale nečekejte. Jsem v insolvenci, s bývalou manželkou komunikujeme pouze na nezbytné úrovni a dceru vídávám dvakrát týdně. S tím největším nepřítelem jsem ale úspěšně