ROMOVÉ - žijí tu s námi

Hale ty amerikánče,
neser sa do mňa,
do černoškého géta sa bojíš,
a tuná sa do mňa na dálku navážíš.'

hlavně ať chodí makkat,nemusíme je pak živit'

Tahni cikane!

Dežo, čteš to?
To je krása!
Aj v Ottově encyklopédii o m?a píšů!
To jsem celý já!
Bol a vášeň.
Hlůboký cit!
Zpievám a básním pri tanci!
Jsem tak dojatý, áž som zapomněl básniť!'

Zdroj: Ottova encyklopedie | aktualizace: 1. 1. 1908

štěstí jásají, v neštěstí si zoufají. v radosti se opíjejí. Rádi se oddávají snění a stávají se mystiky. Jejich filosof John Bunyan (v Anglii za Jakuba II.) je mystik. Jsou opojeni přírodou. Stan jest jejich domovem, opovrhují usedlým životem a jsou oddáni kočovnictví. Jsou uchváceni horečkou bloudění. Musí míti stále nové, živé, hluboké dojmy. O budoucnost se nestarají, o povinnostech nemají pojmu. Česť je jim cizí a zásadám nerozumějí. Cit jejich jest hluboký, žádost neukojitelná. Jejich bol a vášeň dojímá v hudbě. Poesie je dost jednoduchá; krátké, smutné popěvky, žerty, satiry, povídky. Zpívají a básní zároveň při tanci. Ženy jako tanečnice, muži jako hudebníci prosluli. [Cikáni] mají své pověry, věří ve všeliké duchy a mocnosti přírodní. S kouzly a čarami provozují sice obchod, ale sami jim nejvíce věří. Svých názorů ovšem si nikdy neupravili a není v nich důslednosti. Zevně mají víru svého kraje, ale bez průtahu dají dítě několikrát křtíti (k vůli darům od kmotrů), nebo přijmou jinou víru. Mravností muži nevynikají, ženy ještě méně. Zlodějstvím a nepočestností smutně prosluli. Pozoruhodna jest jejich láska k dětem. Práce se štítí. Milují koně a vedou jimi obchod. Jsou též kováři, zlatníky, uhlíři, kejklíři, medvědáři. Ženy jsou hadačky, kejklířky, lékařky, ve Španělích balletky a prodavačky, v Rumunsku služky. [Cikáni] mají více méně temnou pleť, černé, husté vlasy, temné, jiskrné oči, podlouhlý obličej, nízké čelo, mírně vystouplý nos, vždy přišpičatělý. Mají malá ústa, krásné červené rty a bílé, zdravé zuby. Oči jsou blízko sebe a mírně šikmé. Dolní čelist mírně vystupuje. Lebka jest malá a mírně podlouhlá. Hovelacque rozeznává u [Cikáni] nů dvojí typ (obojí původní): podlouhlý obličej, orlí nos-kulatější obličej a tupější nos, méně jiskrný zrak. Ve vášni nikdy nezčervenají, jen zblednou. Tělo je prostřední, silné, ale štíhlé. Tlustší bývají jen staré ženy. Nohy a ruce jsou malé, prsty dlouhé a špičaté. V Evropě jest jich asi 700.000; z toho 1/2 mill. na Balkáně a 150.000 v Rakousku.-Srv. Grellmann, Histor. Versuch über die Zigeuner (1787, první ukázal na indický původ); Pott, Die Zigeuner in Europa u. Asien (1843-44); Bataillard, De l'apparition et de la dispersion des Bohémiens en Europe (1849); Miklosich, Über die Mundarten und die Wanderungen der Zigeuner Europas (1872-1877); články v různých časopisech, zvláště Gypsie Review. Snůškou všech vědomostí o [Cikáni]-nech je Adriano Colocci, Gli Zingari (Turin, 1889). U nás studoval jejich jazyk Puchmajer a podlé něho napsal J. Ješina mluvnici (Romáňi Čib), kterýž i vydal pověsti a pohádky jejich a s Ulrichem mluvnici ruského nářecí [Cikáni]-nů: pak hrabě Rud Wratislav, Versuch einer Darstellung der Lebensweise, Herkunft und Sprache der Zigeuner (Praha, 1868). Horlivým pěstitelem jazyka cikánského v Uhrách je arcikníže Josef, jehož objemné dílo A cigány nyelotan r. 1889 vydala maď. akademie. -Kr.'

Dežo, že tý zas v krčme popíjíš kořálku?
Něbo zde v prestrojení kážeš cigánsků morálku?'

Dežo, čo tomu hovoríš? To sů hodní, čo? I výučko zdě pre nás uróbili!'

