Proč lidem vadí nevěra jejich partnera?

melo byt: je vzorny TATA...

Peto, tam, kam to dokracelo, uz moc nezbyva. Z meho muzsko-sovinistickeho hlediska by bylo i snesitelne, pokud by se staral o Vas a obcas zaskakoval k ni. Hnusi se mi ale, ze Te obelhava, ze uz je jenom s Vami a pak selhava a selhava a nechava Te v nejistote. Kdybys vedela, ze je (a ted promin) kurevnik, ale vzorny manzel a korektni a vsimavy partner, nakonec bys to prekousla a dokud by Ti to vyhovovalo, byla bys relativne v klidu a rodina by fungovala, i kdyz trochu nestandartne. Tvuj skutecny problem je, ze nevis, zda Vas brzy neopusti! A Ty to nevis, protoze lze a lze a Ty uz mu odmitas verit. Spravny frajer by bud od Tebe odesel, nebo by se kurvil, ale presvedcil Te, ze se o rodinu nemusis bat. Anebo by, a to asi jen tak nehrozi, se druhe nabazil a vratil se stabilne jen k Tobe a male. Ale hlavne BY NELHAL!Proto jsem Ti po zvazeni vseho pro a proti tahle poradil:On si uz musi uvedomit, co mu zacina mizet, jinak se nerozhodne: 1. Pokud mu za to nestojis Ty a mala, pujde nadobro k te druhe = pak jsi nic neztratila a stal za ..... a jen bys s nim mela problemy. 2. Pokud ma rad jak vas obe, tak i ji, tak musi s pravdou ven a Ty se pak zaridis v case podle toho, co bude pro Tebe snesitelnejsi: zda byt sama resp. bez neho nebo mu to trpet. ALE NESMI TI LHAT A HRAT TI NA NERVY!!! A nicit tim zivot i male.3. Posledni moznosti je navrat. Ale to si Ty overis az v case a on musi byt celou dobu, na rozdil od Tebe pod tlakem, aby se dokazal premoci a vydrzet to. A hlavne zjistil, o co by u Tebe a male prisel. Nejhorsi reseni je ta lez, pretvarka a Tvoje nadeje, ktere jsou pak znovu a znovu shazovany a Ty i mala trpis. Bud silna a vydrz to, ten tlak na neho vyvinout. Prizna Ti v case skutecnou barvu. Jinak budes porad jen nestastna! Smir se s tim, ze uz to bude vzdy JINE, ne STEJNE, jako kdyz to zacalo:1. Bud budes bez manzela2. S manzelem, co si odskakuje jinam3. S manzelem, co si odskocil, ale uz si neodskakuje.!!!Ale uz nikdy nebudes s manzelem, co si NIKDY neodskocil.Tak se podle toho k nemu chovej a podle toho se zarid. Je to tvrde, ale je to tak!Cim budes "hodnejsi" na neho i sama na sebe, tim budes mit mensi prostor k manevrovani. On musi zjistit, o co muze prijit. Ty na tom muzes byt jen lepe:1. Zbavis se onuce, pokud zmizi nadobro za ni. A muzes se dat dohromady a byt pritazliva pro potencionalni partnery. Neboj, podle toho, jak dokazes vypisovat, se urcite brzy seznamis a budes si moci vybirat:-)))2. Ziskas prehled a moznost se rozhodnout, pokud prestane uz lhat a bude s Tebou i s ni.3. Vrati se zpatky a bude vedet, ze to mel o fous.Hlavne zadne usmirovacky, i kdyz ty zeny miluji - bud tvrda a pripoustej ho k sobe pomalu, at vi, ze to nebylo lehke. Jen mu nedelej sceny, ale bud jen zasadova, at uz nic nezkousi. Neni to sranda, ale par silnych zen v mem okoli jsem videl takhle jednat. A prestaly se trapit, at to dopadlo jakkoliv. Zajem ditete a Tebe je vyssi, nezli jeho, to musis brat jako konstantu. Prestan touzit jen, aby se za kazdou cenu vratil a aby Te obcas vzal za ruku. Prolhanec, krivak a slaboch si Tvoje nezne touhy nezaslouzi. Prestan byt i majetnicka a hlavne hlidej zajem male a Tvuj. Bude to tezke, ale jen tak se prestanes trapit. I kdyz to pro Tebe podle Tebe ted "dopadne spatne", tak dokud nezakotvis s novym partnerem, tak se tenhle prece vzdycky ma jeste cas vratit, pokud to odkvitujes a budes pak riskovat. Spravni frajeri ale opousti rodinu, az kdyz ji zajisti, tak v tom taky nebud moc vstricna. Nejhorsi je zit v nervech a trapit se.

