ROMOVÉ - žijí tu s námi
To je moc krasna knizka. I prvni dil. Myslim, ze si to budu muset po desitkach let zase precist.
A je to pravda. Taky mi to dalo trochu zabrat, nez jsem tomu zacala verit, i kdyz mi to zkusenejsi znami rikali. :)
Ještě jsem si vzpomněla na hrad Perštejn, ten taky stojí za návštěvu. Tak to jsi byla cca 10 kilometrů od mého bydliště.
Nevim, bianko, v tomhle veku to tak proste pubertaci vetsinou maji. Rodice jsou tu pouze k uspokojeni jejich zakladnich potreb a jinak, at jim nejlepe daji pokoj. ;) Pak se to zase vetsinou zmeni. Pokud je tam nejaky zaklad, vybudovany z drivejsi doby.
Musim se Milci v tomto zastat. My jsme s nasi klukem jezdili na vylety, co to slo a delalo nas to stastnymi. Jenze prisel urcity vek, kdy jsme ho museli pomalu uplacet, aby s nami nekam jel. Napr., kdyz jsme chteli jet treba i bez nej, ale nechteli ho samotneho nechat doma. Myslim si , ze maloktere dite v jejich veku, je zvedave na to, aby si s maminkou opekalo burty a chodilo s ni po prirode. Ja jsem tedy v jejich veku jezdila s kamoskou pod stan (sama), ale byla jina doba. Ale urcite bych si asi pripadala i trapne, cohdit s maminkou "za rucicku" na prochazky. Jsou to nastavajici stredoskolaci. Milco, aspon ses snazila, to se pocita.
Naprostý souhlas. My děti taky uplácíme. Nebo užívám hrubé metody "jestli do dvou minut nebudete v autě, chytnu pavouka a dám vam ho večer do pokoje'. Milu se snažila a to se cení. Na chalupě není wifina, tak píšu jen kde se chytím. Tak nyní zdravím ze zámku Jestřebí nad Svitavou.
Tak to byl aspoň nějaký pokus o zblížení. Jasně, že opékaní každý týden by tyhle děti otrávilo. Ale Miluna tímhle ukázala zájem o děti. Dětem. Pozdě, ale snažila se, v tom máš pravdu. Ale jak se přiblížit v tomhle případě k dětem?
Čím si získat jejich důvěru a respekt, který už bohužel nikdy nebude. Podle mě budou teď u Miluny žít vedle sebe, ale ne spolu. Tak jak žije se Sergejem.
Milu, anonymové mají pravdu. Nevím co dodat. Zachraň co můžeš. Poradit ti v tom nedokážu...a víš, jak to u tebe bývá s našimi radami.
Zdravím všechny normální. Co se to sem nakýblovalo? Mio, strašně moc děkuju za tipy. Dnes židovská čtvrť, krása, zámecká zahrada Lysice úžasná, ten krásny obrovský jinan dvoulaločný :). Ty nádherný arkády nebo jak we to jmenuje. Hrad Boskovice, atd. Je to tu úžasný, skvělé pamatky a suproví lidi. Kávičky, vinotéky, včera pstruh ve mlejně kousek od Lysic, teď nevím jméno. Skvělá dovča, jsme tu šťastní. Zdravím.
Ten mlýn u Lysic nebyly to Býkovice? Jsem ráda, že jsi spokojená.
Ano, teď jsi mi to připomněla. Mají tam dvě fenky buldočků. Strašně přítulný. Dostala jsem polibek :-). Jsme tu šťastní.
Ano, teď jsi mi to připomněla. Mají tam dvě fenky buldočků. Strašně přítulný. Dostala jsem polibek :-). Jsme tu šťastní.
Milu ano, roušky jen jak nařídí, jinak odstupy a hygiena rukou. Se opakuji, že.:-)) Já jsem Milu teď doma, v tom horku jdeme nakoupit nebo na procházku jen zrána. Jinak byla špenátová polévka, což můžeme a palačinky také.:-) Opékaní moc schvaluji, šla bych s váma.:-)
Tak sem se Bianko snažila udělat si jinej den a i dětem ale je to s nima hrozný.S opékáním chvátali,jen se rychle najíst a jít.Všude mi popoháněli.Nějaký posezení v přírodě s nima nemožný.To bylo jen že se jim sedět nechce že prý můžou sedět doma! Tak jim říkam,fajn,tak se jdem projít ale to zase nahodili oba takovej krok že sem jim nestíhala a pořád byla pozadu a neslyšela ani co říkaji.Asi nemam normální rodinu prostě s kterou nejde výletit jako třeba teď výletí sledující.Nejde to ani s nima ani se Sergejem,tak pak mi nemá všechno štvát.
Tvé děti na tebe nejsou zvyklí. U příbuzných se jistě baví jako normální lidé. S tebou to neumí, musíš je to naučit, zachránit co se dá.
Je to možný že to je jak píšeš ale všechny moje návrhy zazdívaji.Nerozumíme si.Ja bych si představovala že se najíme v klidu.Pak hezky posedíme,pokoukáme na hvězdy,na šumění stromů a cvrčky.A budem si něco povídat.Ale to je jen,dělej,pojď,neseď:-( nemluv nahlas-to mi věčně kluk říká venku.Neni to normální rodina tohle,ani ten Sergej neni normální.Nejde s nima nic.Fakt se mi nedivte že sem často radši sama,že někde radši ležim a spim:'(
Ono není podstatné jen to, co si představuješ ty ale i co oni. Ptala jsi se jich na ten nápad, když jsi ho plánovala? Co chtějí dělat?
Tovíže sem se věnovala spaní.Usínání je nádhera když konečně přichází ta tma a nic nevědění.Zato probouzení je opruz,ještě když je od někoho nebo z budíku.Včera sem byla u rodičů a Koronu se mi snažili vymlátit z hlavy.Vlastně mluví podobně jako vy tady nebo asi tak jako to začla brát velká část společnosti.Snažim se to z hlavy teda vytesnit abych si půlkou starostí aspoň odlehčila.Taky mi máma říkala že když roušku mam v krámu jediná a ostatní ne že je to ještě horší,že prý nějaký doktoři maji tenhle názor ale nevim co je na tom pravdy.Já už i na roušky a vše teda seru,dam si to až to nařídí.Dala sem si do hlavy že je mi všechno jedno už.Dnes jdu s dětma večer opékat jak mi tu někdo radil.Andy,Bianko co teď děláte? Sledující už je asi na dovolené někde v okruhu Mii a co vy? Jen nechápu proč Raďa najednou zase nepíše.
Díky Andy, ale já jdu zase do života :-) Hezký den, nejen tobě.
Bianko,jsem tu s tebou.Milu,kde jsi?
Reklama
Ted jsem si vzpomněla na úryvek z knihy Betty Mac Donaldové Co život dal a vzal. Měla v té době dvě pubertální dcery a brala to, jako celý svůj život, s nadhledem Její závěr byl, že pubertáci jsou vlastně tak trochu nemocní, že nemůžou za to jak se chovají, chce to jen klid a čekat, až je to přejde a opět se z nich stanou milující potomci. Tak nějak to tam je.
- Odpovědět
Pošli odkaz