Vzrušuje mě, když mladá žena něco rozšlápne

Dodnes si pamatuji z dětství jeden dost otřesný zážitek, který jsem měl hodně let před očima. Bylo mi tehdy osm let. Připravila mi ten zážitek moje nevlastní matka, se kterou můj otec žil. On býval dlouho na montážích a my jsme s nevlastní matkou bývali doma sami. Ona se ke mne nechovala příliš dobře a neměla mnoho pochopení pro mé záliby. Jednou jsem domů přinesl morče, které mi daroval kamarád ze školy. Když jsem je přinesl domů, macecha mne napřed vynadala, jako kdo se o to bude starat apod., poté běhala po známých, zda morče někdo nechce, že mu je dá. Nakonec domů přiběhla dost nazlobená, že nikdo to "svinstvo" nechce a že ona s ním udělá tedy kráký proces. Položila morče na podlahu v kuchyni, na ně položila velké prkénko na krájení zeleniny, a na to prkénko se potom pomalu postavila oběma nohama a celou její vahou, pamatuji si, že vážila asi 75 kg. Bylo jen slyšet, jak pod její váhou v morčeti zapraskaly kostičky a vnitřnosti a bylo po něm. Váha dospělé ženy to morče prakticky úplně rozmáčkla na tenkou placku, a macecha pak tu chlupatou placku vhodila do kamen. Tehdy jsem si při té hrůze také uvědomil, jak je dospělý člověk těžký, a začal jsem mít před váhou jejího těla velký respekt a uvědomil jsem si, jak já jsem oproti ní strašně lehoučký.

Já to respektuji a nejsem schopen to posoudit ale já bych na to neměl žaludek, takže tak, navíc mně to moje bohatě stačí.

E-44

Pokud je to zvíře škůdce tak nevidím nikde problém. Jestli je zabiješ na zahrádce nějakou chemií, solí apod... Nebo je žena rozdrtí. Rozdíl je akorát v tom, že při rychlém rozdrcení šnek tolik netrpí.

Něco podobného se mi taky stalo,souhlasím,to bolí, ale člověka ta obvykle neodradí a pokračuje se stejnou chutí jako předtím.
E-44

Podařilo se mi dnes takové "nehodě" taky pomoci. Upadla mi propiska, vedle nohou kolegyně, která stála na špičkách a hledala něco ve skříni. Tak jsem se jako pro tu tužku sehnul, ale ve skutečně jsem ji posunul přímo pod její nohu. Akorát stoupla na paty rychleji než jsem čekal, takže mi přišlápla prsty na ruce. To bolelo.

Však já jsem žena, tak to pochopitelně vnímám trochu jinak :)

U mě to asi nefunguje, já to mám rád když to vidím u ostatních, obzvláště ženského pohlaví (vlastně jen ženského pohlaví). Já též nic cíleně nezabijím, pokud to není škůdce.

E-44

Musím přiznat, že si mi líbí, když na něco šlápnu a ono to pode mnou praskne. Takže drobné věci, co se válí na zemi, většinou rozšlápnu, i když si jich třeba všimnu předem. Ale na šneky úmyslně nešlapu, ty jsem zašlápla vždy nechtěně.

No, nejspíš by mě nějáké rozšlápnutí šneka apod. vzrušila (nikdy jsem to nezkoušel ani zkoušet nebudu), akorát jsem se rozhodl, že ve své úchylce nebudu překračovat určité meze, chápu pana Hynka, občas se člověk neudrží a udělá něco, co není správné. Ale osobně se snažím být v nějákých mezích.

E-44

Zabíjení živých tvorů podobným způsobem se mi hnusí a nemám na to žaludek. Já si vystačím s věcmi neživými a u nich je možností prakticky neomezeno. Takže to je asi vše co bych k tomu řekl.

E-44

A jednou se stalo to, že šneky odhalila a přihrnula je s úsměvem nohou pod kolo svého auta. A potom je při odjezdu rozjela. U každé je ta reakce vždy úplně jiná a je to zajímavé.

@E-44 To mě taky bavilo, na střední jsme měli mladou, krásnou učitelku ČJ. Já seděl schválně v první lavici u dveří. A vždycky mi tam "náhodou" upadla propiska, nebo něco, protože jsem věděl, že přijde a natáčel jsem to na telefon. Povedlo se to tak 1 z 10. Najednou hlasité křupnutí, podívala se dolů, řekla "hehe jsem něco rozšlápla" odkopla to ke koši a odešla. Bavila mě reakce žen i u nákupního centra, kdy jsem jim dal do cesty k nastoupení do auta šneky. Většinou šneka náhodou rozšláply, očistily si podrážku odjely. Dvakrát se mi stalo, že šneky v cestě holka uviděla ještě před tím, než tudy šla a schválně je rozdrtila.

Takhle to moc nejde popravdě, to by mě někdo viděl a to bych byl ztracen, spíš držím něco v ruce a vypadne mi to, už několik desítek minut promýšlím jak, aby to spadlo efektivně a ideálně aby se to trefilo, člověk se musí naučit vypadat nenápadně a když to nějákou dobu trénuje, už nevypadá podezřele prakticky nic. Ano, občas se to nepovede ale to je na tom taky trošku ta zábava, že člověk musí být připraven. Přímo nastraženo obvykle nic nemám. Ale občas zkusím něco potajmu někam položit a čekám. Pokud vím, žádné to nepřišlo divné, minimálně to na sobě nenechala znát.

E-44

No,nehod dost, ovšem ze začátku kvůli různým drobnostem se moc nepovedli,ona celkově úspěšnost takových nehod je kolem 50%. A obvykle to co se povede jsou právě takové drobnosti jako propisky a podobně. Kvůli koroně ale za posledních pár měsíců jsem se pokusil snad jen dvakrát. A ani nevím, co by se dalo považovat za největší úspěch. Jednou se mi povedlo tu nehodu celkem úspěšně provést u nějakého autíčka co jsem našel ležet na zemi.

No vidíte, já si to též nemůžu dovolit protože jsem ve svém okolí celkem vážený člověk a tohle by mě dostalo na dno. Naštěstí nikdo asi ani netuší že nějaké podobné choutky mám

E-44

Souhlasím v podstatě s E-44. Sice mi přijde nevadí rozšlapávat šneky, ale nepohrdnu propiskou, nebo když matka za trest dítěti zničí hračku, to je něco pro mě. Léta sem chodím a poprvé přispívám do diskuse. Anonymně, jsem učitel a nemohu si dovolit, že by něco takového moji žáci zjistili.