Ako som zvladla panicku poruchu a uzkost

Aj ja som prekonala PP ešte na strednej škole ani neviem ako v tom čase som ani nevedela, že ide o panickú poruchu.Jednoducho, keď na mňa prišiel atak tak som sa začala s niekým rozprávať alebo sa snažila proste nejako inak odpútať pozornosť od ataku. A teraz mám 25 a mám PP znova ešte silnejšiu,všetko sa mi zdvojnásobilo.Tentokrát som už musela navštíviť psychológa a psychiatra,užívam AD a na moje samovyliečenie nejako už neverím, pretože jednoducho nemôžem vyriešiť problém, ktorí moju PP spôsobuje.Jozef - ja osobne si myslím, že pokia? sa neodstráni príčina,ktorá PP spôsobuje,tak ju človek jednoducho bude mať či už bude užívať AD alebo nie,či bude chodiť na terapie alebo nie,či bude postupovať pod?a knihy alebo nie

Ahojky. Jsem také jedna z těch co trpí pocity úzkosti.Samozřejmě,že jsem vše konzultovala s psychiatrem i psychologem, AD jsem brala jen 14dní/Lexaurin1,5mg/ a to 1,5-1tbl. denně. Jsem odpůrcem chemie, ale v té chvíli mi to moc pomohlo, aspoň jsem si to myslela. Celé 3 roky jsem žila pod velkým tlakem, měla jsem těžce postiženého syna, který loni zemřel. A proto ta úzkost, strach! Stává se mi to někdy, ne pravidelně na úřadě, v obchodě, třeba i v kině.Rozbuší se mi srdce a pomůže mi, když okamžitě vyjdu ven, situace se pomalu během pár minut zklidní.Neberu žádné léky, snažím se to překonat, tím že myslím na něco jiného.Teď jsem se upnula na miminko, které moc chci.Snad bude líp, držte se všichni!!!

Ahojte , mám takýto problém . Som po vyliečení onkol.choroby a blíži sa mi termín kontroly. Už tri dni mávam také stavy ako je zhoršené videnie, nesústredenosť, a pocit "motania sa" a točenie hlavy. Mala som to aj pred chorobou v štádiu "čakania na výsledky" keď som už vedela že mi niečo je ale nevedela som čo. Tieto stavy som pripisovala chorobe ale onkológ povedal že je to psychického charakteru.Je pravda že sa ve?mi bojím a že nedokážem na nič iné myslieť len na chorobu a strach z návratu.Máte niekto podobné skúsenosti s takýmito stavmi? Dúfam že to fakt nijako s chorobou nesúvisí. Ďakujem D.

uzasna rada,je to fakt tak

Trpěl jsem panickým poruchou a všeobecnou úzkostnou poruchou. Nepomáhaly prášky a jen omezeně terapie. Nakonec jsem našel knihu, která nahlíží na problém ze všech možných stran a hlavně nabízí cestu, jak z toho ven. Výsledkem mé práce s knihou je, že jsem neměl úzkostný záchvat již několik měsíců. Vzhledem k tomu, že vím, že je nás s podobným problémem hodně, vytvořil jsem web, kde popisuji své zkušenosti s nemoci a jejím úspěšném překonávání: http://uzkostfobie.wordpress.com/ . Držím palce všem.

Ahojky všem,napřed odpovím na dotaz z 25.2. Také mám za sebou onkol. onemocnění a ty symptomy jsem měla také při kontrolách a čekání na výsledky. Když byly výsledky blbé, tak jsem i omdlela, když mi to doktorka říkala.Tím se mi vlastně panika nastartovala, měla jsem strach z návratu nemoci.Ale pak se mi ty symptomy začaly spouštět v metru, v obchodě a hlavně v autě, jako dnes.Plížila jsem se po dálnici v pravém pruhu, všechno mě brnělo, bylo mi horko, pak zase zima, špatně se mi koukalo, jakoby rozostřeno a chtělo se mi na záchod.Prostě cesta na h.....a dvě malé děti za sebou.Hodně mi pomáhá Reiki na uzemnění, Bachovky a když je fakt nejhůř, tak xanax a taky se v terapii snažím jít po příčině z rodu, to je hodně důležitý, pochopit, proč se věci dějí.Přeji všem hodně štěstí a držte se.

Mně pomohlo se překonávat. Pomalu a vždy přidávat nějaký ten "úkol" navíc. V současné době jsem bez atak, bez léků, již cca 10 (!)let. Také meditace mi pomohly a to dost, když už to bylo celkem únosné, nahlásila jsem se i do různých kroužků, které naplňují můj život a prázdné chvíle. Jsem nyní šťastná, zdravá a spokojená žena. Myslím.

