Můžou větší děti při cestování nosit plenky?

Asi se tady jen tak někdo baví a zakládá plenková témata jedno za druhým. Nebo se nebaví a je poněkud mimo....

Já bych tohle rozhodně nedělala. To dítě už má dost rozumu, aby z toho bylo silně ponížené a mělo trauma. Chcete snad, aby vás za pár let nanávidělo, za to, k čemu jste ho před lidmi nutili??? :-/

No to si snad děláš srandu?!

No když je lepší být na sáňkovačce před spolužáky počúraná tak jo...

Já bych to svému dítěti neudělala.je to ponižující.Co ty lidi ještě napadne?Tohle už je moc.
Plenek si člověk užije dost an začátku a konci svého života.

No, mám s sebou plenky i na cestování, i nejen něj. Stal se mi úraz, když mi kamarád omylem hodil kovovou tyč do břicha, že to trvá pár měsíců léčení. Plenky byly na začátku odporné pro mě, ale potom je to dobré. Polštářek v plence zajistí pohodlí. Není na tom nic špatného.

Když se o tom nikdo nedoví tak ani ne. A to pod oteplovákama nehrozí.

Soňa
a vážně u tak velkých holek? nebylo by vám to osobně trapné?

Má to ještě jednu výhodu. Nenastydne když sedí na studeném nebo mokrém.

Zvykla si. To neznamená že by je vždy použila. Tak jednou z deseti i to se tydí.

Na lyže a na sánování, to je fakt výborný nápad!!
Dík

Lucie, to jsi mi připomenula mé dětství. Stalo se mi totiž něco podobného, počůrala jsem se při sáňkování a taky to odskákala zdravotně, i když jsme jeli celá rodina okamžitě domů, ale cesta to byla dlouhá. Od té doby mi máma dávala pod oteplováky nebo na dlouhé cesty v zimě plíny až do mých třinácti let. Bránila jsem se napřed urputně, ale pak si zvykla. Co tvoje dcera, jak to bere?

Předchozí příspěvek byl pochopitelně odpovědí na příspěvek 5.2.2008 10:48:13 nikoliv na příspěvek Lucie.

Tak ti poděkuju za další odpověď do soutěže. Nikdo tě nenutil to sem psát!!!

No na cestu nie, ale na sánkovačku alebo lyžovačku 8 ročnej dcére dávam plienku pod kombinézu odkedy prišla domov pocikaná a nachladla tak, že bola dva týždne doma. Nie je tak jednoduché sa komplet povyzliekať v mraze na svahu.

No a? Na něčem se Ti lidé musí bavit. Vždy lepší téma na doktorce než proč se zastřelil Svoboda nebo kdo bude presidentem.

K předchozímu příspěvku: Zadal jsem si na IDOS.CZ trasu vlakem od nás do Štrbského Plesa s odjezdem zítra ráno a vyšla mi cesta dlouhá 17 hodin a 27 minut, takže v tomhle nesrovnalost nevidím! Ale ta situace: Jedu s devítiletou dcerou ve vlaku a najednou se v kupé začne linout puch, hned vím kolik uhodilo a začnu přebalovat svoji dceru a kam dám tu špinavou plenu do baťohu nebo ji vyhodím z okna nebo ji hodím do koše v kupé, aby tam pak smrděla zbytek cesty?! Kdepak ve vagónech nejsou jenom záchody, ale i umývárny a není problém se tam s dítětem zavřít a plenu hodit do koše právě tam. Takže na otázku: Není to jen v něčí fantazii? Odpovídám: Ano, na 90% to je v něčí fantazii.

Cesta do Tater vlakem netrvá 15 hodin. Nějak moc nesrovnalostí, Martine. Navíc nevěřím, že by kdokoliv normálně myslící přebaloval devítileté dítě v kupé. Není to jen v něčí fantazii?

Olgo, budu asi tak ve Vašem věku, taky mám vnuky středoškoláky. Buďte ráda, že Vaše dcera se o vnučku stará a chodí s ní po vyšetřeních. Asi mi namítnete, že to je přece normální, ale chtě nechtě musím vzpomenout na svoje dětství. otec nás opustil když mi bylo šest, matka zůstala sama se třemi dětmi. Na mně se to projevilo tím, že jsem se, ačkoliv předtím se to již nestávalo , začala znova v noci pomočovat a tyhle problémy přetrvaly až do maturity, do doby, než jsem odešla z domova na vysokou a začala bydlet v klidu na kolejích. Matka moje problémy nějaký čas chápala, ale jak jsem byla větší, tak už ztratila nervy (neměla lehký život, to chápu) a začala mě za mokrou postel trestat. Nejen výpraskem, ale vždycky jsem pak musela týden spát v plenkách, a to nebyly žádné jednorázové plenkové kalhotky jak nyní. Dávala mi ty klasické bavlněné, přes ně igelitovou plenu a to vše přišlo do takových těch modrých dívčích trenýrek s gumou, určitě si je pamatujete. Byla jsem hodně zakřiknutá, takže jsem se moc nebránila (když ano, tak jsem dostala pár facek a bylo), jen to obrečela vždycky a raději to vydržela, protože pro mě byla děsná představa, že by matka šla se mnou k doktorům kvůli tomuto problému. Ty plenky jsem čas od času dostávala až do těch osmnácti let, nedokázala jsem se tomu vzepřít, až mě vysvobodila ta vysoká škola. Proto přeju Vaší vnučce takovou péči jakou má a přeju jí také, aby to zvládla, určitě tomu vybudování psychické pohody pomůže, stejně jako tehdy u mě. Z Martinova příspěvku mám pocit, že matka té malé slečny ji taky docela nutí, no snad to děvče nějak nepoznamená.