Johan, díky za pohled. Jsem ráda, že ses ozval, potřebovala bych to totiž vidět taky trochu z mužského pohledu, protože si vůbec nedokážu představit, jak chlapi v takové situaci uvažují a nemám ani ponětí, co se mu může honit v hlavě. A hlavně moc netuším, jaká může být reakce chlapa na takové nebo onaké jednání. Takže právě pořád lavíruju mezi variantou skončit to, přimět ho k odstěhování a dávat šance. Myslíš, že i chlapa, který neví, co by chtěl udělat, může takové razantní řešení přimět k tomu, aby se rozhodl a příp., pokud nazná, že jeho rodina je pro něj důležitější, vrátil se a napravil to? Nebo naopak, i kdyby se časem chtěl vrátit, ho tohle přesvědčí, že já už zájem nemám a nenajde odvahu přijít? Ach jo, proč to nemůže být jednoduchý....Ale máš pravdu v tom, že stávající situaci já už stejně dlouho neunesu. Cítím se čím dál vyždímanější. Sice jsem si už párkrát myslela, že jsem právě dosáhla na dno a že už to nerozchodím, ale vždycky jsem nakonec nějak šla dál, abych za chvíli zjistila, že to pomyslné dno je ještě hlouběji :-(, ale teď už asi opravdu moc sil nemám.Myslíš teda, že přístup, kdy bude vědět, že o něj mám pořád zájem a čekám, jestli se někdy pro nás rozhodne, je špatný? No po pravdě, už mě to taky napadlo...

P.S.: Ty a Andy to myslite dobre,s tim dat mu sanci.Ale jemu to musi byt komunikovano trochu obracene,aby to v nem vyvolalo tak silnou sebereflexi,schopnou ho mozna na delsi cas napravit.

Peto,procetl jsem to cele. Odstav ho. Je to krivak,kdyz lze v jedinou chvili na obe strany.A zaroven je to slaboch,ktery Te podtrhne v budoucnu opet kdykoliv a s kymkoliv,pokud mu to ted porad vychazi.Nemusis se s nim rozvadet,ani ho prozatim stehovat.Jen uz mu prestan davat sance a zaroven i ultimata.Naopak mu dej najevo,ze je pro Teke jen to,co jsem napsal nahore.A ze jen nechces jednat zarlive a ukvapene,ale ze sbiras sily to ukoncit.Uvidis,jestli ho to zmeni a zacne bojovat o Tebe a malou a zaroven sam se sebou v delsim case,aby to bylo presvedcive.Kdyz ne,kopni ho se zadostiucinenim do zadku.Nezaslouzi si Tvou shovivavost a toleranci.Mas na vic,nez na takovou slabosskou onuci,aby jsi se kvuli nemu trapila.Nejsem zadny svatousek,ale to co dela behem tehotenstvi a v prvnich mesicich zivota sveho potomka,kdy rozhoduje o jeho dusevnim vyvoji kazda hadka nebo napeti,je hnus.Hlavne ne zadna casova ultimata.Rekni mu,ze uz v tom mas jasno a nech ho dusit par tydnu nebo i mesicu ve vlastni stave a na sobe pracovat nebo ho po nejake dobe vyzen od loze a od stolu a zacni zit zivot bez takovych nervu a trapeni.Jak dlouho myslis,ze bys to ted s nim takhle vydrzela,aniz bys ohrozila sebe i vyvoj male?

Carmen, to máš dost špatnou zkušenost. Určitě jsi udělala dobře. Já přemýšlím hodně nad tím, že můj muž ale není žádný sukničkář, nemyslím si, že by si v budoucnosti hledal další milenky. Jde prostě jen o tuhle jednu, proto pořád váhám a čekám, jestli to nevyšumí.

Ahoj,přidala bych se také s mýma zkušenostma.Jsem 26 let vdaná,manžel byl samá milenka a vždy,když jsem na to přišla halvně ted naposled mi říkal,jak mě má rád a jak beze mě nemůže žít,citově mě vydíral,ale já už jsem mu odpustit nedokázala a podala žádost o rozvod, odstěhoval se naštěstí do jiného města.Poslední milenka,když zjistila,že by se o něj asi musela starat,tak mu dala vale a on si okamžitě našel náhradu,manželku svého bratra,takže dnes už vím,že jsem se rozhodla opravdu velmi dobře.Kdybych s ním byla dál akorát bych se do konce života trápila.Všem držím palce at se rozhodnou ve vztahu co nejlépe............