Ahojte! Tiez mam PP.. stale sa liecim a hladam vsetko mozne co by mi mohlo pomoct.. nanjnovsie som narazila na liecive kamene.. je jedno ci tomu clovek veri, ked je zufaly hlada pomoc v akomkolvek smere.. Objavila som kamen "dumortierit", objednala som si z neho naramok, okrem ineho je aj na panicke ataky, odkedy ho mam snazim sa ho nedavat z ruky dole a musim povedat ze sa citim lepsie.. skuste to, nic za to nedate ;)

Osobne veľmi doporučujem knihu: Uzdravení bez léků a bez lékařů. Mne pomohla porozumieť mnohému a konečne som pochopil, čo sa myslí tým, že panická porucha nie je len psychická, ale psychofyziologická porucha a ako mi môže pomôcť to. o čom píše Martinka vo svojom príspevku. Analýza srdcovej variability je dobrým zrkadlom pri nácviku uvolnenia a zvládaní atakov paniky. Domáci HRV biofeedback doporučujem.

Ahojte.Neviem ako zacat.Asi pred 2 rokmi som zacala pocitovat tocenie hlavy, zavrate, spatne mi vzdy zostalo v nakupnom centre,ale nikdy som na to nebrala taky ohladom, vzdy som si myslela ze mam nizky tlak.Zacala som chodit po doktoroch, az ku koncu sa stal zo mna skoro hypochonder.Vsetky vysledky som vzdy mala v poriadku.Ale ja som si stale myslela,ze mam nejaku vaznu chorobu.Asi pred 2 tyzdnami som si nasla na internete co je to "anxieta"a vsetky priznaky som si na sebe nasla.Naposledy mi zostalo tak spatne,uzkost,pocit tepla,zovretie v hrdle,tlak na prsiach, som si myslela ze zomriem.Navstivila som psychiatricku,ktora mi predpisala Escitalopram a Neurol.Viete mi niekto pomoct alebo poradit,pretoze chcem zit ako ostatni ludia a velmi mi to obtazuje zivot.Vopred dakujem za rady.

ahojtemne pomohli dost lieky z najhorsieho, odporucam bratpred troma tyzdnami mi nastali priserne uzkosti, budia som sa so strachom, cely den napata a zaludok sa uplne triasol...zacali neprijemne pocity na cele a v sanke. SLa som za doktorom, ze preds musi existovat nejaka liecba okrem AD, dal mi spitomin a velmi si ho pochvalujem, strach odisiel a opat ako tak normalne fungujem. Hladam si praqcum sama som lekarka a najvcsie obavy mam z toho, ako to s tymi trvalymi stavmmi zvladnem v praci

Keby nám manželkina babka...Ahoj ja som pred 5 rokmi mala diagnostikovanu PP busenie srdca naval tepla a pod. ale nastastie uz po mesiaci som sa dostala k dobrej psychiatricke nasadila mi lieky a nic mi nebolo to fakt musim povedat ked som brala lieky akoby sa mi nikdy nic nebolo stalo. potom som otehotnela cele tehu bolo ok aj po porode kojila som viac ako rok neskor som pocitovala tlak v krku ziadne take stavy ze sa bojim niekde ist a tak. zacala som brat minimalne davky antidepresiv vravela doktorka ze je to barlicka moja, uvazovala som o druhom babatku s doktorkou sme znizili lieky a ked sa potvrdil test vysadili. teraz mam uz druhe dietatko kojim ho. mavam take ze aky neprijemny pocit v krku akoby neprijemne steklenie inac nic vadi mi to ale viem ze chcem svoje dietatko kojit a nechcem brat pritom lieky. rada by som uz ich nikdy nebrala ale ak bude potrebne budem musiet. inac pre tych ktorym nezaberaju niektore lieky. mne zabral seroxat v kombinacii s frontinom.

Ja len dúfam,že svoj očistec,už prežívam tu počas svojho života-v trvaní 22 rokov a po smrti mi bude odpustené a bude mi dovolené si telesne aj duševne oddýchnuť.Róbert

