Glioblastom CNS

Nemyslím si, že bych se pomodlila a můj kamarád se uzdravil. Věřím, že Bůh má možnost a schopnost dělat zázraky, ale myslím, že důležité je naše srdce, to jak žijeme, jací jsme. Ne to, kdy umřeme. Proto Bůh podle mne do nemocí příliš nezasahuje,ale zasahuje do našich srdcí a učí nás lásce. I právě skrze naše umírající nejbližší. Jen mu to musíme dovolit. Uvěřit, že i ty nejtěžší věci v životě může proměnit v požehnání. A to nemusí být pokaždé uzdravení i když i já teď zrovna brečím a přála bych si, aby se stal zázrak. Modlete se a proste o dar zdraví, ale neprosazuje svoji vůli. Krom toho smrt znamená setkání s Bohem, přejte to svým milovaným. Pomozte jim se na to setkání co nejlépe připravit. Všem vám přeju hodně síly a lásky. Alena

Dovolte mi reagovat na Vaše...Děkuji Evo za ta slova.Děkuji Bohu,že ještě existují lidé se srdcem na dlani a nebojí se mluvit o Bohu.Je fakt,že jsme zvyklí na smrt a na různá pouta,slyšíme to denně v médiích a necháme se strhávat tímto světem,světským systémem a zapomínáme na dary uzdravování nemocných,které nám Bůh připravil.Jeden můj kamarád kdysi dávno umřel ve 20 letech na nádor mozku.Je fakt,že kdybych tenkrát byla pokřtěná a věřila v Boha,tak jako dnes věřím díky křtu-věřím v Pána Ježíše Krista-modlila bych se za něj,za jeho uzdravení každý den... a Bůh ví,že by tu dnes byl se mnou,s námi!!!Svět žije v hříchu a poddává se smrti.A pak když přijde do rodiny nemoc,číhající a čpící smrt všichni najedou volají k Bohu.Takhle je to bohužel vždy.Amen!

Dovolte mi reagovat na Vaše příspěvky. Všichni tady píšete, jak jste viděli své blízké umírat. Jak scházeli před vašima očima. Nikdo tady nepíšete o víře. O víře v Boha a moci a síle uzdravovat ve víře. Víte vůbec o tom, že Bůh je život věčný a že pokud jsou modlitby za člověka upřímné a opravdu od srdce tak pomáhají a uzdravují!? Možná právě vy jste malověrní a spoléháte na lidi (lékař je taky člověk)- lékař není Bůh všemohoucí ! ... a na všemožné léčitele a šarlatány. Nikoho z vás ani nenapadne modlit se za ty lidi a vymítat rakovinu, nemoc, bolest ve Jménu Ježíše Krista - vy malověrní. Doporučuji odkaz a záznam z 8.10.2011: http://www.holyghost.cz/Videoarchiv-Majestat-2011.html

Dobrý den,i moje máma onemocněla glioblastomem.Bylo jí přes 70let,byla velmi vitální,jezdila na kole,nikdo ji věk nehádal.Ze dne na den začla mluvit z cesty a stěžovala si na velké bolesti hlavy....(předtím nikdy),postupně hodinu od hodiny ztrácela rovnováhu.Večer už jsme ji volali rychlou.V nemocnici udělali magnetickou rezonanci a řekli nám strašnou věc.Maminka má rozsáhlý nádor na mozku.Zhroutil se nám svět....Máma podstoupila biopsii v narkoze,kde se potvrdilo to nejhorší,co mohlo být-glioblastom4.Operovat už to nešlo,takže měla máma 10ozařování,bohužel se to ještě zhoršilo.Máma byla během 3měsíců téměř ležák,zhubla 20kilo a nevěděla o světě.Střídavě byla v nemocnici a doma.Po 3 měsících dostala náhlou příhodu břišní,měla perforaci střeva,okamžitě ji operovali,ale týž den zemřela na zástavu srdíčka.To tělo bylo v tak zuboženém stavu,že narkozu nepřežilo.Jako by to osud vyřešil sám,než se začla opravdu trápit.Vím,že by to tak chtěla...Doktor říkal,že to bylo pro mámu vysvobození...Každý den na ní myslím,už to bude rok.Přeji touto cestou všem takto nemocným lidem hodně síly ...Jana

Vážení, i já jsem se setkala s touto nemocí. Loni, přesně 12.7.2010 jsme odvezli maminku do nemocnice. Zjistili jí nádor, operace proběhla 4.8.2010. Pak už jen ozařování, bez chema. V únoru 2011 druhá operace, pak oslavila 67. narozeniny a v březnu, měsíc po svých narozezninách, zemřela. Avšak věřila, že se uzdraví a celá rodina jsme jí držela při životě. Já hledala všude pomoc, jen abych ji zachránila. Nechtěla jsem o ni přijít. Ke všemu se těšila z malé vnučky, mé dcery. Bohužel svůj boj prohrála. Viděla jsem, jak se mění, ale přesto stále bojovala. Byla krásná - najednou zestárla. Avšak jsme se nedočkali toho nejhoršího konce, kdy se z ní stane "ležák", nebude nás poznávat. Do posledního dne s námi mluvila, jen jí bolela hlava. Byla oteklá, bez epileptických záchvatů, jen občas jiná nálada. Zemřela na masivní krvácení do mozku. Stále brečím, chybí mi. Nedokázala jsem ji zachránit a tu nemoc porazit. Přeji všem hodně síly. Okolí mi říká, že mohu být ráda, že jsem se toho špatného konce nedočkala .... Jenže jak já bych ji tu chtěla alespoň ten rok!!! Všem držím opravdu palce a hodně síly. Povzbuzujte nemocného a užívejte si ho. Když odejde, moc to bolí.

Prognózy jsou velmi špatné, nicméně případy vyléčených pacientů jsou. Hrst takových příběhů shromáždila například nadace Musella, která se zabývá nádory mozku. Rád bych postupně některé přeložil a zveřejnil na webu http://www.nevzdavamese.cz .

Máte někdo zkušenosti s recidivou glioblastomu? Končí vždy smrtí nebo se někdo už vyléčil.