Andy, díky za pohled na věc. Ani mně se nechce hned tlačit na rozvod a spíš bych tomu teď dala ještě nějaký čas na rozmyšlenou pro oba. Jenom jsem nevěděla, jestli se do toho už moc nezaplítám, tak jsem ráda, že někdo nezaujatý to vidí stejně.Je mi ale hrozně, když manžel řekne, že on neví co dělat dál a co bude a tak to vlastně zůstává na mně, abych to vyřešila...A ještě si dovolím jednou do étéru vyslat otázku - zůstat ve vztahu kvůli dítěti, je to řešení? Kdybych věděla, že on zůstává jen kvůli dcerce. Měla bych se pokoušet v tom vytrvat?xxx - víš, že já vlastně taky nechápu, jak ho můžu ještě pořád milovat? Sama to nechápu, že můžu tak moc stát o někoho, kdo mi ubližuje, trápí mě a pro koho už nejsem "ta jediná". Asi je v tom hodně vzpomínek. nemůžu jen tak z hlavy vymazat tu spoustu krásných let, kdy jsme se milovali vzájemně, zapomenout úplně na všechno krásný, co mně kdysi říkal... Když ho vidím, tak se mi to pořád ještě vybavuje. Sice tam vždycky hned vyskočí ten jeho současný obraz a připomene se mně něco zlýho, co v poslední době řekl, ale pak stačí, aby se usmál a chytil mě za ruku a mám aspoň na mizivý okamžik pocit, že to je pořád ten chlap, do kterýho jsem se tak bláznivě zamilovala a kterýho jsem si vzala. Tož tak asi...

Nevera je hrozna vec zvlast pro podvadeneho,myslim ze ten vztah uz nema sanci.ja bych neveru asi neprekousla.porad by to proste mezi nami bylo.Je to pro vtah naprosta ztrata duvery.Mě osobne nic takoveho zatim nepotkalo a doufam ze ani nepotka,ale stačí mi vidět svou kamaradku,kterou její přítel podváděl po celou dobu jejich vztahu.Uz se konečně rozešli,šíleně se trápila a zhubla 8 kilo.A já prostě nemůžu pochopit,že ho pořád miluje:-(Je to prase,nevim jak se k ni mohl takhle chovat,podváděl ji všude i před známýma a nikdo se jí to neodvážil říct.

Peto. Neboj se, moje zkusenosti jsou takove, ze po kazdych zivotnich ranach prijde uleva. Uvidis sama, cas je neskutecne ucinny lek.Premyslela jsem o tom, na co se ptas. Ja bych to nehrotila hned rozvodem, ale hlavne tak, aby pocitil, jake to je "nebyt s vami doma". On je pravdepodobne take dost zmatemy, neni si jisty, co je pro nej v techto chvilich priorita.Jde o to, aby si uvedomil a zazil nemit vas!Nenavrhuj rozvod, ale tlac na to, ze ti tolik ublizuje, ze uz nechces s nim byt pod jednou strechou. A na tom bych trvala, at si jde kam chce. Dejte si ten cas od sebe, je moc dulezity. Myslim, ze ti to take pomuze.A jinak, neuhybej ted od sveho rozhodnuti, docela dulezite pro tvoji dustojnost. Drzim ti palce, jsi rozumna...

sakra, zas se blbě loguju.. Ale jsem to pořád já. :-)