Keby nám manželkina babka neposielala po dedkovi maso,nemohli by sme si ho sami dovoliť kúpiť.Nepomohli nám ani moji rodičia.Podnájom bol drahý.Veľmi ma vnútorne zožieralo a trápilo,že ako žijeme.Že nedokážem zabezpečiť svoju rodinu.Popri tom som sa trápil aj ja so svojimi problémami s vojny.Uzavrel som sa do seba,prestal som dávať na javo svoje city k manželke a k synovi.Manželka ma na to upozorňovala dlhé roky,ochladla ku mne.Medzi tým sa nám narodil druhý syn a dcéra,pri zrodení ktorej som dostal od manželky druhú šancu pre náš spoločný život.Vydržal som pár mesiacov.Potom znovu prišla moja uzavretosť a chlad.V 2007 roku manželka spoznala človeka,ktorý jej dáva stále na javo,čo k nej cíti.Zlomilo ma to,otvorili sa mi oči,aj keď už bolo neskoro.Manželstvo sa mi po 17 rokoch mojou vinou rozpadlo.Začal som ešte v 2007 roku chodiť k psychiatrovi aj ku psychológovi.Beriem už neviem kolkáte antidepresíva v poradi,možno ich bolo 6-7 druhov a kombinácií.Samozrejme menili sa mi aj velkosti dávok.Úzkosť pociťujem do teraz,nemám pravidelné zamestnanie,t.j.ani príjem.Bývam v 3-izbovom byte v podnájme spolu so vysokoškolákmi,pričom ja mám samostatnú izbu,kuchyňa a toalety sú spoločné.Rodičia ma nechcú nechať u seba bývať,vraj mám byť samostatný.Smiešne-po tom všetkom,čo mám aj vastnou vinou za sebou.Úspory nemám,dlžoby áno.Nepijem,nefajčím,neberem drogy,nie som gambler.Úzkosť pociťujem v priebehu celého dňa s rôznou intenzitou.Cítim sa,akoby som bol zovretý v obruči a nemohol sa nadýchnuť koľko potrebujem,neviem sa uvolniť a z chuti sa zasmiať.Píšem sem preto,lebo som sa rozhodol vysadiť antidepresíva a začať s homeopatickou liečbou.Nesťažujem sa,mám kopu chýb a nie som dokonalý.rád by som však počul názor na homeo.liečbu.Chodím k doktorke Dubajovej v Nitre.Prosím vás odpíšte mi,ale na moju mail.adresu,lebo ako sa poznám túto zabudnem. Je: [email protected]úfam,že môj príbeh otvorí oči tým,ktorí ich majú zavreté a sú hluchí k radám ľudí okolo nich.

Dobrý deň,môj problém začal,keď som sa vrátil pred 22 rokmi z voj.zák.služby.Bol som rád,že som doma a mám pokoj.Po pár dňoch som však dostal návaly strachu,úzkosti,závratov a každodenných bolestí hlavy.Zaskočilo ma to,dostal som strach,že čo sa to so mnou deje,teraz keď som v pokoji doma.Bral som antidepres.,potom mi psychiater povedal,že už nemusím a bude to ok.Ok to však nieje doteraz.Medzitým som spoznal svoju manželku,zobrali sme sa.Svokra nám robila problémy,keď som jej dcérou ešte len chodil,aj keď sme boli zobratí a robí aj teraz,keď už sme rozvedení.Moji rodičia,keď videli,čo mne a mojej manželke-svojej dcére robí,nepomohli nám.Narodil sa nám syn,bývali sme u mojich rodičov,po podnájmoch,potom nás svokra oklamala,povedala,že môžeme ísť k nej bývať,no najprv,že iba moja manželka so synom a potom,keď prerobí izbu,sa tam budem môcť nasťahovať aj ja.Samozrejme nič z toho nebolo.Vždy ráno,keď odchádzala do práce,zamkla svoju dcéru aj s mojím synom v byte,aby nemohla ujsť.Samozrejme všetky klúče poschovávala.Raz sa podarilo mojej manželke klúč nájsť.Zobrala malého,do kočíka dala jeho veci,ktoré sa do kočíka vmestili a so strachom ušla k mojim rodičom.Potom nastalo peklo.Moja svokra začala k mojim rodičom vytelefonovávať,dokonca aj osobne prišla pred dom mojich rodičov robiť škandál a posielala tiež svojich príbuzných.Moji rodičia mali toho plné zuby a prikázali mne aj mojej manželke so synom,aby sme sa čo najskôr odsťahovali,že prečo oni majú toto znášať.A to som zabudol opísať moju svadbu-či skôr drámu.Začali sme chodiť po podnájmoch,svokra nám to všetko "spríjemňovala".Popri tom ma stále trápili moje psychické problémy,už som nechcel znovu brať antidepresíva,ktoré pred 20 rokmi neboli také ako dnes.Mali omnoho horšie a ťažšie vedlajšie účinky ako dnes.Chcel som sa z toho dostať sám.Chodi som do práce,manželka bývala doma s malým na md.Nezarábal som dosť na to,aby moja žena s malým synom si mohli kúpiť každý deň jogurt a to nehovorím a mase.

