Má 15ti letá dcera chce nosit plenky

Je to poměrně ožehavé, souhlasím. Nicméně, ta představa tam pořád je, a je těžké se ji bez jakékoliv podobně trapné zkušenosti zbavit. Otázkou zůstává, zda-li vytvoření takové situace pomůže k “vystřízlivění”. Je to risk, zvláštně v dnešní telefonní době. Je to stejné, jako když se vám přihodí nehoda. Myslel jsem si, že mě jedna odradí od všeho, ale bohužel se tak nestalo.

Takže ty máš s něčím podobným taky zkušenosti? Je pravda že bych nechtěla být u nějaké nehody zvěčněna na mobil a pak třeba kolovat po netu. Představa je to sice přitažlivá, ale ve skutečnosti to bude asi peklo.

Když se to nešíří příliš veřejně, dá se to přežít, jen si musíš uvědomit že už to nikdy tak úplně nezmizí. Měla jsem tak trošku podobné představy jako ty, ale jsem hrozná stydlivka. Jednou jsme byly s kolegyní pokecat a já se pořád vrtěla, tak se mi smála, že jsem jak děcko tak ať se nakonec nepočurám. Asi mě to vyhecovalo nebo vystresovalo, to už nevím ale zvládla jsem si pořádně čůrnout do kalhot a aniž jsem to tušila, kolegyňka tu mou mokrou nehodu vyfotila. A i když slíbila že si to nechá pro sebe, vím že to vidělo dost lidí. A vlastně mi to zase tak moc nevadí, když mě teď někteří mají v 25ti za počuránka. A je pravda že u holek, které mě nemusí jsem se hrozně styděla, ale právě u nich je to svým způsobem příjemné. Dokonce zvažuju, že to zopakuju ale nevím jestli to nebude už moc.

Ano, mám s tím zkušenosti.
V tomhle musím souhlasit se Zitule. Je to dost vysoká daň za dočasně uspokojující pocit. A bude to ještě horší v momentě kdy “vystřízlivíš”.
Myslím, že stydlivost s věkem i tak opadá. Zdá se mi, že tu svou hranici studu neustále s věkem posouvám. To, co bych si nedovolil před lety je najednou “brnkačka”. Další otázkou je, jaké by to bylo, kdyby tě vyfotila v plínce. Moč je určitě méně ostudná a spíš přijatelná.
Já se v tuto chvíli snažím svůj kříž nějak akceptovat, ale moc mi to nejde.

S tou vysokou daní si mi něco připomněl. Zrovna nedávno jsem si vzpomněla na asi dva díly z výměny manželek, kdy v jednom byla holka skoro v pubertě, co se v noci počůrala do postele a ve druhém byl kluk, asi třetí nebo čtvrtá třída a ten se pokadil po cestě ze školy, protože nevydržel až domů a v obou dílech to ty nové ,,mamky" komentovaly a ukazovaly jaká je to ostuda. Tak jsem si říkala, jak muselo být těm děckám, když to viděli nejen spolužáci, ale třeba všichni ve městě a ještě je to natočené a kdykoliv to můžou zopakovat a třeba to někdy můžou vidět jejich partneři a pak děti a můžou se za ne stydět. Jako docela šílená představa, že o vás budou všichni něco takového vědět ne?

ahoj zitule,chtěla jsem se jenom zeptat,jestli si náhodou nevzpomeneš na ty výměny manželek,v jakém díle to bylo nebo aspon v jaké sérii,já jsem viděla skoro všechny díly ale o tom že by se holka v pubertě počůrala do postele,nebo kluk pokakal,to jsem fakt neviděla,akorát na jedno si vzpomínám,to bylo myslím v první sérii tak tam byl jeden kluk co se v noci pravidelně počůrával,bylo to z olomouce,tak prosím tě zkus si vzpomenout kdy to asi bylo nebo v jaké sérii to bylo,případně pošli odkaz.díky jana

Jani to už vážně nevím, nesledovala jsem to nijak pravidelně.