Cikáni, kočovný kmen roztroušený po celé Evropě. Vyskytli se v Turecku již v XI. století (podle některých v císařství Řeckém již poč. IX. stol. za Nikefora), v XIII. stol. rozšířili se po Uhrách a Polsku, r. 1417 jsou již u Baltického moře, r. 1422 v Italii, r. 1427 ve Francii, r. 1447 u Barcelony ve Španělsku: r. 1492 byli již ve Španělích pronásledováni zároveň se židy a Maury, r. 1531 vyšel v Anglii proti nim první edikt. S počátku bájilo se o nich, že přišli z Egypta, že jsou kmen, který nepřijal Ježíška, když prchal před ukrutností Herodesovou. Za trest prý jsou vypuzeni z vlasti a marně si budou hledati domova. [Cikáni] sami šířili tuto bajku a kořistili z ní. Jejich povídání mělo vliv na tehdejší názory o Východě. Když poznáni byli jako lháři, zloději a lotři, počali býti pronásledováni nejdříve ve Španělích, pak v zemích ostatních. Ve stol. XVI. se jim ulevilo, tu a tam dály se i pokusy učiniti z nich národ usedlý a povznésti je, ale pokusy se nezdařily. V Evropě každý národ je jinak pojmenoval; řecky slovou Atsinganos (Athinganos), bulh. Acigan, rumun. Tzigan, maď. Tzigany, ital. Zingaro, tur. Čingiané, špan. Gitano, angl. Gipsy, albán. Yevk, franc. Bohémiens. Názvy angl. a špan. souvisí s bájí o jejich egyptském původu. franc. vznikl chybným názorem, protože první [Cikáni] přišli do Francie z Čech. Název řecký prý původně značil sektu, která žila ve Frygii a Lykaonii, odkudž přišli [Cikáni] na Balkán. Jiní (jako M. J. de Goeje) odvozují název řec. od pers. tsjeng (hudební nástroj). U Herodota (V, 9) vyskytují se Singurai, ale nevíme, zda název ten souvisí s [Cikáni]-ny. V Asii prý slovou Kouli, v Indii Banjari nebo Lombadi, pravé jejich jméno je prý Gohuri. Rozšířený název róm značí u nich muže, romí ženu. O vlastním původě jejich poučuje nás jazykozpyt. Nářečí jejich navzájem silně se liší a rozeznává se jich 13: řecké, rumunské, uherské, české, německé, polské, ruské, čudské, skandinavské, anglické, italské, baskické, španělské. Ve všech jsóu však prvky řecké, slovanské a rumunské, což označuje nám cestu, jak se šířili. O cestě jejich svědčí i prvky perské a arménské. Jádro však ve všech nářečích jest indické a souvisí s dialekty dolního Indu. Jakou roli vlastně ve své pravlasti měli, proč a kdy ji opustili, není dosud bezpečně vyzkoumáno. Kř. První zmínka o [Cikáni]-nech v Čechách činí se ve '

Dyk, dylyna, dyskoteka, dyžokej a dy už bude socka...aneb vyjmenovaná slova po D pro cikánskou menšinu, jež je na východním Slovensku většinou. Pokud ne papírově, tak alespoň svými '

Dežo dněs trhál čérešně nelen do hůby,
dělal si i na zimu zásóby.
Po stromoch lez,
málom si zlámal vez.
V rybníku sa kůpsal áko Adám Černý,
kápra půstil lebo bol podprůmerný.
A čo ty Dežo mój brat drahý,
dófám, že už si zcéla zdravý.'

tak utěkaj a príď včas.'

Už som sa o těba ve?mi bál
tak ty si dněs lenom zarábal?
tak si pekně hóď těélo do peléchu
a něrob užaj žiadnů něpléchu.
A zajtra sa tuna zíděme zas
tak uprataj a príď včas.'

Dežo sa ke kompjúteru doplázil,
áby svójho bráta Deža pozdrávil.
Těžko můsel Déžo zarábať,
na záchodku pódlahu, stěny uprátať.
Kedysi číchal v kádibůdke čérstvy vzdůch,
pák skóro rok chémický půch.
Těrazky budě mať záchod nový celičký,
hóvňa bůdu pochódovať do čístičky.'

tak jdi makat a nekecej

Dežo musí dněs těžko zarábať,
nemá čas po intérnétě vykecávať.'

http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=454729

tady nekdo strli osklive

No terazky stě v prdéli
čo vy bystě zas chcéli?
čeští drsňáci
to jsou č....i
konec sraní s cikány pomalu je dohání.'

Féro,kdo jsi,představ se,jinak se neznáme!!!!
A možná Ti jí rovnou mezi očka dáme!!!!'