Dobrý den.Zhruba před třemi lety jsem se ze dne na den vzbudil a úplně jsem se třásl, pohlcovala mě strašlivá úzkost na hrudníku, závratě, mdloby. Po trápení týdnu jsem se složil v nemocnici. Doktoři mi udělali všemožné testy a nic. Prej jsem byl úplně zdraví. Můj bratr trpí schizofrenií, tak jsem se začal bát, že mám něco podobného taky. Šel jsem na psychiatrii, dali mi prášky, ale žádnou diagnozu mi neřekli, pouze to, že se to zlepší. Zašel jsem i na psychologii, ale ani prášky a ani psychologie mi nepomohla. Stále cítím neustálou úzkost, napětí, nervozitu, pocity, že mě nic nebaví a bezmoc. Vůbec se nemůžu soustředit na práci, pouze mě hlava neustále šrotuje o tom, jak mi je. Můj názor na toto je, že trpím nějakým druhem úzkostlivé poruchy, ale nevím, jak se z toho všeho natrvalo dostat.Nemá někdo nějakou užitečnou radu, co mu pomohla? Děkuji

To je přesně, co myslím,...pracovala som, doteraz v rádiách ako moderátorka správa a pretože so už nechcela brať antiderepsíva, zmenila som prácu čiže žeraz robím na úrade. V mojom prípade sa porucha zhoršovala a nemohla som ísť pred mikrofon bez liekov. moja kolegyna síce prekonala túto poruchu vraj tým, že si povedala, že to rpekoná, ale mne sa to nepodarilo psychoterapiou...nemohla som riskovať a ísť pred mikrofon s tým, že nedokončím správu a bude ma počuť x ludí v éteri...chcem tým povedať, že v niektorých profesiaách /napríklad aj herci a moderátori/ berú lieky, lebo inak by to nevzládli bez práškov...

No, možná má doktorka pravdu. Někdy chce celé to nesmyslné trápení a dokazování si, že něco vydržím, přerušit. Podívej, školu si můžeš dodělat kdykoliv. Nehledej vztah s mužem, ale začni dělat malé kroky sama. Opravdu jen to nejnutnější a pravidelně, choď hodně na dlouhé procházky, pracuj třeba na zahradě, tělo se zregeneruje. Jsi hodně sugestivní? Tak si přestaň myslet, že jsi nějak výjimečná a že TY to nejlíp všechno musíš vyřešit. Pocity méněcennosti a sebestřednosti, to jde často vedle sebe. Každopádně změň psychiatra, aby se na věc podíval z jiného úhlu a podstup psychoterapii. Přeji ti hodně štěstí.

ahojte, po dlhom case som tu znova, mam pre vas sklamanie, PP a uzkostne stavy sa vratili pred rokom v plnom prude, takmer to bolo na hospitalizaciu a myslela osm, ze ani nenastupim do skoly. Fungujem len silou zotrvacnosti, boli ma cele telo, mam napatia od vlasov po paty, vysadila som pred 4 dnami antipsychotika, ktore ma len tlmili a cela uzkost sa zmnohonasobila a citim, ze zacne palenie hlavy. Povedala som si, ze to skusim len na paroxetine, obcas atarax, hlavne pred skuskou. Neviem, ako sa mi podari dokoncit skolu a uz si vobec neviem predstavit po minulom lete nastup do zamestnania. Tak silne som to este nemala ako posledny rok. Pridala sa bohuzial aj derealizacia. Myslim, ze si za to mozem dost velkou mierou sama, pocuvala som prilis svoje okolie a mam tu vlastnou, ze som velmi sugestivna. Malo mi chybalo do spachania samovrazdy. Je mi smutno, ze vam neprinasam ziaden pozivitny prispevok, dokonca moja lekarka to nazvala, ze mam schizoafektivnu poruchu, aj ked ja si to nemyslim, pretoze bludy ani halucinacie nemam. mam stale strach, o to, ze ma zacne palit telo a strpne mi tvar, ze sa v derealizacii nenaucim poriadne na skusku, ze ma vyhodia zo skoly, ze skoncim na invalidnom dochodku,no proste z uspesnej osoby sa stala kopa nestastia. Najhorsie je, ze okolie vam to nechce verit, len vas povzbudzuje, ale ja tieto dobre mienene kecy uz ani nepocuvam. Je mi z nich zle. Pamatam si, ked osm bola zdrava, moj jediny problem boli chlapi a hlava smutku zo skriepok s nimi. Teraz je moj problem existencionalny a jedneho takeho moralistu som po rokoch pustila k vode, pretoze pocuvat odporucania, ako nic v zivote nedokazem a som leniva, to bola bezmoc, ktoru som v tu chvilu pocitovala. Psychiatricka mi odporuca prerusit studium a vobec svoj zvoleny odbor nerobit. Super podpora. Piste, co mate nove.

Ja som PP dostala po užití...3mesiace si nezazila nic stresujuce len nevhodne uzitie THC.. samozrejme... :-)