Naivko, chvilkama, když to popisuješ, tak mám pocit, jako bys mluvila o nás... No, asi jsou ti chlapi fakt všichni stejní, co? U nás totiž ten jeho poměr taky jel zrovna v době, kdy jsme se snažili o dítě - já měla před tím taky nějaký problémy, byla jsem na operaci a pak mi řekli, že jestli chci dítě přirozenou cestou, tak musíme co nejdřív. No, tak jsme se snažili - a on mě do toho za zády v práci podváděl. Zjistila jsem to ten měsíc, co jsem otěhotněla. Pak mi tvrdil, že jsou rozejití. Věřila jsem mu, jenže ve čvtrtým měsíci mně řekl, jak je zamilovanej jinde, no a pak už se to nezadržitelně řítilo. Věděla jsem, že se s ní schází, že když má odpoledne volno, tak nejde domů, ale za ní a mně říká, kolik má práce. Měsíc před porodem mi řekl, že už to se mnou nemůže zkoušet dál, protože má plnou hlavu někoho jinýho. Prostě těhotenství byla (místo velké radosti a ničím nerušenýho štěstí) noční můra. Byla jsem na dně, řešila to s psycholožkou, potřebovala antidepresiva, ale kvůli těhotensvtí to nešlo, tak jsem s tím bojovala sama, jak se dalo. A přesně jak píšeš ty - nedělalo mně zrovna dobře, jak mně rostlo břicho a pomalu se ze mě stával oteklý autobus, zatímco manžel si užíval se štíhlou blondýnkou. To sebevědomí fakt nepřidá... Jenže já pořád čekala, že to bude třeba jen takový úlet, že si vzpomene na to hezký, co mezi náma bylo a že mě začne zase milovat. Pak se malá narodila, je to nejúžasnější miminko na světě :-) je strašně hezká a milá a všichni jsou z ní unešení, manžel taky. Když jsem se s ním po narození malé chtěla rozejít, protože pořád běhal za milenkou (a mně bylo dost líto, že na jednu stranu říká, jak je malá skvělá a jak ji miluje a přitom když měl náhodou volno, tak jel na výlet s milenkou místo s náma), tak se mu do toho nechtělo a že to zkusíme znovu spolu a že mu na mě přece jenom ještě záleží a že nechce být zlej atd. Prostě povídal toho tolik, že se ve mně zase znovu zvedla naděje, že to není marný. Dokonce jsme začali chodit do manželské poradny. Já blbec si myslela, že tentokrát to myslí vážně. No a jak to dopadlo jsem už před pár dny napsala... zas je s ní, píše, jak na ni pořád myslí, jak ho mrzí, že nemůže být s ní pořád, jak lituje, že ji kvůlu malé zradil... a když to pak s ním řeším, tak zas říká, že jsme pro něho důležitý my a že mě má rád a odejde jen proto, že jsem já řekla, že musí.. Já jsme z toho strašně zmatená a vůbec nevím co dělat. Teď se cítím strašně, když říká, jak se mu nechce od malé a já mám pocit, že všechno je moje vina a že já ničím rodinu apod. Zůstali byste ve vztahu, když směrem k dítěti to funguje dobře, ale víte, že vás ten druhý nemiluje, že myslí na jinou a že asi nedokáže nikdy se s ní přestat úplně stýkat? Mám strach, že jsem sobecká, že kdybych to takhle snesla, tak malá může vyrůstat v úplné rodině a nikdy ani nepozná, že my mezi sebou něco máme špatně. A já zatím pořád sním o tom, že jednou dojde s kytkou a řekne - lásko, miluju tě, tamto byl omyl, chci jen tebe a budeme spolu. A dodrží to. Jsem strašně hloupá. A hrozně ti, naivko, rozumím. Já jsem se pokusila to smazat a zkoušet to znovu, ale bohužel jsem byla zase zklamaná. U tebe to třeba ale dopadne úplně jinak a třeba bude stát za to to ještě zkusit.

Ahoj Peťo, máš pravdu, že u nás je to lepší v tom, že u něj šlo "jen" o sex. Taky jsem udělala asi chybu v tom, že jsem mu důvěřovala až moc a nikdy mě nenapadlo, že by mi to mohl udělat. Vím, že se někdy může stát, že se člověk opije a pak ani neví co dělá. Jenže mě to manžel udělal když jsme se pokoušeli o druhé dítě přes doktory (paradoxně chyba je na straně manžela a taky o druhé dítě strašně stál a stojí). Já jsem do toho šla nesobecky s vědomím, že jakmile do mě začnou cpát hormony, okamžitě přiberu (10 injekcí mě stálo 15kg navíc) a strašně dlouho mi trvá než se těch přebytečných kil zbavím (už jsou pryč...). Bohužel se nám to nepovedlo a hned po dovolené (měsíc po našem pokusu) si s ní začal. Vím, že ho uháněla několik let viz její víkendové telefonáty k nám domů, kdy nutně potřebovala s mým mužem řešit své "problémy", až jsem jí musela vzkázat, že si nepřeji aby nás obtěžovala svými problémy o víkendech a jak je strašně sama, protože se přestěhovala z jiného města a nemá žádné kamarády a pak na mateřské se taky nudila-manžel celé dny v práci ona bez kamarádek a tak jí vzal zpět do práce a pomohl jí se vším všudy (bohužel mi o ní toho dost řekl, až na to podstatné, že s ní spí). Strašně mě mrzí, že si vůbec neuvědomil proč asi najednou nevypadám dle jeho představ a že mé sebevědomí v té době také asi není největší (před dovolenou jsem si musela koupit o dvě čísla větší oblečení abych vůbec měla v čem jet). Zato její zřejmě vzrostlo a okamžitě využila situace, čímž ho neomlouvám, protože na to musí být dva (a že asi ona není žádný kus svědčí i to, že ho uháněla čtyři roky než se jí to přes ten soucit podařilo). Ono se lehčeji pomáhá někomu, kdo vám cpe do hlavy jak jste úžasný a skvělý než vlastní manželce, která si to sice taky občas myslí, ale necpe mu to do hlavy. V té době manžel pracoval v jiném městě, tak pro něj bylo velmi jednoduché se s ní scházet. Jenže už rok a půl pracuje doma a stejně za ní jezdil. Sice jen občas, kdy jel za "svými bývalými kolegy", ale ta představa, že mu to stálo za to tam jezdit (prý šlo jen o ten sex a to "sperma v hlavě", ale mě se tomu bohužel moc nechce věřit), ta mě dost děsí. Asi to mám jednodušší v tom, že je to dost daleko a už tam jezdit nebude a pokud se bude chtít vidět se svými