Ahoj Jani, máš pravdu,bylo to v první sérii,jak se tam ten kluk v noci pravidelně počuraval,bylo mu myslím 11-12 let,jmenoval se Radek,matka se jmenovala Erika balážová a byli z Olomouce.taky by mě to zajímalo v jakém dílu to bylo,jak psala titulek, že se nějaká holka v pubertě počůrala do postele,nebo jak se ten kluk 4 třída,pokakal,ani jedno z nich jsem neviděl,tak jestli někdo tady z diskutujících ví kdy to bylo dejte tady vědět

No, to je dost blbé. Vlastně nechápu, jak by to mohl někdo připustit...vždyť to může kompletně zničit psychiku toho dítěte. Anebo to odnese nějakou úchylkou v dospělosti.
Otázkou je, jak bys to vnímala ty v takovém případě.

Taky mě překvapilo že to tam dali nebo spíš že to rodiče dovolili. Představa je to sice přitažlivá, ale nevím jestli by se mi líbilo přijít po odvysílání do školy, kde by se mi posmívali úplně všichni a věděli by to úplně všichni v okolí. Taky asi záleží na okolnostech té nehody.

Nooo, za těch pár desítek tisíc to asi stalo...
To je tak na změnu školy/bydliště. I když, možná ani to nepomůže. V jedné třídě na základce byl kluk, kterému se stala v hodině jednou nehoda, a od té doby visela na nástěnce ve třídě plínka...snad až do konce základy.

Tak to s tou plínkou by mi zase tak nevadilo.

Jo zrovna ten díl jak se ten kluk pokakal jsem viděla. Tu holku co se počůrala do postele to ne zkusím to někde najít. No asi bych se nechtěla takhle proslavit :0) ale je to mazec co jsou lidi schopný udělat pro 50 tisíc. Každopádně největší úchyl byl asi ten co rozhodl o tom co se dostane do toho finálního sestřihu a co ne.

Taky to ta ženská nemusela nijak komentovat. Jako jak říkám, jako představa dobrý, ale realita asi horor. Asi nezbývalo než doufat, že to spolužáci neviděli.

Souhlasím. Nicméně, určitě to viděli. Takové věci se většinou roznesou rychle.

K té plínce - no, co vím, tak neměl od nich nikdy pokoj. I v hodinách si všichni dělali srandu a mluvili na učitele, že ho budou asi muset přebalit, atp...

To máš asi pravdu, ale měli zasáhnout rodiče a nenechat z těch dětí před celým národem udělat takové ostudy. A k té plínce, to se ten kluk počůral nebo pokadil? Taky záleží kolik mu bylo, ale na všechno se časem zapomene. Třeba zrovna mě by to ve školním kolektivu nevadilo, něco podobného jsem si vždycky představovala.

To rozhodně, ale tam se přihlásí rodina, co zrovna nemá moc peněz, a nějaké počurání ten chtíč neovlivní.
Určitě jen počůral. No 11 nebo 12 tuším. Na tohle zatím nikdo nezapomněl, a kdykoliv se zmíní jeho jméno, tak tohle prostě zazní. Já nevím, jestli bych chtěl být oficiálně pasován na počuránka nebo být “ten, co nosí plínky”. Představy/realita...těžká volba.

To pak můžou rodičům teda pěkně poděkovat. Tak počurání ještě není tak hrozné. Je pravda, že kdykoliv si na tu svoji spolužačku vzpomenu tak se nedokážu oprostit od toho že se jí stávaly ty nehody. Sama pořád myslím na to, jak bych po nějaké takové nehodě reagovala na různé narážky já.

To ano...bohužel.
Taky to tak mám s lidmi, kterým se přihodila nehoda. Když s nimi mluvím, tak to mám pořád v hlavě.
Jako dítě by sis to asi brala jinak než teď. I noční nehody dokážou značným způsobem vyděsit, hlavně když jsou třeba dvě po sobě.
Jeden by si řekl, že ho to pak od všeho snad odradí, ale nikoliv.

Asi to nejde z hlavy úplně vymazat. Určitě bych to viděla jinak, ale mě to přitahovalo už v dětství, takže těžko říct. Pořád jsem o tom snila a představovala si různé scénáře.