Titanic, přeju, ať ti to v nové práci dobře dopadne a ať jsi šťastná. Taky za dodání naděje, že to bude časem lepší. Zatím se mi to tak nezdá. Známe se 14 let, z toho 6 let jsme manželé, máme čtyřměsíční dcerku, mohli bychom být šťastní... Představovala jsem si to všechno jinak a je mi ze všeho moc smutno. Vlastně už dlouho necítím nic jiného než smutek.A jak to vzal? Ani nevím co napsat. Řekl mi pravdu, že se stýkají, sám řešení nenavrhl, neví prý co dělat. Myslel si, že to vydrží se s ní nestýkat, ale nejde to. Prý se po rozchodu zhroutila, tak jí zas napsal... Nějak mi jí není líto, říkám si: neměla si začínat s ženáčem, ví, že má dítě, hroutí se snad jen z toho, že si myslela, že se jí plán na "odloudění" chlapa od rodiny nedařil. Ale už zas může být v pohodě, dostane, co chce :-(A ještě odpověď pro Natural, který odstartoval tuto diskusi - právě proto mi vadí nevěra partnera. Když si totiž manžel půjde s někým zahrát squash, tak to (alespoň většinou) náš vztah nijak neovlivní. Ale když si s někým začne poměr, tak o něj nakonec přijdu...

Co je to za blbou otazku? To jako se zeptat proc lidem vadi zacpa, nebo pohlavni choroba.

Peto, gratuluju. Jak to vzal? Neboj, bude to casem lepsi. Ja to mam uz 2,5 mesice za sebou a je mi trochu lip. zorganizovala jsem si zivot v tom Chorvatsku, deti se zvykli, a mne se podarilo najit si praci. V pondeli nastupuji. Drzim ti palce.

Andy, udělala jsem to. Řekla jsem, že chci rozchod. A je mi ještě stokrát hůř než předtím.... :-((((

Andy, hmmm, rozumově vím, že máš určitě pravdu. Přemýšlím o tom už dva dny (to, že zase lže vím od víkendu), že to musím ukončit, ale pořád nevím jak do toho. Odhodlávám se začít rozhovor, při kterém bychom to konečně vyřešili. Vím, že musím, ale vždycky se ve mně nakonec něco vzpříčí, řeknu si: třeba to ještě dobře dopadne, třeba ji opravdu nechá. A pak se tluču do hlavy, že vím, že je to blbost. Nemůžu teď moc psát, klepou se mi prsty, právě se odhodlávám jít do toho :-((( ozvu se, jestli jsem to zvládla

je nevěra a nevěra.http://www.apexx.estranky.cz/clanky/prolhana-svine

Peto, na tvem miste bych to ted radikalne ukoncila. Pro zachranu jsi udelala vse, a jeste si u toho byla dost tolerantni. Lze, nedokaze byt uprimny, vubec netusi, jak pro sve sobecke pocity ublizuje tobe. Podle me, zachovej svoji dustojnost, a ukaz mu, o co vsechno prisel. Seber posledni sily a ukonci tu snuzku lzi. Je docela mozne, ze tvym definitivnim krokem se v nem neco definitivne rozbreskne. Opravdu mam pocit, ze ted je to na Tobe. Drzim ti palce, je to neskutecne tezke, ale jestlize jsi zvladla tohle, zvladnes uz vsechno...